ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1044.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1044/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 13. října 2010 v neveřejném zasedání k odvolání obviněného Z. P. , které podal proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 55 To 427/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 T 32/2008, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují : 1) usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. dubna 2010, sp. zn. 55 To 427/2009, pokud jím zůstal nedotčen rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2009, sp. zn. 9 T 32/2008, ve výroku o vině trestnými činy znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zákona a ve výroku o trestu, 2) rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. září 2009, sp. zn. 9 T 32/2008, ve výroku o vině těmito trestnými činy a ve výroku o trestu.
Podle §265k odst. 2 t. ř. se současně zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 9. 2009, sp. zn. 9 T 32/2008, byl obviněný Z. P. uznán vinným tím, že
1) dne 13. 9. 2007, kolem 13.00 hodin v okrese O., v katastru obce B., chatařské oblasti U S., nejprve neoprávněně vnikl do neuzamčené chaty, poté uchopil L. H. za ruku a vtáhl ji do chatky, stáhnul si kalhoty a poté ji za užití slovních výhrůžek „Nic ti neudělám, pokud uděláš, co já budu chtít! Potřebuju vodstříkat a ty mně ho musíš podržet, abych mohl vodstříkat! Musíš mě udělat, musíš mně to udělat, tak začni!“, přinutil třít nejprve jednou rukou a poté oběma rukama jeho ztopořený pohlavní úd, kdy poškozená mu vyhověla z obavy o svůj život a zdraví a třela mu pohlavní úd, a to až do jeho vyvrcholení, kdy ejakuloval i na ruku poškozené, poté se oblékl a odešel neznámo kam, ke zranění poškozené nedošlo, ale ta utrpěla psychickou újmu.
2) v blíže nezjištěné době v měsíci červenci 2007 v okrese O., v katastru obce B., chatařské oblasti U S., u zahradní chatky u živého plotu ze smrčků pozoroval Li. H. a přitom onanoval a když se poškozená k němu přiblížila, tak přistoupil ještě blíž k brance a sdělil jí „Podívej se kolik mám semene. Pojď, já ti ho dám do pusy!“, kdy poté na něj poškozená stříkla pepřový sprej, zasáhla jej do čela a on poté z místa uprchl, ke zranění poškozené nedošlo, přičemž uvedené hrubé neslušnosti se dopustil na místě veřejnosti přístupném.
Podle rozsudku soudu I. stupně jednáním v bodě 1) spáchal trestné činy znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona a porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zákona. Jednáním v bodě 2) pak trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona. Podle §241 odst. 1 a §35 odst. 1 tr. zákona, byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný a okresní státní zástupce odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci zamítnuta podle §256 tr. ř. jako nedůvodná.
Usnesení odvolacího soudu napadl obviněný řádně a včas podaným dovoláním, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř.
Ohledně jednání v bodě 1) namítá, že podle popisu skutku by jeho jednání mohlo být spíš kvalifikováno jako trestný čin vydírání, když měl poškozené vyhrožovat slovy „nic ti neudělám, pokud uděláš, co já budu chtít“. Celé jednání, jímž byl uznán vinným ale podle jeho názoru neodpovídá provedeným důkazům, když jediným přímým důkazem je výpověď poškozené L. H. a druhá poškozená (Li. H.) jej nebyla schopna jednoznačně označit za pachatele. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu k dovolání nevyjádřila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z uvedeného vyplývá, že uplatněným důvodům dovolání neodpovídají námitky obviněného, že zjištěné jednání neodpovídá provedeným důkazům, že jediným přímým důkazem je výpověď L. H. a poškozená Li. H. nebyla schopna jednoznačně jej označit za pachatele. Tyto námitky nesměřují proti právnímu posouzení skutku jak byl zjištěn soudem I. stupně, ale naopak jsou zaměřeny na zpochybnění skutkových závěrů, které byly učiněny na základě důkazů provedených v této trestní věci, kdy právě za účelem jejího řádného objasnění byl rozsudek soudu I. stupně opakovaně zrušen odvolacím soudem. Mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními Nejvyšší soud neshledal rozpor.
Uplatněnému důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tak odpovídá toliko námitka obviněného proti skutku uvedenému v bodě 1) rozsudku soudu I. stupně, který podle obviněného odpovídá trestnému činu vydírání a nikoli znásilnění. Z obsahu dovolání pak vyplývá, že existenci dalšího uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný zakládá právě na existenci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v předcházejícím řízení.
Podle právní věty rozsudku soudu I. stupně se obviněný trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona dopustil tím, že násilím donutil jiného k jinému obdobnému pohlavnímu styku. Podstata námitky obviněného tak směřuje proti právnímu závěru soudů, že jednání uvedené v bodě 1) výroku o vině je jiným obdobným pohlavním stykem.
Jak vyplývá z popisu předmětného skutku, obviněný měl za užití slovních výhrůžek donutit poškozenou k tomu, aby mu rukama třela jeho ztopořený pohlavní úd, což poškozená učinila až do jeho vyvrcholení. Již ze znění formálního znaku „jiný obdobný pohlavní styk“ vyplývá, že k jeho naplnění je nutné, aby dané jednání svým způsobem provedení a závažností bylo srovnatelné se souloží jako spojením pohlavních orgánů, přičemž závaznost takového jednání je třeba hodnotit především z hlediska jeho fyzických nebo psychických následků pro poškozenou osobu. Proto jsou za obdobu pohlavního styku z hlediska závažnosti i následku považovány praktiky jako orální nebo anální pohlavní styk, ale také opakované zajíždění prstem do pochvy poškozené. Takováto jednání totiž z fyzického i psychického hlediska představují obdobný dramatický zážitek jako při násilné souloži.
V tomto případě se sice jedná o delikt týkající se sexuální oblasti, a spáchaný za účelem sexuálního uspokojení obviněného, ale z hlediska zásahu do sexuální integrity, resp. svobody rozhodování poškozené o jejím pohlavním životě, jde o zásah výrazně méně intenzivní a traumatizující, než by tomu bylo v případě výše uvedených jednání. Obviněný žádným způsobem poškozenou neosahával na intimních místech, jeho jediným cílem bylo, aby mu rukama třela pohlavní úd a on tak dosáhl svého pohlavního uspokojení, což je v souladu i se závěrem znalce (sexuologa), že vizuální podněty mají pro obviněného nízkou stimulační hodnotu a měl zájem získat starší ženu pro taktilní (dotykovou) stimulaci.
Byť soud I. stupně v popisu skutku také konstatoval, že poškozená „utrpěla psychickou újmu“, je touto znalkyní (klinická psychologie) hodnocena jako poměrně sebejistá, bez známek duševní choroby či poruchy. Vzhledem k jejímu vyššímu věku je také zřejmé, že má zkušenosti v oblasti sexuálního života, takže jednání obviněného mělo na poškozenou nepochybně méně traumatizující účinky, než by tomu bylo u osoby nezletilé a zcela nezkušené, ale také než by tomu bylo přímo v případě násilného vykonání pohlavního styku souloží nebo výše uvedených obdobných pohlavních styků. Vzhledem ke způsobu jednání obviněného a následku jeho jednání tak v daném případě soudy nesprávně dospěly k závěru, že byl naplněn znak jiného obdobného pohlavního styku ve smyslu trestného činu znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona. Napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu I. stupně o vině Z. P. trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1 tr. zákona proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Protože je tak ve věci dán tento uplatněný důvod dovolání, je také dán ve věci druhý uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Proto Nejvyšší soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš