ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.826.2010.1
sp. zn. 4 Tdo 826/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. srpna 2010 o dovolání obviněného E. K. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 55 To 48/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 292/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 5 T 292/2009, byl obviněný E. K. uznán vinným ze spáchání pokusu trestného činu útoku na veřejného činitele podle §8 odst. 1 k §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), kterého se podle skutkové věty uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 18. 9. 2009 v době kolem 19.12. hod. v O., na ul. Š., v přízemí budovy Vazební věznice Olomouc, v cele č. 8/1, kde vykonával vazbu na základě usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 4. 2009, sp. zn. 0 Nt 211/2009, fyzicky napadl službu konajícího příslušníka Vězeňské služby ČR poškozeného R. Š., a to tak, že jej v reakci na výzvu, aby zanechal nedovoleného navazování kontaktů se spoluvězni, udeřil pěstí do levé tváře, dále se pokusil zasadit poškozenému další úder, když jej poškozený odstrčil, upadl na zem, kde kolem sebe kopal, a tohoto jednání zanechal až po použití donucovacích prostředků ze strany poškozeného a dalších přítomných příslušníků Vězeňské služby ČR, přičemž tímto jednáním způsobil poškozenému zranění spočívající v podvrtnutí krční páteře, pohmoždění dolní čelisti vlevo a pohmoždění hřbetu pravé ruky a pravého bérce, v jejichž důsledku byl poškozený částečně omezen v běžném způsobu života po dobu pracovní neschopnosti 8 dní a subjektivní potíže poškozeného trvaly asi čtyři dny, ale mohlo být způsobeno zranění s obecnou dobou léčení 2-3 týdny.
Za uvedené jednání byl obviněný E. K. odsouzen podle §155 odst. 2 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2010, sp. zn. 5 T 292/2009, podal obviněný E. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 55 To 48/2010, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
Následně podal obviněný E. K. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 55 To 48/2010, prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že dle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný ve svém dovolání uvádí, že byl odsouzen, ačkoli se k jednání, které je mu kladeno za vinu, nedoznal. Poukázal na to, že jeho jednání bylo pouze reakcí (nutnou obranou) na útok poškozeného R. Š., avšak důkazy, které navrhoval na podporu svého tvrzení, byly ze strany rozhodujících soudů nedůvodně zamítnuty a dále že výpovědi poškozeného R. Š. a svědků M. H. a M. B. byly chybně zhodnoceny. Obviněný se proto domnívá, že vznikly důvodné pochybnosti o správnosti skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a měly by být provedeny další důkazy. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. a §265l odst. 1 tr. ř. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadního průběh trestního řízení a dále uvedl, že obviněný v rámci své v dovolání uplatněné argumentace primárně zpochybňuje učiněná skutková zjištění a napadá správnost dokazování a teprve následně, na základě odlišného průběhu skutkového děje, dovozuje vadu v hmotně právním posouzení, jež měla spočívat v tom, že rozhodující soudy nedovodily v jeho jednání okolnost vylučující protiprávnost (nutnou obranu podle §13 tr. zák.). Dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se však popsané námitky míjí s uplatněným dovolacím důvodem a z toho důvodu navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a aby tak učinil v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Obviněný podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud České republiky po prostudování předloženého spisového materiálu shledal, že obviněný E. K. sice podal dovolání z důvodu podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v dovolání však ve skutečnosti nenamítá nesprávnost právního posouzení skutku, ale pouze napadá soudy učiněná skutková zjištění. Za námitky skutkového charakteru týkající se úplnosti a hodnocení provedeného dokazování ze strany soudů co do jejich věrohodnosti či průkaznosti je nutno považovat jak výhrady obviněného týkající se nedůvodného zamítnutí důkazů (které měly podpořit jeho tvrzení, že se vytýkaného jednání nedopustil), tak i výtky ohledně chybného hodnocení svědeckých výpovědí. Jak správně uvedl již státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného, obviněný uplatněnými námitkami primárně napadá správnost provedeného dokazování a zjištěného skutkového stavu věci a teprve následně, na základě vlastního odlišného průběhu skutkového děje, dovozuje vadu v hmotně právním posouzení, jež měla dle něj spočívat v tom, že rozhodující soudy nekvalifikovaly jeho jednání jako nutnou obranu ve smyslu ustanovení §13 tr. zák.
Obviněný E. K. se svým dovoláním domáhá, aby na základě jiného hodnocení důkazů byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Uvedené skutečnosti však nelze podřadit pod dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dle kterého je dovolání možno podat, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Námitky uplatněné obviněným v dovolání je nutno považovat za námitky čistě skutkové a tedy z hlediska uplatněného dovolacího důvodu zcela irelevantní a současně se jedná o námitky, se kterými se již dostatečně vypořádaly soudy prvního i druhého stupně. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky, ve shodě s názorem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, soud prvního stupně správně hodnotil provedené důkazy i výpovědi svědků a učiněná skutková zjištění mají v provedeném dokazování oporu. Obviněný sám připouští, že mezi ním a poškozeným R. Š. došlo ke konfliktu, ale hájí se tím, že se jen bránil, neboť jako první dostal od poškozeného facku, proto na něj zaútočil úderem pěstí. Obviněného však ze spáchání předmětného trestného činu usvědčují kromě výpovědi poškozeného i další důkazy, které jeho obhajobu jednoznačně a bez jakýchkoli pochybností vyvracejí. Vyslechnutí svědci (M..H. a M. B.) se ve svých výpovědích shodují, že fyzický útok vedl obviněný proti poškozenému a poškozený se jen bránil. Poškozený R. Š. šel v dané době řešit na celu za obviněným přestupek spočívající v nedovoleném navazování kontaktů se spoluobviněnými (či posílání motáků) a v tu dobu požíval ochrany veřejného činitele jako příslušník Vězeňské služby ČR.
Je tedy možno učinit závěr, že pokud obviněný za uvedené situace poškozeného bezdůvodně fyzicky napadl, tímto svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. Nelze jednoznačně stanovit nějakou minimální dobu, po kterou musí porucha na zdraví trvat, aby bylo možno poruchu zdraví již považovat za ublížení na zdraví, musí jít ale o takovou poruchu zdraví, která znesnadňuje postiženému obvyklý způsob života nebo výkon obvyklé činnosti, a to nikoli jen po krátkou, zcela přechodnou dobu. Soudní praxe vychází z toho, že znesnadnění obvyklého způsobu života postiženého, popř. pracovní neschopnost, musí trvat nejméně 7 dní. K ublížení na zdraví nestačí, že pachatel jednal úmyslně, nýbrž musí být prokázáno, že jeho úmysl směřoval ke způsobení následku ublížení na zdraví. Jednal-li pachatel v takovém úmyslu, avšak k ublížení na zdraví nedošlo, přichází v úvahu posouzení jednání pachatele jako pokus daného trestného činu. V případě projednávané věci jednáním obviněného vznikla u poškozeného újma na zdraví s obecnou dobou léčení 2-3 týdny, ale skutečnou dobou léčení 8 dnů, přičemž subjektivní potíže poškozeného - tedy znesnadnění obvyklého způsobu života trvaly asi 4 dny, jednání obviněného bylo proto správně kvalifikováno jako pokus trestného činu útoku na veřejného činitele podle §8 odst. 1, §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák.
Z uvedeného je zřejmé, že soud prvního stupně správně hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich souhrnu a vzájemných souvislostech. Není tedy pochyb o tom, že příslušný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud České republiky tak dává za pravdu závěrům, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud.
Nejvyšší soud České republiky se tak ztotožnil s názorem soudů prvního i druhého stupně v tom, že obviněný E. K. svým výše popsaným jednáním naplnil všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu útoku na veřejného činitele podle §8 odst. 1 tr. zák. k §155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. Závěr o vině obviněného byl učiněn na podkladě důkazů, které ve svém důsledku jednoznačně prokazují jeho vinu, z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotně právními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
Je tedy možno uzavřít, že obviněným uplatněné námitky nejsou podřaditelné pod zákonný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a stojí mimo jeho rámec. Obviněný na jedné straně deklaroval zákonný dovolací důvod podle citovaného ustanovení, avšak uplatnil námitky, které ho svým obsahem nenaplňují, nespadají pod něj a nijak mu neodpovídají.
K problematice formálně uplatněného dovolacího důvodu se rovněž vyjádřil Ústavní soud České republiky, a to v rozhodnutí ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, kde tento mj. uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. nemůže být pouze formální. Nejvyšší soud České republiky je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
S ohledem na skutečnosti shora rozvedené Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného E. K. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by musel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud jde o rozsah odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu České republiky, odkazuje tento na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. srpna 2010
Předseda senátu: JUDr. Jiří Pácal