ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.64.2010.1
sp. zn. 4 Nd 64/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Šabaty a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala ve věci žalobce J. H. proti žalovaným 1) České republice - Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem Vyšehradská 424/16, 128 10 Praha 2, 2) Vrchnímu soudu v Praze , se sídlem nám. Hrdinů 1300/1, 140 00 Praha 4, o určení postupu a rozhodnutí Vrchního soudu v Praze za odejmutí práva občana na spravedlivé rozhodnutí a zveřejnění omluvy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 194/2008, o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, takto:
I. Všichni soudci Vrchního soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 194/2008.
II. Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 194/2008 se přikazuje k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Dne 18. 6. 2009 bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 2 doručeno odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 6. 2009, sp. zn. 26 C 194/2008, jímž byla zamítnuta žalobcova žádost o ustanovení právního zástupce. Současně žalobce vznesl námitku podjatosti soudců Městského soudu v Praze (podání označené jako „návrh na vyloučení Městského soudu v Praze“) s tím, že s ohledem na poměr soudců tohoto soudu k věci lze pochybovat o jejich nepodjatosti (č. l. 52). Ze stejného důvodu vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze (č. l. 49), který by měl rozhodnout o vyloučení soudců Městského soudu v Praze (podání označené jako „návrh na vyloučení Vrchního soudu v Praze“).
Žalobce návrh odůvodnil podjatostí Vrchního soudu v Praze vůči jeho osobě a nezpůsobilostí soudu objektivně a nestranně projednat a spravedlivě rozhodnout jakoukoliv věc jeho s účastí, neboť s Vrchním soudem v Praze vede soudní spor pro jeho protiprávní postup ve věci s žalobcovou účastí. Uvedl, že tato skutečnost staví „všechny soudce všech úseků“ Vrchního soudu v Praze vůči žalobci do „specifického protikladného vztahu, který již nelze považovat za nepodjatý“. Pro údajnou nepochybnou podjatost vůči žalobci je pak Vrchní soud v Praze se všemi soudci všech svých úseků nezpůsobilý vyřizovat jakoukoliv věc s účastí žalobce, včetně věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 194/2008.
K podání žalobce předložili svá vyjádření členové senátu 8 Cmo Vrchního soudu v Praze, který má podle rozvrhu práce o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze rozhodnout. JUDr. Vlasta Wohlmuthová, JUDr. Lyana Rozlivková a JUDr. Gabriela Barančíková shodně uvedly, že k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům nemají žádný vztah. Stejně tak se vyjádřili členové zastupujících senátů 2 Cmo (JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová, JUDr. Alexandra Jiříčková a JUDr. Alena Pavlíková) a 12 Cmo (Mgr. Marcela Tuscanyová, JUDr. Eva Hodanová a JUDr. Marta Chrastilová).
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne podle §16 odst. 1 o. s. ř. nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
Podle §14 odst. 2 o. s. ř. u soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
K důvodům vyloučení soudce podle §14 odst. 1 o. s. ř. je třeba nejprve uvést, že soudcův poměr k projednávané věci bývá zpravidla založen na jeho přímém zájmu na výsledku řízení v konkrétní věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Jeho poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, jež může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. Jde vždy o okolnosti, které mohou vést k důvodným pochybnostem, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout.
Vyloučení soudce tak zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. K pochybnostem musí být dán objektivní důvod. Důvody pro vyloučení soudce z projednání věci je tak třeba zkoumat pečlivě v každém konkrétním případě.
K otázce podjatosti soudců se přitom obecně vyjadřoval již nález Ústavního soudu České republiky, publikovaný ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
V daném případě s ohledem na to, že Vrchní soud v Praze je v této věci označen jako žalovaný, lze objektivně mít za to, že soudci tohoto soudu by mohli být ve věci podjatými. K danému závěru je však nutno uvést, že Nejvyšší soud k tomuto závěru dospěl především s ohledem na konkrétní povahu sporu v projednávané věci, kdy žalobce napadá rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 10. 2007, sp. zn. Nco 178/2007, týkající se námitky podjatosti soudců Městského soudu v Praze ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 37 C 125/2002. O námitce podjatosti rozhodoval senát Vrchního soudu v Praze ve složení JUDr. Petr Baierl, JUDr. Ivana Wolfová a JUDr. Alexandra Jiříčková. Jmenovaní soudci jsou dle rozvrhu práce platného od 1. 1. 2010 přiděleni k senátu 2 Cmo, který je v dané věci zastupujícím senátem.
Nejvyšší soud k výše uvedenému dodává, že vyloučení Vrchního soudu v Praze se týká toliko řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 194/2008. Námitce žalobce, aby byli vyloučeni „všichni soudci všech úseků“ Vrchního soudu v Praze v jakékoliv věci s účastí žalobce, neboť s Vrchním soudem v Praze vede soudní spor, nelze jakkoli přisvědčit.
Je třeba připomenout, že účastník je povinen v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a uvést, v čem spatřuje důvod jeho podjatosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.). Nelze toliko paušálně a neadresně namítat, že jsou vyloučeni „všichni soudci” určitého soudu. Skutečnost, že účastník kupříkladu z důvodů, které on sám považuje za závažné, podal žalobu proti konkrétnímu soudu jako organizační složce státu, může být důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř., sama o sobě však nezakládá důvod k pochybnostem o nepodjatosti každého jednotlivého soudce daného soudu.
Zde řešená otázka nemůže být sama o sobě základem pro kladné rozhodování o námitce vyloučení v obecné rovině, nad to konkrétně neuvedených soudců. Soudci soudu, jenž jedná za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u nějž působí.
Opačný názor by bez dalšího presumoval, že každý soudce bez rozdílu bude vyloučen z projednávání a rozhodovaní věci již jen kvůli tomu, že účastník podal žalobu, ve které soud vystupuje jako organizační složka žalovaného státu, čímž by docházelo k neřešitelným situacím zejména u soudů vyšších stupňů, a dále, že soudce jako reprezentant veřejné moci je profesionálně neschopen (patrně s výjimkou uvedenou v ustanovení §16 odst. 1, větě druhé, o. s. ř.) oprostit se od záležitostí týkajících se soudu jako organizační složky státu. Protože účastník je povinen - jak uvedeno - v námitce podjatosti označit konkrétního soudce, jehož podjatost namítá, a v čem spatřuje důvod jeho podjatosti, je zřejmé, že paušální návrh na vyloučení soudců určených k projednání a rozhodnutí věci rozvrhem práce z uváděných důvodů nemůže být bez dalšího způsobilým důvodem k pochybnostem o nepodjatosti soudců, kteří jsou podle rozvrhu práce povoláni projednávat a rozhodnout posuzovanou věc.
Z daného vyplývá, že vyloučení Vrchního soudu v Praze z projednání námitky podjatosti Městského soudu v Praze v této věci nemůže být podkladem pro vyloučení Vrchního soudu v Praze z projednání jiné věci u tohoto soudu.
S ohledem na konkrétní povahu sporu v projednávané věci Nejvyšší soud všechny soudce Vrchního soudu v Praze vyloučil z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze v této věci.
Vzhledem k tomu, že všichni soudci Vrchního soudu v Praze byli vyloučeni, v důsledku čehož tento soud nemůže o věci jednat, byla věc k projednání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Městského soudu v Praze přikázána Vrchnímu soudu v Olomouci (§12 odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 31. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Šabata