ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.225.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 225/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. března 2010 o dovolání obviněného L. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2009, č. j. 4 To 358/2008-297, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 3 T 2/2004, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 16. 4. 2008, č. j. 3 T 2/2004-274, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Za tento trestný čin mu byl podle §248 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Dále mu byl podle §49 odst. 1 tr. zák. a podle §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené se správou cizích majetkových hodnot na tři roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit B.d., B., M., částku 389.609,40 Kč.
K odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 16. 6. 2009, č. j. 4 To 358/2008-297, podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. a podle §248 odst. 2 tr. zák. mu uložil trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, přičemž podle §58 odst. 1 tr. zák. a podle §59 odst. 1 tr. zák. mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří let. Současně mu podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce spojené se správou cizích majetkových hodnot na dobu tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému B. d., se sídlem M., B., částku 323.445,40 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo poškozené B. d., M., odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Dovolání obviněný podal s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru rozsudek soudu prvního stupně spočívá „na nesprávném právním posouzení skutku, který je obsažen v jeho výroku o vině“. Vytýká soudům, že pro stanovení výše škody vycházely z částky určené znaleckým posudkem z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence. Pro vypracování tohoto posudku se však nepodařilo zajistit veškeré doklady týkající se účetnictví B. d., M., jak bylo Okresnímu soudu v Mostě uloženo v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 4 To 425/2006. Obviněný popírá, že by si částku 323.445,40 Kč přisvojil. Opakovaně v dovolání zdůraznil, že znalec pro vypracování znaleckého posudku neměl k dispozici veškeré účetní doklady družstva z předmětného období. Z tohoto důvodu má za to, že celou částku 323.445,40 Kč nelze považovat za škodu. Výše škody je přitom určující pro závěr, zda skutek popsaný v napadeném rozsudku je trestným činem, případně zda má být kvalifikován podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. Polemizuje také s otázkou, zda skutek neměl být považován za přestupek. Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 4 To 358/2006,a podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na tento rozsudek obsahově navazující a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Podle jejího názoru vycházejí námitky obviněného z odlišného hodnocení provedeného dokazování tak, aby na jeho podkladě otázka výše škody byla posouzena jinak a zákonný znak skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. nemohla naplňovat. Dodala, že skutkovými zjištěními, k nimž dospěly soudy po doplnění důkazního stavu věci (na základě usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2006 sp. zn. 4 To 425/2006) je Nejvyšší soud v dovolacím řízení při posuzování napadeného rozhodnutí z hlediska správnosti právního posouzení skutku vázán. Pokud tedy obviněný zpochybňuje skutkové okolnosti, jimiž soudy odůvodnily výši škody, uvedla, že takto zaměřené námitky obviněného se zcela míjejí jak s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tak i s jinými dovolacími důvody. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Ve vztahu k námitkám obviněného považuje Nejvyšší soud za potřebné k otázce zjišťování skutkového stavu a hodnocení důkazů uvést, že v daném případě je smyslem dovolání vyjádřit nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů učiněným soudy v předchozím řízení. Pro takový případ však musí Nejvyšší soud konstatovat, že takové námitky nejsou způsobilé shora uvedený dovolací důvod naplnit, neboť je jimi namítán nesprávně zjištěný skutkový stav. K otázce zjištěného skutkového stavu musí Nejvyšší soud poukázat na to, že tento (zjištěný skutkový stav §2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. V tomto směru nebyl Nejvyšším soudem mezi zjištěným skutkovým stavem a hodnotícími úvahami soudu prvního stupně (viz shora k §125 odst. 1 tr. ř.), stejně jako úvahami odvolacího soudu vyjádřenými v souladu rovněž podle §125 odst. 1 tr. ř. zjištěn nesoulad. Dále musí Nejvyšší soud připomenout, že námitky, které směřují proti odůvodnění rozhodnutí, nejsou přípustné (§265a odst. 4 tr. ř.).
Námitky, které obviněný uplatnil v rámci mimořádného opravného prostředku, tj. v dovolání, jsou obsahově shodné s námitkami, kterými se zabýval soud prvního i druhého stupně a na něž také v odůvodnění svých rozhodnutí uvedené soudy reagovaly. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 , publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „o pakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“ Uvedený postup by přicházel v úvahu, pokud by obviněný uplatnil námitky právně relevantního charakteru, což se v daném případě nestalo, protože obviněný dovolání opřel o námitky ryze skutkové povahy, Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je třeba jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Podle učiněného skutkového zjištění odvolacího soudu se obviněný trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. dopustil tím, že „v době od 1. 1. 2001 do 15. 5. 2002 v M. jako předseda B. d.oprávněný k vedení pokladny a k disponování s finanční hotovostí uloženou na účtu družstva ve více případech svévolně vybral z účtu a následně použil pro svoji potřebu finanční částku v celkové výši nejméně 323.445,40 Kč, čímž předmětnému bytovému družstvu způsobil škodu ve výši 323.445,40 Kč“.
Podstatu dovolání obviněný spatřuje v tom, že k vypracování znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, mzdy, znalkyně Ing. S. B. neměla k dispozici veškeré potřebné doklady. Nutno však doplnit,že uvedený znalecký posudek nebyl jediným důkazem v předmětné věci. Koresponduje s dalšími důkazními prostředky. Usvědčují ho zejména výpovědi svědků, a pokud účetnictví nebylo kompletní, je třeba dodat, že bylo způsobeno zejména vinou obviněného. Bylo prokázáno, že pouze on vybíral peníze z účtu družstva a fyzicky vedl pokladnu, nikdo jiný přístup k penězům na účtu a k hotovosti neměl. Svědci také potvrdili, že když obviněného žádali o vydání dokladů týkajících se hospodaření družstva, doklady jim odmítl vydávat. Znalkyně uvedla, z jakých skutečností při stanovení schodku bytového družstva vycházela. Obviněný měl také možnost se k její výpovědi u hlavního líčení vyjádřit, jeho právo na obhajobu tudíž nebylo nijak dotčeno a soudy jeho námitkám v odůvodnění svých rozhodnutí věnovaly patřičnou pozornost (soud prvního stupně na str. 4 – 5 rozsudku, odvolací soud na str. 5 – 6 rozsudku). Lze tedy mít za to, že v kontextu s dalšími důkazy se podařilo výši škody dostatečně znaleckým posudkem objektivizovat a o výši škody, kterou odvolací soud korigoval v závislosti na dokladech, které obviněný předložil u veřejného zasedání, není pochyb. Jestliže se obviněný dovolává usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 10. 2006, sp. zn. 4 To 425/2006, je třeba uvést, že jde o rozhodnutí, proti kterému dovolání přímo nesměřuje, což znamená, že nemůže být předmětem přezkumu v dovolacím řízení (srov. sp. zn. II. ÚS 2927/09). Za dané situace má Nejvyšší soud za to, že skutkový stav byl pro závěr o vině spolehlivě zjištěn, přičemž správně byla zvolena i právní kvalifikace skutku jako trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák.
Lze tedy shrnout, že uplatněné námitky obviněného směřují výlučně do oblasti skutkového zjištění. Je tedy zřejmé, že byť obviněný zpochybňuje naplnění znaku škody trestného činu zpronevěry podle §248 tr. zák., jeho argumentace ve vztahu k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nijak s právním posouzením skutku nesouvisí. Za daného stavu, tj. kdy obviněný brojí výhradně proti tomu, jaký závěr soudy učinily z provedených důkazů, Nejvyšší soud pokládá za potřebné opětovně zdůraznit, že zjištěný skutkový děj, který je popsán ve skutkovém zjištění, je výsledkem hodnocení důkazů, které byly před soudem provedeny a úvahy, které soud vedly k tomuto závěru (skutkovému zjištění), jsou pak vyjádřeny – rozvedeny v odůvodnění obou rozhodnutí. Nejvyšší soud je toho názoru, že soud prvního stupně učinil ve věci správná a úplná skutková zjištění, jenž mají v provedeném dokazování plnou oporu, dokazování bylo provedeno v souladu s ustanovením §2 odst. 5 tr. ř. a hodnocení důkazů je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i jejich souhrnu ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Lze konstatovat, že ze skutkových zjištění ve vztahu k dokazované skutečnosti je možno vyvodit jen jediný závěr (a to závěr o vině obviněného) a vyloučit možnost jiného závěru. Z tohoto pohledu by bylo možno konstatovat, že námitky obviněného jsou pouze opakováním jeho obhajoby, neboť byly uplatněny již v předcházejícím řízení, přičemž soudy nižších stupňů se s obhajobou obviněného řádně vypořádaly. Protože námitky uplatněné obviněným v dovolání nelze pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit, Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
V souvislosti s formálním odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nezbytnost postupu Nejvyššího soudu podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je nutno též odkázat na usnesení Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2005, sp. zn. III. ÚS 78/05, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že námitky uplatněné obviněným k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nemají právně relevantní charakter.
Nejvyšší soud pokládá rovněž za vhodné doplnit, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy (srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 681/04). To platí i pro dovolací řízení.
Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného L. K. podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann