ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.1088.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 1088/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 7. října 2010 o dovolání obviněného L. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 7 To 76/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 6 T 44/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 6 T 44/2009, byl obviněný L. B. uznán vinným ze spáchání trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 6. 6. 2007 kolem 14.00 hodin ve F.-M., na ul. N. L., u parkoviště v blízkosti pošty F.-M., pod záminkou zprostředkování roznášení letáků vlákal nezletilou, do osobního vozidla tov. zn. Škoda Felicia modré barvy a poté ji odvezl na ul. D. ve F.-M., kde vozidlo zaparkoval, zevnitř uzamkl a nezletilou proti její vůli osahával pod tričkem na prsou, hladil po noze a rukou, přičemž tato jej následně kousla do ruky, vozidlo se jí podařilo odemknout a z místa utéci, ač mu bylo známo, že se jedná o osobu mladší 15 let.
Za uvedené jednání byl obviněný L. B. odsouzen podle §242 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl u obviněného L. B. současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 6 T 116/2009, který nabyl právní moci dne 2. 9. 2009, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 6 T 44/2009, podal obviněný L. B. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, usnesením ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 7 To 76/2010, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný L. B. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 7 To 76/2010, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný ve svém dovolání uvádí, že soud prvního stupně i odvolací soud nepostupovaly v souladu s §2 odst. 5, 6 tr. ř., neboť zejména z učiněných skutkových zjištění nevyvodily patřičné právní závěry – tj. soud musí hodnotit důkazy objektivně, ať svědčí ve prospěch nebo v neprospěch obviněného a musí je hodnotit v souladu s jejich obsahem, logicky a správně, avšak ani nalézací ani odvolací soud tak nečinily, čímž došlo k popření práva obviněného na spravedlivý proces. Obviněný poukázal na skutečnost, že soud prvního stupně mu nedal možnost klást poškozené otázky, nebyla provedena konfrontace mezi ním a poškozenou a rovněž zdůraznil nezákonnost provedené rekognice s tím, že on má typický vzhled příslušníka romské národnosti a výškově i tvarem slunečních brýlí se výrazně odlišoval od ostatních účastníků rekognice. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. a §265l 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek nalézacího soudu zrušil a přikázal věc Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.), bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce (§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.), v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný L. B. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění.
Obviněný L. B. se svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzením. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího, soud prvního stupně správně hodnotil provedené důkazy i výpovědi svědků a učiněná skutková zjištění mají v provedeném dokazování oporu. Soudu prvního stupně nelze vytýkat, že by některý významný důkaz nebo závažnou okolnost pominul. Obviněný je ze spáchání předmětné trestné činnosti usvědčován výpovědí nezletilé, která ho poznala i při provedené rekognici. Nejvyšší soud České republiky se, stejně jako odvolací soud, nepřiklonil k názoru obviněného, že se výrazně odlišoval od dalších poznávaných osob. Z fotodokumentace k provedené rekognici (č. l. 61, 62 spisu) je zřejmé, že obviněný nemá na první pohled typický vzhled příslušníka romské národnosti a od ostatních poznávaných osob se ničím nijak výrazně neodlišoval (ani výškově ani tvarem brýlí), naopak všichni poznávaní muži byli typově i výškově podobní. Poškozená při rekognici obviněného jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností poznala, když uvedla, že muž č. 3 (obviněný L. B.) jí silně připomíná muže, co jí nabízel prodej letáků a potom v autě osahával, následně požádala, aby tento muž vystoupil z řady a chodil sem a tam, aby byl k ní bokem, a poté potvrdila, že muže č. 3 poznává, a to zejména podle jeho chůze.
K námitce obviněného, že mu soud prvního stupně nedal možnost klást poškozené otázky a že nebyla provedena konfrontace mezi ním a poškozenou, je nutno uvést, že podle ustanovení §102 odst. 1 tr. ř. je-li jako svědek vyslýchána osoba mladší než patnáct let o okolnostech, jejichž oživování v paměti by vzhledem k věku mohlo nepříznivě ovlivňovat její duševní a mravní vývoj, je třeba výslech provádět zvlášť šetrně a po obsahové stránce tak, aby výslech v dalším řízení zpravidla už nebylo třeba opakovat; k výslechu se přibere pedagog nebo jiná osoba mající zkušenosti s výchovou mládeže, která by se zřetelem na předmět výslechu a stupeň duševního vývoje vyslýchané osoby přispěla k správnému vedení výslechu. Může-li to přispět k správnému provedení výslechu, mohou být přibráni i rodiče. Osoby, které byly takto přibrány, mohou navrhnout odložení úkonu na pozdější dobu a v průběhu provádění takového úkonu navrhnout jeho přerušení nebo ukončení, pokud by provedení úkonu nebo pokračování v něm mělo nepříznivý vliv na psychický stav vyslýchané osoby. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, orgán činný v trestním řízení takovému návrhu vyhoví. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení má být v dalším řízení taková osoba vyslechnuta znovu jen v nutných případech. V řízení před soudem je možno na podkladě rozhodnutí soudu provést důkaz přečtením protokolu i bez podmínek uvedených v §211 odst. 1 a 2. Osoba, která byla k výslechu přibrána, se podle potřeby vyslechne k správnosti a úplnosti zápisu, k způsobu, jímž byl výslech prováděn, jakož i k způsobu, jímž vyslýchaná osoba vypovídala.
V návaznosti na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že soud prvního stupně rozhodující ve věci nepochybil a postupoval zcela v souladu se zákonem, když u hlavního líčení přečetl výpověď nezletilé poškozené z přípravného řízení a opětovně ji nevyslýchal ani nebyla prováděna konfrontace mezi ní a obviněným, neboť výslechem či konfrontací by mohlo dojít k nepříznivému ovlivňování jejího duševního a mravního vývoje.
Nejvyšší soud České republiky se tak ztotožnil s názorem soudů prvního i druhého stupně v tom, že obviněný L. B. svým výše popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Je tedy možno učinit závěr, že soud prvního stupně správně hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a vzájemných souvislostech. Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného L. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 7. října 2010
Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal