ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.43.2010.1
sp. zn. 4 Tz 43/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. srpna 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného T. K. , proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 6 T 123/2007, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 6 T 123/2007, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §38 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., §334 odst. 1 a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného T. K.
V napadeném usnesení se zrušuje výrok učiněný pod bodem I., jímž bylo rozhodnuto o započtení vazby.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušenou část usnesení obsahově navazující pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
U Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo vedeno proti obviněnému T. K. trestní řízení pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zákona) na podkladě obžaloby podané státní zástupkyní Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2007. Ve věci bylo opakovaně nařizováno hlavní líčení, k němuž se však obviněného nepodařilo předvolat, a to ani ve spolupráci s Policií ČR. Okresní soud proto vydal dne 2. 10. 2007 příkaz k zatčení obviněného. Bylo zjištěno, že obviněný se zdržuje ve S. r. N., okresní soud proto vydal dne 10. 4. 2008 evropský zatýkací rozkaz.
Německá strana oznámila, že obviněný byl zadržen a k jeho předání české straně dojde dne 15. 10. 2008 v 15.00 hod. na předávacím místě hraničního přechodu F. i. W./ F. Podle protokolu byl obviněný zatčen dne 15. 10. 2008 ve 14.50 hod.
Obviněný byl téhož dne soudcem Okresního soudu v Ústí ad Labem vyslechnut a poté bylo vyhlášeno usnesení, jímž se obviněný podle §68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), c) a §387 odst. 2 tr. řádu bere do vazby se stanovením počátku vazby dnem 15. 10. 2008 – 14.50 hod.
O stížnosti obviněného proti tomuto rozhodnutí rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 11. 2008, sp. zn. 5 To 707/2008, podle §149 odst. 1 písm. a) tr. řádu tak, že napadené usnesení soudu prvního stupně zrušil a nově rozhodl, že se obviněný bere do vazby podle §68 odst. 1 za použití §69 odst. 5 tr. řádu z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a) tr. řádu. Počátek vazby byl stanoven dne 15. 10. 2008 od 14.50 hod.
Poté, co ve věci bylo meritorně rozhodnuto a odsuzující rozsudek soudu prvního stupně ze dne 4. 5. 2009, sp. zn. 6 T 123/2007, nabyl dne 25. 5. 2009 právní moci, vydal okresní soud dne 29. 5. 2009 pod sp. zn. 6 T 123/2007, usnesení, jímž výrokem ad I.) byla obviněnému podle §38 odst. 1 tr. zákona a §334 odst. 1 tr. řádu do uloženého trestu odnětí svobody započtena vazba v době od 15. 10. 2008 – 14. 50 hod. do 13. 5. 2009, a výrokem ad II.) mu byla podle §152 odst. 1 písm. a) tr. řádu stanovena povinnost nahradit státu náklady spojené s výkonem této vazby. Usnesení nabylo právní moci dne 23. 6. 2009.
Ministryně spravedlnosti podala podle §266 odst. 1 tr. řádu proti posledně citovanému pravomocnému usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného, neboť dle jejího názoru byl tímto rozhodnutím porušen zákon v neprospěch obviněného v ustanoveních §38 odst. 1 tr. zákona, §334 odst. 1, a §2 odst. 5 tr. řádu ve vztahu k §22 odst. 1 tr. zákona.
Stěžovatelka poukázala na znění ustanovení §387 odst.1, 2, 3 tr. řádu, která upravují procesní postup soudu při vydání obviněného z ciziny. Je v souladu se zákonem a ustálenou soudní praxí, že délka omezení osobní svobody vydávané osoby nebude započítána do běhu lhůt trvání vazby podle §71 tr. řádu. Bylo by však proti ochraně práv vydávané osoby, aby lhůta, po kterou její osobní svoboda na území cizího státu v souvislosti s transportem do vyžadujícího státu byla omezena, nebyla započítána do délky trestu odnětí svobody, který byl uložen a má být vykonán po vydání či předání v České republice. Délku tohoto omezení osobní svobody je nutno přesně zjistit, stejně jako musí být přesně zjištěna délka vydávací vazby. Okresní soud v Ústí nad Labem tyto okolnosti nezjišťoval ani dotazy na příslušné orgány ani výslechem obviněného, v této souvislosti neučinil ani žádné závěry z kusých zpráv, které měl k dispozici od Policie ČR, z nichž se však podávala některá data, jež se vázala k omezení osobní svobody obviněného. Nemohl tudíž učinit potřebná, úplná a nezpochybnitelná zjištění vedoucí ke správným závěrům při zápočtu délky doby, po níž byla osobní svoboda obviněného omezena a výrok učiněný ad I.) v napadeném rozhodnutí tak nebyl učiněn v souladu se zákonem.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením byl v neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu v napadeném rozhodnutí zrušil výrok učiněný ad I.), stejně jako i všechna další rozhodnutí, která na tento výrok obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Další návrh byl učiněn ve vztahu k výroku činěnému podle §270 odst. 1 tr. řádu, tedy aby Nejvyšší soud po zrušení věci ji přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem s pokynem v potřebném rozsahu ji znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. řádu zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §38 odst. 1 tr. zákona č. 140/19761 Sb. jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného či souhrnného, pokud vzhledem k druhu uloženého trestu je započítání možné.
Nejvyšší soud konstatuje, že se soud prvního stupně těmito zákonnými ustanovení v posuzovaném případě důsledně neřídil.
Z obsahu spisu vyplývá, že Policejní prezidium ČR, odbor mezinárodní spolupráce Národní centrály SIRENE podal soudu dne 26. 6. 2008 zprávu, že podle sdělení centrály SIRENE N. pobyt obviněného byl zjištěn dne 24. 6. 2008 v N. a tohoto dne byl obviněný zadržen na podkladě národního (tedy německého) příkazu k zatčení ve věznici ve W. Generální státní zastupitelství ve F. sdělilo, že obviněný souhlasí se zjednodušeným vydávacím řízením, takže předání bude možné, jakmile budou uspokojeny požadavky německých orgánů činných v trestním řízení.
Další zpráva Policejního prezidia ČR, Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování Národní centrály SIRENE podaná dne 29. 9. 2008 uvádí, že obviněný byl v N. zadržen z národních důvodů do dne 12. 10. 2008, což konstatovala SIRENE N. Česká národní centrála podala konečně poslední zprávu 8. 10. 2008 v níž oznamuje, že k předání obviněného dojde dne 15. 10. 2008 v 15.00 hod. na hraničním přechodu F. i. W./F.
Podle protokolu o zatčení byl obviněný zatčen ve F. dne 15. 10. 2008 ve 14.50 hod. Podle protokolu, který byl pořízen Okresním soudem v Ústí nad Labem dne 15. 10. 2008 v 09.40 hod., byl obviněný T. K. předveden policistou Policie ČR před soudce, ten obviněnému předal opis obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 2 ZT 187/2007, a předvolání k hlavnímu líčení k Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, jehož termín byl stanoven na den 5. 11. 2008 v 8.30 hod. Poté byl obviněný vyslechnut a v rámci svého výslechu uvedl, že odjel dne 14. 3. 2007 nebo následujícího dne do S. r. N., a když se asi za tři dny vracel zpět do České republiky, byl německou policií zatčen dne 17. 3. nebo 18. 3. 2007, poté byl podle svého vyjádření asi šest měsíců „zavřený“. Za krádež a nezaplacenou pokutu měl dostat další trest v celkové výměře osmnácti měsíců. Obviněný byl při tomto výslechu poučen podle §406 odst. 1, 2 tr. řádu a v přítomnosti svého obhájce prohlásil, že se vzdává práva na uplatnění zásady speciality. Poté soudce vyhlásil usnesení, jímž byl obviněný podle §68 odst. 1 tr. řádu z důvodů uvedených v ustanovení §67 písm. a), c) tr. řádu vzat do vazby se stanovením počátku vazby 15. 10. 2008 od 14. 50 hod.
Je zřejmé, že při sepisování tohoto protokolu došlo k chybě v uvedení data jeho konání, neboť byl-li obviněný do České republiky vydán dne 15. 10. 2008 ve 14. 50 hod., nemohl být prováděn jeho výslech téhož dne o šest a půl hodiny dříve. Jde tedy o protokol ze dne 16. 10. 2008, což vyplývá také z protokolu o zatčení, který obsahuje údaj, že obviněný byl podle §69 odst. 4 tr. řádu dodán soudu dne 16. 10. 2008 v 09.00 hod. Ke stížnosti obviněného rozhodl stížnostní soud znovu o důvodech vazby již jen v intencích §67 písm. a) tr. řádu se stanovením data 15. 10. 2008.
Již výše je zmíněno, že obviněný byl posléze pravomocně odsouzen Okresním soudem v Ústí nad Labem rozsudkem vydaným dne 4. 5. 2009, sp. zn. 6 T 123/2007, pro trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou. Právní moc rozsudku je vyznačena dnem 25. 5. 2009. Poté bylo rozhodnuto usnesením, jehož výrok pod bodem I.) je napaden stížností pro porušení zákona, o zápočtu vazby podle §334 odst. 1 tr. řádu a §38 odst. 1 tr. řádu.
Podle ustanovení §334 odst. 1 tr. řádu o započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy byla osobní svoboda obviněného omezena.
Aby mohl Okresní soud v Ústí nad Labem toto ustanovení důsledně realizovat, bylo jeho povinností provést ve věci taková zjištění ve vztahu k přesnému stanovení okamžiku omezení osobní svobody obviněného, o němž by nevznikly důvodné pochybnosti. Okresní soud však požadovaná zjištění neprováděl a při stanovení počátku osobní svobody obviněného v souvislosti s tímto trestním řízením vycházel z okamžiku předání obviněného na hraničním přechodu dne 15. 10. 2008. Zcela pominul vyjádření obviněného o délce doby, po kterou byl zadržován ve S. r. N., a v této souvislosti i zprávy české SIRENE, jež jsou výše citovány, z nichž není zřejmé po jakou dobu byl obviněný zadržován na základě českým soudem vydaného evropského zatýkacího rozkazu a po jakou dobu byl zadržován jen z národních důvodů SRN. Z ustanovení §405 odst. 7 tr. řádu totiž vyplývá soudu povinnost zjistit přesnou dobu omezení osobní svobody obviněného, pokud byl do České republiky předán v souvislosti s realizovaným evropským zatýkacím rozkazem, a tuto dobu započítat do uloženého trestu odnětí svobody. Okresní soud rovněž neprovedl žádná zjištění vztahující se k délce vydávací vazby, když v tomto směru zprávy české SIRENE nejsou jednoznačné a nezjistil tudíž, po jako dobu byl obviněný v cizině pro týž skutek ve vazbě či jinak omezen na osobní svobodě a neopatřil si k tomu žádné podklady, byť jde o nezbytné předpoklady pro správnou aplikaci ustanovení §38 odst. 1 a §22 odst. 1 tr. zákona (srov. R 39/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Povinnost provést důkladná a přesná skutková zjištění tak nebyla okresním soudem důsledně realizována, a důsledkem jejich nedostatečného provedení bylo posléze i vadné vyhodnocení v tomto směru provedených důkazů, které neodpovídalo požadavkům stanoveným §2 odst. 6 tr. řádu.
Z těchto důvodů poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. 6 T 123/2007, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §38 odst. 1 tr. zákona a §2 odst. 5, 6 a §334 odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného T. K. Podle §269 odst. 2 tr. řádu v napadeném usnesení zrušil výrok učiněný ad I.), jakož i všechna další rozhodnutí na tento zrušený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, což se týká zejména výroku ad II.) napadeného rozhodnutí. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Povinností okresního soudu bude provést potřebná zjištění v rozsahu, který je uveden výše, a to požadavkem vzneseným na Ministerstvo spravedlnosti České republiky, které komunikací s příslušným úředním orgánem ve S. r. N. tyto údaje zjistí a z nich bude posléze při novém rozhodnutí okresní soud vycházet.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejich provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á