ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.170.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 170/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. března 2010 o dovolání, které podal obviněný A. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. 6 To 51/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pod sp. zn. 56 T 28/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. 56 T 28/2005, byl mj. obviněný A. K. podle §226 písm. c) tr. ř. a §226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „tr. zák.“), dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 a podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. Současně bylo shodně rozhodnuto i ohledně spoluobviněných Š. K. a M. L. a poškozený D. B. byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozsudku podal odvolání státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci, z jehož podnětu Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. 6 To 51/2009, napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil tomuto soudu s tím, že ve smyslu §262 tr. ř. nařídil, aby věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Toto usnesení Vrchního soudu v Praze napadl obviněný A. K. prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které zaměřil toliko proti výroku, jímž odvolací soud podle §262 tr. ř. krajskému soudu nařídil, aby věc projednal a rozhodl v jiném složení senátu.
Dovolatel ve svém podání vytkl soudu druhého stupně, že svým postupem porušil zásadu uvedenou v článku 38 odst. 1 Listiny základních lidských práv a svobod, podle níž nesmí být nikdo odňat svému zákonnému soudci. Nesouhlasil s tvrzením vrchního soudu, který odnětí věci zdůvodnil zájmem na spravedlivém procesu. Obviněný byl přesvědčen, že soud druhého stupně se tak snažil dosáhnout jiného rozhodnutí, jež by se shodovalo s jeho právním názorem. Takový způsob rozhodování však obviněný A. K. považoval za nesprávný a podpořil svou argumentaci odkazem na „rozsudek Nejvyššího soudu NS ČR 11 Tz 53/91“. Dovolatel považoval za správný a zákonný způsob provedení a hodnocení jednotlivých důkazů soudem prvního stupně, nespatřoval v tomto směru žádné pochybení, jež by mělo vliv na spravedlivý proces. Připomněl, že se v této věci nejedná o první zrušení a vrácení věci, přičemž v dřívějších fázích trestního řízení následujících po zrušení krajský soud vždy provedl doplnění dokazování podle pokynů vrchního soudu. Závěrem svého dovolání obviněný A. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek (správně mělo být uvedeno „usnesení“) v napadené části.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného A. K. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím ve věci samé, neboť nespadá do výčtu rozhodnutí z ustanovení §265a odst. 2 tr. ř., a rovněž podotkl, že dovolatel ani neodkazuje na žádný dovolací důvod. Z těchto důvodů státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dovolacímu soudu navrhl podání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné.
Nejvyšší soud musel nejdříve zkoumat, zda je vůbec dovolání přípustné, a zjistil, že tomu tak v posuzované věci není.
Podle ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. je možné dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Rozhodnutím soudu ve věci samé se ovšem rozumí jen takové rozhodnutí, které je zahrnuto v taxativním výčtu uvedeném v §265a odst. 2 tr. ř. Obviněný A. K. podal dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 11. 2009, sp. zn. 6 To 51/2009, jímž byl z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného zrušen rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 9. 2. 2009, sp. zn. 56 T 28/2005, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí za současného nařízení, aby věc byla projednána a rozhodnuta v jiném složení senátu.
Jak je patrno již ze samotného taxativního výčtu v odstavci druhém §265a tr. ř., napadené usnesení soudu druhého stupně za pravomocné rozhodnutí ve věci samé v uvedeném smyslu považovat nelze. Usnesením Vrchního soudu v Praze nedošlo ke skončení věci právní mocí rozsudku soudu prvního stupně, který jím byl naopak zrušen v celém rozsahu (tj. ve zprošťujícím výroku ohledně všech obviněných). Proto v posuzované trestní věci zatím nedošlo v otázce viny a trestu k pravomocnému skončení trestního stíhání, které nemůže nastat dříve, než je pravomocně rozhodnuto o vině a trestu nebo o upuštění od potrestání, popřípadě jiným meritorním způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 6 Tdo 982/2003, publikované pod č. 654 Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydává Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004).
Na podkladě napadeného rozhodnutí odvolacího soudu nenabyl rozsudek soudu prvního stupně právní moci ani částečně. Tím spíše je pak vyloučeno, aby se jednalo o pravomocné rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř., což je s ohledem na shora konstatované závěry pro účely dovolacího řízení nezbytné. V posuzované věci to tedy znamená, že k podání dovolání jako mimořádného opravného prostředku je nejprve třeba vyčkat na nové rozhodnutí soudu prvního stupně, které bude třeba učinit po zrušení jeho dřívějšího rozsudku odvolacím soudem a po vrácení věci k novému projednání a rozhodnutí, a na rozhodnutí soudu druhého stupně vydané na základě řádného opravného prostředku. Teprve poté, co bude učiněno některé z rozhodnutí ve věci samé podle §265a odst. 2 tr. ř., lze proti němu podat dovolání.
Pouze pro úplnost dovolací soud připomíná, že řádné dovolání musí dále splňovat i některé formální požadavky jako např. odkaz na konkrétní dovolací důvod (§265b odst. 1 tr. ř.), což, jak správně uvedl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, podání obviněného A. K. postrádalo.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že pokud obviněný A. K. podal své dovolání proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze, nelze jeho dovolání považovat za přípustné, jelikož jím nenapadl rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. ř., proti němuž je dovolání přípustné. Proto podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto, přičemž vzhledem k tomuto závěru Nejvyšší soud dále nezjišťoval, zda je možné podřadit námitky obviněného pod určitý zákonem stanovený dovolací důvod, který však dovolatel neuvedl, a zda jsou opodstatněné.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněného A. K. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová