ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.265.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 265/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 3. 2010 o dovolání obviněného Ing. K. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 61 To 234/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 44 T 43/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 61 To 234/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze p ř i k a z u j e, aby věc obviněného Ing. K. S. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 44 T 43/2008, byl obviněný Ing. K. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Za tuto trestnou činnost byl obviněný podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněnému uloženo, aby během zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému V. S., bytem K., částku ve výši 151.594 Kč. Podle §226 písm. b) tr. ř. byl obviněný Ing. K. S. zproštěn viny pro celkem osm dílčích skutků, které původně byly kvalifikovány rovněž jako další útoky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byly poškozená společnost Genericon, s. r. o., se sídlem Praha 2, Šafaříkova 456/3, a poškozená společnost Telefónica O2 Czech Republic, a. s., se sídlem Praha 3, Olšanská 55, odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. K. S. odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 61 To 234/2009, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v odsuzující části a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jako jediný jednatel a společník společnosti S.-S., s. r. o., se sídlem P., J., přestože věděl, že jeho společnost je insolventní a zadlužená za období předchozího podnikání, a srozuměn s tím, že tak nemusí být schopna řádně a včas hradit závazky svým dodavatelům:
1. dne 4. 6. 2003 uzavřel s poškozenou společností Lokus, a. s., se sídlem Praha 10, V Korytech 1537, smlouvu o nájmu stavebního výtahu, včetně provedení jeho montáže, demontáže a dopravy, kdy sjednaná cena byla fakturována jednou za kalendářní měsíc se splatností 14 pracovních dnů po doručení faktury, a to fakturou na částku 15.884,40 Kč se splatností do 15. 8. 2003, jenž byla uhrazena až 13. 1. 2004, fakturou na částku 15.884,40 Kč se splatností do 16. 9. 2003, jenž byla uhrazena až 25. 2. 2004 a fakturou na částku 15.372 Kč se splatností do 16. 10. 2003, jenž byla uhrazena až 6. 5. 2004, dále fakturou na částku 15.884,40 Kč se splatností do 17. 11. 2003, jenž byla částečně uhrazena až 25. 5. 2004 částkou 2.628 Kč, a dále fakturou na částku 15.372 Kč se splatností do 18. 12. 2003, fakturou na částku 4.611,60 Kč se splatností do 20. 1. 2004 a fakturou na částku 13.946 Kč se splatností do 4. 2. 2004, přičemž z těchto faktur nebylo jeho společností zaplaceno ničeho a poškozené společnosti tak způsobil škodu ve výši 96.954,80 Kč,
2. dne 5. 6. 2003 uzavřel s poškozenou společností ALS, s. r. o., se sídlem Praha 7, Korunovační 29, smlouvu o nájmu fasádního lešení Alfix a ochranných sítí, přičemž cena za dopravu, montáž, užívání a demontáž byla určena jako jednotková a měla být placena podle vystavených faktur, a to fakturou na částku 80.470,40 Kč se splatností do 14. 7. 2003, fakturou na částku 8.167 Kč se splatností do 15. 8. 2003, fakturou na částku 38.155,50 Kč se splatností do 15. 8. 2003, fakturou na částku 38.155,50 Kč se splatností do 15. 9. 2003, fakturou na částku 37.045,30 Kč se splatností do 15. 10. 2003, přičemž jeho společností byla uhrazena při podpisu nájemní smlouvy pouze záloha 15.000 Kč a dále až dne 23. 9. 2003 částka 20.000 Kč, a poškozené společnosti tak způsobil škodu ve výši 186.993,70 Kč,
3. v listopadu a prosinci 2003 odebral od poškozeného V. S. dřevěná okna a dveře v hodnotě 171.594,20 Kč, přičemž jej ujistil, že cenu za odebraná okna uhradí obratem, kdy cena měla být placena podle vystavených faktur na 106.000,70 Kč se splatností do 12. 11. 2003 a na 65.593,50 Kč se splatností do 18. 12. 2003, ze kterých jeho společnost uhradila až dne 4. 5. 2004 pouze částku 20.000 Kč a poškozenému tak způsobil škodu ve výši 171.594,20 Kč,
4. v době od dubna do května 2004, ve dnech 21. 4. 2004, 26. 4. 2004, 5. 5. 2004, 10. 5. 2004 a 11. 5. 2004 postupně odebral od poškozené společnosti Dipro Praha, v. o. s., se sídlem Praha 3, Malešická 2749/18, stavební materiál v hodnotě 344.443 Kč na základě rámcové kupní smlouvy uzavřené dne 7. 4. 2004, přičemž kupní cena měla být placena podle vystavených faktur, a to faktury na 98.913 Kč se splatností do 26. 4. 2004, jenž byla částečně v době splatnosti uhrazena částkou 65.000 Kč, a dále faktury na 81.663 Kč se splatností do 29. 4. 2004, faktury na 39.753 Kč se splatností do 12. 5. 2004, faktury na 92.273 Kč se splatností do 17. 5. 2004 a faktury na 31.841 Kč se splatností do 18. 5. 2004, přičemž z těchto faktur nebylo jeho společností zaplaceno ničeho a poškozené společnosti tak způsobil škodu ve výši 279.443 Kč.
Za tento trestný čin byl obviněnému Ing. K. S. podle §256c odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 3 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému V. S., bytem K., částku ve výši 151.594 Kč.
Proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 61 To 234/2009, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 3. 2009, sp. zn. 44 T 43/2008, podal obviněný Ing. K. S. prostřednictvím obhájce JUDr. Františka Novotného dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tyto dovolací důvody dále odůvodnil tím, že z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, znaleckého posudku a jeho dodatku, vypracovaného znalcem Ing. Josefem Chyťou, a stejně tak z výpovědi tohoto znalce, vyplývá, že znalec i soud prvního stupně došli k závěru, že společnost S.-S., s. r. o., za níž jako jednatel a jediný společník v předmětné době jednal, byla zřejmě insolventní, nikoliv však předlužená. V dodatku znaleckého posudku znalec jednoznačně konstatoval, že společnost S.-S., s. r. o., ke konci roku 2002 předlužena nebyla. Dále dovolatel vyjádřil názor, že odvolací soud zaměnil pojem předlužení za pojem insolvence, resp. úpadek, což nejsou pojmy totožné. V tomto dále odkazuje na ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a na ustanovení zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení. Obviněný opakovaně uváděl v rámci celého trestního řízení, že společnost S.-S., s. r. o., nemohla být předlužená, neboť po zahrnutí tržní ceny nemovitostí vykazovala předmětná společnost kladnou hodnotu vlastního kapitálu, a to ke dni 1. 1. 2003 – hodnotu vlastního kapitálu 4.773.142 Kč a ke dni 30. 4. 2004 hodnotu vlastního kapitálu 1.057.656 Kč. Podle mínění dovolatele je zřejmé, že kdyby byl pouze nemovitý majetek společnosti zpeněžen, postačoval by ke krytí veškerých známých závazků společnosti. Lze tedy zřejmě připustit, že společnost byla insolventní z toho hlediska, že měla více věřitelů a závazků po lhůtě splatnosti. Nelze hovořit o úpadku, resp. o insolvenci z hlediska předlužení. Předlužení je pouze jednou z forem úpadku a tyto pojmy nelze formálně ani fakticky zaměňovat a směšovat. Proto je obviněný Ing. K. S. přesvědčen, že se trestného činu předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák. nedopustil, neboť společnost S.-S., s. r. o., v období od konce roku 2002 do června roku 2004, kdy dovolatel ze společnosti odešel, předlužená nebyla.
Ve svém dovolání se obviněný dále zabýval postupem odvolacího soudu, který jednání obviněného kvalifikoval jako trestný čin předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák., avšak v té části odůvodnění, kde se zabývá možností promlčení, nesprávně uvádí odstavec 3 téhož ustanovení. Z tohoto důvodu je potom nesprávné stanovisko odvolacího soudu, že obviněný Ing. K. S. nemůže úspěšně uplatnit námitku promlčení trestního stíhání. Námitku promlčení však obviněný uplatňuje, neboť promlčecí doba není pětiletá, jak uvádí odvolací soud, ale podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. je u trestného činu předlužení (§256c odst. 2 tr. zák.) pouze tříletá. Odvolací soud měl podle názoru dovolatele napadený rozsudek zrušit, neboť jeho trestní stíhání po provedené změně právního posouzení skutku bylo nepřípustné [§11 odst. 1 písm. b) tr. ř.].
Vzhledem k uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 61 To 234/2009, a ve smyslu ustanovení §265k odst. 1 tr. ř. a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek. Zároveň požádal, aby ve smyslu ustanovení §265o tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu před rozhodnutím o dovolání odložil vykonatelnost části výroku napadeného rozsudku, kterým mu byla podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému V. S. částku ve výši 151.594 Kč.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného Ing. K. S. doručeno ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil v tom směru, že obviněný v rámci své argumentace v podstatě provádí vlastní hodnocení znaleckého posudku a vlastní hodnocení ekonomické situace společnosti S.-S., s. r. o. Podle státního zástupce se znalec zaobíral ekonomickou situací společnosti jak ve vztahu ke stavu insolvence, tak i předlužení. Z čistě účetního hlediska znalec předlužení nedovodil, avšak současně konstatoval, že reálná hodnota majetku společnosti byla nižší než účetní. Městský soud v Praze vyjádření znalce dále přezkoumával a dovodil, že společnost byla předlužena. Státní zástupce má tudíž za to, že odvolací soud si s ohledem na ustanovení §1 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ujasnil znaky stavu předlužení, aniž by ho zaměňoval se stavem insolvence. Námitky obviněného týkající se údajně nesprávné aplikace citovaného ustanovení zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, jsou neopodstatněné.
V druhé části dovolání se státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství zabýval nepřípustností trestního stíhání s ohledem na uplynutí promlčecí doby a uvedl, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo ve vztahu k danému skutku (byť s odlišnou právní kvalifikací) vydáno dne 26. 2. 2008. Jednání obviněného bylo následně v konečném důsledku posouzeno jako trestný čin předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák. Městský soud v Praze odkazoval na právní posouzení užité v usnesení o zahájení trestního stíhání, které již v danou dobu nemělo ve vztahu k posouzení promlčení žádnou relevanci, přičemž dále mylně vycházel z promlčecí doby stanovené pro trestný čin předlužení podle §256c odst. 2, 3 tr. zák., která rovněž nemá k projednávané věci žádný vztah. Městský soud v Praze měl tedy dovodit, že trestní stíhání obviněného bylo s ohledem na uvedené okolnosti promlčeno, a proto je nutné trestní stíhání s odkazem na §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavit.
V závěru vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze a podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil věc jmenovanému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Rovněž vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud České republiky učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska však současně souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř., aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v §265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal . Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z takto vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
U trestného činu předlužení podle alternativy uvedené v §256c odst. 2 tr. zák. je podstatné, že pachatel jedná za již existujícího stavu předlužení , bez ohledu na to, jakým způsobem si ho přivodil. K této podmínce musí z hlediska trestní odpovědnosti přistoupit další ze dvou taxativně vyjmenovaných a alternativně stanovených okolností, přičemž postačí kterákoli z nich: pachatel přijme nový závazek nebo zřídí zástavu. K trestnímu postihu podle §256c odst. 2 tr. zák. však nestačí samotné zjištění stavu předlužení ani jiné následné jednání, než je přijetí nového závazku nebo zřízení zástavy. Přijetím nového závazku se rozumí, že pachatel na sebe vezme povinnost k plnění, kterou dosud neměl, a to na podkladě určitého závazkového právního vztahu vyplývajícího ze smlouvy podle obchodního zákoníku, občanského zákoníku či z jiné smlouvy včetně smlouvy nepojmenované (§51 obč. zák.), a to i bez výslovného či písemného ujednání. I když to zákon výslovně neuvádí, podstatné je, aby takový závazek významnějším způsobem negativně ovlivnil majetkovou situaci dlužníka, který je předlužen, tak aby byl dán i potřebný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost (§3 odst. 2, odst. 4 tr. zák.). Ustanovení §256c odst. 2 tr. zák. by totiž mělo chránit zejména již existující věřitele před dalším zhoršováním majetkových poměrů předluženého dlužníka, což by mohlo ohrozit plnění jeho stávajících závazků, ale za stavu předlužení je také ohroženo uspokojení nových věřitelů, resp. zástavních věřitelů z nově přijatých závazků.
Obviněný ve svém dovolání namítal pochybení odvolacího soudu týkající se záměny pojmu předlužení za pojem insolvence, resp. úpadek. Trestní zákon blíže nedefinuje stav předlužení, proto je třeba vycházet z toho, jak uvedený stav charakterizuje zákon o konkursu a vyrovnání, který je základní normou tzv. úpadkového práva. Úpadek je hmotně právní podmínkou prohlášení konkursu i povolení vyrovnání. Úpadek je pojmem primárním, konkurs a vyrovnání představují dva možné důsledky, k nimž ve smyslu zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, vede. Neschopnost plnit splatné závazky, nebo-li insolvence, spočívá v tom, že dlužník nemá dostatek peněžních prostředků k tomu, aby je plnil. Další podmínkou insolvence je požadavek, aby neschopnost plnit závazky trvala delší dobu. O předlužení jde tehdy, jestliže fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba má více věřitelů a jestliže její splatné závazky jsou vyšší než její majetek; do ocenění dlužníkova majetku se zahrne i očekávaný výnos z pokračující podnikatelské činnosti, lze-li příjem převyšující náklady při pokračování podnikatelské činnosti důvodně předpokládat. V tom smyslu předlužením rozumíme stav, kdy dlužníkova pasiva převyšují jeho aktiva. Jestliže podstata předlužení spočívá v převaze pasiv nad aktivy, bude mít značný význam způsob jejich ocenění. Při jejich oceňování bude třeba zásadně vycházet z §24 a násl. zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a to přesto, že tento způsob ocenění se může odchylovat od skutečné hodnoty. Pro srovnání insolvence a předlužení – při insolvenci bereme v úvahu pouze stav dlužníkových finančních prostředků, kdežto při předlužení posuzujeme jeho majetek jako celek.
Znalec Ing. Josef Chyťa ve svém posudku ze dne 21. 3. 2007 v jeho úvodu (č. l. 292 spisu) uvádí, že vycházel ze stavu, kdy neměl k dispozici kompletní účetní evidenci společnosti S.-S., s. r. o. V závěru posudku znalec konstatuje, že společnost „minimálně od data 31. 12. 2002 nedisponuje dostatečným objemem finančních prostředků na krytí všech splatných závazků a je tak naplněn minimálně jeden ze znaků předluženosti“ (srov. č. l. 296 spisu). Toto vyjádření znalce však odpovídá spíše stavu insolvence než předlužení (srov. dikci §1 zákona č. 328/1991 Sb.). Z vyjádření téhož znalce datovaného 30. 6. 2008, vedeném na č. l. 386, lze vyčíst následující: „V návaznosti na příslušná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání mohu konstatovat, že společnost s ručením omezeným S.-S., s. r. o., naplňovala úpadkovou situaci ve formě insolvence minimálně k datu 31. 12. 2002 – tuto skutečnost odvozuji z evidovaných závazků po lhůtě splatnosti uvedené v příloze k účetní závěrce, a to ve výši Kč 1 912 000,-…“. Jak se podává z protokolu o hlavním líčení ze dne 3. 7. 2008, na č. l. 424, k dotazu předsedy senátu, zda insolventní firma k datu 31. 12. 2002 byla i předlužená a kdy tento stav musel objektivně obviněný začít vnímat, uvedl znalec Ing. Josef Chyťa, že už v lednu 2002 mohl mít signalizaci, že se společností není vše v pořádku. Na stejném čísle listu dále vyjádřil, že z hlediska posouzení insolvence vlastnictví nemovitosti nemá vliv. Poté, co obhájce předložil znalci předávací protokol při převodu firmy a smlouvu o úpravě práv, znalec uvedl: „…Předávací protokol nemám s čím porovnávat. Nemám číselné hodnoty. V bilanci společnosti nemám nemovitost žádnou.“ Ve věci byl dále vypracován znalecký posudek – dodatek číslo 1 – 583/2007 (č. l. 646 a násl. spisu). V tomto dodatku se uvádí, že promítnutí tržní hodnoty nemovitého majetku a majetkových práv do bilance společnosti S.-S., s. r. o., nemá vliv na závěry znaleckého posudku č. 583/2007 v hodnocení úpadku ve formě insolvence. Z hlediska úpadkové situace ve formě předlužení dojde ke zvýšení hodnoty majetku a čistého obchodního majetku (vlastní kapitál) při neměnném stavu evidovaných závazků k datu účetních závěrek. I když majetek v účetních cenách při započtení tržní hodnoty nemovitosti v M. k datu 1. ledna 2003 převyšuje evidované závazky, je třeba z hlediska likvidity majetku konstatovat, že krátkodobé pohledávky nelze považovat za zcela likvidní, což odvozuje z existence účtu „neznámé pohledávky“ a „neznámé zálohy“ (pro přesnější analýzu nebyly k dispozici podklady, srov. str. 4 dodatku znaleckého posudku). Podle znalce nově doložené údaje rekonstruovaného účetnictví společnosti nemají vliv na závěry předchozího posudku (strana 6 dodatku ke znaleckému posudku č. 1 - 583/2007). Ing. Chyťa byl opětovně vyslýchán při hlavním líčení dne 17. 3. 2009 (č. l. 734 a násl.), kde uvedl, že z hlediska účetních cen insolvence ve společnosti byla. Na č. l. 735 znalec vypovídá: „potvrdit insolvenci společnosti S.-S. minimálně od konce roku 2002 si dovolím tvrdit s určitou mírou téměř 100% jistotou“. Na dotaz předsedy senátu uvedl, že v otázce posouzení insolvence k datu 31. 12. 2002 i s ohledem na skutečnost, kdy neměl k dispozici kompletní účetnictví, lze tuto insolvenci vyslovit s pravděpodobností hraničící téměř se 100% jistotou. Z toho vyplývá, že bez pochybností byla společnost insolventní, jak správně dovodil nalézací soud, ovšem předlužení, z kterého naopak vycházel odvolací soud, není ze znaleckého posudku, ale ani z výpovědí znalce jednoznačně zjistitelné, neboť znalec se v posudku i ve své výpovědi v hlavním líčení vyjadřuje především k insolvenci společnosti S.-S., s. r. o., a o předlužení se vyjadřuje značně mlhavě, přičemž není zřejmé, z jakých podkladů v tomto směru vycházel.
Soud prvního stupně na straně 5 svého rozsudku popisuje, že výkony společnosti ani nepostačily na krytí mzdových nákladů, přičemž její provozní ztráta způsobovala, že byla v úpadku z důvodu tzv. insolvence. Tento stav úpadku ve formě insolvence, kdy společnost měla více věřitelů a nebyla schopna po delší dobu plnit své splatné závazky, přitom nastal již minimálně ke dni 31. 12. 2002. Nalézací soud v řízení neshledal trestní odpovědnost obviněného za to, že by snad svou společnost přivedl do krachu, resp. že by ji přivodil druhotnou platební neschopnost a s tím související stav insolvence, ale za to, jak za tohoto stavu, jenž mu byl nepochybně dobře znám, jako jednatel společnosti dále jednal. Na straně 7 zmíněného rozsudku soud prvního stupně dále uvádí, že i když znalec vycházel z neúplné účetní evidence, není důvodu pochybovat o jeho vyjádření, že eventuální dodatečně zjištěné majetkové hodnoty by se mohly projevit ve změně hodnocení úpadkové situace společnosti pouze z hlediska předlužení, avšak nikoliv z hlediska insolvence, tedy lze učinit spolehlivý závěr o její insolvenci. Znalec v dodatku znaleckého posudku dospěl k závěru, že s přihlédnutím k hodnotě nemovitosti a majetkového práva, jak bylo následně doplněno a dodáno k posouzení, je možné z čistě účetního hlediska konstatovat, že ke konci roku 2002 společnost S.-S. předlužena nebyla – kdy ovšem podle reálného ekonomického hlediska byl majetek společnosti nepochybně nižší, než podle hlediska účetního, neboť např. evidované pohledávky společnosti po době splatnosti jistě nebyly všechny dobytné. Především si je ale nutné zároveň uvědomit, že samotné vlastnictví nemovitosti nic nemění na tom, že společnost s nízkou výkonností dosahující malých tržeb, sotva pokrývající vlastní náklady, je insolventní z hlediska schopnosti splácet svoje závazky (strana 8 rozsudku nalézacího soudu).
V rozsudku Městského soudu v Praze se ve skutkové větě výrokové části hovoří o insolventnosti společnosti a jejím „zadlužení“ (nikoli ale „předlužení“), avšak v právní větě a odůvodnění pracuje soud s pojmem „předlužení“. Z uvedeného plyne, že odvolací soud tak mění skutkové závěry soudu prvního stupně, který na rozdíl od odvolacího soudu hovoří o insolventnosti. Ve svém poměrně stručném odůvodnění na straně 6 argumentuje, že není pochyb o tom, že společnost obviněného byla předlužena, přičemž znalec ve svých závěrech nebral v úvahu pouze rozdíl mezi aktivy a pasivy, ale bral i v úvahu možnost získání dalších majetkových hodnot při pokračování v podnikatelské činnosti obviněného. Okolnost předlužení by nestačila k trestní odpovědnosti obviněného Ing. K. S. Muselo k ní přistoupit i další jednání, kterým v konkrétním případě bylo přijetí nových závazků. Je totiž zcela nesporné, že stav předlužení existoval již na konci roku 2002. Tento závěr je zmíněn také v rozhodnutí nalézacího soudu, který ovšem pojednává zásadně o insolvenci, nikoliv o předlužení. Odvolací soud tak, aniž by blíže vysvětlil na základě jakých skutečností a z jakých důvodů dospěl k závěru o předlužení, skutková zjištění soudu prvního stupně do značné míry mění, a to aniž by znalce Ing. Josefa Chyťu k rozhodným otázkám náležitě vyslechl, a navíc jednání obviněného překvalifikoval na trestný čin předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák.
K dovolacímu důvodu podle 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., ve kterém je uvedeno, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné, je třeba uvést, že se jedná o případ, kdy ve věci existoval některý z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1, odst. 4 nebo v §11a tr. ř., pro který nelze trestní stíhání zahájit, a bylo-li již zahájeno, musí být zastaveno. Tento dovolací důvod tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení, a to v závislosti na tom, v kterém okamžiku důvod nepřípustnosti trestního stíhání vyšel najevo, nerozhodl o zastavení trestního stíhání podle §172 odst. 1, §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř., resp. podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Místo rozhodnutí o zastavení trestního stíhání tak došlo k jinému rozhodnutí, které je pro obviněného méně příznivé (zejména k odsuzujícímu rozsudku) a které je rozhodnutím ve věci samé ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř.
Odvolací soud se zabýval v dovolání namítanou otázkou promlčení v závěru svého rozsudku, konkrétně na straně 6. Vyjádřil zde stanovisko, že i přes změnu kvalifikace jednání obviněného Ing. K. S. nebylo možné efektivně uplatnit námitku promlčení, neboť trestný čin předlužení v době spáchání trestné činnosti (6/2003 – 5/2004) existoval, trestní stíhání bylo zahájeno dne 26. 2. 2008 pro trestný čin podvodu ve 3. odstavci, tedy se sazbou od dvou do osmi let [s promlčecí dobou podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. v trvání pěti let]. Trestní sazba u ustanovení §265c odst. 3 tr. zák. činí tři roky, promlčecí lhůta je stejná, tedy pět let. Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné zdůraznit, že dovolateli je třeba přisvědčit, že v daném případě při posouzení shora uvedené trestné činnosti obviněného jako trestného činu předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák. není promlčecí doba pětiletá, ale podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. u tohoto trestného činu, u něhož je v §256c odst. 2 tr. zák. ve spojení s §256c odst. 1 tr. zák. stanovena sazba odnětí svobody až na jeden rok, je promlčecí doba pouze tříletá. Jestliže měl obviněný poslední závazek přijmout dne 11. 5. 2004 a usnesení o zahájení trestního stíhání bylo ve vztahu k danému skutku (byť s jinou právní kvalifikací) vydáno až dne 26. 2. 2008, uplynula v mezidobí do jeho vydání uvedená promlčecí doba.
Podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí v tomto případě tři léta. Promlčecí doba se podle §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. přerušuje až sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, nedošlo-li k přerušení promlčení podle §67 odst. 3 písm. b) tr. zák. Ve spise nejsou podklady, že by došlo v mezidobí k stavení promlčecí doby podle §67 odst. 2 tr. zák. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu platí, že pokud odvolací soud dospěje k závěru, že skutek pachatele vykazuje znaky trestného činu, na který zákon stanoví mírnější trestní sazbu, musí tomu přizpůsobit další procesní postup, tedy v případě, jestliže promlčecí doba již neumožňuje další trestní stíhání, je třeba trestní stíhání obviněného s odkazem na ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavit
S ohledem na výše uvedené důvody Nejvyšší soud dospěl k závěru, že odvolací soud pochybil, pokud uzavřel, že šlo u společnosti S.-S., s. r. o., i o předlužení, a to bez náležitého konkrétního zdůvodnění za stavu, kdy nalézací soud vycházel ze stavu insolvence a znalecké závěry jsou natolik nejasné, že nepodávají jednoznačnou odpověď, zda takový stav úpadku u uvedené společnosti skutečně nastal. Dalšího pochybení se odvolací soud dopustil, jestliže vycházel při stanovení délky promlčecí doby nesprávně ze znění odstavce 3 §265c tr. zák., ač obviněného Ing. K. S. uznal vinným trestným činem předlužení podle §256c odst. 2 tr. zák., a v důsledku toho nesprávně dovodil, že nedošlo k uplynutí promlčecí doby. Nejvyšší soud tedy shledal naplnění dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř., neboť proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. S přihlédnutím k tomu Nejvyšší soud uzavřel, že podané dovolání obviněného je důvodné, a proto podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2009, sp. zn. 61 To 234/2009, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. pak Nejvyšší soud přikázal Městskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. bylo o zrušení napadeného rozhodnutí a o přikázání věci Městskému soudu v Praze rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Tímto rozhodnutím se trestní věc vrací do odvolacího řízení před Městským soudem v Praze, který při novém projednání věci si především ujasní možnosti posouzení dosud zjištěného jednání obviněného z hlediska jeho právní kvalifikace. Ve věci je třeba především zjistit, zda společnost S.-S., s. r. o., byla či nebyla v rozhodné době předlužena ve smyslu §256c odst. 2 tr. zák. K tomu je třeba především vyslechnout znalce Ing. Josefa Chyťu. Pokud odvolací zjistí, že byly naplněny všechny znaky trestného činu předlužení podle §265c odst. 2 tr. zák. posoudí znovu ve smyslu shora uvedených právních názorů otázku promlčení trestního stíhání obviněného Ing. K. S. ve smyslu ustanovení §67 tr. zák. a §11 odst. 1 písm. b) tr. ř.
Pouze pro úplnost je třeba uvést, že při novém projednání a rozhodnutí věci je Městský soud v Praze povinen se řídit ustanovením §265s tr. řádu, podle kterého je orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného ve prospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (zákaz reformationis in peius).
Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, je nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozsudku je třeba postupovat důsledně v souladu s ustanovením §125 odst. 1 tr. ř., které stanoví, že v odůvodnění rozsudku soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Podobně i z rozhodnutí odvolacího soudu musí být zřejmé, jak se v případě podání odvolání soud druhého stupně vypořádal s námitkami uplatněnými obviněným v odůvodnění odvolání a jaké závěry z toho vyvodil ve vztahu k napadeným výrokům rozsudku soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.