ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.48.2010.1
sp. zn. 4 Tz 48/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. srpna 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného T. S. , proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 T 38/2008, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 T 38/2008, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného T. S.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Současně se zrušují všechna další rozhodnutí, na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 T 38/2008, byl obviněný T. S. uznán vinným pokračujícím trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zákon) jako pomocník §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona. Podle rozsudku se uvedeného protiprávního jednání dopustil tím, že J. Š., jako zaměstnanec poškozené společnosti MANUS, s.r.o. P., U S., společně s obviněným S. po vzájemné dohodě v období od 27. 9. 2007 do 7. 10. 2007 odebrali pohonné hmoty, přičemž k jejich úhradě neoprávněně použili CCS karty vydané společnosti Manus s.r.o., přičemž v rozsudku jsou specifikovány všechny 34 útoky, a tímto jednáním způsobili uvedené společnosti škodu v celkové výši 83.238,77 Kč .
Za to byl obviněnému podle §248 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 2 tr. zákona uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvaceti dvou měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 2 T 120/2007, jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení 1. 12. 2008.
Proti tomuto rozhodnutí podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného. Podle jejího názoru byl tímto rozsudkem porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného T. S.
Stěžovatelka soudu prvního stupně především vytkla, že neprovedl skutková zjištění ve vztahu k volbě správného druhu a výměry trestu, neboť nevyžádal spisy Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 120/2007 a sp. zn. 14 T 16/2007, a neprovedl jimi důkaz. Tato procesní vada pak měla dopad na správnost výroku o trestu v napadeném rozhodnutí, neboť sice byl uložen souhrnný trest, avšak za nesprávné aplikace ustanovení §35 odst. 2 tr. zákona. Ve stížnosti pro porušení zákona jsou chronologicky vyjmenována všechna odsouzení obviněného významná z pohledu §35 odst. 2 tr. zákona a je rovněž podrobně argumentací ve vztahu k těmto jednotlivým odsouzením.
V petitu stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 T 38/2008, byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného T. S., aby podle §269 odst. 2 tr. řádu byl v napadeném rozsudku zrušen výrok o trestu včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 s pokynem znovu ji projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. řádu orgány činné v trestním řízení mj. postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i neprospěch obviněného i bez návrhu stran. V řízení před soudem státní zástupce i obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. řádu orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém zvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §35 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném v rozhodné době, soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených §35 odst. 1 tohoto zákona (úhrnný trest), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Těchto zásad Obvodní soud pro Prahu 10 důsledně nedbal, neboť nezjistil, a to přesto, že pro správné posouzení věci relevantní skutečnosti vyplývaly v době rozhodování soudu z aktuálního opisu rejstříku trestů obviněného T. S. ke dni 7. 11. 2008, viz č.l. 23 verte, že trestná činnost obviněného S. v této věci posuzovaná, sbíhající se trestnou činností, za kterou byl obviněný S. odsouzen ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. 2 T 120/2007, ve které mu byl uložen souhrnný trest rovněž za trestnou činnost, pro kterou byl pravomocně uznán vinným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2007, obviněnému doručeným, dne 5. 4. 2007, sp. zn. 14 T 16/2007, není, resp. nemusí být. Soud si totiž předmětné spisy Obvodního soudu pro Prahu 3 nevyžádal a neprovedl jimi v hlavním líčení konaném dne 1. 12. 2008 důkaz.
Podstatná z tohoto hlediska byla totiž skutečnost, že obviněný T. S. byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2007, sp. zn. 14 T 16/2007, uznán vinným trestnými činy neoprávněného užívání cizí věci podle §249 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., v jednočinném souběhu s trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona č. 140/1961 Sb. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb., kterých se dopustil dne 25. 2. 2007, přičemž za tyto trestné činy mu byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 5. 4. 2007 (viz č.l. 30 verte spisu sp. zn. 14 T 16/2007) a právní moci nabyl dne 14. 4. 2007. Uložený trest obviněný nevykonal.
Následně byl obviněný rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 1. 2008, sp. zn. 2 T 120/2007, uznán vinným pomocí k pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zákona č. 140/1961 Sb., k §8 odst. 1 k §250b odst. 1, 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., kterého se dopustil dne 4. 4. 2007 jednáním popsaným ve výrokové části tohoto rozsudku, a byl mu uložen za tento skutek a trestné činy, jimiž byl uznán vinným shora citovaným trestním příkazem, podle §250b odst. 3 za užití ust. §35 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., souhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu právě z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2007, obviněnému doručenému dne 5. 4. 2007, sp. zn. 14 T 16/2007, jakož i všech dalších rozhodnutí na zrušený výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 28. 1. 2008. Přitom v této trestní věci byl soudem správně a v souladu se zákonem ukládán trest souhrnný, neboť obviněný se skutku dopustil dne 4. 4. 2007, tedy ještě předtím, než mu byl v trestní věci sp. zn. 14 T 16/2007 doručen trestní příkaz.
Z hlediska posouzení, zda se jedná či nejedná o sbíhající se trestnou činnost, je tedy rozhodující datum 5. 4. 2007, kdy byl v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu, 3 sp. zn. 14 T 16/2007, doručen obviněnému trestní příkaz, neboť účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávající podle zákona doručením trestního příkazu obviněnému.
Obviněný T. S. byl odsouzen rovněž v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 2, a to trestním příkazem vydaným dne 14. 8. 2007 pod sp. zn. 6 T 288/2007, jímž byl uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zákona č. 140/1961 Sb., kterého se dopustil dne 7. 8. 2007, přičemž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 19. 11. 2008 a právní moci nabyl dne 17. 12. 2008.
S ohledem na datum vydání a doručení trestního příkazu obviněnému v této trestní věci měl samosoudce v napadené trestní věci, tedy Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 1 T 38/2008, vyčkat právní moci tohoto rozhodnutí a poté obviněnému uložit za trestnou činnost, které se dopustil v napadené trestní věci a skutek, jehož se dopustil dne 7. 8. 2007, trest souhrnný za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 14. 8. 2007, sp. zn. 6 T 288/2007. Takto však soud v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 1 T 38/2008, nepostupoval, protože zřejmě o trestním stíhání obviněného S. v trestní věci sp. zn. 6 T 288/2007, nevěděl a obviněný se o něm u hlavního líčení nezmínil. V trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 288/2007, samosoudkyně rozhodla usnesením ze dne 1. 1. 2010 tak, že obviněný trest uložený mu v této trestní věci podle §465 odst. 1 tr. řádu a §419 tr. zákoníku zák. č. 40/2009 Sb., účinného od 1. 1. 2010, nevykoná, neboť čin, za který mu byl uložen podmíněný trest odnětí svobody, již není podle zákona účinného od 1. 1. 2010 trestným. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 29. 1. 2010.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 5 T 24/2009, byl obviněný T. S. uznán vinným trestnými činy poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., v jednočinném souběhu s trestným činem neoprávněného držení platební karty podle §249b tr. zákona č. 140/1961 Sb., kterých se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., a to dne 5. 10. 2008. Za tyto trestné činy mu byl uložen podle §247 odst. 2 a §35 odst. 1 tr. zákona č. 140/1961 Sb., úhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Vedle tohoto trestu mu byl uložen trest propadnutí věci, specifikované ve výrokové části rozsudku. Dalšími výroky soudu podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto o náhradě způsobené škody.
Do tohoto rozsudku podal obviněný v zákonem stanovené lhůtě odvolání, v němž především zdůraznil nepřiměřenost uloženého trestu, přičemž usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 5 To 184/2009, bylo toto odvolání jako nedůvodné podle ustanovení §256 tr. řádu zamítnuto.
K této trestní věci je třeba poznamenat, že v případě, že by Obvodní soud pro Prahu 10 v trestní věci sp. zn. 1 T 38/2008, postupoval při ukládání trestu v intencích zákona, přicházelo v úvahu, aby v trestní věci obviněného vedené pod sp. zn. 5 T 24/2009, byl uložen trest souhrnný právě ve vztahu k napadené trestní věci. Za situace, která vznikla vadným postupem Obvodního soudu pro Prahu 10 v napadené trestní věci, však nezbylo oběma soudům v trestní věci sp. zn. 5 T 24/2009, než aby rozhodly, jak výše uvedeno.
Naposledy byl obviněný T. S. odsouzen v trestní věci Obvodního soudu pro Prahu 3 vedené pod sp. zn. 3 T 30/2009.
V této trestní věci byl rozsudkem ze dne 4. 11. 2009 uznán vinným v bodě 1 trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 a odst. 3 tr. zákona č. 140/1961 Sb., kterého se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části tohoto rozhodnutí dne 13. 2. 2007, a za tento skutek a další mu byl podle §250b odst. 3 a §35 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb. uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 18 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 29. 3. 2007, obviněnému doručenému dne 5. 4. 2007, sp. zn. 14 T 16/2007, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 28. 1. 2008 sp. zn. 2 T 120/2007, jakož i dalších výroků, které obsahově na výrok o trestu navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný byl týmž rozsudkem v bodě 3 a v bodě 4 uznán vinným trestnými činy loupeže podle §234 odst. 1 a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zákona č. 140/1961 Sb., kterých se dopustil společně se spoluobviněným J. V., ve stejný den 2. 11. 2008, přičemž za tyto trestné činy a další mu byl podle §234 odst. 1 za užití ust. §35 odst. 2 tr. zákona č. 140/1961 Sb., uložen další souhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 5 T 24/2009, jakož i všech dalších obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dalšími výroky podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1 tr. řádu bylo soudem rozhodnuto o náhradě škody.
Zejména podle chronologicky řazených rozsudků, příp. trestních příkazů, kterými byl T. S. postupně odsuzován, a dat spáchaných trestných činů, je třeba konstatovat, že také Obvodní soud pro Prahu 3 v trestní věci vedené pod sp. zn. 3 T 30/2009 pochybil při ukládání trestu obviněnému. První souhrnný trest, který byl obviněnému uložen za skutek uvedený pod bodem 1 rozsudku, kterého se obviněný dopustil dne 13. 2. 2007, a rovněž za sbíhající se trestnou činnost, pro kterou byl obviněný pravomocně uznán vinným v trestní věci téhož soudu pod sp. zn. 14 T 16/2007 a sp. zn. 2 T 120/2007, byl uložen flagrantně vadně, neboť mimo jiné za tuto trestnou činnost byl obviněnému uložen již trest souhrnný pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, sp. zn. 1 T 38/2008, i když v rozporu se zákonem, jak je již výše odůvodněno. V důsledku toho pak došlo u obviněného k dvojímu potrestání za totéž jednání. K tomuto vadnému postupu by nedošlo, kdyby si soud vyžádal trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. 5 T 24/2009, v němž je rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 T 38/2008, s vyznačením právní moci založen (viz č.l. 155 tohoto trestního spisu), tento rozsudek se nachází i v trestním spisu Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 2 T 120/2007 (č.l. 101). Rovněž bylo chybou soudu, že před rozhodnutím neaktualizoval opis rejstříku trestů z února roku 2009.
Pokud se pak týká druhého souhrnného trestu, který byl obviněnému uložen v téže trestní věci za trestné činy loupeže a krádeže, kterých se dopustil dne 2. 11. 2008 a za jednání
spáchané dne 5. 10. 2008, kvalifikované jako poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 a neoprávněné držení platební karty podle §249b tr. zákona č. 140/1961 Sb., pro které byl pravomocně uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. 3. 2009, sp. zn. 5 T 24/2009, bylo by v podstatě na místě, aby Obvodní soud pro Prahu 3 uložil tento trest jako souhrnný i za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 T 38/2008, který měl být, nebýt pochybení Obvodního soudu pro Prahu 10 v jeho rozsudku, zrušen již Obvodním soudem pro Prahu 1 v trestní věci sp. zn. 5 T 24/2009, fakticky se však nejedná o pochybení Obvodního soudu pro Prahu 3, nýbrž o primární pochybení Obvodního soudu pro Prahu 10.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. 12. 2008, sp. zn. 1 T 38/2008, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2 tr. zákona a §2 odst. 5, 6 tr. řádu v neprospěch obviněného T. S. Podle §269 odst. 2 tr. řádu v napadeném rozsudku zrušil výrok o trestu, a současně zrušil i všechna další rozhodnutí, která na zrušený výrok o trestu obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obvodní soud pro Prahu 10 doplní dokazování vyžádáním všech výše uvedených trestních spisů, jimiž provede důkaz, stejně jako i aktuálním opisem rejstříku trestů obviněného a ve věci nově rozhodne o trestu. Bude přitom vázán ustanovením §273 tr. řádu, stanovícím zákaz reformationis in peius, takže nebude moci dojít ke zhoršení postavení obviněného.
Podle §270 odst. 4 tr. řádu je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést procesní úkony, jejich provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á