ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.304.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 304/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. března 2010 o dovolání, které podala obviněná PhDr. R. M. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 90/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 137/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná PhDr. R. M. byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 2 T 137/2007, uznána vinnou trestnými činy podvodu podle §250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“) a porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007), kterých dopustila skutky blíže konkretizovanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tyto trestné činy byla obviněná PhDr. R. M. odsouzena podle §250 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. bylo obviněné uloženo, aby podle svých sil nahradila škodu, kterou způsobila trestným činem. Postupem podle §228 odst. 1 a §229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto též o uplatněném nároku na náhradu škody. Naproti tomu soud prvního stupně podle §226 písm. b) tr. řádu zprostil obviněnou obžaloby státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 4. 6. 2007, sp. zn. 4 Zt 133/2007, pro skutek, v němž obžaloba spatřovala trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák.
O odvolání obviněné PhDr. R. M. rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 7 To 90/2009, tak, že je podle §256 tr. řádu zamítl. Týmž usnesením odvolací soud podle §253 odst. 1 tr. řádu zamítl i odvolání poškozeného D. N.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala obviněná PhDr. R. M. dne 15. 7. 2009 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které však neobsahovalo všechny náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. řádu, protože v něm nebyl uveden uplatněný dovolací důvod. K výzvě Městského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2010 učiněné podle §265h odst. 1 tr. řádu pak obviněná své dovolání doplnila podáním ze dne 23. 2. 2010, v němž uvedla dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu. Pokud jde o první z nich, podle obviněné bylo její trestní stíhání nepřípustné, neboť nespáchala ani spáchat nemohla skutek, který je jí kladen za vinu. Obviněná má zde patrně na mysli skutek, v němž je spatřován trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., přičemž podle jejího názoru poškozený P. D. poskytl půjčku obchodní společnosti TAICO TOUR CZ, s. r. o., a nikoli obviněné. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu obviněná uvedla, že s ohledem na její postavení jako zprostředkovatele měly soudy nižších stupňů posoudit předmětný skutek jen jako přestupek. Dále obviněná zpochybňuje skutkové závěry, ke kterým dospěly soudy nižších stupňů, a poukazuje na nedostatečný rozsah dokazování. Podle jejího názoru plnila povinnosti v souladu s ustanovením §18 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání, což údajně vyplývá z výpovědi svědka J. K. Obviněná zpochybňuje i výši škody způsobené trestným činem podvodu, neboť je přesvědčena, že soudy nesprávně posoudily rozhodné okolnosti vztahující se k nákupu autobusu.
Závěrem svého dovolání obviněná PhDr. R. M. navrhla, aby Nejvyšší soud podle 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 10. 2008, sp. zn. 2 T 137/2007, jakož i další rozhodnutí obsahově navazující na citovaný rozsudek a aby věc přikázal podle §265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud postupem podle §265m odst. 1 tr. řádu sám rozhodl o tom, že posuzované skutky nejsou trestnými činy, nebo aby zavázal soud prvního stupně k takovému rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněné PhDr. R. M. prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce považuje námitku obviněné, že „nespáchala ani nemohla spáchat skutek“, za takovou, která nenaplňuje žádný z důvodů nepřípustnosti trestního stíhání uvedených v §11 odst. 1 tr. řádu a ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu, o nějž obviněná opřela tuto námitku. Podle státního zástupce nejsou opodstatněné ani další výhrady obviněné, kterými zpochybnila použitou právní kvalifikace posuzovaných skutků, neboť tyto námitky jsou jednak nekonkrétní, jednak směřují proti skutkovým zjištěním. Proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněná PhDr. R. M. podala dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinila tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněná PhDr. R. M. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu, tedy že proti obviněné bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je dán tehdy, pokud proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání v rozporu s ustanoveními §11 odst. 1 písm. a) až j), odst. 4 a §11a tr. řádu, která obsahují uzavřený výčet důvodů, jejichž naplnění v konkrétní věci má vždy za následek, s výjimkami uvedenými v ustanoveních §11 odst. 3, a §257 odst. 3 tr. řádu, nepřípustnost trestního stíhání a v konečném důsledku tedy buď nezahájení takového trestního stíhání (§159a odst. 2 tr. řádu), nebo jeho zastavení [§172 odst. 1 písm. d), §188 odst. 1 písm. c), §223 odst. 1, §231 odst. 1, §257 odst. 1 písm. c), odst. 2, §314c odst. 1 písm. a) tr. řádu].
Jak ovšem Nejvyšší soud zjistil z trestního spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 137/2007, trestní stíhání obviněné PhDr. R. M. bylo zahájeno v souladu s trestním řádem a nebránily mu žádné důvody uvedené ve shora citovaných ustanoveních. Ostatně obviněná založila své námitky o nepřípustnosti trestního stíhání pouze na obecném tvrzení, podle něhož se údajně nedopustila posuzované trestné činnosti. Takové nekonkrétní konstatování pak není způsobilé naplnit uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. e) tr. řádu ani zpochybnit důvodnost trestního stíhání obviněné.
Pokud jde o další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který obviněná PhDr. R. M. rovněž uplatnila, k jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že může být naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byla obviněná stíhána a odsouzena, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněná PhDr. R. M. však založila svou argumentaci v podstatě jen na polemice se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s důkazy, z nichž soudy vycházely. Tím obviněná především zpochybňuje výsledky provedeného dokazování a shledává existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu ve vadném procesním postupu soudů nižších stupňů. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaných skutků tedy obviněná dovozuje v uvedeném rozsahu nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutků obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z jiných (pro obviněnou příznivějších) skutečností, než jaké vzaly v úvahu soudy obou stupňů.
K tomu Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné či odlišné) skutkové zjištění nebo vadné dokazování, neboť takový důvod zde není zahrnut. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumání správnosti a zákonnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech tvrzených vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či s jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám prováděl či opakoval tyto důkazy, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybňovaných dovolatelkou ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnila obviněná PhDr. R. M. , přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněná namítala nesprávnost právního posouzení skutků, ale tento svůj názor dovozovala v uvedených směrech z námitek zaměřených proti hodnocení provedených důkazů a z odlišné verze skutkového děje, pak soudům nižších stupňů nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem rovněž nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatelky o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněné PhDr. R. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněná dopustila obou skutků tak, jak jsou popsány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišné právní posouzení popsaných skutků, jak se toho obviněná domáhá ve svém dovolání, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestných činů podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a porušení povinnosti v řízení o konkursu podle §126 odst. 1 tr. zák. (ve znění účinném do 31. 12. 2007). Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Obviněná PhDr. R. M. tedy z větší části svého dovolání ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto její skutkové námitky zaměřené proti výsledkům dokazování neodpovídají uplatněnému hmotněprávnímu dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná totiž v uvedeném rozsahu nezpochybnila právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřila zejména proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů při dokazování a proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutků.
Jedinou námitkou, kterou by bylo možné podřadit pod uvedený dovolací důvod, je tvrzení obviněné týkající se trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. a spočívající v tom, že poškozený P. D. poskytl půjčku obchodní společnosti TAICO TOUR CZ, s. r. o., a nikoli obviněné. Podle názoru obviněné se tedy jednalo o účast poškozeného na chodu jmenované obchodní společnosti, což údajně vylučuje existenci škody na cizím majetku ve výši 255 990,- Kč.
Nejvyšší soud k tomu připomíná, že jak vyplývá z popisu rozhodných skutkových zjištění, obviněná PhDr. R. M. dne 23. 4. 2006 v Brně jako osoba oprávněná na základě generální plné moci ze dne 2. 12. 2003 jednat ve všech záležitostech jménem obchodní společnosti TAICO TOUR CZ, s. r. o., vylákala od P. D. , bydlícího ve Spolkové republice Německo, jménem obchodní společnosti TAICO TOUR CZ, s. r. o., z důvodu koupě autobusu půjčku ve výši 9 000,- EURO, na kterou si s vědomím obviněné musel P. D. vzít v Německu úvěr, a obviněná slíbila, že za něj bude hradit měsíční splátky úvěru, ačkoli si byla vědoma, že nebude platit sjednané splátky za poškozeného a že nevrátí půjčené peníze, čímž způsobila P. D. škodu v celkové výši 255 990,- Kč. Jak je tedy těchto skutkových okolností zřejmé, obviněná obohatila ke škodě cizího majetku jmenovanou obchodní společnost, jejímž jménem jednala, neboť uvedla poškozeného P. D. v omyl a způsobila mu na jeho majetku škodu v uvedené výši, která zde představuje škodu nikoli malou ve smyslu §89 odst. 11 a k §250 odst. 2 tr. zák. Přitom není podstatné, zda v důsledku jednání obviněné došlo k obohacení jí samotné či jiné osoby. Trestným činem podvodu podle §250 tr. zák. se totiž může obohatit nejen sám pachatel, ale i osoba odlišná od pachatele (viz rozhodnutí pod č. 5/2002-I. Sb. rozh. tr.). To je typické právě tehdy, když pachatel jako fyzická osoba s využitím omylu jiné osoby od ní vyláká plnění ve prospěch právnické osoby, jejímž jménem pachatel jedná. Ostatně soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil i odvolací soud, v tzv. právní větě rozsudku dostatečně vyjádřil, že obviněná popsaným skutkem obohatila jiného (tedy obchodní společnost TAICO TOUR CZ, s. r. o.). Proto Nejvyšší soud považuje zmíněné námitky obviněné, jimiž částečně zpochybnila naplnění objektivní stránky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., za neopodstatněné.
Na základě takto učiněného vyhodnocení nemá Nejvyšší soud pochybnosti o protiprávním jednání obviněné PhDr. R. M. , kterým naplnila všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák., jímž byla uznána vinnou pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Takový závěr proto vylučuje možnost posoudit skutek jen jako přestupek, jak se toho obviněná domáhala ve svém dovolání.
V důsledku všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná PhDr. R. M. podala dovolání proti napadenému rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. e) a g) tr. řádu. Protože však její dovolání se částečně opírá o námitku, která odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale Nejvyšší soud ji neshledal opodstatněnou, odmítl dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatelky či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Navíc obviněná ve svém dovolání zčásti jen opakovala námitky, s nimiž se již vypořádaly soudy nižších stupňů.
Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o dovolání obviněné v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. František Púry