ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1047.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1047/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. srpna 2010 o dovolání obviněné A. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2010, č. j. 4 To 192/2010-139, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 130/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2010, č. j. 4 To 192/2010-139, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, č. j. 12 T 130/2009-111. Tímto rozsudkem byla obviněná A. P. uznána vinnou pomocí podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. Za tento trestný čin jí byl podle §250a odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, když výkon tohoto trestu jí byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §59 odst. 2 tr. zák. byla obviněné uložena povinnost spočívající v tom, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení nahradila v plné výši škodu, kterou trestným činem způsobila. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Dovolání obviněná opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je přesvědčena, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým závěrům, následkem čehož skutek nesprávně právně posoudil. Má za to, že v průběhu celého řízení nebylo dostatečně prokázáno naplnění objektivní ani subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu. Podle jejího názoru na základě provedeného dokazování nelze vůbec učinit závěr, že se skutek stal. Je usvědčována svědeckou výpovědí P. H. Tuto výpověď však považuje za nevěrohodnou. Dodává, že jde o jediný usvědčující důkaz, který navíc obsahuje řadu rozporů a výpověď svědka je zpochybněna dalšími ve věci provedenými důkazy, a to výpověďmi svědkyň L. P., L. F., MUDr. Z. S. a písemnou lékařskou zprávou. Namítá dále, že se soudy vůbec nevypořádaly s otázkou okamžiku uzavření pojistné smlouvy. Tvrdí, že pokud měla pojistnou smlouvu antidatovat dne 5. 12. 2008 po 13:00 hod., zrovna v té době podstupovala infuzní léčbu v ordinaci MUDr. Z. S. Podle jejího názoru soudy porušily několik zásad trestního řízení, zejména zásadu in dubio pro reo a zásadu volného hodnocení důkazů, neboť v dané věci neexistují důkazy, které by prokázaly její vinu. Ze shora uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 12 T 130/2009, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. „4 To 3/2009“, a aby podle §265m tr. ř. obviněnou „návrhu na potrestání“ zprostil, případně aby podle §265 l odst. 1 tr. ř. přikázal „věcně a místně příslušnému orgánu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl“.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněné se vyjádřil. Konstatoval, že obviněná v dovolání namítá porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., čímž pouze polemizuje se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, dovolacímu soudu předkládá k posouzení vlastní verzi průběhu skutkového děje, odlišnou od popisu skutku, ze kterého vycházely při svém rozhodování soudy prvního a druhého stupně a domáhá se tak zjištění jiných (pro obviněnou příznivějších) skutkových okolností, než ke kterým postupně dospěly soudy obou stupňů. S tátní zástupce má za to, že obviněná napadenému usnesení, jakož i řízení, jež předcházelo jeho vydání, nevytkla žádnou vadu, která by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání, zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. [včetně dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněné odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněnou vznesené námitky naplňují jí uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněné považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání vyjádřit nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů učiněném soudy v předchozím řízení. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Námitky, které obviněná uplatnila v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“. Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněná uplatnila námitky právně relevantního charakteru, což se v daném případě nestalo, protože obviněná dovolání opřela o námitky ryze skutkové povahy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podstatu dovolání obviněná spatřuje jednak v tom, že byla uznána vinou na základě jediného usvědčujícího důkazu, jednak v tom, že z časového hlediska je nemožné, aby mohla trestný čin spáchat. Provedeným dokazováním však bylo prokázáno, že tyto námitky obviněné nemají své opodstatnění, neboť provedeným dokazováním byly vyvráceny. Zejména výpověď svědka P. H. koresponduje s ostatními ve věci provedenými důkazy, např. výpověďmi svědků L. M., J. J. a nejsou v rozporu ani s dalšími výpověďmi svědků – L. P., L. F., ani MUDr. S. Nelze tedy přisvědčit obviněné, že by byla uznána vinnou toliko na základě jediného, ničím nepodpořeného důkazu, jak sama tvrdí. Taktéž přesvědčivým způsobem se soud prvního stupně vypořádal s otázkou antidatování pojistné smlouvy. V tomto směru je v tzv. skutkové větě výroku o vině uvedeno, že „s ohledem na požadavek P. H. k antidatování uzavření pojistné smlouvy, týkající se povinného pojištění motorového vozidla za škodu způsobenou jeho provozem , musela být A. P. přinejmenším srozuměna s možným následkem v podobě možnosti následného vyplacení neoprávněného nároku z pojistné události způsobené takto pojišťovaným vozidlem“. Je jisté, že doznání hlavního pachatele P. H. je v dané věci klíčovým momentem, nicméně bez pomoci obviněné by ke spáchání trestného činu pojistného podvodu nemohlo dojít a pokud tento svědek uvedl, že uvedení jiného data pojistné smlouvy bylo záměrem jejího uzavření, odpovídá tomu i popis skutku, že „po předchozí dohodě úmyslně nepravdivě uvedli datum uzavření smlouvy ke dni 4. 12. 2008, ačkoliv si oba byli vědomi, že k uzavření smlouvy došlo nejdříve 5. 12. 2008 po 13:00 hod“. Jde-li o naplnění znaků subjektivní a objektivní stránky, právě se shora uvedených skutečností vyplývá, že všechny tyto znaky skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. jsou v popisu skutku obsaženy a že trestný čin obviněná po subjektivní stránce spáchala přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák. Protože obviněná nikterak nezpochybňuje, že by popis skutku neodpovídal některému ze zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. a soudu vytýká jeho závěr ohledně antidatování pojistné smlouvy, nepochybně má takováto námitka ryze skutkový charakter. Jinými slovy řečeno, je-li v dovolání zpochybňováno provedené dokazování, příp. navrhováno provedení důkazů dalších, je zjevné, že takovéto námitky směřují do hodnocení důkazů a provedeného dokazování a nespočívají v právním posouzení skutku. Není rozhodné, že se obviněná domnívá, že skutek se nestal a že by měla být obžaloby zproštěna, neboť soudy dospěly k závěru, že obviněná o podvodném charakteru celého jednání věděla. V kontextu s provedenými důkazy bylo zavinění obviněné prokázáno. Za dané situace má Nejvyšší soud za to, že skutkový stav byl pro závěr o vině spolehlivě zjištěn, přičemž správně byla zvolena i právní kvalifikace skutku jako trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák.
Lze tedy shrnout, že uplatněné námitky obviněné směřují výlučně do oblasti skutkového zjištění. Je tedy zřejmé, že byť obviněná zpochybňuje subjektivní stránku a objektivní stránku trestného činu, její argumentace ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nijak s právním posouzením skutku nesouvisí. Za daného stavu, tj. kdy obviněná brojí výhradně proti tomu, jaký závěr soudy učinily z provedených důkazů, Nejvyšší soud pokládá za potřebné opětovně zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněné) a vyloučit možnost jiného závěru. Z tohoto pohledu by bylo možno konstatovat, že námitky obviněné jsou pouze opakováním její obhajoby, neboť byly uplatněny již v předcházejícím řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s obhajobou obviněné řádně vypořádaly. Protože námitky uplatněné obviněnou v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněnou k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněné A. P. podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann