ECLI:CZ:NS:2010:5.TZ.58.2010.1
sp. zn. 5 Tz 58/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v Brně projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. října 2010 stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného Ing. Bc. J. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. 4 To 23/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 10/2002, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. řádu se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. 50 T 10/2002, byl obviněný Ing. Bc. J. P. uznán vinným pod body 4) a 5) výroku o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a pod bodem 6) výroku o vině byl uznán vinným trestným činem porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb. Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. Bc. J. P. odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce daňového poradce na dobu 5 let. Dále byl obviněný Ing. Bc. J. P. zproštěn obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř. pro další tři skutky a podle §226 písm. c) tr. ř. pro další čtvrtý skutek, kterých se měl dopustit společně s obviněnými L. H. a R. H., v nichž byly spatřovány dílčí útoky pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. ve znění zákona č. 265/2001 Sb.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Ing. Bc. J. P. (vedle spoluobviněných L. H. a R. H. a státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně) odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. 4 To 23/2005, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2004, č. j. 50 T 10/2002-1912, z podnětu odvolání obviněných Ing. J. P. a R. H. a státního zástupce (o odvolání obviněného L. H. a státního zástupce ohledně něj bylo po vyloučení věci ze společného řízení rozhodnuto samostatným rozsudkem) částečně zrušen, a to v celém rozsahu jeho odsuzující části ohledně obviněných R. H. a Ing. Bc. J. P. Podle §259 odst. 3, odst. 4 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný Ing. Bc. J. P. byl uznán vinným pod body 4) a 5) výroku o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., a pod bodem 6) trestným činem porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb., kterých se dopustil tím, že
4) jako podnikající fyzická osoba dne 24. 1. 1996 na Finančním úřadu v Kroměříži podal „Přiznání k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 1995“, ve kterém na základě fiktivních faktur č. 107/95 z 15. 12. 1995, č. 111/95 z 19. 12. 1995 a č. 112/95 z 22. 12. 1995 za služby realitní kanceláře s. r. o. Unilite Praha 5, v úmyslu zkrátit daň a současně vylákat vyplacení nadměrného odpočtu DPH, neoprávněně v rozporu s §2 a §19 odst. 1, odst. 2 zák. č. 588/1992 Sb. uplatnil odpočet DPH ve výši 1.933.360,- Kč a ač skutečná daňová povinnost byla 1.905.731,- Kč, požadoval a vylákal vyplacení nadměrného odpočtu DPH 27.629,- Kč, takže českému státu zkrácením daně způsobil škodu 1.905.731,- Kč a vylákáním výhody na dani škodu 27.629,- Kč,
5) jako podnikající fyzická osoba podal dne 1. 4. 1996 na Finančním úřadu v Kroměříži „Přiznání k dani z příjmu fyzických osob za rok 1995“, ve kterém vykázal ztrátu ve výši 35.410,54 Kč, když příjmy uvedl ve výši 9.160.135,50 Kč a výdaje uvedl ve výši 9.196.756,51 Kč, přičemž v úmyslu zkrátit daň z příjmů v rozporu s §7 odst. 3 zák. č. 586/1992 Sb. zaúčtoval fiktivní výdajové doklady, a to účetní doklady č. 67, č. 68 a č. 69, které měly být proplaceny výdajovými pokladními doklady č. 802, č. 803 a č. 804, na základě fiktivních faktur č. 107/95 z 15. 12. 1995, č. 111/95 z 19. 12. 1995 a č. 112/95 z 22. 12. 1995 za služby realitní kanceláře s. r. o. Unilite Praha 5, na celkovou částku 8.788.000,- Kč a takto ke škodě českého státu zkrátil uvedenou daň o 3.654.765,- Kč,
6) v období od listopadu do prosince 1995 na přesně nezjištěném místě v rozporu s §12 odst. 1 zák. č. 35/1965 Sb., tj. bez vědomí a svolení autora – s. r. o. Akont Praha, Táboritská č. 23, aniž by mu zaplatil odměnu za tvůrčí práci, vyhotovil kopii jeho informační brožury (studie) „Materiály pro poradce“ – díla, které bylo předmětem autorského práva podle §2 odst. 1 zák. č. 35/1965 Sb., přičemž vypustil označení autora a jako autora neoprávněně uvedl sebe a jinak totožné dílo pod novým názvem „Průzkum trhu z hlediska daňového zatížení při podnikání v jednotlivých teritoriích světa“, za přesně nezjištěných okolností poskytl s. r. o. Hanecom Kroměříž.
Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. Bc. J. P. odsouzen podle §148 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 6 let a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce daňového poradce na dobu 5 let. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená s. r. o. Akont Praha 3, Táboritská 23, odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 3. 2005.
Proti tomu pravomocnému rozsudku ministryně spravedlnosti, a to přesto, že Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 27. 7. 2005, sp. zn. 5 Tdo 925/2005, dovolání obviněného Ing. Bc. J. P. odmítl a Ústavní soud České republiky usnesením ze dne 2. dubna 2008, sp. zn. I. ÚS 620/05, odmítl i ústavní stížnost, podala podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. Bc. J. P. stížnost pro porušení zákona, v jejímž odůvodnění uvedla, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci, pokud jím byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb., byl v jeho neprospěch porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §67 odst. 1 písm. d) tr. zák. v tehdy účinném znění. Na trestný čin porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák., ve znění účinném do 30. 11. 2000, stanovil zákon trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest nebo trest propadnutí věci. Podle §67 odst. 1 písm. d) tr. zák., ve znění tehdy účinném, zanikala trestnost tohoto činu uplynutím promlčecí doby, jež činila tři léta. Předmětného trestného činu se obviněný podle výroku rozsudku odvolacího soudu dopustil v období měsíců listopadu a prosince roku 1995; tříletá promlčecí doba by tak běžela do 31. 12. 1998. Ze spisu přitom nevyplývá žádná okolnost, pro niž by mělo dojít ke stavení běhu promlčecí doby podle §67 odst. 2 tr. zák. Pokud jde o otázku přerušení jejího běhu, pak je zde okolnost předpokládaná §67 odst. 3 písm. b) tr. zák., a totiž to, že se obviněný Ing. Bc. J. P. následně (tedy již po dni 31. 12. 1995) dopustil trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 4 tr. zák., resp. podle §148 odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., pro něž byl týmž rozsudkem odsouzen a na něž zákon stanoví přísnější sazbu trestu odnětí svobody. I toto další trestné jednání ovšem bylo spácháno naposledy dne 1. 4. 1996; nová promlčecí doba by tudíž podle §67 odst. 4 tr. zák. běžela do dne 1. 4. 1999. Ke sdělení obvinění obviněnému podle §160 odst. 1 tr. ř., v tehdy účinném znění, ovšem došlo doručením příslušného písemného záznamu obviněnému až dne 20. 10. 2000. Faktem je, že v tomto záznamu policejního orgánu o sdělení obvinění ze dne 19. 10. 2000 je inkriminované jednání právně kvalifikováno jako trestný čin porušování autorského práva podle §152 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., v tehdy účinném znění, který by vzhledem k trestní sazbě promlčen nebyl, neboť promlčecí doba by zde vzhledem k trestní sazbě, která činila šest měsíců až pět let, byla podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. pětiletá. Shledal-li ovšem soud ve skutku pouze naplnění základní skutkové podstaty trestného činu podle §152 odst. 1 tr. zák., měl trestní stíhání obviněného Ing. Bc. J. P. podle názoru ministryně spravedlnosti z důvodu nepřípustnosti podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavit. Stejně toto jednání kvalifikovala již obžaloba a poté i rozsudek soudu prvního stupně.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti České republiky navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. 4 To 23/2005, pokud jím byl obviněný Ing. Bc. J. P. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění zák. č. 290/1993 Sb., byl v jeho neprospěch porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. a §67 odst. 1 písm. d) tr. zák., v tehdy účinném znění, aby dále zrušil podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudečný výrok rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4. 4. 2005, sp. zn. 4 To 23/2005, a veškeré další výroky a rozhodnutí na napadený výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyly podkladu, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř. či eventuálně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadenému rozhodnutí předcházející.
Především považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí i řízení mu předcházejícího se v řízení o stížnosti pro porušení zákona podle ustálené judikatury (srov. č. 2/1996 Sb. rozh. tr.) posuzuje podle skutkového i právního stavu platného v době, kdy bylo rozhodnutí učiněno, popřípadě kdy bylo konáno řízení, jež mu předcházelo (ex tunc).
Podle §67 odst. 1 tr. zák. (zák. č. 140/1961 Sb. ve znění účinném v době spáchání činu) trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí
a) dvacet let, jde-li o trestný čin, za který tento zákon ve zvláštní části dovoluje uložení výjimečného trestu a trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu podle zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů,
b) deset let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně deset let,
c) pět let, činí-li horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta,
d) tři léta u ostatních trestných činů.
Podle §67 odst. 2 tr. zák. se do promlčecí doby nezapočítává
a) doba, po kterou nebylo možno pachatele postavit před soud pro zákonnou překážku,
b) doba, po kterou se pachatel zdržoval v cizině,
c) zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání.
Ve smyslu §67 odst. 3 a 4 tr. zák. se promlčení trestního stíhání přerušuje
a) sdělením obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, jakož i po něm následujícími úkony policejního orgánu, vyšetřovatele, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání pachatele, nebo
b) spáchal-li pachatel v promlčecí době trestný čin nový, na který tento zákon stanoví trest stejný nebo přísnější.
Přerušením promlčení počíná nová promlčecí doba.
V zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 19. 10. 2000 byl Ing. Bc. J. P. obviněn mimo jiné i z trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák, který byl spatřován v tom, že na základě smlouvy o poskytování marketingových informací podepsané dne 6. 11. 1995 s firmou Hanecom, s. r. o., Kroměříž, v zastoupení jednateli bratry H. vyhotovil kopii studie, která byla zpracována firmou Akont, s. r. o., Praha, a uvedenou studii, kterou vydával za vlastní dílo, poté fiktivně „prodal“ firmě Hanecom, s. r. o., za 3.522.266,90 Kč dvěma fakturami č. 48/95 a 56/95 (obě faktury z prosince 1995), … přitom podle autora Akont, s. r. o., Praha, se nejedná o marketingovou studii a právo na její další šíření má pouze autor… (č. l. 2 spisu).
Nejvyšší soud k tomu považuje za nutné zdůraznit, že ve smyslu ustálené judikatury, jestliže soud dospěje k závěru, že žalovaný skutek je trestným činem s mírnější trestní sazbou odnětí svobody ve srovnání s trestným činem, pro který bylo zahájeno a doposud vedeno trestní stíhání, přičemž taková změna právní kvalifikace se promítne i do jiné (kratší) promlčení doby činu, pak se musí zabývat též otázkou promlčení trestního stíhání ve vztahu k této mírnější právní kvalifikaci skutku. Je tedy povinen posoudit např. i okolnost, zda došlo ke sdělení obvinění ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. ještě v této kratší promlčecí době (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2006, sp. zn. 4 Tz 46/2006, publikovaný pod č. 6/2007 Sb. rozh. tr.). V usnesení o zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 19. 10. 2000 bylo mj. obviněnému kladeno za vinu spáchání kvalifikovaného trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák., zatímco napadeným rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci byl obviněný odsouzen pro trestný čin porušování autorského práva pouze podle ustanovení §152 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb. Zatímco v prvním případě umožňoval zákon uložení trestu odnětí svobody na šest měsíců až pět let, ve druhém případě hrozil obviněnému jen trest odnětí svobody až na dvě léta, příp. peněžitý trest nebo propadnutí věci. Vzhledem k tomu bylo třeba na tento trestný čin porušování autorského práva pouze podle ustanovení §152 odst. 1 tr. zák., ve znění zák. č. 290/1993 Sb., spáchaný obviněným, vztáhnout ustanovení §67 odst. 1 písm. d) tr. zák., podle kterého zanikala jeho trestnost uplynutím promlčecí doby, jež činila tři léta.
Předmětného trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. se obviněný dopustil v období měsíců listopadu a prosince 1995 a od ukončení této doby začala běžet tříletá promlčecí doba. Ze spisu ani z jiných okolností nevyplývá žádná okolnost, pro níž by mělo nastat stavení promlčecí doby ve smyslu §67 odst. 2 tr. zák. Pokud jde o přerušení promlčení podle §67 odst. 3 tr. zák., na základě něhož počíná ve smyslu §67 odst. 4 tr. zák. nová promlčecí doba, správně ministryně spravedlnosti poukázala na to, že obviněný Ing. Bc. J. P. se následně, tedy po 31. 12. 1995 dopustil trestných činů zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 4 tr. zák., resp. podle §148 odst. 2 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., pro něž byl odsouzen též napadeným rozsudkem a na které zákon stanovil přísnější trestní sazbu odnětí svobody, konkrétně v odstavci 4 §148 tr. zák. pět až dvanáct let odnětí svobody. Došlo tedy těmito spáchanými trestnými činy k přerušení promlčecí doby k datu 1. 4. 1996, kdy byl obviněným spáchán poslední dílčí útok pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby a od následujícího dne tedy začala ve smyslu §67 odst. 4 tr. zák. běžet nová promlčecí doba (srov. §89 odst. 18 tr. zák. v tehdy platném znění). Toto přerušení promlčecí doby vztahující se k trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. však nebylo posledním, neboť v důsledku toho, že ministryně spravedlnosti náležitě nestudovala trestní spis Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 10/2002 (srov. č. l. 1387 až 1393), nevyžádala opis rejstříku trestů obviněného a poté si neopatřila v něm uvedené trestní spisy, přehlédla další odsouzení obviněného Ing. Bc. J. P. rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 28. listopadu 2006, č. j. 3 T 89/2002-1082, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 10. května 2007, sp. zn. 6 To 131/2007-1110 (dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 8 Tdo 1244/2007; ústavní stížnost odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 14. května 2008, sp. zn. II. ÚS 433/08), pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., kterého se obviněný dopustil dne 12. 12. 1997 (kdy byla vystavena falešná faktura č. 922, uplatněná v rámci daňového přiznání k daní z přidané hodnoty, ač k reálnému plnění z ní nedošlo, čímž zkrátil daň za zdaňovací období 12/1997 o částku 1.222.650,- Kč) a na který zákon stanoví trest přísnější (jeden rok až osm let odnětí svobody) než na trestný čin porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. Tím došlo opět k přerušení promlčecí doby k datu 12. 12. 1997 a od následujícího dne 13. 12. 1997 začala běžet nová tříletá promlčecí doba (§67 odst. 4 a §89 odst. 18 tr. zák. v tehdy platném znění). V průběhu této promlčecí doby, tedy před jejím uplynutím (běžela by až do 13. 12. 2000) pak došlo k zahájení trestního stíhání podle §160 odst. 1 tr. ř. sdělením obvinění Ing. J. P. ze dne 19. 10. 2000, jež mu bylo doručeno dne 20. 10. 2000 (č. l. 2 p. v. spisu), kterým byl Ing. J. P. obviněn mimo jiné i z předmětného trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. Tím došlo k novému přerušení promlčecí doby ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. a následně byl její běh přerušován i po něm následujícími úkony policejního orgánu, vyšetřovatele, státního zástupce nebo soudu směřujícími k trestnímu stíhání obviněného pro uvedený trestný čin, jež vyplývají ze spisu Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 50 T 10/2002. Z těchto důvodů tedy nedošlo k promlčení trestního stíhání trestného činu porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. spáchaného obviněným Ing. Bc. J. P., nebo-li přesněji nedošlo k promlčení trestní odpovědnosti obviněného Ing. Bc. J. P. za spáchaný trestný čin porušování autorského práva podle §152 odst. 1 tr. zák. [bod 6) napadeného rozsudku].
Z těchto důvodů Nejvyšší soud po komplexním přezkoumání napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, v rozsahu a z důvodů uvedených ve stížnosti pro porušení zákona, shledal, že stížnost pro porušení zákona není důvodná, a proto ji zamítl podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 6. října 2010
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.