ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.701.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 701/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. června 2010 o dovolání obviněného R. I., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2010, č. j. 6 To 7/2010-423, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci pod sp. zn. 28 T 9/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 2. 2010, č. j. 6 To 7/2010-423, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného R. I. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci, ze dne 11. 12. 2009, č. j. 28 T 9/2009-370, kterým byl R. I. uznán vinným pokusem trestného činu vraždy podle §8 odst. 1 tr. zák. k §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. (spoluobviněný J. G. pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák.), a byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třinácti roků, když pro výkon tohoto trestu byl podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a o povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř.
Proti usnesení vrchního soudu podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť „je přesvědčen, že rozsudek napadený odvoláním trpí takovými vadami, že nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí jeho odvolání, když rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku“. V podaném dovolání obviněný brojí proti zvolené právní kvalifikaci, kdy podle jeho návrhu jeho jednání vykazuje znaky trestného činu loupeže, spáchaného formou spolupachatelství. Je pro něj nepřijatelné, aby v rámci dohody, kdy jednání bylo motivováno a vedeno stejným úmyslem, aby jeden pachatel byl uznán vinným pokusem trestného činu vraždy a druhý spoluobviněný trestným činem loupeže. Podle obviněného nebyla prokázána dohoda obviněných na přepadení poškozeného a je pak bezdůvodně v rozhodnutí tvrzeno, že on (R. I.) takovou dohodu použitím násilí překročil a spoluobviněný nikoli. Celé dovolání je především polemikou s provedenými důkazy a hodnocením důkazů soudy, kdy obviněný zdůrazňuje určité skutečnosti z výpovědi svědků, ev. provedených důkazů, aby v reakci na ně zpochybňoval hodnotící závěry soudů, které jsou rozvedeny v jejich rozhodnutích. Vzhledem k uvedeným skutečnostem v závěru podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí zrušil a Vrchnímu soudu v Olomouci přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného do dne konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle §2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek.
Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§265d odst. 2 tr. ř.).
Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů dospěl soud prvního stupně ke skutkovému zjištění, že „obviněný (í) dne 15. 10. 2008 kolem 21.30 hod. v herně GAMA po předchozí vzájemné dohodě, že se za použití v té době nekonkretizovaného způsobu násilí vůči majiteli herny X. T. N. zmocní klíče od výherního automatu, aby tak mohli odcizit v něm se nacházející finanční obnos, přivolali ho k výhernímu automatu s tím, že do něho uložili částku 100,- Kč, ale automat ji nenačetl a když X. T. N. podřepl a chtěl otevřít jeho pokladnu, R. I. bodl X. T. N. nezjištěným plochým bodněřezným nástrojem charakteru nože, jehož střenka byla delší než 7 cm a její šíře přesahovala 4 cm, do krku v týlní krajině těsně vpravo od středové čáry, s dolním okrajem při vlasové hranici, kde mu způsobil svislou ránu délky 5 cm a následným průbodem krku v levé týlní krajině, za dolní částí zadního okraje ušního boltce, svislou ránu délky 2,5 cm a J. G., aniž by byl dopředu srozuměn s takovým způsobem napadení X. T. N. R. I., se pokusil stále v podřepu se nacházejícímu X. T. N. svazek klíčů, který držel v pravé ruce, vytrhnout, což se mu ale pro odpor X. T. N. nepodařilo a když uslyšeli, že do herny někdo přichází, z místa utekli, přičemž X.T. N. musel být od 15. 10. do 17. 10. 2008 hospitalizován v nemocničním zařízení a jeho léčení bylo ukončeno dne 29. 10. 2008, avšak bylo pouze věcí šťastné náhody, že bodněřezný nástroj nepronikl přes chrupavčitou meziobratlovou ploténku do krčního páteřního kanálu X. T. N., kde mohlo dojít ke smrtícímu přetětí horního úseku krční míchy a pokud by zraňující nástroj zasáhl některou z bočních ploch krku, kde jsou zčásti velmi těsně pod tělním povrchem anatomicky lokalizovány relativně velké cévy a došlo by k jejich protětí, mohl X. T. N. velmi rychle vykrvácet, přičemž obž. R. I. si takovéhoto následku musel být s ohledem na užitý nástroj a část těla, na kterou tímto nástrojem útok vedl, vědom a musel být srozuměn, že takovýmto násilím proti výše uvedené části těla může poškozenému způsobit smrt“.
V souvislosti s převážnou částí námitek, které obviněný v dovolání uplatnil, je potřebné uvést, že těmito je soudům vytýkáno nesprávné hodnocení důkazů, nedostatky ve zjišťování skutkového děje. K takovému okruhu námitek však musí Nejvyšší soud uvést, že zjištěný skutkový stav (§2 odst. 5 tr. ř.) je výsledkem určitého procesu, který spočívá v tom, že soudy musí nejprve zákonu odpovídajícím způsobem provést důkazy, které považují za nezbytné pro zjištění skutkového stavu věci a tyto důkazy musí dále hodnotit v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř. Na základě hodnocení důkazů založeném na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu pak dospívá soud ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (pro orgán činný v trestním řízení) a tento závěr je pak shrnut ve skutkovém zjištění – skutkové větě. Shora popsané hodnotící úvahy, stejně jako otázka objasňování tohoto skutkového stavu jsou rozvedeny v odůvodnění. V odůvodnění rozsudku (§125 odst. 1 tr. ř.) soud stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění přitom musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Z výše uvedeného je tedy i patrno, že popis skutku a odůvodnění rozhodnutí nejsou dva samostatné instituty rozsudku na sobě nezávislé. Popis skutku je ve své podstatě zhutněným konglomerátem veškerých úvah, které mohou resp. musí být podrobněji v souladu s ustanoveními §125 odst. 1 tr. ř., ev. §134 odst. 2 tr. ř. rozvedeny v odůvodnění. Pokud by dovolání bylo podáno pouze s odkazem na vlastní hodnocení důkazů obviněným, odlišným od hodnocení důkazů soudy, pak by takové dovolání bylo nutno odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to i s odkazem na níže uvedená rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 78/05, ze dne 2. 6. 2005, ve kterém tento uvedl, že označení konkrétního dovolacího důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. přitom nemůže být pouze formální; Nejvyšší soud je povinen vždy nejdříve posoudit otázku, zda dovolatelem uplatněný dovolací důvod lze i podle jím vytýkaných vad podřadit pod některý ze specifických dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., neboť pouze skutečná existence zákonného dovolacího důvodu, nikoli jen jeho označení, je zároveň zákonnou podmínkou i rámcem, v němž dochází k přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, ev. rozhodnutí Ústavního soudu zn. II. ÚS 681/04, že právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je „pouze“ zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. To platí i pro dovolací řízení.
V souvislosti s argumentací obviněného je vhodné připomenout, že tento u hlavního líčení uvedl, že se s nikým na ničem nedomlouval, nikoho nebodl a nikoho neokradl. V podaném odvolání uplatnil obsahově shodné námitky s těmi, které byly uplatněny v dovolání. Soud prvního stupně ve svém rozsudku rozvedl jednotlivé důkazy, které byly v předmětné trestní věci provedeny, aby následně tyto hodnotil na str. 8 – 10 rozsudku. Jestliže obviněný zpochybňoval a zpochybňuje svoji účast na jednání pro které byl odsouzen, nelze přehlédnout závěry soudu prvního stupně, ze kterých vyvodil, že pachatelem útoku na poškozeného za použití bodněřezného nástroje byl právě obviněný I. Jestliže poškozený uvedl, že útočníky odlišil podle toho, že obviněný G. měl na ruce obvaz a tento obviněný se mu snažil vytrhnout z ruky klíče, když druhý útočník poškozeného držel a následně bodl do krku (neměl ruku ovázanou), je skutkový závěr soudu prvního stupně o tom, že obviněný I. (úvahy soudu odvolacího str. 8 - 10 usnesení) se dopustil jednání, pro které byl odsouzen, správný, neboť z výpovědi svědka M. (mj. str. 9 - 10 usnesení) vyplývá, že obviněný G. byl vyděšený a na obviněného I. křičel něco v tom smyslu, co to provedl (v tomto směru námitka obviněného I. k jednoznačnému určení, kdy tento výrok obviněný G. měl pronést je nepodstatná). Shora bylo již Nejvyšším soudem odkázáno na ustanovení §125 tr. ř. Toto ustanovení je zmiňováno mj. i proto, aby bylo patrno, že se soud řádným způsobem vypořádal s jednotlivými důkazy a proč např. uvěřil výpovědi obviněného G., příp. proč jí uvěřil v určité části, což je obviněným I. zpochybňováno. Charakter zranění, které poškozený utrpěl, i okolnosti, pro které nedošlo ke smrti poškozeného, jsou také jednoznačné ze znaleckého posudku. Jak již bylo konstatováno, veškeré námitky, kterými je zpochybňován zjištěný skutkový stav na základě provedených a soudy hodnocených důkazů, je třeba z pohledu uplatněného dovolacího důvodu označit za právně irelevantní. V této souvislosti Nejvyšší soud (ke stejnému okruhu opakovaných skutkových námitek obviněným) připomíná, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, přičemž neexistuje ústavně zaručené základní právo na trojinstančnost řízení (srov. III. ÚS 298/02, sp. zn. IV. ÚS 29/07). V rámci dovolacího řízení nelze připustit, aby se obviněný domáhal změny v hodnocení důkazů, neboť následkem by bylo zcela jiné skutkové zjištění, které by odpovídalo jeho představám a je v příkrém rozporu s objektivně zjištěným skutkovým stavem a následně ve svém důsledku by muselo vést i k jiné právní kvalifikaci, která by však byla založena na jiném skutkovém zjištění, než které bylo učiněno a je předmětem dovolacího řízení.
Za právní námitku, byť i ta je v daném případě obviněným převážně vázána na skutková zjištění, je možno považovat argumentaci obviněného, zda jednáním, kterým byl uznán vinným, mohl naplnit znaky trestného činu (v té souvislosti však poukazuje na skutkové okolnosti, které podle něj z provedených důkazů v jeho prospěch nelze dovozovat). Soud prvního stupně rovněž přesvědčivě a zákonu odpovídajícím způsobem rozvedl své úvahy, které jej vedly k závěru, že existovala dohoda obou obviněných, kterou obviněný I. ve svém dovolání (i odvolání) zpochybňuje. Použitím bodněřezného nástroje obviněným I. došlo ze strany tohoto obviněného k excesu z rámce společné dohody, a je proto sám zodpovědný za to, co způsobil, zatímco odsouzený G. odpovídá za trestnou činnost realizovanou v rámci předchozí společné dohody. Vzhledem k této skutečnosti lze zmínit usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408, podle něhož „opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, s kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.“
Na základě shora uvedených skutečností Nejvyšší soud dovolání obviněného obsahově podané s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Z toho důvodu Nejvyšší soud nemusel věc meritorně přezkoumávat podle §265i odst. 3 tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. o odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění, odkazuje v tomto směru na znění §265i odst. 2 tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. června 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann