ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.357.2010.1
sp. zn. 4 Nd 357/2010-219
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci žalobců nezl. P. K. , a nezl. M. V. K. , oba zastoupeni zákonnými zástupci – otcem Ing. P. K., matkou Mgr. Y. R., právně zastoupených Mgr. Lucií Koupilovou, advokátkou se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava 1, proti žalované A. K. , zastoupené Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, advokátkou se sídlem Husova 2, 702 00 Ostrava - Moravská Ostrava, o zaplacení částky 17.723,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 83/2007, o návrhu na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2, 3 o. s. ř., takto:
Věc vedená u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 16 C 83/2007 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Pardubicích.
Odůvodnění:
Přípisem Okresního soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2010, sp. zn. 16 C 83/2007, byl Nejvyššímu soudu předložen spolu se spisem návrh žalobců ze dne 23. 7. 2010, učiněný prostřednictvím jejich právní zástupkyně, na delegaci označené věci z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu v Pardubicích.
Žalobci svůj návrh odůvodnili tím, že vedou u Okresního soudu v Ostravě, potažmo u Krajského soudu v Ostravě, několik desítek soudních sporů, vyplývajících převážně z jejich postavení jako pronajímatelů bytových jednotek v domě v jejich vlastnictví, přičemž se domnívají, že Okresním soudem v Ostravě a jeho nadřízeným soudem je trvale rozhodováno v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu a bez ohledu na zjištěný skutkový stav.
Žalobci navíc vyslovili domněnku, že rozhodování uvedených soudů je mj. také důsledkem trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 9 T 166/2008, v němž byl zákonný zástupce žalobců odsouzen pro trestný čin útisku a neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru, jakož i právě probíhající další trestní řízení v téže souvislosti vedené pod sp. zn. 70 T 26/2010, když zmiňované spisy jsou k návrhu žalovaných vždy připojeny k důkazu ve všech projednávaných věcech.
Z těchto důvodů žalobci navrhli přikázání věci soudu mimo obvod Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, konkrétně Okresnímu soudu v Pardubicích.
Okresní soud v Ostravě návrh na delegaci předložil k rozhodnutí Nejvyššímu soudu s tím, že žalovaná se k předmětnému návrhu nevyjádřila.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti.
Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána, návrh na přikázání věci Okresnímu soudu v Pardubicích projednal a dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla tomuto soudu přikázána.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Pokud soud přikáže věci jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
V posuzovaném případě je z obsahu návrhu žalobců zjevné, že jediným důvodem jejich návrhu je jejich nespokojenost s dosavadním rozhodováním Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě a skutečnost, že u Okresního soudu v Ostravě jsou vedena trestní řízení se zákonným zástupcem žalobců.
Návrhem na delegaci vhodnou podle §12 odst. 2 o. s. ř. se tak žalobci domáhají přikázání věci jinému soudu ze zcela jiného důvodu, než jaký je předpokládán zákonem dle cit. ustanovení pro takovou delegaci. Důvody, které žalobci uvádějí, by nemohly být relevantně uplatněny ani v případě tzv. delegace nutné podle §12 odst. 1 o. s. ř., čehož se ostatně žalobci ani nedomáhají.
Nejvyšší soud rovněž nemohl přehlédnout, že k návrhu na delegaci se žalovaná nevyjádřila, přičemž ze spisu není doloženo, že by ve smyslu §101 odst. 4 o. s. ř. byla k výzvě soudu k tomuto vyjádření připojena doložka, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitek. Neexistenci námitek ze strany žalované tedy nelze předpokládat a není tedy možno mít za to, že mezi účastníky je ohledně delegace věci jinému soudu shoda.
Nejvyšší soud ani z obsahu spisu neshledal žádné okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, tedy především okolnosti svědčícími o rychlejším a hospodárnějším projednání a rozhodnutí věci Okresním soudem v Pardubicích, tak aby tyto okolnosti odůvodňovaly výjimku z výše uvedeného ústavního principu.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Okresnímu soudu v Pardubicích z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. Okresnímu soudu v Pardubicích nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. října 2010
JUDr. Danuše N o v o t n á
předsedkyně senátu