ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.388.2009.1
sp. zn. 4 Nd 388/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 17. března 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce: B. V. proti žalovanému P. F., o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 95/2006, a u Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 453/2008, o námitce žalobce o podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph D., JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková a JUDr. Romana Vostrejšová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 453/2008.
Odůvodnění:
Ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 C 95/2006, probíhá u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 1 Co 453/2008, řízení o odvolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 37 C 95/2006, kterým bylo zastaveno výše označené řízení s tím, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Podáními ze dne 7. 10. 2008 a 29. 4. 2009 podal žalobce spolu s odvoláním námitku podjatosti všech soudců Vrchního soudu v Praze. Tento soud spolu se spisem předložil Nejvyššímu soudu námitku podjatosti k rozhodnutí. K námitce se vyjádřili soudci senátu 1 Co, který má ve věci rozhodovat, tj. JUDr. Ludmila Říhová, Mgr. Dagmar Javůrková, a JUDr. Romana Vostrejšová a JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph D., které žalobce jmenovitě ve svém podání ze dne 29. 4. 2009 označil za podjaté.
Ve svých písemných vyjádřeních jmenovaní soudci shodně konstatují, že k projednávané věci a k jejím účastníkům nemají žádný vztah a zájem na výsledku řízení, který by zakládal pochybnosti o jejich nepodjatosti.
V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti jmenovaných soudců Vrchního soudu v Praze. Uvedení soudci nemají k věci, k účastníkům ani jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci, a takový vztah nelze dovodit ani z údajů žalobce. Důvodem k pochybnostem o jejich nepodjatosti nemohou být ani úvahy žalobce, že s ohledem na vzájemné vztahy mezi soudci a vzhledem k okolnosti, že z 83 soudců Vrchního soudu v Praze je jich údajně nejméně 33 spojeno s totalitní minulostí, je dána podjatost všech soudců tohoto soudu. Takové tvrzení žalobce nic objektivně nevypovídá o vztahu těchto soudců k účastníkům a k projednávané věci, a nelze z takového tvrzení nikterak dovodit, že by zde existovala jakákoli relevantní skutečnost způsobilá ovlivnit nestranné rozhodování soudců Vrchního soudu v Praze.
Z toho, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.) vyplývá, že nelze jen paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni „všichni soudci“ určitého soudu. Skutečnost, že účastník kupříkladu z důvodů, které on sám považuje za závažné, namítá svou nedůvěru vůči soudcům konkrétního soudu, sama o sobě nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti každého jednotlivého soudce daného soudu. Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodování věci pouze v závislosti na tom, co jednostranně tvrdí účastník ze svého subjektivního hlediska, a dále, že soudce jako reprezentant veřejné moci je profesionálně neschopen (patrně s výjimkou uvedenou v ustanovení §16 odst. 1 větě druhé o. s. ř.) oprostit se od záležitostí týkajících se soudu jako složky státu. Protože účastník je povinen – jak je uvedeno – v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální námitka podjatosti všech soudců konkrétního soudu z uváděných důvodů nemůže být způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednat a rozhodnout posuzovanou věc.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
Nejvyšší soud s přihlédnutím k obsahu spisu dospěl k závěru, že se v dané věci o případ vyloučení soudců podle §14 odst. 1 ani podle §14 odst. 2 o. s. ř. nejedná. Z obsahu spisu nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Z uvedených důvodů bylo rozhodnuto, že výše jmenovaní soudci Vrchního soudu v Praze, kteří jsou dle rozvrhu práce vrchního soudu platného pro rok 2009, přístupného na internetových stránkách tohoto soudu pod sp. zn. S 1/2009 příslušní k projednávání a rozhodování věci, nejsou z tohoto procesu vyloučeni ve věci vedené u tohoto soudu jako soudu odvolacího pod sp. zn. 1 Co 453/2008. Nejsou splněny ani podmínky uvedené v ustanovení §12 odst. 1 o. s. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á v. r.