ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.74.2010.1
sp. zn. 4 Nd 74/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala v právní věci navrhovatelek 1) L. L. , 2) JUDr. H. K. , zastoupených JUDr. Milenou Valouškovou, advokátkou se sídlem Václavské nám. 21, Praha 1, za účasti D. A. , zastoupeného advokátem JUDr. Tomášem Uzlem, Dlouhá 16, Praha 1, o vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze družstva, vedeno u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 77 Cm 313/2007, o návrhu D. A. na přikázání věci z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. takto:
Věc vedená u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 7 Cmo 488/2009 se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Vrchnímu soudu v Olomouci.
Odůvodnění:
Navrhovatelky podaly dne 4. 12. 2007 u Městského soudu v Praze návrh na vyslovení neplatnosti usnesení členské schůze D. A. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 77 Cm 313/2007, tak, že uvedený návrh podrobně specifikovaného znění zamítl a dále rozhodl o nákladech řízení. Proti uvedenému usnesení si podaly shora uvedené navrhovatelky odvolání. Věc je u Vrchního soudu v Praze vedena pod sp. zn. 7 Cmo 488/2009. D. A. podalo v prosinci 2009 návrh na přikázání věci sp. zn. 7 Cmo 488/2009 z důvodu vhodnosti k Vrchnímu soudu v Olomouci.
Návrh na delegaci D. A. odůvodnilo tím, že u Vrchního soudu v Praze by projednávání a rozhodování věci nebylo nestranné vzhledem k pozici JUDr. Naděždy Žákové u tohoto soudu. To proto, že navrhovatelky jsou blízké známé této soudkyně Vrchního soudu v Praze a tato je stejně jako navrhovatelky členkou D. A. Navíc projednávaný spor obsahově souvisí se sporem vedeným u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 37 Cm 108/2006, ve kterém soudkyně JUDr. Naděžda Žáková žaluje představenstvo D. A. o náhradu škody. V uvedeném sporu již Nejvyšší soud rozhodoval usnesením ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 4 Nd 317/2008. Napadené usnesení členské schůze v této věci se dotýká soudního sporu se soudkyní Vrchního soudu v Praze JUDr. Naděždou Žákovou, protože napadené usnesení členské schůze v této věci zní následujícím způsobem.
„V případě, že bude pravomocně vyhověno žalobě JUDr. Naděždy Žákové proti současným členům představenstva o zaplacení 282 064,- Kč s přísl., přiznává se M. Ž. , Ing. V. S. a J. P. mimořádná odměna ve stejné výši, v jaké bude žalobě vyhověno spolu se všemi náklady řízení. Odměna je splatná nejpozději do 10 dnů po nabytí právní moci takového rozhodnutí.“
Ze shora uvedených důvodů spolu podle D: A. obě projednávané věci souvisejí a na výsledku obou řízení je zainteresována JUDr. Naděžda Žáková, soudkyně Vrchního soudu v Praze. V této souvislosti D. A. poukázalo na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1558/96, které dospělo k závěru, že dlouhodobý kolegiální vztah soudce k účastníku řízení, který působil dříve jako soudce na témže pracovišti, je skutečností způsobilou vyvolat pochybnost o nepodjatosti soudce.
Navrhovatelky využily svého práva a k návrhu na delegaci se vyjádřily nesouhlasně. Dále uvedly, že nejsou blízké známé JUDr. Naděždy Žákové ani jakéhokoliv soudce vrchního soudu. Proto nemají a ani nemohou mít kolegiální vztah k soudcům tohoto soudu. Ve stejném vztahu jako k JUDr. Žákové jsou navrhovatelky také k ostatním členům družstva, kterých je cca 100. Pokud by soud přistoupil na argumentaci D. A. , byl by Vrchní soud v Praze ze všech věcí týkajících se D. A. vyloučen. K námitce, že projednávaný spor obsahově souvisí se sporem vedeným u městského soudu pod sp. zn. 37 Cm 108/2006, navrhovatelky uvedly, že zmiňované spory neprobíhají mezi týmiž účastníky a ani po právní stránce spolu nesouvisí. V závěru svého vyjádření navrhovatelky podotkly, že JUDr. Naděžda Žáková se v seznamu soudců Vrchního soudu v Praze nenachází.
Věc byla následně Vrchním soudem v Praze předložena Nejvyššímu soudu k rozhodnutí podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. V předkládací zprávě předseda rozhodujícího senátu uvedl, že od 1. 1. 2010 JUDr. Naděžda Žáková již není soudkyní Vrchního soudu v Praze.
Podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. věc může být přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty první o. s. ř. o přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Podle ustanovení §12 odst. 3 věty druhé o. s. ř. účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený oběma soudům, a to Vrchnímu soudu v Praze a Vrchnímu soudu v Olomouci, dospěl k závěru, že v posuzovaném případě nejsou splněny zákonné podmínky k tomu, aby věc byla přikázána jinému soudu z důvodu vhodnosti.
Předpokladem přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. je především existence okolností, jež umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Přitom je však třeba mít na zřeteli, že obecná místní příslušnost soudu, který má věc projednat, je zásadou základní, a případná delegace příslušnosti jinému soudu je toliko výjimkou z této zásady, kterou je třeba – jako výjimku – vykládat restriktivně. Pokud soud přikáže věc jinému soudu podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., aniž by pro takové rozhodnutí byly splněny podmínky, poruší tím ústavně zaručené právo zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, podle kterého nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a příslušnost soudu a soudce stanoví zákon.
Důvody vhodnosti podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř. mohou být různé
v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Půjde však, jak již bylo uvedeno výše, zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně a jen ze závažných důvodů, kdy důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu. Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě.
V případě projednávané věci D. A. svůj návrh na delegaci Vrchnímu soudu v Olomouci odůvodňuje vztahem jedné ze soudkyň vrchního soudu k navrhovatelkám a zájmem stejné soudkyně na výsledku řízení. Tyto námitky jsou svým obsahem v podstatě námitkou podjatosti, kterou ovšem D. A. vůči členům rozhodujícího senátu Vrchního soudu v Praze neuplatnilo. Pokud pak D. A. poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1558/96, nutno podotknout, že v této věci se nejednalo o posuzování návrhu na delegaci vhodnou, ale o posuzování námitek podjatosti vůči členům rozhodujícího senátu, jejichž jádro spočívalo v tom, že jejich bývalý kolega byl v souzeném případě v procesním postavení žalovaného.
Lze tudíž podle Nejvyššího soudu uzavřít, že v této projednávané věci D. A. prostřednictvím svého právního zástupce formálně navrhuje delegaci věci k Vrchnímu soudu v Olomouci podle ustanovení §12 odst. 2 o. s. ř., ale obsahově vznáší spíše námitky podjatosti, které ale nevztahuje k členům rozhodujícího senátu Vrchního soudu v Praze. Proto není možné podání D. A. posoudit ve smyslu ustanovení §41 odst. 2 o. s. ř. podle obsahu jako námitku podjatosti.
Podle názoru Nejvyššího soudu České republiky tak výše uvedené námitky vznesené D. A. není možno považovat za námitky způsobilé odůvodnit průlom do zásady zakotvené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a v důsledku toho zdůvodnit rozhodnutí o delegaci věci Vrchnímu soudu v Olomouci. Navíc je zde nutno přihlédnout k tomu, že navrhovatelky s přikázáním předmětné věci Vrchnímu soudu v Olomouci zásadně nesouhlasí a delegací věci by proto mohl být navozen stav pro ně nepříznivý. Pokud pak D. A. argumentuje tím, že ve věci sp. zn. 4 Nd 317/2008 Nejvyšší soud rozhodl o delegaci věci z důvodu vhodnosti Vrchnímu soudu v Olomouci, nutno podotknout, že tímto rozhodnutím bylo zcela vyhověno návrhu, jemuž nikdo neodporoval.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů návrhu na přikázání věci Vrchnímu soudu v Olomouci z důvodu vhodnosti nevyhověl a věc podle ustanovení §12 odst. 2, 3 o. s. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci nepřikázal.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec