ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.588.2010.1
sp. zn. 5 Tdo 588/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2010 o dovolání, které podala obviněná T. V. T. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 9 To 320/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 124/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná T. V. T. byla rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2009, sp. zn. 90 T 124/2008, uznána vinnou trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), kterého se dopustila skutkem blíže konkretizovaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku.
Za tento trestný čin byla obviněná T. V. T. odsouzena podle §150 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon jí byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o nárocích na náhradu škody, které uplatnili poškození uvedení v rozsudku soudu prvního stupně.
O odvolání obviněné T V. T. podaném proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 9 To 320/2009, tak, že ho podle §256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala dne 15. 3. 2010 obviněná T. V. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které – jak vyplývá z jeho obsahu a celého kontextu – opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná popírá spáchání posuzovaného skutku, přičemž soudům nižších stupňů vytýká, že své závěry založily na nezákonných důkazech. V této souvislosti obviněná považuje vydání příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků za odporující zákonu. Obviněná uplatnila námitky též proti záznamu o zahájení úkonů trestního řízení, který byl podle ní vydán rovněž v rozporu se zákonem, neboť neobsahuje žádné konkrétní skutkové okolnosti odůvodňující zahájení trestního řízení. Pokud jde o další důkazy opatřené v trestním řízení, pokládá je obviněná taktéž za nezákonné, neboť vycházely ze zmíněného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků.
Závěrem svého dovolání obviněná T. V. T. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 9 To 320/2009, (obviněná nesprávně označila citované rozhodnutí jako rozsudek) a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněné T. V. T. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněná ve svém dovolání vznesla takové námitky, které již byly předmětem odvolacího řízení, přičemž nelze přisvědčit ani těm námitkám obviněné, jimiž zpochybnila zákonnost provedení prohlídky jiných prostor a pozemků. Proto podle státního zástupce meritorní rozhodnutí v posuzované věci není zatíženo žádnou vadou takové povahy, jež by mohla ovlivnit zákonný průběh či spravedlivý výsledek trestního řízení.
Závěrem svého vyjádření tedy státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněné T. V. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, neboť je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněná T. V. T. podala dovolání jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinila tak prostřednictvím svého obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), její dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, lze z obsahu a kontextu podaného dovolání dovodit, že ho obviněná T. V. T. opřela o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle něhož napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tvrzení obsažená v dovolání obviněné však nejsou způsobilá naplnit citovaný dovolací důvod.
K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je naplněn jen tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
Obviněná T. V. T. však nesouhlasí s učiněnými skutkovými (nikoli právními) závěry, když podle jejího názoru soudy obou stupňů vycházely z nezákonně opatřených důkazů. Existenci dovolacího důvodu tak obviněná podle názoru Nejvyššího soudu shledává v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů spočívajícím v nesprávném hodnocení důkazů, z nichž soudy vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení spáchaného skutku tedy obviněná dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující jeho odlišnou právní kvalifikaci, ale jen z jiných (pro obviněnou příznivějších) skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávné (neúplné, odlišné) skutkové zjištění ani nezákonné opatření a provedení důkazů, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, jež naplňují jednotlivé taxativně stanovené dovolací důvody. Proto dovolání není možno podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně a z hlediska všech vytýkaných vad. Dovolací soud nemůže přezkoumávat správnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či s jiným hmotně právním posouzením, už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost, aby v řízení o dovolání sám prováděl či opakoval tyto důkazy při respektování zásad ústnosti a bezprostřednosti, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Bez opětovného provedení důkazů zpochybněných dovolatelkou ovšem dovolací soud nemůže hodnotit tytéž důkazy odlišně, než jak učinily soudy nižších stupňů.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnila obviněná T. V. T. přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněná namítala nesprávnost právního posouzení skutku, pro jehož spáchání byla odsouzena, ale tento svůj názor dovozovala v podstatě jen z námitek proti hodnocení zákonnosti provedených důkazů a procesních úkonů, pak soudům nižších stupňů nevytýkala vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení – pokud k němu skutečně došlo – sice může být rovněž důvodem k dovolání, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které ovšem nespočívají v namítaných vadách při provádění nebo hodnocení důkazů.
Proto při posuzování otázky, zda byl v posuzované věci naplněn dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů. V trestní věci obviněné T. V. T. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněná dopustila skutku tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil též odvolací soud. Kdyby měl Nejvyšší soud učinit odlišné právní posouzení popsaného skutku, jak se toho ve svém dovolání obviněná domáhá, musel by modifikovat zmíněná rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle §150 odst. 1 tr. zák., jak správně uzavřely soudy nižších stupňů. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy obviněná T. V. T. ve skutečnosti nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto obviněná podala dovolání z jiných důvodů, které neodpovídají nejen uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ani žádnému jinému důvodu dovolání podle §265b tr. řádu. Obviněná totiž nezpochybnila právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřila výlučně proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutků, resp. proti hodnocení provedených důkazů a některých procesních úkonů. Samotná skutková zjištění ani provádění důkazů ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Nad rámec shora uvedené argumentace Nejvyšší soud k námitce obviněné T. V. T., v níž soudům nižších stupňů vytýká nezákonnost úkonu spočívajícího v příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků, doplňuje následující. Podle §82 odst. 1, 2 tr. řádu lze prohlídku jiných prostor a pozemků vykonat, existuje-li důvodné podezření, že se zde vyskytuje věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení. To, zda ve věci existuje důvodné podezření v uvedeném smyslu, závisí na posouzení konkrétních skutkových okolností. V případě hospodářských a majetkových trestných činů jde např. o situaci, když se v prostorách určených pro podnikání nacházejí věci, které pocházejí z trestné činnosti nebo byly užity k jejímu spáchání. Příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán. Posledně uvedený orgán však k tomuto úkonu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Zmíněný příkaz je přitom třeba doručit uživateli dotčených prostor nebo pozemků před provedením úkonu nebo bezprostředně po odpadnutí překážky, která bránila jeho doručení. Bez předchozího příkazu nebo souhlasu lze prohlídku vykonat zejména tehdy, pokud věc nesnese odkladu. Podle další alternativy policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný mimo jiné pro ochranu jiných práv a svobod. Posouzení, kdy věc nesnese odkladu, závisí na konkrétních okolnostech případu (může tomu tak být např. tehdy, pokud pachatel v prostoru pro podnikání shromažďuje padělky originálních výrobků, neoprávněně je označuje ochrannými známkami a distribuuje je dalším osobám, takže existuje nebezpečí zmaření úkonu). Ochranou jiných práv a svobod se zde tedy rozumí i mezinárodní závazky České republiky vyplývající z uzavřených mezinárodních úmluv k dostatečné ochraně vyplývající z práv k ochranným známkám a k jiným označením, jak to vyžadují např. Lisabonská dohoda na ochranu označení původu a o jejich mezinárodním zápisu (publikovaná pod č. 67/1975 Sb.), Madridská dohoda o potlačování falešných nebo klamavých údajů o původu zboží (publikovaná pod č. 64/1963 Sb.) a další normy, zejména když se tato ochrana zatím v České republice poněkud bagatelizuje a podceňuje (viz obdobně též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 5 Tdo 621/2006) a v posuzovaném případě došlo k zásahu i do chráněných práv nositelů sídlících mimo Českou republiku. Dalším zákonným předpokladem pro výkon předmětné prohlídky je předchozí výslech toho, u koho má být prohlídka provedena (§84 tr. řádu). To však neplatí v případě, pokud věc nesnese odkladu (viz výše) a výslech nelze provést okamžitě. Odmítne-li osoba, u které má být prohlídka provedena, vypovídat, lze považovat za splněnou i podmínku předchozího výslechu. Údaje o předchozím výslechu je třeba poznamenat v protokolu (§85 odst. 2 tr. řádu). Podle §85 odst. 5 tr. řádu je třeba k výkonu prohlídky jiných prostor přizvat i nezúčastněnou osobu, nemůže-li být tímto úkonem ohrožen její život nebo zdraví. Podle §85a odst. 1 tr. řádu je osoba, u níž má být provedena prohlídka, povinna strpět tyto úkony.
Z trestního spisu v nyní posuzované věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 124/2008 (viz jeho č. l. 32 až 36) přitom vyplývá, že policejní orgán dodržel všechny uvedené zákonné podmínky pro provedení prohlídky jiných prostor a pozemků, včetně předchozího výslechu obviněné T. V. T. Proto nemůže obstát ani námitka obviněné, kterou označenému příkazu vytýkala nedostatečné odůvodnění. Příkaz k domovní prohlídce nebo k prohlídce jiných prostor a pozemků je přitom rozhodnutím svého druhu, na které trestní řád neklade stejné obsahové požadavky jako na rozsudek (§120 tr. řádu) či usnesení (§134 tr. řádu). Navíc z výrokové části a odůvodnění uvedeného příkazu je zcela zřejmé, kterých prostor se prohlídka týkala a z jakých důvodů byla nařízena. Stejný závěr lze pak vztáhnout i na námitku obviněné proti údajně nezákonnému úřednímu záznamu o zahájení úkonů trestního řízení ze dne 5. 9. 2008, ČTS: MRBM-13313-4/TČ-2008-02-SOD. Navíc takový úřední záznam není žádným procesním rozhodnutím, ale jeho smyslem je vymezení počátku přípravného řízení a informace pro státního zástupce vykonávajícího dozor v tomto řízení.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněná T. V. T. i přes svůj formální poukaz na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podala dovolání z jiných než zákonem stanovených důvodů. Proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněné, aniž byl oprávněn věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení, které mu předcházelo. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s výjimkou obnovy řízení (§265n tr. řádu).
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y