ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.102.2009.1
sp. zn. 4 Tz 102/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 23. března 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné I. B. , proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 4. 2008 sp. zn. 3 T 95/2008 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 4. 2008 sp. zn. 3 T 95/2008, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §10 odst. 1 písm. b), §158 odst. 1 písm. a), §178 odst. 2, odst. 3 písm. c) a §257a odst. 1 písm. a) tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen tr. zák.) v neprospěch obviněné I. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v části týkající se obviněné I. B.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušenou část trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §226 písm. b) tr. ř. se obviněná I. B. z p r o š ť u j e obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 10. 4. 2008 sp. zn. 2 KZV 40/2007-32 pro skutek, že dne 2. 11. 2006 ve večerních hodinách v obci H., okres K., požádala prap. Policie ČR T. T., aby jí za využití svých možností příslušníka Policie ČR zjistil jméno majitele vozidla, přičemž prap. Policie ČR T. T. žádosti vyhověl, když dne 3. 11. 2006 v 19:04 hodin, v průběhu výkonu služby v objektu Obvodního oddělení Policie ČR Kojetín, okres Přerov, provedl mimo rámec plnění služebních úkolů, v rozporu s čl. 3 odst. 4 písm. a) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 28 ze dne 9. 3. 2005, za použití svého uživatelského konta dotazy do informačních systémů Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR, a to jak na vozidlo, tak následně na zjištěné rodné číslo majitele tohoto vozu, přičemž v rozporu s čl. 3 odst. 4 písm. b) a c) uvedeného pokynu dne 4. 11. 2006 po ukončení služby v ranních hodinách v obci B., okres K., osobní údaje týkající se majitele vozu I. B. předal, kterým měla spáchat návod podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. k trestným činům zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §178 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. a poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. a) tr. zák.
Odůvodnění:
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch I. B. stížnost pro porušení zákona proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 4. 2008 č. j. 3 T 95/2008-185, jímž byla uznána vinnou návodem k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §10 odst. 1 písm. b) k §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., návodem k trestnému činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §10 odst. 1 písm. b) k §178 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. a návodem k trestnému činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §10 odst. 1 písm. b) k §257a odst. 1 písm. a) tr. zák., za což jí byl uložen peněžitý trest ve výměře 20 000,- Kč, s náhradním trestem odnětí svobody na 2 měsíce.
Jednání obviněné spočívalo v tom, že dne 2. 11. 2006 ve večerních hodinách v obci H., okres K., požádala prap. Policie ČR T. T., aby jí za využití svých možností příslušníka Policie ČR zjistil jméno majitele vozidla, přičemž prap. Policie ČR T. T. žádosti vyhověl, když dne 3. 11. 2006 v 19:04 hodin, v průběhu výkonu služby v objektu Obvodního oddělení Policie ČR Kojetín, okres Přerov, provedl mimo rámec plnění služebních úkolů, v rozporu s čl. 3 odst. 4 písm. a) Závazného pokynu policejního prezidenta č. 28 ze dne 9. 3. 2005, za použití svého uživatelského konta dotazy do informačních systémů Policie ČR a Ministerstva vnitra ČR, a to jak na vozidlo, tak následně na zjištěné rodné číslo majitelky tohoto vozu, přičemž v rozporu s čl. 3 odst. 4 písm. b) a c) uvedeného pokynu dne 4. 11. 2006 po ukončení služby v ranních hodinách v obci B., okres K., osobní údaje týkající se majitelky vozu I. B. předal.
Ohledně obviněné I. B. nabyl trestní příkaz právní moci dne 5. 6. 2008.
Stěžovatelka dále poukázala na to, že týmž trestním příkazem byl za popsané jednání prap. Policie ČR T. T., stíhaný jako spoluobviněný, uznán vinným trestnými činy zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §178 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. a poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. a) tr. zák. a byl mu uložen peněžitý trest ve výši 30.000,- Kč s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 3 měsíců.
Spoluobviněný prap. Policie ČR T. T. však proti trestnímu příkazu podal odpor, na jehož podkladě ve věci proběhlo hlavní líčení a samosoudce Okresního soudu v Přerově rozhodl usnesením ze dne 2. 12. 2008 č. j. 3 T 95/2008-216, tak, že věc podle §222 odst. 2 tr. ř. postoupil vedoucímu Obvodního oddělení Policie ČR Kojetín, neboť nejde o trestný čin, skutek by však mohl být tímto orgánem posouzen jako kázeňský přestupek. Stížnost podanou státním zástupcem proti usnesení o postoupení věci zamítl jako nedůvodnou Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 23. 1. 2009 č. j. 68 To 23/2009-228. Usnesení o postoupení věci obviněného prap. Policie ČR T. T. tedy nabylo právní moci dnem 23. 1. 2009.
V důsledku rozhodnutí soudů obou stupňů tak v trestní věci obviněného prap. Policie ČR T. T. nastala situace, kdy existuje pravomocné odsuzující rozhodnutí ohledně obviněné I. B. – trestní příkaz Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 4. 2008 č.j. 3 T 95/2008-185 – pro návod k trestným činům, pro které nebyl spoluobviněný odsouzen, neboť soud dospěl k závěru, že se nejedná o trestné činy, mohlo by jít pouze o kárné provinění. Takový stav je v rozporu se zákonem, neboť z dikce ust. §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. jednoznačně vyplývá, že návodcem je pouze účastník na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu. Aby se jednání návodce mohlo posoudit jako účastenství ve smyslu ust. §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., musí hlavní pachatel naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu (jeho pokusu). Jestliže v jednání hlavního pachatele soud shledal nanejvýš pouze kárné provinění, nemůže být návodce trestný pro účastenství na trestném činu. Podle konstantní judikatury existují i výjimky z tohoto pravidla, ty se však na projednávaný případ nevztahují.
Ministryně spravedlnosti zároveň vznesla výhrady k názoru, o který je opřeno rozhodnutí soudů obou stupňů, a sice, že u obviněného prap. Policie ČR T. T. se nejednalo o trestné činy z důvodů nedostatku společenské nebezpečnosti jeho jednání. V této souvislosti poukázala na to, že z výsledků dokazování provedeného v předmětné trestní věci nelze dovodit závěr o prokázání všech znaků formální stránky skutkových podstat jednotlivých trestných činů. Všechny tři trestné činy, pro které bylo vedeno trestní stíhání proti obviněnému prap. Policie ČR T. T. jsou trestnými činy úmyslnými, proto k naplnění znaků jejich skutkových podstat je nezbytné, aby úmysl pachatele zahrnoval všechny znaky jejich objektivní stránky. Prokázaná souvislost mezi jednáním pachatele a následkem musí být pokryta zaviněním minimálně ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák.
Trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch získá přístup k nosiči informací a takových informací neoprávněně užije. Subjektivní stránka jednání pachatele tohoto trestného činu tedy musí zahrnovat nejen získání přístupu k nosiči informací a neoprávněné užití takto získaných informací, pachatel musí jednat navíc v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, přičemž není rozhodné, zda takový následek objektivně i nastal. Za neoprávněný prospěch se považuje jakákoliv materiální i nemajetková výhoda, kterou získá pachatel či jiná osoba, aniž by na ni měli právo, přičemž takový prospěch bývá získáván zpravidla na úkor jiného. Jinou újmou se pak rozumí různé nehmotné a penězi těžko ocenitelné ztráty způsobené zneužitím informací. Způsobením škody pak je způsobení majetkové újmy vyjádřitelné v penězích, případně i ušlý zisk. Z uvedených úvah vyplývá, že trestným činem je takové jednání, které je vedeno výše specifikovaným úmyslem, jehož prokázání ho odlišuje od jednání beztrestného, resp. jednání podléhajícího jinému druhu odpovědnosti, např. kázeňské. Má-li tedy být obviněný uznán vinným trestným činem podle §257a odst. 1 tr. zák., musí to být vždy, co se subjektivní stránky týče, na podkladě konkrétně zjištěných a ve výroku rozsudku o vině uvedených skutečností, které naplňují alespoň některou alternativu ze zákonných znaků vyjádřených v dikci „v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“.
Trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. se dopustí, kdo jako veřejný činitel v úmyslu způsobit škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává pravomoc způsobem odporujícím zákonu. K naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu je zapotřebí, aby speciální subjekt, veřejný činitel, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu v úmyslu shodném s trestným činem podle §257a odst. 1 tr. zák., tedy s cílem způsobit jinému škodu nebo získat sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.
Trestného činu neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §178 odst. 2, 3 písm. c) tr. zák. se pak dopustí pachatel tím, že osobní údaje o jiném získané v souvislosti s výkonem svého povolání, zaměstnání nebo funkce sdělí nebo zpřístupní, a tím poruší právním předpisem stanovenou povinnost mlčenlivosti, spáchá-li čin porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce.
Při aplikování výše uvedených zásad na předmětnou trestní věc je podle stěžovatelky zřejmé, že skutková zjištění ohledně jednání obviněného prap. Policie ČR T. T. nemohla vést k jinému meritornímu závěru, než který vyslovil Okresní soud v Přerově v usnesení ze dne 2. 12. 2008 č.j. 3 T 95/2008-216, a který byl potvrzen usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 23. 1. 2009 č. j. 68 To 23/2009-228, byť z jiných důvodů, než jak to učinily oba soudy v citovaných usneseních. Popis skutku, pro který bylo vedeno trestní stíhání obviněného prap. Policie ČR T. T. neobsahuje takové skutkové okolnosti, ze kterých by se dalo dovodit naplnění všech znaků skutkové podstaty po subjektivní stránce, což platí zejména u trestného činu poškození a zneužití záznamu na nosiči informací podle §257a odst. 1 písm. a) tr. zák., od něhož se odvíjí i trestnost jednání tohoto obviněného i ve vztahu k trestnému činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a neoprávněného nakládání s osobními údaji podle §178 odst. 2, odst. 3 písm. c) tr. zák. U posledně citovaného trestného činu je nutno navíc podotknout, že ani z usnesení o zahájení trestního stíhání, ani z výrokové části obžaloby a ze skutkových zjištění soudů obou stupňů nevyplývá, kterým právním předpisem je stanovena povinnost mlčenlivosti, kterou měl obviněný svým jednáním porušit. Nelze rovněž zjistit skutkové okolnosti, které by odůvodňovaly použití právní kvalifikace jednání obviněného též podle ust. §178 odst. 3 písm. c) tr. zák. (spáchá-li čin uvedený v odst. 1 nebo 2 porušením povinností vyplývajících z jeho povolání, zaměstnání nebo funkce).
Stěžovatelka je proto názoru, že v dané věci bylo bez důvodných pochybností prokázáno pouze to, že obviněný prap. Policie ČR T. T. provedl lustrace motorového vozidla a následně jeho majitelky, přičemž takto postupoval neoprávněně, neboť pro takový postup neměl žádný služební důvod. Údaje získal pouze za účelem jejich předání obviněné I. B., která ho o ně požádala. Jednal přitom v rozporu se služebním předpisem citovaným ve výroku obžaloby. Toto samo o sobě však neprokazuje, že jednání obviněného směřovalo k neoprávněnému prospěchu jiné osoby a že by se z takového jednání mohlo a priori dovodit, že obviněný takto postupoval v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch či v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou újmu, což vylučuje trestní odpovědnost obviněného za trestné činy, pro které byl stíhán. Za splnění dalších zákonných podmínek však není vyloučena odpovědnost kázeňská.
Samosoudkyně činná ve věci po jejím nápadu u soudu měla postupovat v intencích těchto úvah ještě předtím, než ve věci vydala trestní příkaz, a měla postupovat podle §314c (§188 odst. 1 písm. b) tr. ř.) nebo měla ve věci nařídit hlavní líčení. I když skutkový stav ve věci byl vcelku spolehlivě prokázán, nebyly ve věci dány podmínky pro vydání trestního příkazu, neboť pokud by samosoudkyně hodnotila řádně a v intencích ust. §2 odst. 6 tr. ř. důkazy a všechny okolnosti případu z pohledu možné právní kvalifikace obou obviněných, měla by dojít k právním závěrům rozvedeným shora a měla volit buď rozhodnutí o postoupení věci u obviněného prap. Policie ČR T. T. a zastavení trestního stíhání obviněné I. B., anebo měla nařídit hlavní líčení. Pokud došlo k vydání trestního příkazu, bylo porušeno ust. §314e odst. 1 tr. ř., neboť nebyly dány zákonné podmínky pro takový postup, bylo porušeno rovněž ust. §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., neboť vinným byl pravomocně uznán návodce k trestným činům, pro které byl původně kvalifikován skutek, který soud nakonec posoudil pouze jako možný kázeňský delikt, a zákon byl porušen rovněž v ust. §2 odst. 6 tr. ř., neboť soud rozhodl ve věci obviněné I. B. trestním příkazem bez toho, aniž by řádně vyhodnotil veškeré důkazy a okolnosti, které byly zjištěny v přípravném řízení a dospěl k závěru, že se jedná o trestné činy, ač ve skutečnosti z výsledků přípravného řízení vyplynul opak.
Ministryně spravedlnosti proto v závěru stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově ze dne 30. 4. 2008 č. j. 3 T 95/2008-185, byl porušen zákon v neprospěch obviněné I. B. v ustanoveních §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., §314e odst. 1 tr. ř. a v řízení, které jeho vydání předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz ohledně obviněné I. B. zrušil a aby zrušil i všechna rozhodnutí na zrušený trestní příkaz navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu. Dále pak, aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř., a pro případ, že k tomu neshledá důvod, aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně navedl jiného k spáchání trestného činu (návodce).
Z citovaného zákonného ustanovení mj. vyplývá, že návod (stejně jako organizátorství a pomoc, viz §10 odst. 1 písm. a), c) tr. zák.) je trestným jako účastenství jen na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu. V tomto směru se v úpravě trestnosti účastníka uplatňuje tzv. zásada akcesority účastenství. Není-li tedy splněna uvedená podmínka, trestnost podle ustanovení §10 tr. zák. nepřichází v úvahu. Zásada akcesority účastenství, jak je v trestním zákoně uplatněna, sice v určitých případech nemusí znamenat úplnou beztrestnost, taková jednání však nemohou být trestná podle ustanovení o účastníku (§10), ale za podmínek ustanovení §7 tr. zák. půjde o přípravu k trestnému činu.
To jinými slovy znamená, že k tomu, aby obviněná I. B. mohla být uznána vinnou účastenstvím na trestných činech podle §158 odst. 1 písm. a), §178 odst. 2, odst. 3 písm. c) a §257a odst. 1 písm. a) tr. zák. ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., musel by hlavní pachatel, jímž v daném případě byl prap. Policie ČR T. T., citované trestné činy dokonat, nebo se o jejich spáchání alespoň pokusit. Vzhledem k tomu, že jeho jednání nebylo v konečné fázi soudem posouzeno jako trestný čin, ale se závěrem, že by se mohlo jednat o kázeňský přestupek, byla jeho věc pravomocně postoupena vedoucímu Obvodního oddělení Policie ČR Kojetín k vyřízení, není udržitelná situace, aby odsouzení a potrestání obviněné I. B. pro návod k výše citovaným trestným činům zneužívání pravomoci veřejného činitele, neoprávněného nakládání s osobními údaji a poškození a zneužití záznamu na nosiči informací zůstalo pravomocné a tudíž vykonatelné. Současně je třeba poznamenat, že v úvahu nepřipadá ani posouzení jejího jednání, jako přípravy k těmto trestným činům.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu v Přerově byl v neprospěch obviněné I. B. porušen zákon v ustanoveních §10 odst. 1 písm. b), §158 odst. 1 písm. a), §178 odst. 2, odst. 3 písm. c)a §257a odst. 1 písm. a) tr. zák. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak tento napadený trestní příkaz ohledně obviněné I. B. zrušil včetně všech dalších rozhodnutí, na tuto zrušenou část trestního příkazu obsahově navazujících, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Protože ve věci není třeba provádět další dokazování, skutková i právní stránka věci je vymezena předchozími pravomocnými rozhodnutími soudů nižších stupňů, Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl podle §271 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněnou I. B. podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby, která jí vinila z jednání, v němž byl státním zástupcem spatřován návod k trestným činům zneužívání pravomoci veřejného činitele, neoprávněného nakládání s osobními údaji a poškození a zneužití záznamu na nosiči informací (§10 odst. 1 písm. b), §158 odst. 1 písm. a), §178 odst. 2, odst. 3 písm. c), §257a odst. 1 písm. a) tr. zák.), protože se o trestný čin nejedná.
Pokud v podané stížnosti pro porušení zákona byla obsažena podstatná zdůvodňovací část, věnovaná jednání prap. Policie ČR T. T. a otázkám naplnění formálních znaků trestných činů, za něž byl původně stíhán, Nejvyšší soud ponechal tuto její část bez vlastní argumentační reakce. Je tomu tak proto, že stížnost pro porušení zákona byla podána pouze ve prospěch obviněné I. B., a Nejvyšší soud tak nebyl oprávněn se osobou T. T. zabývat. Navíc sama stěžovatelka v jejím závěru konstatovala, že vlastní konečné rozhodnutí soudu, jímž byla věc jmenovaného postoupena jeho nadřízenému ke kázeňskému vyřízení, bylo věcně správné.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec