ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.297.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 297/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2010 o dovolání, které podal obviněný RNDr. J. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 61 To 335/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 2 T 172/2005, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 2 T 172/2005, byl obviněný RNDr. J. M. uznán vinným trestným činem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle §147 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. zák.“), ve znění zákona č. 265/2001 Sb. účinného od 1. 1. 2002. Soud prvního stupně neučinil žádný výrok o trestu, ačkoli bylo vhodné, aby citoval §227 tr. ř. s tím, že v souladu s tímto ustanovením nebyl obviněnému ukládán trest. Městský soud v Praze rozhodoval o odvolání obviněného proti citovanému rozsudku a svým usnesením ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 61 To 335/2009, je zamítl podle §256 tr. ř. V odůvodnění tohoto usnesení odvolací soud reagoval na zjištěnou vadu ohledně výroku o trestu napadeného rozsudku soudu prvního stupně a vysvětlil, že trest nebyl ukládán s ohledem na ustanovení §227 tr. ř., tj. proto, že trestní stíhání bylo v předcházející fázi trestního řízení zastaveno z důvodu uvedeného v §172 odst. 2 písm. a) tr. ř., a v řízení se pokračovalo jen proto, že obviněný na projednání věci trval.
Výše citované usnesení Městského soudu v Praze napadl obviněný RNDr. Jiří Matějka dovoláním podaným prostřednictvím obhájce Mgr. Jaroslava Mišingera, jehož si za tímto účelem zvolil dne 27. 1. 2010 (srov. plná moc na č. l. 906). Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V jeho odůvodnění vytkl soudu prvního stupně, že nesprávně určil datum, kdy dovolatel přestal vykonávat funkci člena představenstva společnosti ORBIS PICTUS GROUP, a. s., a poukázal na skutečnost, že se soud nevypořádal s podmínkami použití účinné lítosti v dané trestní věci. V této souvislosti zdůraznil, že společnost ORBIS PICTUS GROUP, a. s., později dlužné platby uhradila, což mělo podle přesvědčení obviněného vliv současně i na výši škody. Obviněný tak s ohledem na uvedené námitky dovodil, že skutek, tak jak je popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku, se vůbec nestal. V další části svého dovolání obviněný namítl nedostatečné skutkové zjištění ohledně schopnosti obchodní společnosti uskutečnit povinné platby. Dostatek finančních prostředků k plnění plateb je podmínkou trestnosti dotčeného jednání mj. i podle názoru Ústavního soudu, jak konstatoval ve svém nálezu ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. II. ÚS 201/03. Podle obviněného soud přehlédl mnohé důkazy, jež svědčily o nemožnosti společnosti odvádět povinné platby v plné výši, neboť takové částky neměla k dispozici. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů nižších stupňů a podle §266l odst. 1, 3 tr. ř. přikázal jinému soudu nežli Obvodnímu soudu v Praze (nejspíše konkrétně Obvodní soud pro Prahu 9, který ve věci rozhodoval v prvním stupni), aby věc znovu projednal a rozhodl (v poslední citaci pravděpodobně písařská chyba, obsahově odpovídá ustanovení §265l tr. ř.).
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten s odkazem na data důležitá z hlediska posouzení zákonných podmínek pro projednání tohoto mimořádného opravného prostředku konstatoval, že dovolání bylo podáno po uplynutí lhůty k jeho podání. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání odmítl.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda podané dovolání má všechny obsahové a formální náležitosti a shledal, že dovolání bylo podáno obviněným jakožto oprávněnou osobou, u příslušného soudu a bylo podáno prostřednictvím obhájce.
Jako další bylo třeba posoudit otázku, zda bylo dovolání podáno v zákonné lhůtě a přitom zjistil, že tato podmínka stanovená zákonem v dané věci splněna nebyla.
Podle §265e odst. 1 tr. ř. musí být dovolání podáno do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje, přičemž navrácení lhůty k podání dovolání podle čtvrtého odstavce téhož ustanovení není přípustné. Podle §265e odst. 2 tr. ř. platí, že jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Z ustanovení §265e odst. 3 tr. ř. vyplývá, že lhůta pro podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 61 To 335/2009, jako soudu druhého stupně, proti kterému dovolání směřovalo, obdržel obviněný dne 27. 11. 2009 (viz doručenka na č. l. 862 verte) a jeho tehdejší obhájce Mgr. Marek Ulman rovněž dne 27. 11. 2009 (viz doručenka na č. l. 862 verte). Je proto mimo jakoukoli pochybnost, že v posuzovaném případě počala běžet lhůta pro podání dovolání dne 27. 11. 2009, a s ohledem na počítání lhůt podle §60 odst. 2 tr. ř. byl posledním dnem lhůty den 27. 1. 2010, neboť se jednalo o středu, tedy běžný pracovní den. Dovolání obviněného, který k jeho sepsání zplnomocnil Mgr. Jaroslava Mišingera, bylo vypracováno dne 28. 1. 2010 a podáno na poštu až následující den 29. 1. 2010 (viz obálka na č. l. 907), Obvodnímu soudu pro Prahu 9 pak bylo doručeno dne 1. 2. 2010. Je proto zcela evidentní, že dovolání bylo podáno po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty.
Posouzení včasnosti dovolání nemohlo ovlivnit podání, které obviněný osobně sepsal a předal vychovateli ve Věznici Pankrác dne 27. 1. 2010, tedy poslední den lhůty, čehož si byl podle obsahu tohoto podání sám vědom. Ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. striktně stanoví, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Jestliže podání obviněného, byť je jako dovolání označeno, nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, není možné je považovat za dovolání a Nejvyšší soud o něm nerozhoduje. V posuzované trestní věci, mj. i z hlediska splnění zákonem stanovených podmínek použití ustanovení o dovolání, byla významnou skutečnost, že obviněný, který se již v době konání veřejného zasedání o jeho odvolání nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody, měl soudem ustanoveného obhájce Mgr. Marka Ulmana. Přestože tedy trestní řízení obviněného pravomocně skončilo rozhodnutím uvedeným v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř., advokát, který vykonával obhajobu obviněného byl oprávněn, resp. povinen, podat za obviněného dovolání a zúčastnit se řízení o něm (srov. §41 odst. 5 tr. ř., č. 50/2007 Sb. rozh. tr.). Jestliže si obviněný sám v průběhu lhůty, resp. v dané věci dokonce až po jejím skončení, zvolil jiného obhájce, pak taková skutečnost nemohla mít vliv na běh resp. uplynutí zákonné lhůty k podání tohoto mimořádného opravného prostředku. Nakonec sám obviněný znal citovanou procesní úpravu, o níž byl i poučen soudem, a v doplnění svého původního podání založeném na č. l. 890 – 892 požádal, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265d odst. 2 věta třetí a nahlížel na jeho podání jako na podnět ke stížnosti pro porušení zákona, byť následně vyslovil s tímto řešením nesouhlas.
Vzhledem k tomu, že dovolání bylo obviněným podáno prostřednictvím jeho nového obhájce Mgr. Jaroslava Mišingera až po marném uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty stanovené pro jeho podání v §265e odst. 1 tr. ř., rozhodl Nejvyšší soud o odmítnutí podaného dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř., přičemž své rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2010
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová