ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.187.2010.2
sp. zn. 6 Tdo 187/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. června 2010 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného a o dovolání obviněného M. Z. , proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2009, č. j. 1 To 60/2008-9047, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 10/2006, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2009, č. j. 1 To 60/2008-9047, ohledně obviněného M. Z., a to pouze v té části rozsudku, kterým byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák., z části ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a dále ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného.
Současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Olomouci p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2009, č. j. 1 To 60/2008-9047, byl mj. z podnětu odvolání obviněného M. Z. a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. zrušen rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 7. 3. 2008, č. j. 1 T 10/2006-8495, kterým byl M. Z. uznán vinným pokračujícím trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák., trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 3 tr. zák., trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a pokračujícím trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §250b odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, když pro výkon uloženého trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a byl mu uložen také podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem - zprostředkovatelská činnost v oblasti služeb a obchodu v trvání čtyř roků, a nově podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo Vrchním soudem v Olomouci rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák. (body 28/, 48/, 50/, 65/), z části ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. (body 15/, 19/, 21/, 22/, 26/, 28/, 33/, 41/, 42/, 45/, 46/, 49/, 61/, 65/), a byl mu za uvedenou trestnou činnost, jakož i za sbíhající se trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 15 T 452/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 5 To 449/2006, podle 250b odst. 4 tr. zák., za použití §35 odst. 2 tr. zák., uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, dále mu byl uložen podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající jednak v zákazu podnikání s předmětem – zprostředkovatelská činnost v oblasti služeb a obchodu v trvání čtyř roků, jednak v zákazu řízení všech druhů motorových vozidel v trvání dvou let a současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 15 T 452/2005, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. 5 To 449/2006, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem byl obviněný zproštěn podle §226 odst. 1 písm. c) tr. ř. obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 28. 7. 2006, sp. zn. 2 KZV 16/2005, pro skutky uvedené pod body 2, 4, 22, 43, 46, 74, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchal obžalovaný. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená M. p., s. s., a. s., se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2009, č. j. 1 To 60/2008-9047, podal dovolání obviněný a v jeho neprospěch také nejvyšší státní zástupkyně. Obviněný v dovolání podaném prostřednictvím obhájce uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když nesouhlasí se závěrem vrchního soudu, že pachatelem předmětného trestného činu může být kterýkoli z účastníků úvěrové smlouvy. Podle obviněného je takový postup nesouladný se zákonem a ustálenou judikaturou vyšších soudů. Dále podle jeho mínění nelze normy hmotného práva vykládat extenzivně v neprospěch obviněného. Upozorňuje na to, že v daném případě absentuje subjekt jako znak skutkové podstaty trestného činu a obviněný svým jednáním nenaplnil znaky daného trestného činu. V důsledku nesprávného postupu soudem došlo i k nesprávnému závěru ohledně výše způsobené škody, kdy obviněný není pachatelem a akcesorita případného účastenství brání v závěru o pokračování. Podle obviněného se soud dostatečně nevěnoval ani materiální stránce úvěrového podvodu a v této souvislosti poukazuje na zásadu ultima ratio. Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem obviněný navrhl, aby rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2009, č. j. 1 To 60/2008-9047, byl zrušen a věc po zrušení byla tomuto soudu přikázána k novému projednání a rozhodnutí. V závěru svého dovolání navrhl, aby podle §265o tr. ř. předseda senátu Nejvyššího soudu odložil nebo přerušil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř. Naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil jednání obviněného v případech, kdy pachatelé neúspěšně podali žádosti o poskytnutí úvěru jako přípravu, nikoliv jako pokus trestného činu úvěrového podvodu. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, která se uvedené problematice věnují. Je přesvědčena, že soud druhého stupně opomenul rozhodnout o vině obviněného ohledně dvanácti skutků – tímto je tedy dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. Vzhledem k uvedeným skutečnostem navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2009, sp. zn. 1 T 60/2008, i případná rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a věc přikázal Vrchnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí. Ve svém vyjádření k dovolání obviněného státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby bylo postupováno podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými (v případě obviněného prostřednictvím obhájce) [§265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným a nejvyšší státní zástupkyní vznesené námitky naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Pokud jde o podstatu dovolacích námitek obviněného, tak lze shrnout, že podle jeho názoru nelze v předmětné trestní věci jeho jednání kvalifikovat jako jednání pachatele úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., svým jednáním nemohl způsobit žádnou škodu, neboť při správném posouzení jeho jednání akcesorita případného účastenství brání v závěru o pokračování v organizátorství, návodu a pomoci a jeho jednání nedosahuje zákonem předvídaného znaku skutkové podstaty trestného činu. K uvedeným námitkám obviněného je potřebné uvést, že vrchní soud ve svém rozsudku (str. 73) zmínil rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 6 Tdo 545/2004, které se zabývalo otázkou pachatelství a účastenství v případě trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. (uvedený závěr je tedy v souladu s rozhodnutími vyššího soudu).
V této souvislosti lze rovněž zmínit rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 6 Tdo 1290/2009 (bude publikováno ve Sb. rozh. tr.), kde se uvádí, že trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1 tr. zák. se jako pachatel (§9 odst. 1 tr. zák.) dopustí ten, kdo při sjednávání úvěrové smlouvy uvede nepravdivé údaje nebo hrubě zkreslené údaje v postavení osoby jednající za věřitele – poskytovatele úvěru (např. doloží úvěrovou smlouvu padělaným písemným prohlášením ručitele ve smyslu §546 obč. zák.). V takovém případě nemůže jít o pomoc k trestnému činu úvěrového podvodu podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. a §250b odst. 1 tr. zák. spáchaném dlužníkem, který získal úvěr na základě nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů. V případě předmětné trestné činnosti obviněného z popisu skutku vyplývá, že obviněný „jako obchodní zástupce Všeobecné stavební spořitelny Komerční banky, a.s., Wüstenrot stavební spořitelny, a.s., dílem sám, dílem společně po domluvě s dalším obžalovaným a dílem po společné domluvě s jednotlivými (v rozsudku uvedenými) spoluobžalovanými či dalšími osobami, jakožto klienty uvedených stavebních spořitelen, sepsal v období od 31. 10. 2003 do 11. 8. 2004 na různých místech republiky 30 žádostí o poskytnutí úvěru či meziúvěru ze stavebního spoření, přičemž k těmto žádostem obviněný s dalším obžalovaným, se souhlasem a vědomím dalších spoluobžalovaných a rovněž i bez souhlasu a vědomí dalších klientů stavebních spořitelen, opatřoval různé zfalšované listinné podklady, a to potvrzení o příjmu, daňová přiznání, ručitelské závazky, smlouvy o převodech nemovitostí apod., a to za účelem vyhovění úvěrovým podmínkám neodpovídající zákaznické bonity jednotlivých žadatelů, a na základě těchto i případně dalších nelegálně zajištěných podkladů inicioval uzavření smluv o poskytnutí úvěru, meziúvěru či překlenovacího úvěru ze stavebního spoření (viz dále v rozsudku uvedené skutky se vzniklou škodou)“. Z uvedeného skutkového zjištění vyplývá, že obsahuje nejen znaky objektivní stránky trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., ale i znaky subjektivní stránky tohoto trestného činu, kdy úmyslné zavinění pokrývá všechny znaky objektivní stránky trestného činu. Např. z jednání popsaného pod bodem 42 rozsudku je zřejmé, že „sepsal s dalším obviněným žádost o poskytnutí meziúvěru, opatřili falešné potvrzení o výši příjmu a falešné prohlášení o potvrzení o výši příjmu ručitele, falešnou kupní smlouvu o koupi nemovitosti“. Ze shora uvedeného vyplývá, že obviněný jednal za věřitele při uzavírání úvěrových smluv.
Je jisté, že jako obchodní zástupce stavebních spořitelen měl hájit jejich zájmy, tj. zajistit, aby byly úvěry žadatelům o úvěr poskytnuty v souladu se všeobecnými úvěrovými podmínkami. Trestný čin úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. poskytuje ochranu sjednávání úvěrových smluv, a proto v konečném důsledku chrání cizí majetek v oblasti úvěrování. Za podvodné jednání lze považovat i jednání, kdy jsou padělány dokumenty nezbytné pro poskytnutí úvěru. Obviněný svým jednáním uváděl v omyl úvěrové společnosti ohledně podmínek pro poskytnutí úvěru, které ze strany žadatelů ve skutečnosti nebyly splněny. Možnost podvedené osoby, aby si sama zjistila skutečný stav věci, bez dalšího nevylučuje, aby její jednání bylo ovlivněno jednáním pachatele trestného činu podvodu, který podvedeného uvede v omyl, využije jeho omylu nebo mu zamlčí podstatné skutečnosti. O podvodné jednání jde tudíž i v případě, jestliže podvedený je schopen zjistit nebo ověřit si skutečný stav rozhodných okolností, avšak je ovlivněn působením pachatele ve formě podání nepravdivých informací nebo zamlčení podstatných informací, takže si je v důsledku pachatelova jednání neověří buď vůbec, nebo tak neučiní včas (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1256/2003, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu. ročník 2004, sešit č. 1, pod T648). Bylo prokázáno, že obviněný jako zprostředkovatel - obchodní zástupce – obstarával různé falešné doklady osvědčující bonitu dlužníka (žadatele o úvěr). Není pochyb, že obviněný zasáhl do objektu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák., jenž chrání cizí majetek právě před takovým jednáním, jehož se obviněný dopustil. Obviněný nebyl pouze osobou obstarávající nepravdivé podklady za dlužníka úvěrové smlouvy, jeho podíl na trestné činnosti je dán tím, že byl oprávněn sepisovat žádosti o poskytnutí úvěru, aktivně vystupoval na straně věřitele, tj. měl zásadní vliv na to, aby k uzavření úvěrové smlouvy ze strany stavební spořitelny se zájemci o poskytnutí úvěru došlo. Pojmově lze proto vyloučit, aby obviněný mohl trestný čin úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. spáchat jen ve formě účastenství jako pomocník podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (srov. č. 27/2001 Sb. rozh.).
Obviněný jednal jako pachatel trestného činu úvěrového podvodu podle §250b tr. zák. Tím je také odstraněna opodstatněnost námitky obviněného, kdy součet celkové škody váže na problematiku účastenství s odkazem, že v případě této formy trestné součinnosti není možno ohledně škody dospět k závěru o součtu škod, ke kterému dospěl Vrchní soud v Olomouci. Uvedené problematice věnoval soud druhého stupně své úvahy na str. 74 rozsudku. Trestná činnost, které se obviněný dopouštěl po dobu téměř jednoho roku (viz skutkové zjištění soudů), vykazující prvky promyšlenosti připravenosti a ziskuchtivosti, navíc v postavení osoby, u které lze předpokládat vyšší míru odpovědnosti, je takového charakteru, že je dán materiální znak - společenské nebezpečnosti uvedeného jednání, a to i s přihlédnutím k narůstajícím případům této trestné činnosti. Při úvahách o tom, zda obviněný naplnil materiální znak trestného činu, tedy zda v jeho případě čin dosahoval vyššího stupně nebezpečnosti činu pro společnost, než je stupeň nepatrný, je nutno vycházet ze skutečnosti, že již stanovením formálních znaků určité skutkové podstaty zákon předpokládá, že při jejich naplnění v běžně se vyskytujících případech bude stupeň nebezpečnosti činu pro společnost zpravidla vyšší než nepatrný (viz rozh. č. 43/1996 Sb. rozh. tr.). Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného zjevně neopodstatněným a podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. je odmítl.
Pokud jde o námitky nejvyšší státní zástupkyně uplatněné k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak je třeba uvést, že tyto byly shledány důvodnými, a to z důvodů níže uvedených. Vrchní soud v Olomouci jednání obviněného, uvedené pod body 28, 48, 50 a 65, kvalifikoval jako přípravu k trestnému činu úvěrového podvodu. Jednání obviněného v uvedených případech obsahově spočívalo v tom, že „obviněným byla sepsána žádost o poskytnutí úvěru, či překlenovacího úvěru, přičemž byla opatřena falešnými potvrzeními např. o výši příjmu či falešnou kupní smlouvou apod., žádost byla s uvedenými doklady předložena u ČMSS či VSS KB, úvěr však nebyl pro poskytnutí nepravdivých údajů poskytnut“ . Vrchní soud svůj závěr, že jednání obviněného je třeba posoudit jako přípravu k trestnému činu úvěrového podvodu odůvodnil tím, že z pohledu vzniku škody (viz níže) nelze akceptovat závěry soudu prvního stupně, že již ty případy, kdy jednotliví žadatelé podali neúspěšně žádost o poskytnutí úvěru (doloženou ve skutečnosti neodpovídajícími doklady), je třeba posuzovat jako jednání, která dospěla do vývojového stadia pokusu ve vztahu ke způsobení škody. Z pohledu odvolacího soudu bylo za jednání bezprostředně směřující k dokonání kvalifikované skutkové podstaty úvěrového podvodu, tedy vzniku škody, považováno až jednání spočívající v uzavření úvěrové smlouvy, neboť teprve tímto jednáním učinil pachatel vše nezbytné pro to, aby následně mohl škodlivý následek způsobit (str. 75 rozsudku). V souvislosti s otázkou přípravy a pokusu trestného činu je potřebné uvést, že jestliže pachatel naplnil znaky základní skutkové podstaty podle §250b odst. 1 nebo 2, ale jeho úmysl směřoval ke způsobení značné škody, což se mu však nepodařilo realizovat, jde o pokus trestného činu podle §250b odst. 1 či 2, odst. 4 písm. b) tr. zák. Takové případy nelze posuzovat jako přípravu k uvedenému trestnému činu, i pokud by jednání pachatele směřující ke způsobení značné škody zůstalo jen ve stadiu přípravy. Tzv. kvalifikovaná skutková podstata, která je souhrnem znaků základní skutkové podstaty a znaků podmiňujících použití vyšší trestní sazby, byla totiž již v některých svých znacích realizována, tj. ve znacích naplňujících základní skutkovou podstatu. Pachatelovo jednání posuzované jako celek tím již překročilo stadium přípravy a dostalo se do stadia pokusu, neboť pachatel již začal uskutečňovat jednání popsané ve skutkové podstatě trestného činu (Šámal, P., Púry, F., Rizman, S., Trestní zákon. Komentář. 4. Vydání. Praha: C.H.Beck, 2001, 1291 s.) – (srov. přiměř. rozh. č. 36-II/2006 Sb. rozh. tr.). Vzhledem ke shora uvedenému je pak třeba odkaz soudu druhého stupně na rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 5 Tdo 761/2005, považovat za nepřípadný. Uvedené skutečnosti tedy vedou k závěru, že dovolání v neprospěch obviněného bylo nejvyšší státní zástupkyní ve vztahu k tomuto dovolacímu důvodu podáno důvodně.
Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je třeba uvést, že tento dovolací důvod je dán v případě, kdy v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. Dovolatelka poukazuje na to, že obviněný byl napadeným rozsudkem po skutkové stránce uznán vinným skutky, popsanými pod 30 body výroku o vině. Jestliže část výroku o vině, která se týká použité právní kvalifikace ve smyslu již výše zpochybněného právního závěru k dosaženému stadiu trestného činu úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., spáchaného dílem dokonaným a dílem ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák. a z části ve spolupachatelství obsahuje toliko 18 útoků a tomu odpovídá věta právní v 13 útocích, pak je zřejmé, že ve vztahu k 12 (17) zbývajícím útokům, které se staly předmětem odvolacího přezkumu, není výrok o vině úplný pro jejich chybějící právní kvalifikaci, což se také odráží v neúplnosti navazujícího výroku o trestu. V dovoláním napadeném rozsudku Vrchní soud v Olomouci pod bodem II. na str. 4 a násl. popisuje celkem 65 útoků (všech obviněných) a k obviněnému M. Z. (str. 21) uvádí způsobení škody ve výši 2.612.942,- Kč (body 15/, 38/, 42/, 45/, 46/, 49/, 61/ - 63/), přičemž jeho další jednání směřovalo ke způsobení škody ve výši 2.320.000 (body 28/, 48/, 50/, 65/). Výše zmíněná jednání jsou také obsahem právní věty (str. 21 – 22 rozsudku). Na str. 24 svého rozsudku soud druhého stupně konstatuje, že „tím spáchal obviněný trestný čin úvěrového podvodu dle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu přípravy dle §7 odst. 1 tr. zák. (body 28/, 48/, 50/, 65/), z části ve spolupachatelství dle §9 odst. 2 tr. zák. (body 15/, 19/, 21/, 22/, 26/, 28/, 33/, 41/, 42/, 45/, 46/, 49/, 61/, 65/). Za takto popsané situace vznikají důvodné pochybnosti o úplnosti výroku o vině a v jeho důsledku i o výši uloženého trestu. Pro uvedený závěr o neúplnosti výroku o vině svědčí i odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, kde soud na str. 74 uvedl celkem 13 útoků, které spáchal sám a 17 útoků, které spáchal ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Z odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci vyplývá, že se zabýval celkem 30 útoky a tyto také rozdělil na jednání, kterého se dopustil obviněný sám a jednání, kterého se dopustil ve spolupachatelství. Výrok rozhodnutí je však v tomto směru neúplný, neboť reaguje pouze na jednání, kterými měl obviněný z části sám, z části společným jednáním, způsobit značnou škodu a na jednání, která zůstala podle jeho mínění pouze ve stadiu přípravy. Vzhledem k těmto nesrovnalostem a neodpovídající aplikaci shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ponechal vrchní soud bez povšimnutí ta jednání obviněného, kde se sice obviněný dopustil podle závěrů soudu druhého stupně protispolečenského jednání, avšak vzhledem k tomu, že „úvěry jsou spláceny“, se s těmito jednáními nevypořádal ve výroku svého rozsudku a jeho odůvodnění.
Ve výroku rozsudku odvolacího soudu není např. reagováno na jednání obviněného uvedená pod body 8, 20, 31, 34, 35, 40, 44, 47, 59, 64. V uvedených případech se jedná o úvěry poskytnuté na základě falešných dokladů, kdy přiznané a poskytnuté úvěry by měly být spláceny. Vzhledem k nepřehlednosti výroku a odůvodnění vznikají pochybnosti ve vztahu k výpočtu značné škody (viz shora odkaz na str. 21 rozsudku, součtem škod uvedených útoků je vrchním soudem uváděna výsledná škoda 2.169.928,- Kč), když na str. 74 odvolací soud uvádí „nicméně pouze v části dílčích útoků pod body 15), 26), 38), 42), 45), 46), 49), 54), 61)-63) vedlo jednání dokonané z části samostatně, z části ve spolupachatelství ke vzniku značné škody ve výši 2.612.942,- Kč (oproti str. 21, kde jsou uváděny útoky 26 a 54 a teprve součtem i těchto dvou je dána soudem uváděná škoda). Dále nebylo možno přehlédnout, že u jednání obviněného popsaného pod bodem 44 není patrno, jak s ním odvolací soud naložil, neboť toto je identické s jednáním pod bodem 54, které se v odůvodnění v rámci součtu škody vyskytuje. (Po zrušení věci a jejím vrácení soudu druhého stupně bude třeba, aby tento odstranil uvedené nedostatky a rovněž se důsledně vypořádal s celkovou výší škody, jejím dopadem na ev. změnu právní kvalifikace, zvážil a ve smyslu §125 tr. ř. odůvodnil případné užití mírnější právní kvalifikace a v neposlední řadě se vypořádat i s případným užitím či nepoužitím např. ustanovení §211 tr. zákoníku z pohledu §2 tr. zákoníku).
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem musel Nejvyšší soud k dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které bylo podáno v neprospěch obviněného, tomuto vyhovět a podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušit rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 6. 2009, č. j. 1 To 60/2008-9047, ohledně obviněného M. Z., a to pouze v té části rozsudku, kterým byl uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle §250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák., z části ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a dále ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného. Současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle §265l odst. 1 tr. ř. Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a), b) tr. ř. rozhodl o dovolání obviněného /odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř./ a o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného /vyhověno – viz výrok usnesení/ v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann