ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.217.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 217/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. V. P., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 2 To 72/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 48 T 6/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 48 T 6/2008, byl obviněný Ing. V. P. uznán vinným trestnými činy zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea 1. zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, (dále jen „tr. zák.“) a podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., za které byl podle §250 odst. 4 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon soud obviněného zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu pěti roků. Současně soud podle §229 odst. 1 tr. ř. odkázal poškozeného J. H. s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a ohledně nároku poškozeného Ing. L. N. rozhodl tak, že obviněnému uložil podle §228 odst. 1 tr. ř. povinnost zaplatit tomuto poškozenému částku 2.115.000,- Kč s 2 % úrokem z prodlení ode dne 22. 1. 2004 do zaplacení.
O odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 48 T 6/2008, rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 6. 10. 2009, sp. zn. 2 To 72/2009, jímž je zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný Ing. V. P. prostřednictvím obhájkyně JUDr. Dagmar Soukenkové ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil nejprve námitky vztahující se ke skutku pod bodem 1) výroku o vině odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Vyslovil přesvědčení, že ačkoli soud řádně zjistil skutkový stav, následně jej nesprávně právně vyhodnotil. Podle názoru obviněného soud neoznačil konkrétní listiny, jež považoval za nepravé, a obviněnému kladl za vinu, že o jejich nepravosti věděl. Přitom poukázal na postup Krajského soudu v Ostravě, resp. obchodního rejstříku tohoto soudu, který nevznesl jakékoli pochybnosti o jemu předložených dokumentech a zapsal na jejich podkladě změny spočívající ve zvýšení základního kapitálu společnosti TECON TOOLS, s. r. o. Obviněný nesouhlasil dále s tvrzením soudu, že závazek společnosti DUNMORE TRUST LIMITED splatit vklad společníka nebyl skutečným projevem vůle této zahraniční společnosti. Podle názoru dovolatele totiž částka 550.851.000,- Kč odpovídající 51 % podílu na společnosti TECON TOOLS, s. r. o., již byla splacena před vstupem společnosti DUNMORE TRUST LIMITED do společnosti TECON TOOLS, s. r. o. Tato zahraniční obchodní společnost měla zájem účastnit se na podnikání společnosti obviněného a soudy podle dovolatele nijak neobjasnily, z jakých důvodů by na jiný subjekt proti jeho vůli převáděl obchodní podíl v hodnotě více než půl miliardy Kč.
Ohledně skutku popsaného v bodě 2) výroku o vině rozsudku krajského soudu obviněný jednak popřel převzetí částky 2.500.000,- Kč od poškozeného J. H. nebo společnosti LGD GAZI, s. r. o., a z této skutečnosti poté dovodil, že nemohlo dojít ani k jeho obohacení. Ve vztahu ke druhému útoku, který se týká poškozeného Ing. L. N., obviněný nejprve vytkl krajskému soudu, že nepostupoval v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., neboť v odůvodnění svého rozsudku vůbec nehodnotil zjištěné skutečnosti a nápravu neučinil ani soud odvolací. Pokud jde o samotné jednání, tak obviněný sice přiznal převzetí finanční částky 2.115.500,- Kč, ale shodně se svou obhajobou tvrdil, že byla použita ke splacení bankovního poplatku, aby následně mohlo dojít k vyplacení slíbených 40 milionů USD od MERCURE BANK, LTD. Dále obviněný provedl stručné hodnocení skutkového stavu, poukázal přitom na výpovědi svědků V. V. a Ing. Z. K., kteří byli přítomni jednáním se jmenovanou bankou, přičemž stejně jako on sám, tak všichni zúčastnění byli podle názoru obviněného přesvědčení o reálnosti celé transakce, jakož i možnosti odkoupení společností PSP Pohony, a. s., a PSP Engineering, a. s., a to právě z peněz získaných od MERCURE BANK, LTD. Tvrzení obviněného měli podpořit i další svědci – Ing. V. Z. a K. R. V. v. W. Z těchto skutečností pak dovolatel dovodil, že nemohlo dojít k naplnění subjektivní stránky, čímž se ani jeden ze soudů vůbec nezabýval.
Závěrem svého dovolání obviněný Ing. V. P. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten považoval veškeré dovolací námitky za primárně skutkové, obviněný podle něj nevznesl žádné výtky, jež by obsahově odpovídaly uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Argumenty obviněného k bodu 2) výroku o vině odsuzujícího rozsudku se navíc odvíjely od tvrzení, že dovolatel skutečně složil do základního kapitálu společnosti TECON TOOLS, s. r. o., více než jednu miliardu Kč, což je však v rozporu se zjištěními soudů. Vzhledem k tomu, že námitky nebylo možné subsumovat pod deklarovaný dovolací důvod, navrhl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a obsahuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolatelem uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je určen k nápravě vad, jež jsou založeny na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K naplnění tohoto dovolacího důvodu tak může dojít pouze v případech, kdy soudy zjištěný skutek nebyl podřazen odpovídajícímu ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Nejvyšší soud je v dovolacím řízení tak zásadně vázán skutkovým zjištěním, k němuž dospěly soudy prvního či druhého stupně, a takto zjištěný skutek pak může být přezkoumán v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, které směřují proti jeho právnímu posouzení, které soudy ve věci rozhodující učinily. V dovolání tak lze v podstatě namítat, že skutkový stav, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným, nebo že je nutné jej posoudit podle jiného ustanovení trestního zákona, event. že nemůže být posouzen podle žádného ustanovení trestního zákona. Není však možné napadat samotné závěry soudů, jež učinily ohledně skutkového stavu včetně jeho rozsahu a především tento dovolací důvod není určen k námitkám proti způsobu, jakým soudy ve věci rozhodující provedené důkazy hodnotily ani jak postupovaly při dokazování. Proto nebylo možné akceptovat většinu dovolacích argumentů, které dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku uplatnil, a jimiž zpochybňoval proces hodnocení svědeckých výpovědí a listinných důkazů především soudu prvního stupně. Dovolatel se totiž na podporu své obhajoby odchyloval v zásadních skutečnostech od skutkové verze, k níž soudy na základě svého hodnocení důkazů dospěly a jak je vyjádřena v popisu skutku rozsudku soudu prvního stupně i jak vyplývá z odůvodnění ve věci vydaných rozhodnutí.
Pokud podané dovolání alespoň částečně obsahovalo námitky, jež bylo možné podřadit dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., posoudil je Nejvyšší soud jako neopodstatněné.
Zcela v rozporu se zjištěnými skutečnostmi jsou tvrzení obviněného, jimiž se ohradil proti závěru soudu o nepravosti listin, a jimiž vytkl soudu, že tyto listiny ani blíže nespecifikoval. V této souvislosti Nejvyšší soud především připomíná, že formálním znakem trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák., jehož se obviněný Ing. V. P. podle právní věty výroku o vině z rozsudku krajského soudu dopustil v té alternativě, že uvedl nepravdivé údaje v podkladech (v rozsudku nesprávně užita formulace „o podkladech“) sloužících pro zápis do obchodního rejstříku, jsou nepravdivé údaje. Nepravdivými jsou takové údaje, jejichž obsah vůbec neodpovídá skutečnému stavu, o němž je podávána informace. K naplnění uvedeného znaku skutkové podstaty postačí nepravda v některé důležité části předkládaného dokumentu, není tak třeba, aby veškeré skutečnosti obsažené v takové listině byly zcela v rozporu s objektivní realitou. Nepravdivé údaje přitom mohou být obsahem pravých i falešných listin. Na nepravost listin soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí opravdu poukázal. Učinil tak ale v přímé souvislosti se svým výkladem důvodů, pro něž dospěl k závěru, že tyto písemnosti obsahovaly s pravdou neslučitelné, tj. nepravdivé údaje. Je logické, že pokud bylo provedenými důkazy zjištěno, že příslušné listiny byly zfalšovány, bylo tak učiněno právě za účelem, aby mohly obsahovat zkreslené, resp. pravdě neodpovídající informace.
Přestože tedy obviněný ve svém dovolání vytýkal soudům závěr o „nepravosti listin“, nemohl tím zvrátit správné právní posouzení skutku, neboť ze zákonné formulace znaků trestného činu podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák. je patrno, že případná nepravost listin mezi ně nepatří. Navíc je uvedené tvrzení obviněného v rozporu se skutkovým zjištěním soudů ve věci rozhodujících a je založeno na zcela odlišném hodnocení jednotlivých důkazů.
Krajský soud se věnoval výkladu o falešných listinách ve druhém odstavci na str. 12 odůvodnění svého rozsudku. Podrobně zde vysvětlil důvody, proč dokumenty vydané údajně pobočkami MERCURE BANK LTD. v Lotyšsku a ve Frankfurtu byly z objektivního hlediska falzifikáty. Nejvyšší soud nemá k uvedenému hodnocení především listinných důkazů, na jejichž podkladě soud prvního stupně svůj závěr učinil, jakýchkoli výhrad.
Dotčené listiny vydané údajně různými pobočkami MERCURE BANK LTD. pojednávaly o následujících skutečnostech. Prostřednictvím Letter of Confirmation, tj. Potvrzením vydaným MERCURE BANK ve Frankfurtu dne 3. 1. 2004 (č. l. 1296) banka stvrzovala, že na jejím účtu je 40 mil EUR, jejichž příjemcem je společnost TECON TOOLS, s. r. o. Certificate of Time Deposit, tj. Certifikát termínovaného vkladu vydaný MERCURE BANK v Lotyšsku dne 31. 7. 2003 (č. l. 746) potvrzoval, že DUNMORE TRUST LIMITED složila ve prospěch příjemce TECON TOOLS, s. r. o., 40 mil USD. V trestním řízení nebylo prokázáno, že by obviněný Ing. V. P. zmíněné písemnosti vyhotovil, avšak předkládal je jak obchodnímu rejstříku, tak poškozeným J. H. a Ing. L. N., což soud prvního stupně vyjádřil přímo v tzv. skutkové větě. Nelze proto souhlasit s dovolatelem v jeho názoru, že by z rozsudku krajského soudu nebylo patrno, jaké listiny shledal tento soud nepravými a ani není pochybností o důvodech takového skutkového zjištění.
Pro úplnost lze uvést, že nepravdivost údajů obsažených v listině nazvané „Certificate of time deposit“ založené na č. l. 746 vyplývá i z výpovědi svědka J. O. F. G., který údajně tento dokument viděl poprvé poté, co mu byl předložen v rámci hlavního líčení konaného dne 26. 3. 2009 (srov. č. l. 1557).
Výpověď tohoto svědka se vztahovala i ke druhé části skutku pod bodem 1) kvalifikovaného jako trestný čin podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák., tedy k zápisu společníka DUNMORE TRUST LIMITED a výše vkladu tohoto nového společníka ve společnosti TECON TOOLS, s. r. o. Obviněný k tomuto napadl formulaci výroku o vině: „… že závazek k takovému vkladu není skutečným projevem vůle společnosti DUNMORE TRUST LIMITED …“. Namítl, že předmětem zápisu bylo nabytí obchodního podílu a nikoli závazek ke splacení vkladu, neboť k této finanční transakci došlo již před uvedeným zápisem. Jeho argumentace však vychází z jiné verze skutkového stavu, než k jaké dospěl krajský soud a s níž se ztotožnil i soud odvolací. Lze shrnout, že soud prvního stupně v rámci svých skutkových zjištění nejprve konstatoval, že došlo k jednání spočívajícímu v předložení listin obsahujících nepravdivé údaje rejstříkovému soudu, což mělo za následek neoprávněný a realitě neodpovídající zápis výše základního kapitálu společnosti TECON TOOLS, s. r. o., v částce 1.080.100.000,- Kč. Teprve poté, co obviněný dosáhl uvedené změny výše základního kapitálu obchodní společnosti, v níž byl jednatelem, navrhl zápis nového společníka a výši jeho obchodního podílu včetně výše vkladů obou společníků. Je proto nade vší pochybnost, že krajský soud vycházel ze svého zjištění, že ve skutečnosti nedošlo k navýšení základního kapitálu společnosti TECON TOOLS, s. r. o., o deklarovanou částku přesahující jednu miliardu korun. Nemohlo proto obstát tvrzení obviněného, jež vychází z opačného skutkového závěru, tj. že k navýšení základního kapitálu došlo.
O vyloučení reálného složení tak vysoké finanční sumy za účelem navýšení základního kapitálu svědčí kromě již uvedených falzifikátů bankovních dokumentů i svědectví J. O. F. G. Svědek totiž připustil, že společně s obviněným i dalšími osobami věděl o snaze získat finanční prostředky na základě bankovní garance poskytnuté čínskou bankou, avšak žádná z několika oslovených bankovních institucí garance neakceptovala. Obchodní spojení jím zastupované společnosti DUNMORE TRUST LIMITED s obchodní společností TECON TOOLS, s. r. o., zastupované obviněným bylo vedeno zájmem podílet se na podnikatelském záměru se společnostmi PSP Pohony, a. s., a PSP Engineering, a. s., přičemž bylo ukončeno právě z toho důvodu, že se obviněnému nepodařilo zajistit finanční pokrytí zamýšlené obchodní transakce.
Za situace, kdy společnost DUNMORE TRUST LIMITED neměla v podstatě nikdy v úmyslu uhradit jakoukoli částku, o kterou se podle návrhu obviněného zvýšil základní kapitál společnosti TECON TOOLS, s. r. o., neboť finanční prostředky měl zajistit obviněný, nemohlo ani dojít k nabytí obchodního podílu ve společnosti TECON TOOLS, s. r. o. Je proto zcela logické, pokud soud vázal nepravdivost dokumentů předložených k návrhu na provedení změny v obchodním rejstříku na výši základního kapitálu, vkladu společníků a rozsah jejich splacení. V posuzované věci lze připustit, že popis skutku pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obsahuje i okolnosti, jež nenesou znaky protiprávnosti (neodpovídají konkrétním zákonným znakům skutkové podstaty), avšak dokreslují celkovou situaci, za níž k trestnému činu došlo. Pokud se některé skutečnosti v popisu skutku jeví jako nadbytečné, nejedná se o žádnou zásadní vadu, jež by mohla zvrátit jinak správné rozhodnutí. Hlediskem pro případný přezkum obsahu skutkových zjištění a jejich právního posouzení je to, zda v popisu skutkových okolností jsou obsaženy ty, které charakterizují jednotlivé znaky trestného činu podle §125 odst. 2 alinea první tr. zák., a o takový případ se jedná i v dané trestní věci. Obdobný postoj k obsáhlému popisu skutku zaujal Nejvyšší soud např. v usneseních ze dne 26. 6. 2007, sp. zn. 5 Tdo 507/2007, nebo ze dne 28. 1. 2009, sp. zn. 5 Tdo 1439/2008. Pro správné právní posouzení skutku popsaného pod bodem 1) výroku o vině rozsudku Krajského soudu v Ostravě bylo rozhodující zjištění, že obviněný v době, kdy navrhoval příslušné změny v zápise v obchodním rejstříku ohledně obchodní společnosti TECON TOOLS, s. r. o., mohl důvodně předpokládat, že k jím uváděným změnám ve vztahu k základnímu kapitálu nedošlo a ani dojít nemohlo, neboť společnost nedisponovala deklarovanou finanční částkou.
V souvislosti se zápisem změn do obchodního rejstříku dovolatel namítl, že Krajský soud v Ostravě zapsal na základě jím předložených listin do obchodního rejstříku zvýšení základního kapitálu z původních 100.000,- Kč na 1.080.100.000,- Kč za současného pozměnění zápisu výše vkladu jediného společníka Ing. V. P., a to rovněž z původních 100.000,- Kč na 1.080.100.000,- Kč. Dále pak soud zapsal společnost DUNMORE TRUST LIMITED jako nového společníka společnosti TECON TOOLS, s. r. o., který měl údajně splacen vklad ve výši 550.851.000,- Kč. Rejstříkový soud takto skutečně postupoval, avšak tato skutečnost nemůže ovlivnit trestní odpovědnost obviněného, který by vlastně ani bez platného výpisu z obchodního rejstříku s největší pravděpodobností nevylákal od poškozených půjčky v řádu milionů Kč. Skutečnost, že Krajský soud v Ostravě jeho návrhu na zápis změn v obchodním rejstříku vyhověl, však v žádném případě nesnižuje míru trestní odpovědnosti obviněného. Nanejvýše lze konstatovat, že rejstříkový soud neprovedl důkladně řízení předcházející zápisu navrhovaných změn, když neodhalil nesoulad nově zapisovaných údajů s realitou, a tím v podstatě zjednodušil obviněnému spáchání jeho podvodného jednání vůči poškozeným.
Trestného činu podvodu se měl obviněný dopustit dvěma dílčími útoky, jež spočívaly v podstatě v tom, že ve dnech 11. 12. 2003, resp. 6. 1. 2004, vylákal od poškozeného J. H., resp. Ing. L. N., půjčky v celkové výši 7.615.000,- Kč. Oběma poškozeným slíbil v krátké době vrácení peněžních prostředků s příslušným úrokem a poškozenému J. H. následnou půjčku z vlastních prostředků. Před sjednáním smluv o půjčkách přesvědčil poškozené o své solventnosti právě falešným výpisem MERCURE BANK a výpisem z obchodního rejstříku, kde byly zapsány nepravdivé údaje o výši základního kapitálu společnosti TECON TOOLS, s. r. o., přesahujícího jednu miliardu Kč.
Pokud obviněný zpochybnil převzetí částky 2,5 milionu Kč, a to ať už od poškozeného J. H. nebo společnosti LGD GAZI, s. r. o., jedná se o opakování námitky uplatněné již v odvolání, s níž se dostatečným způsobem vypořádal Vrchní soud v Olomouci. Na str. 6 až 8 svého usnesení odvolací soud podrobně vyložil, z jakých důkazů vyšel při závěru, že výše uvedená částka byla obviněnému Ing. V. P. poskytnuta. Dovolací soud tak nemá proti úvahám soudů ohledně hodnocení jednotlivých důkazů jakékoli výhrady.
Svědectví, jež podali Ing. V. Z., K. R. V. v. W., a jichž se obviněný Ing. V. P. dovolává, interpretoval však zkresleně ve prospěch své vlastní verze události. Předseda dozorčí rady společnosti PSP Engineering, a. s., K. R. V. v. W., mj. vypověděl, že obviněný Ing. V. P. a svědek V. V. ho kontaktovali a projevili zájem o nákup akcií této společnosti. Za dobu, po kterou určitá jednání probíhala, však nebyli schopni doložit své platební možnosti. Obdobně se k jednání s obviněným ohledně nákupu akcií společnosti PSP Pohony, a. s., vyjádřil i svědek Ing. V. Z. O prodeji akcií obviněnému tento svědek ani na chvíli vážně neuvažoval, s údajnými zájemci o akcie společnosti komunikoval v celkovém rozsahu asi jedné hodiny jen za tím účelem, aby zjistil, zda pro něj neznamenají nějakou hrozbu. Oba svědci tedy shodně potvrdili, že obviněný sice projevil zájem o získání majetkového podílu na obou obchodních společnostech, avšak ani jeden ze svědků nepovažoval tvrzený zájem za seriózní, resp. vážně míněný.
Pokud jde o jednání týkající se poškozeného Ing. L. N., s nímž dovolatel spojil svou námitku nedostatku subjektivní stránky, je z hlediska možnosti dovolacího přezkumu zásadní, že nedostatek úmyslu nutného ke spáchání podvodu, dovodil obviněný opětovně z jím předložené verze průběhu skutkového děje. Obviněný v dovolání zopakoval svou dosavadní obhajobu, že si od poškozeného Ing. L. N. skutečně půjčoval 2.115.000,- Kč, avšak učinil tak za účelem úhrady bankovního poplatku. Jeho splacením banka podmínila poskytnutí peněžní částky 40 milionů USD. Obviněný se přitom dovolával výpovědí svědků Ing. Z. K. a V. V., jež byli osobně přítomni jednání s bankou. Tato tvrzení obviněného jsou však v rozporu se skutkovými závěry soudů, podle nichž obviněný přislíbil vrátit poškozenému půjčenou částku do 15 dnů spolu s odměnou 400.000,- Kč s tím, že peníze potřebuje na realizaci svého projektu v M. B. Na podporu věrohodnosti svého tvrzení předložil obviněný falešný bankovní certifikát na částku 40 milionů EUR a výpis z obchodního rejstříku o navýšení základního kapitálu společnosti TECON TOOLS, s. r. o., který však neodpovídal pravdě. Pokud na tomto skutkovém základě postavil soud svůj závěr o přímém úmyslu obviněného, tak jeho právnímu posouzení subjektivní stránky nelze nic vytknout.
Nejvyšší soud považuje za vhodné na tomto místě shrnout, že trestná činnost obviněného vyjádřená pod body 1) a 2) výroku o vině rozsudku soudu I. stupně má úzkou spojitost, jak ostatně naznačily v předešlých stadiích trestního řízení i soudy nižších stupňů. S využitím falešných bankovních potvrzení obviněný Ing. V. P. dosáhl zapsání nereálné výše základního kapitálu společnosti TECON TOOLS, s. r. o., v níž byl jediným jednatelem a společníkem. Falzifikáty bankovních dokumentů a výpis z obchodního rejstříku s nepravdivými údaji potom předkládal poškozeným, v nichž tak vyvolal dojem, že je společníkem a jednatelem vysoce bonitní společnosti. Poškození tak snadno uvěřili slibům obviněného, že bude schopen nejen půjčku i s úroky splatit, ale dokonce sám poskytnout na oplátku poškozenému J. H. peníze na jeho podnikatelské záměry a poškozenému Ing. L. N. zaplatit navíc odměnu 400.000,- Kč. Tímto způsobem tak získal ve svůj prospěch více jak sedm milionů korun, které nemohl vrátit v dohodnutém termínu, o čemž obviněný věděl. Obviněný v této souvilosti odkazoval na svědectví dalších osob, jež měly potvrzovat reálnost celého obchodu, tj. získání mnohamilionových částek za účelem nákupu společností PSP Engineering, a. s., a PSP Pohony, a. s., a oprávněnost jeho víry v úspěšné uzavření celé transakce. Tito svědci (Ing. V. Z. a K. R. V. v. W.) však, jak již bylo uvedeno výše, vypovídali zcela v opačném smyslu. Rovněž svědek Ing. Z. K., podle obviněného finanční expert, se ohledně možného získání finanční podpory bankovních garancí vyjádřil poměrně jednoznačně tak, že samotný likvidní cenný papír údajně vystavený MERCURE BANK ve Frankfurtu, neznamenal poskytnutí finanční částky, nýbrž po jeho získání teprve byl hledán následně bankovní ústav, ochotný přijmout takový dokument jako záruku na požadovanou finanční půjčku. Vzhledem k neúspěšným jednáním ohledně této možnosti svědek postupně ukončil s obviněným spolupráci. Svědek V. V. se vyjádřil v zásadě shodně tak, že i v jeho očích ztratila MERCURY BANK důvěru s tím, že očekávaný finanční obnos nebude poskytnut. Je proto zcela zřejmé, že ani svědci, jež měli obviněnému potvrdit jeho obhajobu ohledně reálnosti získání značné finanční částky, nevypovídali shodně s jeho verzí, naopak uvedli, že jednání s bankou, případně získané dokumenty nemohly bez dalšího vést k obdržení tak vysoké sumy peněz, jak deklaroval obviněný.
V té části dovolání, jíž dovolatel brojil proti nedostatečnému odůvodnění rozsudku ve smyslu ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., zjevně nenamítal vadu v hmotně právním posouzení skutku, ale chybu v důvodech rozhodnutí. Takové výhrady nespadají pod žádný z dovolacích důvodů a trestní řád je výslovně v dovolání nepřipouští (viz §265a odst. 4 tr. ř.).
Podstatou převážné většiny dovolatelových námitek byly výtky proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, jež však uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplňují. Nejvyšší soud připomíná, že dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění na jejich podkladě učinily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že soudy nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá tudíž zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Soud prvního stupně provedl nezbytné důkazy potřebné pro zjištění skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Tyto důkazy v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. vyhodnotil a dovodil z nich závěr o vině obviněného Ing. V. P., přičemž v odůvodnění podrobně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané, o které opřel svá skutková zjištění a jakými úvahami se řídil při jejich hodnocení (§125 tr. ř.). Pokud existovaly rozpory mezi výpověďmi některých svědků, vypořádal se s nimi soud druhého stupně a odůvodnění soudů obou stupňů tak společně poskytují dostatečné i logické vysvětlení, proč soudy neuvěřily obhajobě obviněného. Rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení odvolacího soudu tak nejsou zatíženy žádnou z vytýkaných hmotně právních vad. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová