ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.43.2010.1
sp. zn. 4 Nd 43/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce: JUDr. V. C. proti žalovanému: B. V. o ochranu osobnosti, vedeno u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 34 C 73/2004, o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze podle §16 odst. 1 o. s. ř. takto:
Soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Hana Voclová, JUDr. Milada Uhlířová a soudci JUDr. Stanislav Bernard, JUDr. František Švantner, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 11/2010.
Odůvodnění:
Žalovaný podal k Vrchnímu soudu v Praze odvolání (č. l. 247) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2009, sp. zn. 34 C 73/2004, jímž bylo meritorně rozhodnuto ve věci o ochranu osobnosti. Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. Nco 11/2010.
V odvolání žalovaný taktéž namítl podjatost Vrchního soudu v Praze, která je podle něj dána postupem ve věci Městského soudu v Praze sp. zn. 37 C 137/03, ve věci Krajského soudu v Praze sp. zn. 36 C 8/08, vztahem k osobě JUDr. C. a vazbou na koordinátora represí exsoudce Městského soudu v Praze Š.
Vrchní soud v Praze předložil Nejvyššímu soudu předmětnou námitku podjatosti spolu se spisem a s písemným vyjádřením soudkyň a soudců příslušného senátu, který má ve věci rozhodnout. Z písemného vyjádření členů dotčeného senátu se podává, že nemají žádný vztah k projednávané věci, k účastníkům a k jejich zástupcům a není jim známa žádná skutečnost, jenž by odůvodňovala jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí v dané věci.
Podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
K důvodům vyloučení soudce podle ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy by byl soudce sám účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech, např. kdyby mohl být vedlejším účastníkem řízení. Vyloučen je pak také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání, např. jako svědek. Poměr soudce k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jenž může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Jde tedy vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Protože rozhodnutí soudu o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání věc projednat a rozhodnout nestranně a nezávisle. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pojem „zákonný soudce“ tak, jak je jeho existence předvídána a zaručována ustanovením čl. 38 Listiny základních práv a svobod, je do praxe konkrétního soudu inkorporován rozvrhem práce. K problematice podjatosti soudců lze pak poukázat na nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku č. 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele o podjatosti soudce, ale rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
V posuzovaném případě nevyplývají ze spisu žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by soudkyně a soudci, o jejichž vyloučení jde, měli poměr k projednávané věci či k účastníkům. Žalovaný ve svém podání neuvádí relevantní skutečnosti, z nichž by vyplýval důvod pochybovat o nepodjatosti dotčených soudkyň a soudců Vrchního soudu v Praze. Z jeho podání je patrno, že podrobuje kritice postup Vrchního soudu v Praze v jiných jím označených věcech. Žalovaný je subjektivně přesvědčen, že u Vrchního soudu v Praze se mu nedostane nestranného rozhodování v jeho věci. Podle §14 odst. 4 o. s. ř. však důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Nejvyšší soud tudíž námitku podjatosti vznesenou žalovaným neshledává důvodnou, neboť se v ní nepodávají skutečnosti naplňující dikci ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř.
Ve výše uvedeném smyslu proto nebyly shledány důvody, pro něž by z projednání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. Nco 11/2010 byli vyloučeni výše jmenovaní soudci a soudkyně tohoto soudu. Za tohoto stavu proto senát Nevyššího soudu rozhodl podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 11. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c v. r.