ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.53.2010.1
sp. zn. 4 Tz 53/2010
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. srpna 2010 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti ve prospěch obviněného J. C h. , proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 4 Nt 1701/2008, a podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. řádu rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 4 Nt 1701/2008, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §45a odst. 4 tr. zákona č. 140/1961 Sb. a §2 odst. 5, 6, §202 odst. 2, §336 odst. 2 a §340b odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného J. Ch.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozhodl ve veřejném zasedání dne 26. 3. 2009 usnesením sp. zn. 4 Nt 1701/2008, tak, že podle §340b odst. 1 tr. řádu a §45a odst. 4 tr. zákona č. 140/1961 Sb. (dále jen tr. zákon) obviněný J. Ch. vykoná trest odnětí svobody v trvání 200 dnů za neodpracovaných 400 hodin trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 25. 9. 2007, sp. zn. 24 T 58/2006, za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zákona. Usnesení nabylo právní moci dne 6. 10. 2009.
Proti tomuto rozhodnutí podala ministryně spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. Ch. Podle ní byl zákon porušen v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. řádu ve vztahu k §45a odst. 4 tr. zákona a v řízení předcházejícím v ustanoveních §202 odst. 2 a §336 odst. 2 tr. řádu v neprospěch obviněného.
Řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí trpí závažnou procení vadou, neboť obviněný byl k veřejnému zasedání předvolán, a když se k němu nedostavil, okresní soud vyhlásil usnesení podle §202 odst. 2 tr. řádu a jednal v jeho nepřítomnosti. Pro tento postup však nebyly dány zákonné předpoklady (srov. R 38/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neboť formou předvolání dal okresní soud jasně najevo, že osobní účast obviněného pokládá za nutnou. Pokud poté nedůsledně jednal v jeho nepřítomnosti, porušil právo obviněného na obhajobu a na spravedlivý proces.
Další porušení zákona spatřuje stěžovatelka ve skutečnosti, že došlo k přeměně výkonu trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody, byť výkon tohoto trestu nebyl dosud v souladu se zákonem nařízen, nebylo určeno místo výkonu práce, obviněnému nebylo takovéto rozhodnutí doručeno a o výzvách k dostavení se na středisko PMS ČR se nedověděl, neboť mu nebyly doručeny.
V petitu stížnosti pro porušení zákona navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že napadeným usnesením byl zákon porušen v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného, aby podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle §267 odst. 3 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu Okresního soudu v Děčíně Nejvyšší soud zjistil, že dne 25. 9. 2007 vyhlásil tento soud pod sp. zn. 24 T 58/2006, rozsudek, jímž byl obviněný J. Ch. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zákona a byl mu uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 12. 2007.
Vzhledem k tomu, že v době, kdy rozsudek nabyl právní moci, se obviněný trvale zdržoval u své družky ve S. p. R., okres Č. L., byla realizace trestu obecně prospěšných prací postoupena Okresnímu soudu v České Lípě jakožto soudu místně příslušnému (§336 odst. 2 tr. řádu). Zde bylo řízení vedeno pod sp. zn. 4 Nt 1701/2008.
Z obsahu tohoto spisu Nejvyšší soud konstatuje, že v době, kdy byl obviněný zván k projednání podmínek výkonu trestu obecně prospěšných prací, již na původně udané adrese nebydlel, byla proto zjišťována adresa jeho stávajícího pobytu. Policii ČR se sice podařilo zjistit, kde se obviněný zdržuje, ale ten na předvolání úřednice Probační a mediační služby ČR, středisko Česká Lípa, nereagoval, k projednání podmínek se nedostavil a poté opět změnil bydliště, aniž by se podařilo zjistit, kde se skutečně zdržuje. Teprve v únoru 2009 bylo zjištěno místo skutečného pobytu obviněného a okresní soud nařídil ve věci veřejné zasedání nejprve na den 24. 2. 2009, o jehož konání nebyl obviněný včas a řádně uvědoměn, došlo k odročení jednání na termín 10. 3. 2009, kdy se situace s doručováním opakovala a veřejné zasedání proto bylo znovu odročeno na den 26. 3. 2009. Teprve o konání v pořadí třetího veřejného zasedání se obviněný dověděl z předvolání doručeného dne 17. 3. 2009, k jednání se však nedostavil a okresní soud za podmínek §202 odst. 2 tr. řádu věc projednal v jeho nepřítomnosti. Okresní soud usnesením z tohoto dne sp. zn. 4 Nt 1701/2008, rozhodl podle §340b odst. 1 tr. řádu a §45a odst. 4 tr. zákona, že obviněný vykoná trest odnětí svobody v trvání 200 dnů, který byl přeměněn za neodpracovaných 400 hodin trestu obecně prospěšných prací, jenž mu byl uložen výše citovaným rozsudkem Okresního soudu v Děčíně, a pro výkon trestu zařadil obviněného podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona do věznice s ostrahou.
Předpokladem pro přeměnu trestu obecně prospěšných prací v nepodmíněný trest odnětí svobody je podle §45 odst. 4 tr. zákona buďto okolnost, že pachatel v době od odsouzení do skončení výkonu trestu obecně prospěšných prací nevedl řádný život, nebo že zaviněně nevykonal ve stanovené době uložený trest. Pokud jde o první podmínku vyplývá z obsahu přezkoumávaného spisu, že okresní soud neměl k dispozici žádný důkaz, z něhož by se podávalo, že obviněný nevedl řádný život, jímž nutno rozumět to, že dodržuje právní řád, plní si své povinnosti vůči státu a společnosti, nezneužívá svých práv, nenarušuje občanské soužití, nedopouští se přestupků, jiných deliktů a trestných činů, ostatně tyto okolnosti cíleným dotazem na příslušný orgán okresní soud vůbec nezjišťoval.
Existence druhé podmínky pro přeměnu trestu vyžaduje „zaviněné nevykonání trestu v uložené době“. Předpokladem výkonu trestu je jeho nařízení, přičemž v případě výkonu trestu obecně prospěšných prací platí ustanovení §336 odst. 2 tr. řádu – o druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhodne okresní soud uvedený v odstavci 1. Povinnost okresního soudu, v jehož obvodu obviněný bydlí, rozhodnout v intencích ustanovení §336 odst. 2 tr. řádu vyplývá z toho, že v rámci odsuzujícího rozsudku je stanoven pouze druh trestu, nikoli však konkrétní místo a druh práce. Takovéto rozhodnutí o druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací je třeba ve smyslu čl. 40 odst.1 Listiny základních práv a svobod považovat za součást rozhodování o trestu a proto je zákonem svěřeno soudu. O konkrétním druhu a místě výkonu obecně prospěšných prací rozhoduje okresní soud usnesením (§119 odst. 1 tr. řádu), proti němuž není stížnost přípustná. Soud má povinnost takto učiněné usnesení – nařízení výkonu trestu – zaslat obviněnému, poučit ho o jeho povinnosti dostavit se do 14 dnů k obecnímu úřadu nebo k instituci, u níž má obecně prospěšné práce vykonávat a také toto usnesení oznámit obecnímu úřadu nebo instituci, u níž má obviněný obecně prospěšné práce vykonávat. Nařízení výkonu trestu musí soud podle §336 odst. 3 tr. řádu zaslat také probačnímu úředníkovi, který provádí kontrolu nad výkonem trestu. Z obsahu spisu sp. zn. 4 Nt 1701/2008, vyplývá, že výše zmiňované rozhodnutí Okresním soudem v České Lípě dosud učiněno nebylo, přičemž z předchozího výkladu zákona je zřejmé, že rozhodnutí a procesní postup s tím spojený je conditio sine qua non existence pojmu nařízení výkonu trestu.
Pokud okresní soud v napadeném usnesení odůvodnil přeměnu trestu tím, že „odsouzený nemá zájem o výkon alternativního trestu, přičemž nesdělil soudu ani středisku PMS ČR důvody, které by mu bránily ve výkonu trestu“, jde o nestandardní výklad ustanovení §45a odst. 4 tr. zákona, a zcela zřejmé opomenutí skutečnosti, že s výkonem trestu nebylo vůbec započato nikoli zaviněním obviněného. Nebyl proto také důvod k aplikaci ustanovení §340b odst. 1 tr. řádu, dle kterého bylo rozhodováno o přeměně trestu obecně prospěšných prací v trest odnětí svobody a i jeho užitím byl v neprospěch obviněného porušen zákon.
Uvedené okolnosti měly být předmětem dokazování v nařízeném veřejném zasedání, neboť okresní soud byl povinen podle §2 odst. 5 tr. řádu zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí. Nedostatečná skutková zjištění pak měla negativní dopad i na proces hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu, neboť ty pro svou neúplnost nemohly být zhodnoceny způsobem předvídaným zákonem, tj. podle vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle ustanovení §202 odst. 2 tr. řádu se v nepřítomnosti obviněného může hlavní líčení provést, jen když má soud za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného. Podle §238 tr. řádu se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení.
Při přípravě veřejného zasedání předseda senátu (nebo samosoudce) podle §233 odst. 1 tr. řádu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast je nutná, a ostatní subjekty o konání veřejného zasedání vyrozumí. Zákon rozlišuje mezi předvoláním k veřejnému zasedání a vyrozuměním o jeho konání. Vymezení okruhu osob, jejichž osobní účast je nutná a je třeba je předvolat, závisí na konkrétních okolnostech věci, která je předmětem veřejného zasedání. Rozlišení mezi těmito dvěma pojmy je důležité z hlediska procesních důsledků. Pokud je osoba předvolána, dává tím předseda senátu (samosoudce) najevo, že účast této osoby u veřejného zasedání je nutná a v její nepřítomnosti nelze veřejné zasedání provést. Proto nedostaví-li se předvolaná osoba přichází v úvahu odročení veřejného zasedání, leda že by senát nebo samosoudce změnil původní názor na nutnost předvolání takové osoby a podle §205 odst. 2 za použití §238 tr. řádu rozhodl usnesením, které by nutně bylo obsahem protokolu o veřejném zasedání, že veřejné zasedání lze provést i bez přítomnosti předvolané osoby. Pokud by soud konal veřejné zasedání bez přítomnosti předvolané osoby, aniž by o tom učinil rozhodnutí podle §205 odst. 2 a §238 tr. řádu, zatížil by řízení procesní vadou, neboť by bylo porušeno ustanovení o přítomnosti obviněného u veřejného zasedání.
Tuto procesní vadu Nejvyšší soud konstatuje v projednávané věci. Obviněný byl k veřejnému zasedání konanému dne 26. 3. 2009 předvolán vzorem č. 8 tr. řádu, předvolánku převzal dne 17. 3. 2009. Z poučení, které je v předvolání předtištěno, je patrno, že osobní účast obviněného je nutná a nedostavení se k jednání bez dostatečné omluvy může být sankcionováno pokutou do výše 50.000,- Kč, případně předvolaná osoba může být k dalšímu jednání předvedena. Samosoudce Okresního soudu v České Lípě tak touto formou dal najevo, že osobní účast obviněného u veřejného zasedání pokládá za nezbytnou, a aniž by při veřejném zasedání do protokolu poznamenal, proč změnil názor na nutnost účasti obviněného, aniž by učinil rozhodnutí podle §205 odst. 2 a §238 tr. řádu a aniž by neomluvenou neúčast obviněného jakkoli sankcionoval, provedl veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného s argumentací, že zákon tento postup podle §202 odst. 2 tr. řádu umožňuje. Při kumulaci vyjmenovaných procesních pochybení nutno uzavřít, že projednání trestní věci obviněného bez jeho přítomnosti u veřejného zasedání, bylo porušením zákona obecně ve zkrácení obviněného v jeho právu na obhajobu, konkrétně pak v ustanovení §202 odst. 2 tr. řádu.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. řádu vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. 4 Nt 1701/2008, a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, 6, §202 odst. 2, §336 odst. 2 a §340b odst. 1 tr. řádu v neprospěch obviněného J. Ch. Podle §269 odst. 2 tr. řádu napadené usnesení zrušil, včetně všech dalších rozhodnutí, která na něj obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný začal vykonávat přeměněný trest odnětí svobody a na podkladě rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 2. 7. 2010, sp. zn. 485/2010-OD-SPZ, mu byl podle §275 odst. 4 tr. řádu výkon trestu přerušen až do rozhodnutí o podané stížnosti pro porušení zákona. Zrušením napadeného rozhodnutí Okresního soudu v České Lípě se věc vrací do stadia, kdy tento soud podle §336 odst. 2 tr. řádu nařídí výkon trestu obecně prospěšných prací, přičemž po tomto nařízení mu započte dosud vykonaný trest odnětí svobody do výměry trestu obecně prospěšných prací.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. srpna 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á