ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.49.2010.1
sp. zn. 4 Tz 49/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 7. října 2010 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného RNDr. D. Ch. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 9/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 1/2007 a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 9/2010 a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §254 odst. 1, §256 a §259 odst. 3 tr. ř. a §248 odst. 1, 3 písm. c) zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen tr. zák.), v neprospěch obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D.
Napadený rozsudek se zrušuje a zrušuje se též jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 54 T 1/2007.
Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 54 T 1/2007, byl obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., uznán vinným ze spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se měl podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustit zkráceně tím, že jako vedoucí oddělení bakteriologie a mikrobiologické technologie Zdravotního ústavu se sídlem v O., P. n., s povinnostmi zajišťovat plynulý provoz oddělení po stránce odborné, administrativní a hospodářské, s pravomocí závazně písemnými požadavky určovat množství, druh, jakost a dodavatele zdravotnického materiálu a jako vedoucí Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie vedeném při Zdravotním ústavu O., objednal v O. v období od 1. 1. 2000 do 31. 12. 2005 pro účely Zdravotního ústavu O. u dodavatele, obchodní firmy J. S. – M., s místem podnikání S., O. – Z., soupravy pro kultivaci a stanovování citlivosti na ATB kmenů anaerobních bakterií, tzv. ANAER – kulty, soupravy pro kultivaci, identifikaci a stanovování citlivosti na ATB kmenů, campylobakterů, heliobacterů a jiných mikroaerofilních mikroorganismů, tzv. CAMPY – kulty, soupravy ANAER – kult PLUS a CAMPY – kult PLUS, přičemž
v roce 2000 , na základě objednávek číslo 2000/10/0005 ze dne 4. 1. 2000, 2000/10/0541 ze dne 5. 6. 2000 a 2000/10/0851 ze dne 29. 8. 2000, převzal v O. od J. S. ve dnech 14. 1. 2000, 13. 6. 2000 a 19. 9. 2000 postupně celkem
- 8.400 ks souprav ANAER-kult, v ceně 25,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 210.000,- Kč,
- 8.600 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 25,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 215.000,- Kč,
- 190 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 90,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 17.100,- Kč,
- 190 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 90,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 17.100,- Kč,
kteréžto zboží bylo na základě faktur 5-2000 ze dne 14. 1. 2000, 94-2000 ze dne 14. 6. 2000, 141-2000 ze dne 20. 9. 2000 a dodacích listů číslo 5/2000, 91/2000 a 138/2000 Zdravotním ústavem O. uhrazeno,
avšak z takto odebraného množství předal Zdravotním ústavu k využití maximálně 3.529 ks pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 88.225,- Kč,
přičemž zbývající převzatý materiál v celkové hodnotě nejméně 370.975,- Kč Zdravotnímu ústavu O. nepředal a s tímto naložil dosud nezjištěným způsobem,
v roce 2001 , na základě objednávek číslo 2001/10/0049 ze dne 15. 1. 2001
a 2001/10/1613 ze dne 3. 11. 2001, převzal v O. od J. S. ve dnech 22. 1. 2001, 25. 4. 2001, 28. 6. 2001, 3. 10. 2001 a 21. 11. 2001 postupně celkem
- 19.200 ks souprav ANAER-kult, v ceně 25,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 480.000,- Kč,
- 19.800 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 25,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 495.000,- Kč,
- 420 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 90,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 37.800,- Kč,
- 420 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 90,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 37.800,-Kč,
kteréžto zboží bylo na základě faktur 5-01 ze dne 22.1.2001, 58-01 ze dne 27.4.2001, 104-01 ze dne 10.7.2001, 142-01 ze dne 5. 10. 2001, 177-01 ze dne 26. 11. 2001 a dodacích listů číslo 5/01, 57/01, 103/01, 142/01 a 175/01 Zdravotním ústavem O. uhrazeno,
avšak z takto odebraného množství předal Zdravotním ústavu k využití maximálně 3.529 ks pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 88.225,- Kč,
přičemž zbývající převzatý materiál v celkové hodnotě nejméně 962.375,- Kč Zdravotnímu ústavu O. nepředal a s tímto naložil dosud nezjištěným způsobem,
v roce 2002 , na základě objednávek číslo 2002/10/0054 ze dne 9. 1. 2002
a 2002/10/1773 ze dne 20. 11. 2002, převzal v O. od J. S. ve dnech 24. 1. 2002, 4. 4. 2002, 20. 6. 2002, 18. 9. 2002 a 27. 11. 2002 postupně celkem
- 16.000 ks souprav ANAER-kult, v ceně 27,-Kč/1ks, v celkové hodnotě 432.000,- Kč,
- 16.500 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 27,-Kč/1ks, v celkové hodnotě 445.500,- Kč,
- 350 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 96,-Kč/1ks, v celkové hodnotě 33.600,- Kč,
- 350 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 96,-Kč/1ks, v celkové hodnotě 33.600,-Kč,
kteréžto zboží bylo na základě faktur 11-02 ze dne 28. 1. 2002, 43-02 ze dne 5. 4. 2002, 93-02 ze dne 20. 6. 2002, 129-02 ze dne 18. 9. 2002, 175-02 ze dne 27. 11. 2002 a dodacích listů číslo 11/02, 43/02, 92/02, 129/02 a 175/02 Zdravotním ústavem O. uhrazeno,
avšak z takto odebraného množství předal Zdravotním ústavu k využití maximálně 3.529 ks pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 95.283,Kč,
přičemž zbývající převzatý materiál v celkové hodnotě nejméně 849.417,- Kč Zdravotnímu ústavu O. nepředal a s tímto naložil dosud nezjištěným způsobem,
v roce 2003 , na základě objednávky číslo 2003/10/0135 ze dne 20. 1. 2003, převzal v O. od J. S. ve dnech 29. 1. 2003, 10. 4. 2003, 2. 7. 2003 a 13. 10. 2003 postupně celkem
- 12.800 ks souprav ANAER-kult, v ceně 27,-Kč/1ks, v celkové hodnotě 345.600,- Kč,
- 18.000 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 27,-Kč/1ks, v celkové hodnotě 486.000,- Kč,
- 400 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 96,-Kč/1ks, v celkové hodnotě 38.400,- Kč,
- 400 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 96,-Kč/1ks, v celkové hodnotě 38.400,- Kč,
kteréžto zboží bylo na základě faktur 15-03 ze dne 29. 1. 2003, 54-03 ze dne 10. 4. 2003, 98-03 ze dne 1. 7. 2003, 140-03 ze dne 13. 10. 2003 a dodacích listů číslo 15/03, 54/03, 98/03 a 135/03 Zdravotním ústavem O. uhrazeno,
avšak z takto odebraného množství předal Zdravotním ústavu k využití maximálně 3.126 ks pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 84.402,- Kč,
přičemž zbývající převzatý materiál v celkové hodnotě nejméně 823.998,- Kč Zdravotnímu ústavu O. nepředal a s tímto naložil dosud nezjištěným způsobem,
v roce 2004 , na základě objednávky číslo 2004/10/0164 ze dne 23. 1. 2004, převzal v O. od J. S. ve dnech 29. 1. 2004, 7. 4. 2004, 30. 6. 2004 a 5. 10. 2004 postupně celkem
- 12.800 ks souprav ANAER-kult, v ceně 30,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 384.000,- Kč,
- 18.000 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 30,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 540.000,- Kč,
- 400 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 105,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 42.000,- Kč,
- 400 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 105,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 42.000,-Kč,
kteréžto zboží bylo na základě faktur, 16-04 ze dne 29. 1. 2004, 59-04 ze dne 7. 4. 2004, 101-04 ze dne 1. 7. 2004, 147-04 ze dne 5. 10. 2004 a dodacích listů číslo 16/04, 59/04, 99/04 a 145/04 Zdravotním ústavem O. uhrazeno,
avšak z takto odebraného množství předal Zdravotním ústavu k využití maximálně 3.401 ks pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 102.030,- Kč,
přičemž zbývající převzatý materiál v celkové hodnotě nejméně 905.970,- Kč Zdravotnímu ústavu O. nepředal a s tímto naložil dosud nezjištěným způsobem,
v roce 2005 , na základě objednávky číslo 050277/1 ze dne 21. 1. 2005, převzal v O. od J. S. ve dnech 3. 2. 2005, 12. 4. 2005, 21. 6. 2005 a 4. 10. 2005 postupně celkem
- 12.800 ks souprav ANAER-kult, v ceně 35,70 Kč/1ks, v celkové hodnotě 456.960,- Kč,
- 18.000 ks souprav CAMPY-kult, v ceně 35,70 Kč/1ks, v celkové hodnotě 642.600,- Kč,
- 400 ks souprav ANAER-kult PLUS, v ceně 125,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 50.000,- Kč,
- 400 ks souprav CAMPY-kult PLUS, v ceně 125,- Kč/1ks, v celkové hodnotě 50.000,- Kč,
kteréžto zboží bylo na základě faktur 21-05 ze dne 2. 2. 2005, 52-2005 ze dne 11. 4. 2005, 92-2005 ze dne 20. 6. 2005, 149-2005 ze dne 4. 10. 2005 a dodacích listů číslo 21/05, 52/05, 92/05 a 149/05 Zdravotním ústavem O. uhrazeno,
avšak z takto odebraného množství předal Zdravotním ústavu k využití maximálně 3.529 ks pouze souprav CAMPY-kult v hodnotě 125.985,30 Kč,
přičemž zbývající převzatý materiál v celkové hodnotě nejméně 1.073.574,70 Kč Zdravotnímu ústavu O. nepředal a s tímto naložil dosud nezjištěným způsobem,
čímž způsobil Zdravotnímu ústavu se sídlem v O. škodu v celkové výši nejméně 4.986.309,70 Kč .
Za uvedené jednání byl obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D. odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, podle §228 odst.1 tr. ř. byla obviněnému současně uložena povinnost zaplatit poškozenému Zdravotnímu ústavu se sídlem v O., P. n., na náhradu škody částku 4.986.309,70 Kč a podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený Zdravotní ústav se sídlem v O. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 54 T 1/2007, podali obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D. a státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 9/2010, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně napadený rozsudek částečně zrušil podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř., a to ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr.ř. nově rozhodl tak, že obviněnému RNDr. D. Ch., Ph.D. při nezměněném výroku o vině trestným činem zpronevěry dle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. uložil podle §248 odst. 3 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání 4 roků, podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu 3 let. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn a odvolání obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D. bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 9/2010, podala následně ministryně spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D. Vytkla v ní, že napadeným rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních §256 tr. ř., §31 odst. 1, 3 tr. zák. a v řízení předcházejícím v §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a v §105 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti uvedla, že ani nalézací ani odvolací soud se důsledně neřídily uvedenými zákonnými ustanoveními s tím, že rozhodující soudy si na základě provedeného dokazování nemohly učinit přesnou představu o provozu tak ojedinělého a vysoce odborného pracoviště a náležitě reflektovat odborný aspekt celé věci, když nenařídily vypracování ani jednoho znaleckého posudku. Dle názoru ministryně spravedlnosti soud nemohl bez příslušných znaleckých zkoumání odmítnout jako účelové důkazy odbornými vyjádřeními (předložené obhajobou), neboť tím nahradil odborný názor znalce svým laickým názorem. Navíc pokud nalézací soud přičítá obviněnému k tíži, že si byl vědom toho, že jím navržené objednávky materiálu nebude nikdo přezkoumávat, tak tyto skutečnosti nezkoumaly ani orgány činné v trestním řízení. Ministryně spravedlnosti dále poukázala na skutečnost, že rozhodnutí ve věci samé spočívá na nesprávném právním posouzení, neboť se nepodařilo prokázat, že by obviněný ve své funkci sebe nebo jiného obohatil. Ze skutkové věty výroku o vině vyplývá, že obviněný u každého z dílčích útoků část dodaného materiálu převzal, ale naložil s ním „dosud nezjištěným způsobem“. Spolehlivě se podařilo prokázat jen to, že obviněný objednával zdravotnický materiál a na základě inventarizace skladového hospodářství nebyl dohledatelný osud části svěřeného materiálu, tj. nebylo možné zjistit, zda a při jaké činnosti byl materiál spotřebován. Je tedy zřejmé, že i kdyby byla škoda způsobena úmyslně, nemohlo by jít o trestný čin zpronevěry, ale jednání obviněného by mohlo vykazovat znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení §255 tr. zák. V projednávané věci není pochyb o tom, že na straně Zdravotního ústavu v O. vznikla značná škoda, avšak z popsaného jednání obviněného nevyplývá (ani z provedených důkazů nelze dovodit) jeho úmysl způsobit zaměstnavateli škodu. Ministryně spravedlnosti je toho mínění, že bez zkreslování obsahu důkazních prostředků či komolení slov vyslechnutých svědků se dá způsobem, jakým to vyžaduje trestní řád, prokázat nanejvýš nedbalostní zavinění škody ve smyslu §255a tr. zák. s tím, že obviněný se pochopitelně snažil zakrýt vlastní manažerské selhání různými fabulacemi, aby se vyhnul pracovněprávní odpovědnosti.
Ministryně spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona poukázala rovněž na skutečnost, že právní posouzení předmětného jednání obviněného by bylo nesprávné i v případě, kdyby se skutek stal tak, jak je popsán ve skutkové větě odsuzujícího rozsudku, neboť takto popsán vykazuje znaky trestného činu podvodu a jeho subsumpce pod ustanovení §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. není případná, protože obviněnému nebyla svěřena cizí věc (náležející jeho zaměstnavateli), kterou by následně zpronevěřil, ale jednáním popsaným ve výroku o vině si ji vlastně svévolně svěřil sám, na úkor zaměstnavatele. Ministryně spravedlnosti dovozuje, že podvodný úmysl by musel být u obviněného dán již v době, kdy podepisoval objednávky na nadměrné množství materiálu, čímž uvedl svého zaměstnavatele v omyl ohledně potřebného množství zdravotnického materiálu a současně tímto jednáním anticipoval přisvojení si určité části objednávek, které se teprve dostanou do faktické moci. Dle ministryně spravedlnosti by se proto jednalo o podvod minimálně ve stádiu pokusu, nikoli o zpronevěru.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti vyjádřila svůj nesouhlas s výrokem o trestu, který označuje za zřejmě nepoměrný ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř. s tím, že rozhodující soudy při ukládání trestu obviněnému naprosto podcenily jeho dosavadní trestní bezúhonnost, jeho stupeň vzdělání, společenské postavení a vědecký i umělecký přínos. Vzhledem k uvedenému je u takového člověka dosažení účelu trestu pouhou hrozbou jeho výkonu daleko efektivnější, než u podstatné většiny pachatelů majetkové trestné činnosti. Také argumentace nalézacího soudu o způsobení vyšší škody a o zneužití postavení vedoucího pracovníka a s tím spojené důvěry odporuje ustanovení §31 odst. 3 tr. zák. a porušuje zásadu zákazu dvojího přičítání téže okolnosti. Ministryně spravedlnosti se domnívá, že tím, že odvolací soud obviněnému navíc uložil vedlejší trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené s hmotnou odpovědností na dobu 3 roků, je poskytnuta dostatečná záruka, že trestná činnost nebude opakována.
V návaznosti na výše uvedené skutečnosti ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 9/2010, byl porušen zákon v ustanoveních §256 tr. ř., §31 odst. 1, 3 tr. zák. a v řízení předcházejícím v §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve vztahu k §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a v §105 odst. 1, věty druhé, tr. ř. v neprospěch obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D. Dále navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil, aby zrušil i rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 54 T 1/2007, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a aby bylo následně postupováno podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že nepovažuje za důvodnou námitku ministryně spravedlnosti týkající se neúplnosti provedeného dokazování, resp. neprovedení znaleckého dokazování, neboť pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného je podstatná otázka, zda obviněný příslušný zdravotnický materiál skutečně fyzicky převzal a jaký byl další osud tohoto materiálu. K námitkám směřujícím proti právní kvalifikaci státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že ve skutkové větě výroku o vině je konstatováno u jednotlivých dílčích útoků pouze tolik, že obviněný se zdravotnickým materiálem „naložil dosud nezjištěným způsobem“. Jakékoli konkrétnější údaje k osudu obviněnému svěřeného zdravotnického materiálu nevyplývají ani z odůvodnění soudních rozhodnutí. Konstatování, že obviněný s materiálem naložil „dosud nezjištěným způsobem“ je však natolik obecné, že z něho nevyplývá, zda obviněný s materiálem naložil způsobem vykazujícím znaky „přisvojení“ ve smyslu trestného činu zpronevěry. Z této zcela obecně vymezené dispozice s věcí dokonce ani nevyplývá, že obviněný při ní byl veden úmyslem způsobit škodu na cizím majetku. Takovéto obecně vymezené „nezjištěné naložení věcí“ by mohlo odpovídat i znakům jiného úmyslného trestného činu, zejména trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dále uvedl, že nelze jednoznačně přisvědčit té části námitek ministryně spravedlnosti, podle které nebylo prokázáno, že by obviněný sebe nebo jiného obohatil. V jednom z „velkých komentářů“ k trestnímu zákonu byl vysloven názor, podle kterého přisvojení si věci u trestného činu zpronevěry předpokládá opatření trvalého prospěchu pro pachatele nebo jinou osobu (srov. Šámal P. Púry F. Rizman S. Trestní zákon. Komentář. 4. vydání. Praha: C.H. Beck, 2001, str. 1246). V každém případě je zištný motiv pravidelným a nejčastějším motivem spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Nelze proto přehlédnout naprosto specifický charakter předmětného zdravotnického materiálu, který je využitelný na omezeném množství pracovišť a pouze pro kultivaci baktérií. Za této situace se jeví prakticky nereálné, že by obviněný množství tohoto materiálu v ceně několika milionů korun použil pro svoji potřebu, a to i v případě, že by např. prováděl vlastní vědeckovýzkumnou činnost. Současně soudy neučinily žádné zjištění o tom, že by šlo o materiál, který by byl nedostatkový, se kterým by bylo obchodováno na tzv. černém trhu v tuzemsku nebo v zahraničí, o materiál zneužitelný k páchání jiné trestné činnosti a pod. Charakter předmětného materiálu tedy vzbuzuje přinejmenším značné pochybnosti o tom, že by s ním obviněný naložil způsobem předpokládaným v ustanovení §248 tr. zák.
Podle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství je nepřípadná argumentace ministryně spravedlnosti týkající se možné právní kvalifikace trestného činu podvodu, neboť právnická osoba může být uvedena v omyl pouze tak, že pachatel vyvolá omyl u fyzické osoby, která jménem právnické osoby jedná. V předmětné věci však dispozice týkající se objednávek materiálu prováděl sám obviněný s plnou znalostí rozhodných skutečností. Jednání, kdy majetkové dispozice vedoucí ke vzniku škody na cizím majetku provádí osoba jednající s plnou znalostí rozhodných okolností a v zásadě oprávněná dispozice s cizím majetkem provádět, může v obecné rovině podle okolností vykazovat znaky trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. nebo trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §255 tr. zák., nikoli trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Navíc obligatorním objektivním znakem trestného činu podvodu je obohacení pachatele nebo jiné osoby.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky danou stížnost pro porušení zákona projednal ve veřejném zasedání.
Ke stížnosti pro porušení zákona se vyjádřil i obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D. Ve svém vyjádření především uvedl, že soudy obou stupňů nezkoumaly otázku, zda bylo v rámci Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie z hlediska jejich úkolů zapotřební zpracovávat jako strategickou zásobu pro případ nenadálých událostí předmětné vyvíječe a pokud ano, v jakém množství. Obviněný má za to, že je zapotřebí odpovědět i na to, zda je možné způsob, jakým bylo ze strany svědka RNDr. V. H. za použití výstupů počítačové databáze MLAB vyčísleno nejvýše možné spotřebované množství předmětného vyvíječe CAMPY-kult, aplikovat i na podmínky Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie a zda vůbec bylo vyčíslení RNDr. V. H. správné i ve vztahu k bakteriologickému oddělení Zdravotního ústavu O. Obviněný dále podotkl, že v rámci provozu mikrobiologických laboratoří není vedeno řádné skladové hospodářství a spotřební materiál nacházející se v meziskladech nepodléhá žádné evidenci a kontrole jeho spotřeby. Z toho důvodu počítačové systémy (ani MLAB) neobsahují modul, který by umožnil u konkrétního vzorku stanovit počet skutečně prováděných testů a tedy množství reálně spotřebovaného materiálu. Obviněný nemohl na svou obhajobu použít žádné dokumenty týkající se činnosti Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie, kterými by údajně mohl prokázat zájem bioteroristů o živé kmeny producentů botulotoxinů, neboť tyto mu byly zabaveny RNDr. V. H. K námitce ministryně spravedlnosti ohledně hmotněprávního posouzení skutku obviněný uvedl, že k naplnění skutkové podstaty trestného činu zpronevěry nepostačí formální dispozice s cizí věcí, ale dispozice musí být faktická, a taková prokázána nebyla. Rovněž nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu – tj. zavinění alespoň ve formě nepřímého úmyslu. Co se týče uloženého trestu, obviněný má za to, že soudy obou stupňů na straně jedné dostatečně nezohlednily okolnosti svědčící v jeho prospěch a na druhé straně nepřiměřeně akcentovaly okolnosti svědčící v jeho neprospěch.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Po prostudování předloženého spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky zjistil, že podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., jako vedoucí oddělení bakteriologie a mikrobiologické technologie Zdravotního ústavu O. a jako vedoucí Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie v období let 2000 až 2005 objednal od J. S. (jako dodavatel je uvedena firma J. S. – M.) pro účely Zdravotního ústavu O. soupravy pro kultivaci anaerobních bakterií (tj. kultivační materiál ANAER-kult v rozsahu 83.900 kusů, ANAER-kult PLUS v rozsahu 2.210 kusů, CAMPY-kult v rozsahu 85.989 kusů a CAMPY-kult PLUS v rozsahu 2.110 kusů), který byl Zdravotním ústavem O. uhrazen na základě faktur a dodacích listů, obviněný však uvedený materiál Zdravotnímu ústavu O. následně předal jen z části a se zbylou částí naložil dosud nezjištěným způsobem, čímž způsobil Zdravotnímu ústavu O. škodu ve výši nejméně 4.986.309,70,- Kč. Za popsané jednání byl obviněný rozhodnutími soudu prvního i druhého stupně uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák.
Podle ustanovení §248 tr. zák. se trestného činu zpronevěry dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena a způsobí tak na cizím majetku škodu nejméně nikoli nepatrnou. Předmětem útoku daného trestného činu je tedy cizí věc, která byla pachateli svěřena. Ve smyslu citovaného ustanovení §248 tr. zák. je cizí věc svěřena pachateli tehdy, jestliže mu byla odevzdána do faktické moci s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. O přisvojení si cizí svěřené věci pak půjde v případech, kdy pachatel s takovou věcí naloží (disponuje) v rozporu s účelem svěření, čímž tento základní účel zároveň maří, tzn. že výkonem quasi-vlastnických práv k věci znemožňuje svěřiteli trvale navrátit věc jejímu původnímu určení. Způsobenou škodu pak představuje majetková újma, jež poškozenému z jednání pachatele vznikne. Protože trestný čin zpronevěry podle §248 tr. zák. je trestným činem úmyslným (srov. §3 odst. 3 tr. zák., §4 tr. zák.), musí úmyslné zavinění pachatele vždy zahrnovat jak přisvojení si svěřené věci, tak způsobení škody na cizím majetku. Není přitom rozhodné, vznikne-li takový úmysl pachatele při svěření věci nebo až později.
Nejvyšší soud České republiky považoval za potřebné nejprve vyjasnit pojem přisvojení si cizí věci, resp. zda je třeba k naplnění zákonného znaku přisvojení si cizí věci u trestného činu zpronevěry podle ustanovení §248 tr. zák. současně splnění podmínky obstarání trvalého prospěchu z věci, a to sobě nebo jinému.
Danou problematikou se Nejvyšší soud České republiky v průběhu své rozhodovací činnosti již zabýval a dospěl k následujícím závěrům:
K naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. není zapotřebí, aby pachatel jednal v úmyslu obstarat sobě nebo jinému z věci trvalý prospěch, tedy de facto „obohatit sebe nebo jiného“, jak je tomu např. u trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Obstarání prospěchu z věci (a to pro sebe či jiného) znakem trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. nepochybně není, proto postačí, jedná-li pachatel v úmyslu (§4 tr. zák.) přisvojit si cizí svěřenou věc, jestliže se tento úmysl zároveň vztahuje, alespoň v eventuální formě, i ke způsobení škody na cizím majetku. (srov. rozhodnutí Nevyššího soudu České republiky ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. 3 Tdo 344/2007).
Je třeba zdůraznit, že pachatel trestného činu zpronevěry zpravidla sobě nebo jinému obstarává z věci trvalý prospěch a v tomto úmyslu také většinou jedná, avšak obstarání prospěchu z věci či jakékoliv obohacení pachatele není zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. V tomto smyslu tedy není možno přisvědčit názoru ministryně spravedlnosti uvedenému ve stížnosti pro porušení zákona.
Rozhodující soudy prvního i druhého stupně vzaly za prokázané, a to zejména na podkladě svědeckých výpovědí svědků Bc. Z. B., M. H., RNDr. A. A. a E. Š., že předmětné objednané a Zdravotním ústavem O. zaplacené kultivační soupravy se v účetně vykazovaném rozsahu nikdy nenacházely ve Zdravotním ústavu O. Jmenované svědkyně shodně uvedly, že v laboratořích Zdravotního ústavu O. byly používány toliko CAMPY-kulty, navíc v omezeném rozsahu, další uváděné kultivační soupravy se nepoužívaly vůbec. Objem materiálu (kultivačních souprav) vykazovaný v účetních materiálech Zdravotního ústavu O. v období let 2000-2005 neodpovídá ani reálné potřebě zařízení ani dodávkám fakticky realizovaným. Soudy rovněž považovaly za prokázané, že obviněný předmětným druhem zboží fakticky disponoval, neboť poté, kdy mu bylo laborantkami oznámeno, že kultivační soupravy docházejí, tak předmětný materiál na základě ústních požadavků vždy do laboratoře donesl, a to s odstupem dvou až tří dnů. Soud proto učinil závěr, že obviněný malou část daného materiálu (a to výlučně CAMPY-kultů) předal Zdravotnímu ústavu O. k použití a se zbývajícím materiálem naložil dosud nezjištěným způsobem, čímž naplnil skutkovou podstatu trestného činu zpronevěry.
Ze skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu i z odůvodnění rozsudků soudů prvního i druhého stupně vyplývá, že obviněný s předmětným materiálem (kultivačními soupravami) naložil „dosud nezjištěným způsobem“.
Z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 4 Tdo 521/2009, je patrno, že formulací „dosud nezjištěným způsobem“ není řádně vyjádřena taková dispozice s předmětným materiálem, která by vyjadřovala, že s tímto materiálem obviněný nakládal ke škodě cizího majetku tak, jako by byl jeho vlastní a přisvojil si jej. Z formulace „dosud nezjištěným způsobem“ nelze dovodit, že došlo k přisvojení si věci (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. 5. 2009, sp. zn. 4 Tdo 521/2009)
V případě projednávané věci, jak již bylo uvedeno výše, ze skutkové věty výroku o vině rozsudku nalézacího soudu vyplývá, že obviněný s předmětným zdravotnickým materiálem naložil „dosud nezjištěným způsobem“ a žádné konkrétnější údaje k osudu obviněnému svěřeného zdravotnického materiálu nevyplývají ani z odůvodnění napadených rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně. Nutno konstatovat, že formulace („naložil s materiálem dosud nezjištěným způsobem“) sama o sobě nenaplňuje znaky trestného činu zpronevěry, neboť z ní nevyplývá, zda obviněný s materiálem naložil způsobem vykazujícím znaky „přisvojení si“ ve smyslu trestného činu zpronevěry. Trestný čin zpronevěry je trestným činem úmyslným. Z dokazování musí vyplynout a ve skutkové větě musí být i náležitě vyjádřeno, na základě čeho soud dospěl k závěru, že obviněný si úmyslným jednáním přisvojil cizí věc ve smyslu ustanovení §248 odst. 1 tr. zák. Z předmětné skutkové věty výroku rozsudku nalézacího soudu nevyplývá dokonce ani to, že obviněný byl veden úmyslem způsobit škodu na cizím majetku. Dle názoru Nejvyššího soudu České republiky je vzhledem k výše rozvedeným okolnostem zřejmé, že v řízení nebylo jednoznačně prokázáno úmyslné zavinění obviněného, tedy subjektivní stránka trestného činu zpronevěry.
Nebyly-li v dosavadním řízení bez pochyby zjištěny a v rozhodnutí obsaženy výše uvedené skutečnosti, vyvstávají zde důvodné pochybnosti o tom, zda jednáním obviněného byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, jelikož dosud existují pochybnosti o tom, zda došlo k naplnění znaku přisvojení si věci cizí, která měla být předmětem tohoto trestného činu.
Navíc každou dispozici se svěřenou věcí proti příkazu osoby, která věc svěřila, nelze bez dalšího považovat za neoprávněné přisvojení si této věci ve smyslu ustanovení §248 tr. zák. Orgány činnými v trestním řízení musí být zjištěno takové úmyslné jednání obviněného, jež vede ke zmaření základního účelu svěření (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. 12. 2001, sp. zn. 3 Tz 267/2001).
Nejvyšší soud České republiky z výše popsaných důvodů dospěl k závěru, že jednání obviněného tak, jak je popsáno ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu, není možno bez důvodných pochybností kvalifikovat jako trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák.
Pro úplnost je třeba dodat, že obecně vymezené naložení s věcí „dosud nezjištěným způsobem“, tak, jak je uvedeno ve skutkové větě výroku rozsudku nalézacího soudu, by mohlo případně odpovídat znakům skutkové podstaty jiného úmyslného trestného činu, a to zejména trestného činu porušování povinností při správě cizího majetku podle ustanovení §255 tr. zák., které slouží především k postihu pachatele, který úmyslně způsobí škodu na svěřené věci, avšak bez úmyslu přisvojit si svěřenou věc.
Podle ustanovení §255 tr. zák. se trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku dopustí ten, kdo jinému způsobí škodu nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatou daného trestného činu je jednání (konání či opomenutí) pachatele, kterým vzniká škoda na cizím majetku, a nevyžaduje se, aby se pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu či si přisvojil cizí majetek. V konkrétních případech může být obtížné rozlišit, zda jde o opatrování cizího majetku nebo o jeho spravování. Ačkoli se v určitých aspektech mohou oba pojmy prolínat, v povinnosti opatrovat cizí majetek je zdůrazněn spíše požadavek ochrany majetku před jeho znehodnocením či odcizením, zatímco v povinnosti spravovat cizí majetek lze spatřovat nutnost aktivnějších přístupů povinné osoby k majetku, který předpokládá širší okruh možných majetkových dispozic. Pachatelem tohoto trestného činu může být pouze fyzická osoba, která je nositelem zákonem uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tedy i zaměstnanec, jemuž vyplývá povinnost spravovat majetek zaměstnavatele z pracovní smlouvy, z manažerské smlouvy, apod. K porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek může dojít především konáním pachatele, zejména takovými dispozicemi s cizím majetkem, při kterých pachatel neobdrží od opatrovaného nebo spravovaného majetku odpovídající protihodnotu. Do této kategorie mimo jiné spadá i uzavírání nevýhodných obchodů.
V případě projednávané trestní věci byl obviněný RNDr. D. Ch., Ph.D., na základě pracovní smlouvy ze dne 27. 7. 1979 zaměstnancem Zdravotního ústavu O., jenž jej pověřil výkonem funkce vedoucího zaměstnance – vedoucího oddělení bakteriologie a mikrobiologické technologie, v rámci čehož byl obviněný povinen zajišťovat plynulý provoz oddělení po stránce odborné, administrativní i hospodářské. Dále byl obviněný pověřen zastupováním vedoucího odboru mikrobiologie a parazitologie v době jeho nepřítomnosti. Z věcné působnosti uvedených funkcí vyplývaly mimo jiné pravomoci závazně písemnými požadavky určovat množství, druh, jakost a dodavatele speciálního zdravotnického materiálu (jako vedoucí oddělení bakteriologie a mikrobiologické technologie) a schvalovat objednávky na dodání speciálního zdravotnického materiálu (jako zástupce vedoucího odboru mikrobiologie a parazitologie).
Jak již bylo uvedeno výše, k naplnění zákonných znaků trestného činu zpronevěry není nutné, aby pachatel jednal v úmyslu přisvojením si cizí svěřené věci obstarat sobě nebo jinému trvalý prospěch, tj. sebe nebo jiného obohatit, na druhé straně je však třeba přihlédnout k tomu, že k postihu pachatele, který úmyslně způsobí škodu na svěřené věci, avšak bez úmyslu sebe nebo jiného obohatit, slouží především ustanovení §255 tr. zák.
Není pochyb o tom, že zištný motiv je pravidelným a nejčastějším motivem spáchání trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák. Na tomto místě je třeba zdůraznit, jak správně uvedl již státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona, že v projednávané věci nelze přehlédnout naprosto specifický charakter předmětného zdravotnického materiálu, který je využitelný na omezeném množství pracovišť a pouze pro kultivaci bakterií. Je proto prakticky nereálné, že by obviněný tento materiál v ceně několika milionů korun použil pro svoji potřebu, a to i v případě, že by např. prováděl vlastní vědeckovýzkumnou činnost. Ze strany rozhodujících soudů nebylo učiněno ani žádné zjištění v tom smyslu, že by se jednalo o materiál, se kterým by bylo obchodováno na tzv. černém trhu, materiál zneužitelný k páchání jiné trestné činnosti a pod. Vzhledem k uvedenému je třeba přisvědčit státnímu zástupci Nejvyššího státního zastupitelství v tom, že charakter daného materiálu vzbuzuje přinejmenším značné pochybnosti o tom, že by s ním obviněný naložil způsobem předpokládaným ustanovením §248 tr. zák.
Nejvyšší soud České republiky se ztotožnil s názorem státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství také v tom, že v daném případě je nepřípadná právní kvalifikace trestného činu podvodu. Znakem trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. je uvedení jiného v omyl nebo využití omylu jiného, přičemž ministryně spravedlnosti v podané stížnosti pro porušení zákona dovozuje, že obviněný uváděl v omyl svého zaměstnavatele. Právnická osoba může být však uvedena v omyl pouze tak, že pachatel vyvolá v omyl u fyzické osoby, která jménem právnické osoby jedná.V předmětné věci však dispozice týkající se objednávek materiálu prováděl sám obviněný, tedy osoba oprávněná dispozice s cizím majetkem provádět a jeho jednání proto nemůže vykazovat znaky trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. Navíc obligatorním objektivním znakem trestného činu podvodu je obohacení pachatele nebo jiné osoby, které sama ministryně spravedlnosti na jiném místě stížnosti pro porušení zákona zpochybňuje a které ve skutkové větě rozsudku nalézacího soudu vyjádřeno není.
Je možno učinit závěr, že základní pochybení soudů prvního a druhého stupně rozhodujících ve věci spatřuje Nejvyšší soud České republiky v tom, že nebyl podrobně zkoumán a zjišťován osud předmětných kultivačních souprav, které obviněný objednal pro účely Zdravotního ústavu O., avšak tomuto ústavu je nepředal (resp. předal jen menší část).
Obviněný v průběhu trestního řízení opakovaně namítl, že předmětné kultivační soupravy sloužily i jako pohotovostní strategická zásoba pro nenadálou situaci ohrožení státu u Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie, proto nemohly být nikdy zcela spotřebovány. Soudy obou stupňů se však touto otázkou, tj. zda bylo v rámci Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie z hlediska plnění jejích úkolů zapotřebí zachovávat jako strategickou zásobu pro případ nenadálých událostí dané vyvíječe (kultivační soupravy) a případně v jakém množství, blíže nezabývaly a nebylo ani hodnoceno, jaké úkoly laboratoř vůbec měla plnit.
Bude proto třeba doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru zdravotnictví za účelem zjištění, jak bylo či mohlo být - se zřetelem na pohotovostní strategickou zásobu pro nenadálou situaci ohrožení státu u Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie - s příslušným materiálem nakládáno, jaká byla jeho doba použitelnosti, zda je správné vyčíslení nejvýše možného spotřebovaného množství příslušného vyvíječe (za pomocí počítačového systému MLAB), které dosud provedla pouze poškozená organizace - a to i na podkladě pouhého odhadu a pravděpodobnosti, a dále zjistit, zda je možné tento způsob vyčíslení aplikovat i na podmínky Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie. Dle vyjádření obviněného v rámci provozu mikrobiologických laboratoří není vedeno řádné skladové hospodářství a spotřební materiál nacházející se v meziskladech nepodléhá žádné evidenci a kontrole jeho spotřeby. Z toho důvodu počítačové systémy (ani MLAB) neobsahují modul, který by umožnil u konkrétního vzorku stanovit počet skutečně prováděných testů a tedy množství reálně spotřebovaného materiálu. Pro úplnost zbývá dodat, že nebyl proveden ani důkaz opatřeným znaleckým posudkem k zjištění ceny předmětného zdravotnického materiálu. Teprve po doplnění dokazování, které musí směřovat zejména k objasnění zavinění obviněného včetně motivace jeho jednání, bude možno nově rozhodnout o případné vině a trestu obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D.
Z výše specifikovaných důvodů Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 3. 2010, sp. zn. 6 To 9/2010 a v řízení přecházejícím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř., §254 odst. 1 tr. ř., §256 tr. ř., §259 odst. 3 tr. ř. a §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. v neprospěch obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil, současně zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 54 T 1/2007 a dále zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Krajskému soudu v Ostravě, aby ji v potřebném rozsahu (výše podrobně specifikovaném) znovu projednal a rozhodl, a aby při svém rozhodování respektoval všechna zákonná ustanovení, a to včetně §2 a 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění zákona č. 306/2009 Sb.). Především bude třeba provést dokazování znaleckými posudky ohledně osudu předmětných kultivačních souprav, jejich doby použitelnosti a ceny. Rovněž bude třeba znalecky posoudit, zda je správné vyčíslení nejvýše možného spotřebovaného množství příslušného vyvíječe a zda je možné tento způsob vyčíslení aplikovat i na podmínky Národní referenční laboratoře pro anaerobní bakterie. Vyloučit pochopitelně nelze ani potřebu provedení dalších důkazů, jejichž nezbytnost pro vydání meritorního rozhodnutí vyvstane v průběhu dalšího řízení. Následně pak se soud bude zabývat právní kvalifikací jednání obviněného ve směru shora podrobně rozvedeném.
Nejvyšší soud České republiky pro úplnost zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného RNDr. D. Ch., Ph.D., neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 7. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal