ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.788.2010.1
sp. zn. 6 Tdo 788/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. srpna 2010 o dovolání, které podal obviněný S. N . , proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 4 To 148/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 18 T 119/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 18 T 119/2008, byl obviněný S. N. (dále jen „obviněný“) uznán vinným (v bodech 1. až 5.) pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), dílem dokonaným a dílem (v bodě 3.) ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., dále (v bodech 6. až 13., 15., 16. a 18.) pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným a dílem (v bodech 8. a 9.) ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák. [v bodě 10. a)].
Za trestné činy spáchané skutkem popsaným pod body 1. až 5. byl obviněný podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §37a tr. zák. odsouzen ke společnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o vině a trestu z pravomocného trestního příkazu Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 1 T 37/2008, stejně jako všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozeným Z. k. d. P. částku 172.002,50 Kč, K. p., a.s. V. I. G. částku 1.354,- Kč a Z. š. a M. š.T. G. M. S. částku 55.635,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo poškozené Z. k. d. P. odkázáno se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Za trestné činy spáchané skutkem popsaným pod body 6. až 13., 15., 16. a 18. byl obviněný podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to v rozsudku blíže specifikovaných věcí umístěných na OŘ PČR Strakonice. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 155/2009, stejně jako všechna rozhodnutí obsahově na něj navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozeným Z. š. a M. š. T. G. M. S. částku 25.378,- Kč, J. SD V. částku 7.451,50 Kč, Obci S. H. částku 2.500,- Kč, Z. š. a M. š. K. částku 16.386,- Kč, M., spol. s r.o. částku 5.432,- Kč, Z. š. a M. š. se sídlem S. u B. částku 1.000,- Kč, Obci S. u B. částku 13.715,- Kč a Č. p., a.s. částku 11.008,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození Č. p., a.s., J. SD V., Obec S. H. a Z. š. a M. š. K. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli na totéž řízení s uplatněným nárokem na náhradu škody odkázáni poškození Z. Š. a Z. š. a M. š. S. H.
Citovaným rozsudkem byl obviněný dále podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky v rozsudku popsané pod body 14) a 17), v nichž byl spatřován pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. a pokračující trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození Z. š. a M. š. O. a Obec O. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Českých Budějovicích. Rozsudkem ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 4 To 148/2010, podle §131 odst. 1 tr. ř. nařídil opravu písemného vyhotovení napadeného rozsudku tak, že v jeho záhlaví bude namísto nesprávného data jeho vyhlášení 8. 12. 2008 správně uvedeno datum 8. 12. 2009, dále napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to v celém výroku o souhrnném trestu (tj. trestu odnětí svobody ve výměře tří let s ostrahou a trestu propadnutí věci, včetně výroku o zrušení trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 9 To 155/2009), a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za trestné činy spáchané jednáním pod body ad 6. až 13., 15., 16., 18. napadeného rozsudku a za sbíhající se trestnou činnost, za kterou byl pravomocně odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 5 T 150/2008, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 155/2009, podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti pěti měsíců, pro jehož výkon ho podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu uložil trest propadnutí věci, a to v rozsudku blíže specifikovaných věcí umístěných na OŘ PČR Strakonice, a dále mu podle §55 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. uložil trest propadnutí věci, a to v rozsudku blíže specifikovaných věcí vydaných obviněným policejnímu orgánu dne 6. 7. 2008 podle protokolu č.j. MRPM-4246/TČ-2008-75 a nalezených poblíž místa činu podle protokolu o ohledání místa činu z téhož dne č.j. MRPM-4246-4/TČ-2008-15. Současně podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 5 T 150/2008, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 155/2009, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. V ostatních výrocích (celá zprošťující část, výrok o vině, výrok o společném trestu, výroky o náhradě škody) zůstal napadený rozsudek nedotčen.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku uvedl, že Okresní soud ve Strakonicích uložil za skutky pod bodem 1. až 5. rozsudku společný trest za použití §37a tr. zák., za současného zrušení výroku o vině a trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 1 T 37/2008, a za skutky pod body 6. až 13., 15., 16., 18. uložil souhrnný trest za použití §35 odst. 2 tr. zák. a toto své rozhodnutí odůvodnil tím, že sdělením obvinění dne 18. 11. 2007 ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň - jih došlo k přerušení pokračujícího trestného činu. V souvislosti s tím obviněný vyjádřil přesvědčení, že pokud došlo ke spáchání skutků pod bodem 1. až 5. v období od 26. 9. 2007 do 18. 11. 2007, tedy dříve než byl za jiné trestné činy odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město sp. zn. 5 T 150/2008 ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 155/2009, měl být v tomto případě ukládán trest souhrnný ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák. za všechny skutky pod body 1. až 18., pro které byl odsouzen. V této souvislosti upozornil, že obvinění pro skutky pod body 4. a 5. rozsudku mu bylo sděleno dne 21. 5. 2008. Shrnul, že nesprávnou aplikací ustanovení trestního zákona o použití souhrnného a společného trestu mu byl v podstatě uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem, s tím, že Krajský soud v Českých Budějovicích měl na tento nesprávný postup Okresního soudu ve Strakonicích při rozhodování o odvolání reagovat.
Z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 4 To 148/2010, a věc podle §265 l odst. 1 tr. ř. vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K tomuto dovolání se za podmínek §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že dovolání považuje za zjevně neopodstatněné, neboť úvahy, jimiž se oba soudy řídily při rozhodování o uložení trestu, jsou podle něho správné. Skutky sub 1 – 5 tvoří jeden pokračující trestný čin krádeže, ukončený vznesením obvinění pro jeden ze skutků. O části z těchto skutků již bylo mezitím rozhodnuto trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – jih, sp. zn. 1 T 37/2008, který nabyl právní moci dne 19. 4. 2008, proto byly splněny podmínky §37a tr. zák. pro ukládání společného trestu. Naopak za zbývající skutky bylo třeba uložit souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 155/2009. Zdůraznil přitom, že skutečnost, že takto byly postupně obviněnému za trestné činy krádeže podle §247 odst. 2 tr. zák. uloženy tresty, jejichž součet převýšil výměru stanovenou pro tento trestný čin trestním zákonem, není vadou, neboť nešlo o trest jediný, nýbrž o tresty dva.
Vzhledem k těmto skutečnostem státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného bylo v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, vyslovil ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 4 To 148/2010, je přípustné z hlediska ustanovení §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání (pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká). Dovolání, které splňuje náležitosti obsahu dovolání podle §265f odst. 1 tr. ř., podal prostřednictvím svého obhájce, tedy v souladu s ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. a na místě určeném ustanovením §265e odst. 3 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, resp. konkrétní argumenty, o něž se dovolání opírá, lze považovat za důvod uvedený v předmětném zákonném ustanovení.
Nejvyšší soud na tomto místě konstatuje, že důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
V daných souvislostech považuje Nejvyšší soud za vhodné k tomuto dovolacímu důvodu zmínit usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07. V tomto rozhodnutí Ústavní soud „připomíná, že s odkazem na uvedený dovolací důvod lze napadat toliko pochybení soudu týkající se druhu a výměry uloženého trestu v jasně vymezených intencích, tzn. druh trestu musí být podle zákona nepřípustný anebo trest byl uložen mimo hranice příslušné trestní sazby, ať již nezákonným překročením její horní hranice, či nedůvodným prolomením její dolní hranice. … S poukazem na citovaný dovolací důvod se … nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu, a to ani za situace, kdyby výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení §23 odst. 1 tr. zák. a §31 odst. 1, 2 tr. zák., která definují účel trestu a stanoví obecné zásady pro jeho ukládání.“
Se zřetelem k rozvedeným skutečnostem je zřejmé, že uplatněnou dovolací argumentaci lze z hlediska její podstaty pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podřadit. Pro úplnost lze dodat, že je možno podřadit ji též pod důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je totiž možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud však shledal, že jde o argumentaci zjevně neopodstatněnou.
V prvé řadě je na místě konstatovat, že dílčí útoky popsané pod body 1. až 5. ve výroku rozsudku soudu prvního stupně tvoří (při splnění podmínek ustanovení §89 odst. 3 tr. zák.) jeden pokračující skutek – jeden pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. V tomto ohledu je třeba poukázat i na ustanovení §12 odst. 11 tr. ř., podle něhož, pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek. Toto ustanovení určuje, že mezníkem, který ukončuje skutek při pokračujícím jednáním, je sdělení obvinění, čímž se rozumí okamžik, kdy byl původně podezřelý s obviněním skutečně seznámen. Rozhodující je přitom sdělení obvinění pro kterýkoliv z dílčích útoků (dílčích skutků) předcházejících tomuto procesnímu úkonu a z hlediska důsledků podle §12 odst. 11 tr. ř. ve vztahu k těmto jednáním již nehraje žádnou roli (nemá procesní význam) sdělení obvinění pro některý další z těchto pokračujících dílčích skutků, jež bylo učiněno v pozdější době. Znamená to, vztaženo na posuzovaný případ, že z hlediska vymezení jednotlivých pokračujících skutků, potažmo trestných činů, bylo určující (jak správně dovodil již soud prvního stupně) sdělení obvinění, k němuž došlo dne 18. 11. 2007. Za této situace, jak již bylo řečeno, dílčí útoky (dílčí skutky) spáchané před tímto datem a popsané pod body 1. až 5. ve výroku rozsudku soudu prvního stupně tvoří jediný pokračující skutek - pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (a útoky spáchané po uvedeném datu popsané ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně počínaje bodem 6. již tvoří další skutek, další trestnou činnost). Na tom nic nemění obviněným namítané sdělení obvinění pro skutky popsané pod body 4. a 5. výroku rozsudku soudu prvního stupně, k němuž došlo dne 21. 5. 2008. Toto sdělení obvinění pak nemá vůbec žádný význam pro posouzení otázky, zda měl být obviněnému uložen souhrnný trest za veškerou trestnou činnost, kterou byl uznán vinným shora citovaným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ve spojení s citovaným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích.
Pokud jde o především namítanou otázku souhrnného trestu, pak je na místě předeslat, že podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odst. 1 (při ukládání trestu za dva nebo více trestných činů soud uloží trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin (spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu; souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším).
Souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. přichází v úvahu pouze v případě vícečinného souběhu, a to jen tehdy, byl-li pachatel za část sbíhající se trestné činnosti odsouzen, lze-li k takovému odsouzení přihlížet. Odsuzujícím rozsudkem soudu prvního stupně za jiný trestný čin se v §35 odst. 2 tr. zák. rozumí prvý odsuzující rozsudek (případně trestní příkaz) o jiném trestném činu bez ohledu na to, zda případně v řádném nebo mimořádném opravném řízení byl tento rozsudek (trestní příkaz) zrušen, pokud i po tomto opravném řízení věc skončila pravomocným odsouzením pachatele. Jestliže obviněný spáchal další trestný čin po právní moci prvého odsuzujícího rozsudku (trestního příkazu) soudu prvního stupně, třebas tento rozsudek (trestní příkaz) byl v pozdějším řízení zrušen a v téže věci byl vyhlášen nový rozsudek, kterému spáchání dalšího trestného činu tedy předcházelo, nejde o souběh trestných činů, ale o recidivu a uložení souhrnného trestu je tu vyloučeno (viz rozhodnutí č. 41/1968 Sb. rozh. tr., podobně též rozhodnutí č. 34/1965 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí č. 52/1971 Sb. rozh. tr.).
Pro posouzení, zda má být ukládán souhrnný trest je tedy stěžejní otázkou vzájemný vztah dvou nebo více trestných činů, o nichž se rozhoduje v samostatných řízeních, tzn. zda a které z nich jsou trestnými činy sbíhajícími se a které nikoliv. Souhrnný trest podle §35 a odst. 2 tr. zák. je možné uložit pouze v případě vícečinného souběhu, pokud je o činech rozhodováno alespoň ve dvou samostatných řízeních. Vícečinný souběh je z hlediska ukládání souhrnného trestu dán za současného splnění následujících podmínek: musí se jednat o trestnou činnost téhož pachatele, který spáchal samostatnými skutky dva nebo více trestných činů, přičemž v období mezi spácháním těchto trestných činů nesmí být vyhlášen odsuzující rozsudek soudu prvního stupně (resp. nesmí být pachateli doručen trestní příkaz) za jakýkoliv z nich, pokud trestní věc, v níž byl odsuzující rozsudek (resp. trestní příkaz) vydán, skončila, byť i po opravném řízení, pravomocným odsouzením pachatele.
V návaznosti na tyto skutečnosti je třeba připomenout, že prvý pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a trestný čin poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. (spácháno v jednočinném souběhu skutkem popsaným pod body 1. až 5. výroku rozsudku soudu prvého stupně) obviněný ukončil dne 18. 11. 2007. Dále je třeba zdůraznit, že za jednání pod bodem 1. až 3. byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň – jih ze dne 31. 3. 2008, sp. zn. 1 T 37/2008, pravomocným dne 19. 4. 2008, který mu byl doručen dne 10. 4. 2008. Posledně uvedená skutečnost má zásadní význam potud, že vylučuje závěr, že by trestná činnost popsaná pod bodem 1. až 5. výroku rozsudku soudu prvního stupně byla ve vícečinném souběhu s trestnou činností spáchanou pokračujícím skutkem popsaným v napadeném rozsudku pod body 6. až 13., 15., 16. a 18. (pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., spáchaný v jednočinném souběhu s trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák.). V důsledku zmíněného doručení trestního příkazu, jež má účinky vyhlášení odsuzujícího rozsudku, je totiž třeba dovodit, že pokračující skutek, potažmo trestná činnost, počínaje bodem 6. má se zřetelem datu ukončení dne 20. 5. 2008 (to je pro řešení dané problematiky určující), charakter recidivy k prvému skutku.
Více trestných činů je v souběhu jen potud, pokud mezi spácháním časově prvního z nich a časově posledního z nich nebyl vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující - byť nepravomocný - rozsudek (doručen trestní příkaz) za nějaký trestný čin (viz rozhodnutí č. 8/1974 – II. Sb. rozh. tr.).
K tomu je třeba dodat, že právě tato další trestná činnost založená pokračujícím skutkem popsaným v napadeném rozsudku počínaje bodem 6. (a nikoli trestná činnost popsaná pod bodem 1. až 5. výroku rozsudku soudu prvního stupně) byla spáchána ve vícečinném souběhu s trestnou činností, pro kterou byl obviněný odsouzen rozsudkem Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 5 T 150/2008, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 155/2009, (této další trestné činnosti se obviněný dopustil v době od 26. 6. 2008 do 6. 7. 2008).
Vzhledem k rozvedeným skutečnostem nelze činit závěr, že by obviněnému měl být za veškerou trestnou činnost, kterou byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 18 T 119/2008, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2010, sp. zn. 4 To 148/2010, uložen se zřetelem a ve vztahu k rozsudku Okresního soudu Plzeň - město ze dne 22. 1. 2009, sp. zn. 5 T 150/2008, ve znění rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 10. 2009, sp. zn. 9 To 155/2009, jeden souhrnný trest, jak se toho ve svém dovolání obviněný domáhá. Naopak, lze stručně shrnout, že úvahy a závěry soudu prvého a druhého stupně o nutnosti uložit obviněnému jednak společný trest podle §37a tr. zák. (za trestnou činnost spáchanou skutkem popsaným pod body 1. až 5. výroku rozsudku soudu prvého stupně) a jednak souhrnný trest (za ostatní trestné činy) jsou správné. Za tohoto stavu věci nelze považovat za vadu, pokud součet uložených trestů odnětí svobody převýšil horní hranici trestu odnětí svobody stanovenou trestním zákonem pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 2 tr. zák. Je totiž podstatné, že nešlo o jediný trest [v takovém případě by skutečně šlo o vadu ve smyslu dovolacího důvodu podle §265 jde o odst. 1 písm. h) tr. ř.], nýbrž o dva samostatné tresty (nepřevyšující trestní sazbu stanovenou zákonem na trestné činy, jimiž byl obviněný uznán vinným), které takto sčítat nelze.
Z těchto důvodů dospěl Nejvyšší soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti formálně právně relevantní argumentace dovolání.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. S ohledem na shora stručně (§265i odst. 2 tr. ř.) uvedené důvody Nejvyšší soud v souladu s citovaným ustanovením zákona dovolání obviněného odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. srpna 2010
Předseda senátu:
JUDr. Vladimír Veselý