ECLI:CZ:NS:2010:4.ND.76.2010.1
sp. zn. 4 Nd 76/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty ve věci žalobce Města Vyškov , proti žalovanému M. O. , zast. JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Puškinova 5, Vyškov, o přivolení soudu k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 18/2005, podle ustanovení §16 odst. 1 o. s. ř., takto:
Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Věra Korecká není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 18/2005.
Odůvodnění:
Ve výše uvedené věci podal žalovaný dovolání proti rozsudku odvolacího soudu (tj. Krajského soudu v Brně) ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. 19 Co 406/200, které bylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno dne 21. 5. 2009. Podle rozvrhu práce byla věc přidělena senátu 26 Cdo (sp. zn. 26 Cdo 812/2010).
Následně podáním ze dne 8.12.2009 žalovaný mimo jiné namítl podjatost předsedkyně senátu 26 Cdo Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Věry Korecké s odůvodněním, že dne 1. 12. 2009 na Nejvyšším soudě v Brně před sedmi svědky udělil panu A. H. oprávnění k nahlížení do spisu, ale jmenovanou předsedkyní senátu 26 Cdo mu nebylo vyhověno, čímž se cítí zkrácen na svých právech.
Podle ustanovení §16 odst. 1, věty druhé, o. s. ř. o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu.
V návaznosti na výše uvedené ustanovení byla věc předložena senátu 4 Nd Nejvyššího soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti předsedkyně senátu tohoto soudu JUDr. Věry Korecké spolu s jejím vyjádřením, že žalovaného M. O. nezná, nemá k němu žádný vztah a necítí se být podjatá.
Podle §14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Podle §14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.
Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.
K otázce podjatosti soudců se obecně vyjádřil již Ústavní soud České republiky v nálezu publikovaném ve svazku 8 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu pod č. 65, v němž se dovozuje, že pro úsudek o porušení ústavních kautel chránících čistotu řízení před obecnými soudy jako výrazu zásad spravedlivého procesu (čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod) není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení stěžovatele; rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.
K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. §116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.
Jak je možno dovodit z vyjádření jmenované předsedkyně senátu Nejvyššího soudu České republiky, nemá žádný vztah k účastníkům řízení ani k jejich zástupcům, na výsledku řízení nemá žádný zájem a není jí známa ani žádná jiná okolnost, pro kterou by měla být vyloučena z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.
Z návrhu žalovaného na vyloučení jmenované předsedkyně senátu Nejvyššího soudu České republiky z projednávaní a rozhodnutí věci vyplývá, že důvodem vznesené námitky podjatosti má být otázka správnosti jejího postupu v řízení. Nesouhlas účastníka řízení s postupem soudců v řízení o projednávané věci, popř. s odůvodněním rozhodnutí, však není okolností, která by zakládala důvod k jejich vyloučení (§14 odst. 4 o. s. ř.). Z obsahu spisu, ani z vyjádření dotčené předsedkyně senátu nevyplývají žádné skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o její nepodjatosti ve smyslu §14 odst. 1 o. s. ř.
Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky pokud žalovaný neuvádí žádné skutečnosti (srov. §15a odst. 3 o. s. ř.), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenované předsedkyně senátu, není důvod nevěřit jejímu tvrzení, že takové vazby neexistují.
V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaná předsedkyně senátu byla nějakým způsobem ovlivněna vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).
Rozhodnutí o vyloučení soudce podle §14 o. s. ř. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenované předsedkyně senátu z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení §14 odst. 1 o. s. ř., rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle §16 odst. 1 o. s. ř. tak, že předsedkyně senátu Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Věra Korecká není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 10 C 18/2005.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2010
JUDr. Jiří Pácal
předseda senátu