ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.787.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 787/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2010 o dovolání obviněného J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 29. 6. 2009, sp. zn. 68 To 123/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 1 T 81/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Přerově ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 1 T 81/2008, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1, 4 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.) a trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák., kterých se podle skutkové věty výroku uvedeného rozsudku dopustil tím, že
1) dne 31. 8. 2006 prostřednictvím telefonní linky oznámil poškozené obchodní společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., se sídlem P., T., s níž dne 25. 8. 2006 uzavřel pojistnou smlouvu o pojištění podnikatelských rizik č. 7600194428, pojistnou událost spočívající v zamoření pěstírny žampionů, k čemuž mělo dojít v době od 30. 8. 2006 do 31. 8. 2006 v provozovně v P. na nám. T., v souladu s čímž pro účely likvidace pojistné události předložil poškozené obchodní společnosti fakturu č. 26010083 vystavenou I. J. dne 10. 5. 2006 na částku 796.000,- Kč bez DPH za nákup substrátu a zeminy na pěstování žampionů před pojistnou událostí a dále fakturu č. 26010096 vystavenu I. J. dne 21. 9. 2006 na částku 796.000,- Kč bez DPH, jíž dokládal nákup substrátu a zeminy na pěstování žampionů po pojistné události, a při jednání s likvidátorem poškozené obchodní společnosti dne 20. 9. 2006 tvrdil, že v důsledku pojistné události došlo k poškození cekem 120 t substrátu a ke způsobení škody ve výši asi 700.000,- Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že si byl vědom toho, že k plnění odpovídajícímu uvedeným fakturám nikdy nedošlo a že v důsledku pojistné události mu mohla být způsobena škoda maximálně ve výši 193.755,- Kč, což odpovídá maximální hodnotě substrátu, zeminy na pěstování žampionů a dalšího příslušenství, jež mohly být v důsledku pojistné události poškozeny, když na základě jím uváděných údajů a předložených faktur mu bylo poškozenou obchodní společností vyplaceno pojistné plnění v celkové výši 697.000,- Kč, z čehož 350.000,- Kč mu bylo poskytnuto dne 29. 9. 2006 jako záloha a zbytek ve výši 347.000,- Kč mu byl jako dolikvidace pojistné události vyplacen ke dni 20. 8. 2007, a tímto svým jednáním způsobil poškozené obchodní společnosti škodu v celkovém rozsahu nejméně 503.247,- Kč,
2) dne 10. 2. 2006 v O. uzavřel s poškozenou obchodní společností Hypoteční banka, a.s., smlouvu o poskytnutí hypotečního úvěru č. 3500/116938-01/06/01-001/00/R, na jejímž základě mu byl poskytnut úvěr ve výši 2.600.000,- Kč za účelem rekonstrukce nemovitosti, v níž se zavázal k úhradě měsíčních splátek ve výši 16.700,- Kč a při jejímž uzavírání v návrhu na uzavření smlouvy o úvěru dne 15. 11. 2005 v P. uvedl, že je zaměstnán, k čemuž přiložil potvrzení o výši pracovního příjmu, dle něhož měl pracovat od 1. 9. 1998 jako sbormistr dětského pěveckého sboru C. s čistým měsíčním příjmem ve výši 37.500,- Kč, a dále vůči poškozené obchodní společnosti předložil faktury č. 28602/06, 2947/06, 2138/06, 2078/06, 2098/06 a 2056/06 údajně vystavené obchodní společností TON BETON, s.r.o. na plnění v celkové hodnotě 1.396.703,30 Kč, a tohoto jednání se již od počátku dopustil s vědomím, že jím uváděného příjmu nedosahoval a že obchodní společnost TON BETON, s.r.o., neexistuje, když poskytnutý úvěr následně řádně splácel.
Za uvedené jednání byl obviněný J. V. odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen a podle §59 odst. 1 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání 5 let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla současně obviněnému uložena povinnost nahradit podle svých sil ve zkušební době škodu způsobenou trestným činem, podle §53 odst. 1 mu byl uložen peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč, podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Hypoteční banka, a.s., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle §81a tr. ř. za použití §80 odst. 1 tr. ř. se společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., V. I. G., vrátily peněžní prostředky podrobně specifikované v předmětném rozsudku.
Proti uvedenému rozsudku podal obviněný J. V. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 29. 6. 2009, sp. zn. 68 To 123/2009, tak, že ho podle §258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 1), v celém výroku o trestu, jakož i ve výroku vysloveném podle §81a tr. ř. a §80 odst. 1 tr. ř. ve vztahu ke společnosti Kooperativa pojišťovna, a.s., V. I. G. a podle §259 odst. 1 tr. ř. v tomto rozsahu vrátil věc soudu prvního stupně k novému rozhodnutí. Dále za splnění podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný J. V. při nezměněném výroku o vině v bodě 2) nově odsouzen podle §250b odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců a podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 1 roku a 6 měsíců. Ve výroku, který byl vysloven podle §229 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozené Hypoteční bance, a.s., zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 29. 6. 2009, sp. zn. 68 To 123/2009, podal následně obviněný J. V. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), l) a k) tr. ř. s tím, že skutek č. 2 popsaný v rozsudku nalézacího soudu nemůže být posouzen jako trestný čin úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Dle obviněného předložení údajně nepravdivého potvrzení o výši pracovního příjmu a příslušných faktur nemá podle skutkové věty žádný vliv na poskytnutí úvěru bankou, neboť mezi těmito dvěma skutečnostmi není dána příčinná souvislost (skutková věta neobsahuje příčinnou souvislost mezi obviněným předloženými nepravdivými doklady a úvěrováním ze strany banky), bez tohoto příčinného vztahu nelze považovat jednání popsané v rozsudku za trestný čin. Obviněný dále poukazuje na skutečnost, že úvěr byl řádně splácen, nemohlo tedy dojít k ohrožení zákonem chráněného zájmu, což podstatně snižuje společenskou nebezpečnost, proto jeho jednání nemůže být prohlášeno za trestné. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že byl odvolacím soudem znovu vyhlášen výrok o trestu, který se původně týkal obou trestných činů, ačkoli byl zrušen výrok o vině v bodě 1). Obviněný je toho názoru, že v tomto případě nebylo možné oddělit jednotlivé výroky rozsudku nalézacího soudu a odvolací soud měl proto znovu rozhodnout o vině ohledně skutku popsaného původně v bodě 2) výroku o vině, navíc že chybí výrok, jímž mělo dojít podle §256 tr. ř. k potvrzení části rozsudku soudu prvního stupně. Z výše uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soudu České republiky dovoláním napadený rozsudek zrušil a aby zrušil také rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině v bodě 2 a ve výroku o trestu a aby přikázal nalézacímu soudu věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že námitky uplatněné obviněným v dovolání ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. svou povahou odpovídají podstatě tohoto důvodu dovolání, ovšem názoru dovolatele přisvědčit nelze. Základními znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. nejsou poskytnutí úvěru či obohacení pachatele nebo jiná forma škodlivého následku, nýbrž již samotné uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů či zamlčení podstatných údajů, a to jak v rámci sjednávání úvěrové smlouvy, tak při jednání pachatele s úvěrující bankou, jež ke sjednání takové smlouvy směřuje. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je toho názoru, že obviněný skutkem popsaným ve výroku o vině v bodě 2 naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podle §250b odst. 1 tr. zák. a je nerozhodné, že obviněnému na základě jeho trestného jednání byl poskytnut úvěr a že jej řádně splácel. Důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v dané situaci naplněn být nemohl, neboť jeho základní premisou je, že řádný opravný prostředek obviněného byl zamítnut či odmítnut, což se v této trestní věci nestalo. Nedůvodně byl uplatněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Výrok o zamítnutí odvolání (obviněný nesprávně uvádí potvrzení části rozsudku soudu prvního stupně) v rozhodnutí odvolacího soudu být obsažen nemůže, neboť odvolání obviněného nebylo zamítnuto, nýbrž mu bylo zčásti vyhověno. Trestní řád nepřipouští, aby odvolací soud odvolání zamítl pouze zčásti a zčásti mu vyhověl. Nesprávná je i představa obviněného, že soud druhého stupně neměl rozhodovat pouze o trestu, nýbrž i o vině v bodě 2. Z uvedených důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak učinil za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu §265e tr. ř. zachována.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) a k) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
K uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že dovolací námitky sice lze podřadit pod daný dovolací důvod, avšak nelze přisvědčit argumentaci obviněného.
Podle ustanovení §250b odst. 1 tr. zák. se trestného činu úvěrového podvodu dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí. Z hlediska subjektivní stránky jde o úmyslný trestný čin a k trestní odpovědnosti za tento trestný čin, na rozdíl od obecného trestného činu podvodu, není třeba vznik škody, proto ani úmysl pachatele nemusí k takové škodě směřovat (i když zpravidla tomu tak bude). Trestný podle citovaného zákonného ustanovení bude proto i pachatel, který např. uvedením nepravdivých údajů získá úvěr, který potom řádně splácí. V takových případech je třeba náležitě zvažovat stupeň nebezpečnosti činu pro společnost.
Základním znakem skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst, 1 tr. zák. je tedy uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů nebo podstatné zamlčení údajů při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace. Z uvedeného je zřejmé, že obviněný J. V. tím, že při uzavírání smlouvy o hypotečním úvěru uvedl nepravdivé údaje /tj. předložil nepravdivé potvrzení o výši pracovního příjmu a nepravdivé faktury podrobně specifikované v bodě 2) skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně/, naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. a je nepodstatné, že obviněnému na základě jeho trestného jednání byl poskytnut úvěr a že tento úvěr řádně splácel.
Nejvyšší soud České republiky se proto ztotožnil s názorem soudů prvního i druhého stupně v tom, že obviněný J. V. svým výše popsaným jednáním /pod bodem 2) skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně/ naplnil všechny znaky skutkové podstaty trestného úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Není možno dát za pravdu názoru obviněného v tom, že pokud poskytnutý úvěr řádně splácel, nelze jeho jednání považovat za trestné z hlediska materiální stránky trestného činu. Obviněný naplnil všechny znaky daného trestného činu, tedy tento trestný čin spáchal a byl za něj potrestán. Je třeba poznamenat, že odvolací soud při ukládání trestu přihlédl ke skutečnosti, že obviněný vylákaný úvěr prostřednictvím falešných dokladů řádně splácel a na rozdíl od soudu prvního stupně proto rozhodl, že není nutno obviněnému ukládat vedle trestu odnětí svobody s podmíněným odkladem ještě trest peněžitý. Nejvyšší soud České republiky považuje rozhodnutí odvolacího soudu v tomto směru za vyhovující.
Obviněný J. V. ve svém dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) a g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
K první části dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky uvádí, že tento dovolací důvod má zajišťovat nápravu tam, kde soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek (odvolání nebo stížnost) zamítl nebo odmítl podle §253 odst. 1 nebo odst. 3 tr. ř. (u odvolání), u stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a), b) tr. ř. Jinými slovy řečeno, obviněnému nesmí být odepřen přístup k soudu druhého stupně, jsou-li splněny podmínky pro meritorní přezkum napadeného rozhodnutí.
V dané věci se však o takový případ nejedná a obviněný ani tuto první alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. ve svém dovolání neuplatňuje. Pro úplnost je třeba dodat, že odvolacím soudem byl rozsudek soudu prvního stupně po věcné stránce přezkoumán. Tím, že odvolací soud postupem podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, je zřejmé že odvolání obviněného podrobil meritornímu přezkumu a obviněnému nebyl přístup k soudu druhého stupně nikterak odepřen. Z tohoto důvodu by obviněný nemohl dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této první části žádnými námitkami naplnit.
Jde-li o druhou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., Nejvyšší soud České republiky vycházel z toho, že prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu byl uplatněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky se s touto částí dovolání tedy vypořádal přímo v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto na toto odůvodnění (viz. výše) odkazuje.
Posledním dovolacím důvodem, který obviněný uplatnil ve svém dovolání, je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Jedná se o případy, kdy buď nebyl učiněn určitý výrok, který tak v napadeném rozhodnutí chybí a činí jeho výrokovou část neúplnou, anebo v rozhodnutí určitý výrok sice učiněn byl, ale není úplný. Za neúplný se považuje takový výrok napadeného rozhodnutí, který neobsahuje některou podstatnou náležitost stanovenou zákonem, např. pokud v případě výroku o vině není citována tzv. právní věta vyjadřující zákonné znaky trestného činu podle §120 odst. 1 písm. c) tr. ř. K naplnění tohoto dovolacího důvodu však nepostačuje skutečnost, že jeden z výroků rozhodnutí ve věci samé je vadný, např. pokud je ve výroku o vině uvedena nesprávná doba spáchání skutku.
Dovolatel spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. v tom, že byl odvolacím soudem znovu vyhlášen výrok o trestu, který se původně týkal obou trestných činů, ačkoli byl zrušen výrok o vině v bodě 1. Domnívá se, že v tomto případě nebylo možné oddělit jednotlivé výroky rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud měl znovu rozhodnout o vině ohledně skutku popsaného původně v bodě 2 výroku o vině. Tvrdí rovněž, že absentuje výrok, jímž mělo dojít podle §256 trestního řádu k potvrzení části rozsudku soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle ustanovení §258 odst. 2 tr. ř. jestliže je vadná jen část napadeného rozsudku a lze ji oddělit od ostatních, zruší dovolací soud rozsudek jen v této části; zruší-li však, byť i jen zčásti, výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad.
Je třeba zdůraznit, že v případě projednávané věci výrok o zamítnutí odvolání (obviněný nesprávně uvádí potvrzení části rozsudku soudu prvního stupně) v rozhodnutí odvolacího soudu být obsažen nemůže, neboť odvolání obviněného bylo zčásti vyhověno (nebylo tedy zamítnuto). Není možno přisvědčit názoru obviněného ani v tom, že odvolací soud neměl rozhodovat pouze o trestu, nýbrž i o vině v bodě 2). Odvolací soud neshledal výrok o vině v bodě 2) vadným, proto jej nemohl zrušit a rozhodovat v tomto rozsahu bez žádného zákonného důvodu znovu. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1), proto bylo jeho zákonnou povinností zrušit celý původně uložený trest (viz. výše citované ustanovení §258 odst. 2 trestního řádu), jakož i další výroky na zrušenou část rozsudku obsahově navazující. Výrok o vině nemůže však zůstat v rozhodnutí sám o sobě a musí být doplněn výrokem o trestu (§122 odst. 1 věta první trestního řádu), případně dalšími v úvahu připadajícími výroky, což odvolací soud řádně a v souladu se zákonem učinil. Jak správně uvedl již státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, nově vyslovený výrok o trestu v rozsudku odvolacího soudu nemá žádnou vazbu na někdejší výrok o vině v bodě 1 rozsudku nalézacího soudu, neboť tento výrok byl odvolacím soudem zrušen a v této části se věc dostala do stadia po podání obžaloby a žádný výrok o trestu ohledně ní tudíž nemůže být vysloven.
Nejvyšší soud České republiky z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo, netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněného J. V. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné odmítl. O dovolání rozhodl za podmínek ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2010
Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal