ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.1246.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 1246/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. října 2010 o dovolání obviněného J. D . , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 5 To 196/2010, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 10 T 178/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 5 To 196/2010, byl podle §265 tr. ř. k odvolání obviněného zrušen ve výroku o náhradě škody rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2010, č. j. 10 T 178/2009-53, kterým byl obviněný uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §248 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, o nároku poškozené na náhradu škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 5 To 196/2010, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. spočívá podle mínění obviněného v tom, že „v rozhodnutí soudu druhého stupně chybí výrok o trestu“. Pokud jde o důvody, které jej vedly k podání dovolání s odkazem na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., spočívají podle názoru obviněného v tom, že se soudy při rozhodování o druhu trestu a výši trestu mylně řídily právní úpravou danou zákonem č. 140/1961 Sb., aniž by důsledně vycházely z ustanovení §3 odst. 1, §38, §39 odst. 1, §55 odst. 2 a §81 odst. 1 tr. zákoníku. Pokud by soudy podle obviněného důsledně postupovaly podle shora uvedených ustanovení, musely by dojít k závěru, že předchozí nepodmíněný trest odnětí svobody na něj do značné míry zapůsobil, obviněný od výkonu trestu (12. 2. 2009) pracuje, aby uspořádal své majetkové a rodinné poměry, v zaměstnání je kladně hodnocen, nalezl zpět rodinné vazby. Podle obviněného odvolací soud nedostatečně přihlédl k důsledkům, které pro obviněného bude mít uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody. Poukazuje na to, že předmětný skutek spáchal před tím, než mu byl výkon předchozího trestu nařízen. Podle obviněného stávající právní úprava by umožňovala v jeho případě uložení obecně prospěšných prací či trestu domácího vězení, když zmíněným trestům by se nebránil. Závěrem podaného dovolání proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení zrušil a soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, ev. sám rozhodl o otázce trestu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. lze dovolání podat v případě, že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný.
Obviněný podal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a to pouze do výroku o uloženém trestu a náhradě škody. Odvolací soud projednal námitky obviněným v odvolání uplatněné a dospěl k závěru, že tyto jsou důvodné pouze částečně, a to ve výroku o náhradě škody. Námitky, které obviněný uplatnil k výroku o trestu, byly v odvolání namítány ve shodném rozsahu jako v dovolání a odvolací soud se s nimi vypořádal na str. 2 svého usnesení. S ohledem na způsob rozhodnutí odvolacího soudu nelze tomuto vytknout, že jeho výrok je neúplný, neboť chybí výrok o trestu. Vzhledem k tomu, že výrok o trestu byl odvolacím soudem shledán správným, vyjádřil soud druhého stupně tuto skutečnost v souladu se zákonem v odůvodnění svého rozhodnutí, když uvedl, že „za této situace nezbylo než podle §265 tr. ř. výrok napadeného rozsudku o povinnosti obviněného uhradit poškozené škodu zrušit. Jinak však zůstal napadený rozsudek nezměněn“. Pokud byl tedy obviněným uplatněn tento dovolací důvod, pak je ve vztahu k němu postupovat podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a odmítnout dovolání jako zjevně neopodstatněné.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Vzhledem k tomu, že odvolání bylo podáno pouze do výroku o trestu a výroku o náhradě škody, nepřichází v úvahu námitka, která směřuje do výroku o vině – právního hodnocení. V případě dovolání obviněného, který odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a veškeré námitky váže k otázce trestu, resp. jeho nepřiměřenosti, je potřebné uvést, že otázkou aplikovatelnosti zákona č. 140/1961 Sb., a zák. č. 40/2009 Sb., se zabýval Krajský soud v Brně a s jeho závěry je třeba souhlasit. Podstata jak odvolání, tak i dovolání spočívá v tom, že obviněný není spokojen s druhem trestu, který mu byl uložen. V tomto směru je však nutno obviněného upozornit, že ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., kterým lze namítnout uložení trestu, je vázáno na to, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, kterým byl uznán vinným. Jak v případě §248 odst. 1 tr. zák., tak v případě §206 odst. 1 tr. zákoníku přichází v úvahu uložení druhu trestu, který byl soudem zvolen, přičemž také maximální doba trestu odnětí svobody je dána u obou v trvání dvou let. Tuto skutečnost uvádí Nejvyšší soud pouze proto, aby bylo zřejmé, že i v případě užití dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. by nepřicházelo ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu použít jiného ustanovení pro odmítnutí než §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., pokud by nebyl dán níže uvedený stav.
Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. 10 T 178/2009, Nejvyšší soud zjistil, že trest, který byl obviněnému uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2010, č. j. 10 T 178/2009-53, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 5 To 196/2010, byl zrušen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 9. 6. 2010, č. j. 3 T 24/2010-179, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. 7 To 392/2010, kterým byl obviněnému uložen za trestný čin zpronevěry a sbíhající se trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2010, č. j. 10 T 178/2009-53, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 5 To 196/2010, podle §248 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání devíti měsíců, když pro výkon trestu odnětí svobody byl obviněný zařazen do věznice s dozorem podle §39a odst. 3 tr. zák. a podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 1. 2010, č. j. 10 T 178/2009-53, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2010, sp. zn. 5 To 196/2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že zde neexistuje výrok o trestu, který je napaden dovoláním, neboť výrok o trestu byl zrušen a nahrazen trestem novým, souhrnným. Za takové situace pak přicházelo v úvahu dovolání ohledně námitek směřujících k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítnout podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř.
Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání obviněného podané s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. odmítl jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 19. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann