ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.166.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 166/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. března 2010 o dovolání obviněného V. J. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 To 246/2009-538, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 190/2004, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 To 246/2009-538, a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 T 190/2004-492.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se přikazuje Okresnímu soudu v Bruntále, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 T 190/2004-492, byl obviněný V. J. uznán vinným v bodě 1) výroku o vině trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák., v bodě 2) výroku o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §187a odst. 2 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, přičemž podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon uloženého trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady na dobu tří let. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí konkrétně specifikovaných ve výroku rozsudku.
Z podnětu odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 To 246/2009-538, napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a za podmínek §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. Za tento trestný čin mu uložil podle §185 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání jednoho roku a šesti měsíců. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. obviněnému uložil trest propadnutí věci (blíže rozvedených ve výroku rozsudku). Naproti tomu byl obviněný podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále ze dne 30. 12. 2004, sp. zn. Zt 709/2004, pro jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, 2 tr. zák., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, případně na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Vytkl odvolacímu soudu, že odsuzující výrok opřel o zákon č. 61/1988 Sb., aniž by vzal v úvahu zákon č. 356/2003 Sb., který klasifikoval chemické látky výbušné a k jejich držení požadoval autorizaci, kterou měl. Nesprávně také označil chemické látky za výbušninu, a to konkrétně azid sodný a dinitrotoluen, neboť tyto nejsou podle vyhl. č. 232/2004 Sb. označeny jako chemické látky výbušné. Kyselina pikrová je dostupná běžně v prodeji jako laboratorní činidlo používané k analýzám. Dodal, že prodejci tuto látku prodávají s obsahem 40 % vody a právě z tohoto důvodu není klasifikována jako výbušnina. U azidu olovnatého a fulminátu stříbrného namítl, že neexistuje důkaz, že obaly takto označené skutečně takovou látku obsahovaly. Pokud jde o chemickou látku pentrit, analýza prokázala, že se jedná o krystalickou látku s obsahem výbušiny pentrit. Nikdo se však podle obviněného nezabýval otázkou, kolik výbušniny pentritu tato krystalická látka obsahuje. Podobné zjištění nebylo učiněno ani u plastické hmoty s obsahem hexogenu. Upozornil na to, že u chemické látky dinitroglykol nelze s ohledem na její povahu a stáří konstatovat, zda se jednalo o výbušninu. Má za to, že za dané situace rozsudek Okresního soudu v Bruntále i po doplnění dokazování odvolacím soudem trpí vadami a neúplností skutkových zjištění a že se soud nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí. Na svou obhajobu uvádí, že mu nemůže být kladeno k tíži, že v dané době existovala řada právních norem, které se dotýkaly předmětu jeho činnosti a právní úprava byla nedokonalá. Podotkl, že v dnešní době by podobná situace nenastala.
Státní zástupce využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Konstatoval, že obviněný v dovolání z převážné části vznáší výhrady, které jsou známy z jeho předchozí obhajoby. Platí to jak ohledně roztříštěnosti právní úpravy, tak ohledně původu a povaze jednotlivých látek specifikovaných rozhodnutí. Těmito námitkami se však odvolací soud zabýval a za tím účelem dokonce doplňoval dokazování. Závěry odvolacího soudu jsou logické, srozumitelné a odpovídají výsledkům provedeného dokazování. Státní zástupce neshledává důvod, proč by měl dovolací soud námitky obviněného znovu přezkoumávat jen proto, že obviněný nesouhlasí s výsledkem řízení o odvolání. Zdůraznil, že dovolací řízení nelze chápat jako opakované projednání řádného opravného prostředku. Odvolací soud dospěl k závěru že obviněný skutečně držel výbušniny v rozporu s oprávněním vydaným pro výkon jeho živnostenského podnikání. Státní zástupce má za to, že námitky obviněného nemohou právní závěry odvolacího soudu v žádném případě zpochybnit. Dovolání opřené o tuto argumentaci státní zástupce označil jako zjevně neopodstatněné. Zbývající námitky obviněného, pokud se týkají způsobu, jímž soud prvního stupně i soud druhého stupně vyhodnotily provedené důkazy, zejména pokud jde o charakteristiku chemických látek (výbušnin, třaskavin), které obviněný držel, a jeho výhrady vůči obsahu některých znaleckých posudků považuje státní zástupce za námitky, které nespadají pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť samy o sobě se netýkají hmotně právního posouzení věci, nýbrž směřují výlučně proti skutkovým závěrům soudu. Takové námitky uvedený dovolací důvod nenaplňují a nelze je podřadit ani pod žádný z dalších ze zákonných důvodů dovolání. S ohledem na tyto skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Z toho, jak zákon vymezuje tento dovolací důvod je zřejmé, že v jeho rámci lze přezkoumávat toliko otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Přitom pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině.
Aby se jednalo o trestný čin, musí být splněny formální a materiální podmínky trestnosti. Jakmile jsou u posuzovaného jednání dány všechny formální znaky skutkové podstaty trestného činu, následně je třeba se vypořádat s tím, zda skutek vykazuje takový stupeň nebezpečnosti činu pro společnost, aby byla splněna materiální podmínka trestnosti. Obviněný primárně shledává pochybení v tom, že soud nesprávně označil chemické látky za výbušniny. Je tedy zřejmé, že zpochybňuje naplnění zákonného znaku „výbušniny“ skutkové podstaty trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. Dovoláním tedy obviněný zpochybňuje naplnění jednoho z formálních znaků objektivní stránky skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Jde o právně relevantní námitku ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný byl uznán vinným trestným činem nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. na základě skutkového zjištění spočívajícího v tom, že „nejméně od jara do 12. 8. 2004 v H., okres B., v objektu firmy A. bez příslušných oprávnění skladoval poté, co je získal od různých osob: 130 g pentritu, 1506,8 g hexogenu, 1640 g azidu sodného, 12 g azidu olovnatého, 604 g kyseliny pikrové, 10 g dinitroethylenglykolu, 7 g dinitrotoluenu, 8 g fulminátu stříbrného“
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání obviněného je důvodné, a to pouze částečně.
Třebaže Nejvyšší soud nehodlá nikterak zpochybňovat dosud provedená skutková zjištění, je nucen konstatovat, že z nich nelze učinit spolehlivý závěr o vině potud, pokud jde o posouzení látek azid sodný a dinitrotoluen. V tomto směru je třeba obviněnému přisvědčit, že ve vztahu k těmto látkám nemohou rozhodnutí soudů obstát. Nejvyšší soud má za to, že skutková věta výroku o vině a odůvodnění obou rozhodnutí ohledně kategorizace těchto dvou látek jsou nepřezkoumatelná.
Ve spojitosti s námitkami obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě obviněný brojí proti závěrům, k jejichž objasnění bylo zapotřebí odborných znalostí znalců. K vypracování odborného vyjádření soud přibral U. P., F. ch.-t., přičemž k odborným otázkám se vyjadřovali dva pracovníci této vysoké školy (srov. §110 odst. 1 tr. ř., §105 odst. 4 tr. ř.), a to prof. Ing. S. Z., DrSc., a doc. Ing. J. Š., CSc . (viz odborné vyjádření znalců na č. l. 463 – 468). Jak z odborného vyjádření vyplývá (č. l. 465) prof. Ing. S. Z., DrSc., označil azid sodný za chemickou látku, která ve znění zákona č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích, ve zněních pozdějších předpisů byla klasifikována jako vysoce toxická (T+). U hlavního líčení dne 28. 1. 2009 – č. l. 482 vypověděl, že azid sodný je surovina pro výrobu azidu olovnatého. Ohledně dinitrotoluenu (č. l. 466) konstatoval, že jde o látku toxickou, označenou symbolem T (toxická) a N (nebezpečná). Uvedl také, že dinitrotoluen není zařazen mezi výbušniny (č. l. 467 a výslech znalce u hlavního líčení dne 28. 1. 2009 – č. l. 483). Vyjádřil se i v tom směru, že ve smyslu zákona č. 356/2003 Sb., byl obviněný držitelem příslušného osvědčení o odborné způsobilosti, které bylo vydáno pro všechny kategorie látek – tedy mimo jiné látky vysoce toxické, toxické a nebezpečné a byl tudíž oprávněn s nimi nakládat a skladovat je.
Podle §125 odst. 3 tr. ř. platí, že v odůvodnění soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu.
Nutno říci, že zejména v otázce posouzení charakteru azidu sodného a dinitrotoluenu postrádají obě rozhodnutí soudů jakékoliv právní úvahy. Jestliže ze skutku popsaného v tzv. skutkové větě výroku odsuzujícího rozsudku (případně ani ve spojení s jeho odůvodněním) nelze učinit spolehlivý závěr, na základě jakých úvah soudy dospěly k závěru, že azid sodný a dinitrotoluen jsou výbušninami (ačkoliv závěry znalců jsou v tomto směru odlišné), pak nelze mít za to, že by byla naplněna objektivní stránka trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák., konkrétně zákonný znak „výbušniny“. Tím je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2003, sp. zn. 6 Tdo 937/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C.H.BECK, ročník 2003, svazek 24, pod T 554).
V novém rozhodnutí soud prvního stupně přihlédne zejména k těmto skutečnostem a zaměří dokazování (zejména opětovným výslechem znalce) ke shora uvedené otázce. Současně znalce vyzve k porovnání právní úpravy v době spáchání trestného činu a současné právní úpravy a na základě toho učiní závěr, zda by současná právní úprava byla pro pachatele příznivější (jak se obviněný domnívá) či nikoliv a jak by byla provedena kategorizace látek uvedených ve skutkové větě výroku o vině podle nynější právní úpravy. Toto zjištění je nezbytné zejména s ohledem na uplatňovanou obhajobu obviněného, že právní úprava v době spáchání trestného činu byla nejednotná a že nynější právní úprava je přesnější. Přitom však nelze odhlédnout od skutečnosti, že přesnější právní úprava nemusí nutně ještě znamenat, že by byla pro pachatele příznivější. Jak totiž vyplývá z č. 11/2004 Sb. rozh. tr. trestnost činu ve smyslu §16 odst. 1 tr. zák. je třeba posoudit zásadně podle celého souhrnu zákonných norem trestních i mimotrestních (na něž trestní zákon odkazuje ve skutkových podstatách s blanketní dispozicí), které jsou všechny účinné ke stejnému momentu rozhodnému z hlediska časové působnosti zákona podle citovaného ustanovení. Proto nelze trestnost skutku posoudit částečně podle zákona účinného v době jeho spáchání (např. z hlediska trestního zákona) a částečně podle zákona účinného v době rozhodování soudu (např. z hlediska mimotrestních právních norem, na něž odkazuje trestní zákon). Uvedené skutečnosti jsou nezbytné pro zjištění, zda v napadeném směru v dané věci mohly být jednáním obviněného naplněny znaky trestného činu nedovoleného ozbrojování podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák.
Jelikož dovolací důvod byl uplatněn důvodně a jeho primární naplnění spočívá v tom, že z popisu skutku ani ve spojení s odůvodněním nelze zjistit, zda byl ohledně látek azid sodný a dinitrotoluen naplněn zákonný znak „výbušniny“, musel Nejvyšší soud zrušit rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 9. 2009, č. j. 6 To 246/2009-538, a to pouze v odsuzujícím výroku (bod I. rozsudku), a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 28. 1. 2009, č. j. 1 T 190/2004-492, neboť k naplnění tohoto znaku trestného činu soud dospěl bez toho, aniž by tento závěr řádně odůvodnil. Právní kvalifikace skutku podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. proto nemá podklad v provedeném dokazování. Za této situace nemůže výrok o vině trestným činem podvodu podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. obstát. Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v uvedeném rozsahu, stejně jako rozsudek Okresního soudu v Bruntále. Současně zrušil i další rozhodnutí, která na zrušené rozsudky obsahově navazovala a která jejich zrušením pozbyla podkladu. Okresnímu soudu v Bruntále přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V rámci nového řízení před soudy je třeba upozornit na ustanovení §265s odst. 2 tr. ř., neboť dovolání bylo podáno obviněným a směřovalo pouze do odsuzující části [tudíž připadá v úvahu zabývat se pouze jednáním kvalifikovaným podle §185 odst. 2 písm. a) tr. zák. ve shora uvedeném směru]. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann