ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1099.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1099/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. října 2010 o dovolání obviněného M. Ř. a obviněného M. Ř. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 6 To 378/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 2 T 336/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. Ř. a M. Ř. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Obvinění M. Ř. a M. Ř. byli rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 12. 3. 2009, sp. zn. 2 T 336/2008, uznáni vinnými trestným činem ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpeční recidivisté podle §41 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. jako spolupachatelé podle §9 odst. 2 tr. zák. Obviněný M. Ř. byl za tyto trestné činy odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání devíti let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněný M. Ř. byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §42 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený V. K. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obvinění proti výrokům o vině a trestech a státní zástupce proti výrokům o trestech v neprospěch obou obviněných, a dále poškozená Všeobecná pojišťovna proti výroku o náhradě škody. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 6 To 378/2009, rozhodl o odvolání poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, podle §259 odst. 3 tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněným povinnost nahradit společně a nerozdílně škodu poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem Praha 3, Orlická 4/2020, ve výši 64.393,- Kč. Krajský soud v Ústí nad Labem uvedeným rozsudkem rozhodl o odvoláních obou obviněných a státního zástupce tak, že podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obou obviněných a státního zástupce jako nedůvodná.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 6 To 378/2009, podali obvinění včas dovolání prostřednictvím svých obhájců.
Obviněný M. Ř. opřel své dovolání o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Namítl, že skutek popsaný ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., především nebyl dán úmysl ublížit poškozenému na zdraví. Vytkl soudům nižších stupňů, že neprovedly důkazy svědčící o tom, že konflikt vyprovokoval poškozený V. K., že nebyl proveden důkaz záznamem kamerového systému, že nebyli vyslechnuti svědci mongolské národnosti, ani nebyla provedena navrhovaná rekonstrukce. Obviněný spatřuje pochybení v rámci vyšetřování jeho trestní věci i v tom, že nebyl nalezen teleskopický obušek jako předmět doličný. Vyšetřování případu považuje za neúplné a povrchní. Obviněný je přesvědčen, že jeho jednání mělo být správně kvalifikováno jako jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák. a dodal, že pokud by připustil správnost výroku o vině, byl mu soudem uložen nepřiměřeně přísný trest.
Obviněný M. Ř. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 6 To 378/2009, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl se závazným právním názorem, aby stíhaný skutek byl posouzen jako nutná obrana ve smyslu §13 tr. zák., případně aby Nejvyšší soud sám rozhodl ve věci.
Obviněný M. Ř. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že skutek popsaný ve výrokové části rozsudku soudu prvního stupně sice vykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §222 odst. 1 tr. zák., avšak on svým jednáním odvracel trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem. Jeho jednání proto mělo být správně kvalifikováno jako jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák. Obviněný tvrdí, že ve skutečnosti poškozený V. K. napadl jeho bratra M. Ř., proto zasáhl proti poškozenému, obušek mu vytrhl a použil jej proti poškozenému. Podle obviněného bylo soudem prvního stupně porušeno jeho právo na obhajobu, když nevyslechl nestranné svědky, kteří incident sledovali, konkrétně V. H. a dále svědky mongolské národnosti. Namítl, že nebyl vyhodnocen záznam kamerového systému z místa činu, a ani nebyla provedena rekonstrukce. Obviněný je přesvědčen, že pokud by nezasáhl do sporu mezi jeho bratrem a poškozeným, bylo by bratrovo zranění závažnější než to, které bylo způsobeno poškozenému. Obviněný dále napadl výrok o vině v části, v němž soud kvalifikoval jeho jednání jako jednání zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák. a je přesvědčen, že pro tuto kvalifikaci nejsou splněny materiální podmínky, neboť od spáchání předcházejícího trestného činu uplynulo více jak jedenáct let, dopustil se jej ve věku blízkém věku mladistvých, a jednalo se o skutek spáchaný ve stadiu pokusu.
Obviněný M. Ř. proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2009, sp. zn. 6 To 378/2009, a aby podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne projednání dovolání obou obviněných k jejich dovoláním nevyjádřila.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněných M. Ř. a M. Ř. jsou zjevně neopodstatněná. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. Ř. učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Obviněný tak sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Obviněný M. Ř. napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů především tím, že jim vytkl, že neprovedly důkazy svědčící o tom, že konflikt vyprovokoval poškozený V. K., že nebyl proveden důkaz záznamem kamerového systému, že nebyli vyslechnuti svědci mongolské národnosti, ani nebyla provedena navrhovaná rekonstrukce. Těmito námitkami napadl rozsah provedeného dokazování a nikoli nesprávnost právního posouzení skutku, jak to vyžaduje uplatněný dovolací důvod.
Dovolací soud je vázán skutkovými zjištěními, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním, tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy, nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002).
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze podřadit ani námitku obviněného, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest. V rámci tohoto dovolacího důvodu se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. K nápravě vad týkajících se výroku o trestu je určen dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale pouze v těch případech, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku, které spočívají v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitku nepřiměřené přísnosti trestu nelze podřadit pod žádný z taxativně vymezených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. a tudíž ji nelze uplatnit v rámci řízení o dovolání.
Jako jedinou právní námitku relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno považovat námitku obviněného, že nenaplnil subjektivní znak trestného činu, jímž byl uznán vinným, neboť neměl úmysl způsobit poškozenému újmu na zdraví. Tato námitka je však zjevně neopodstatněná. Obviněný opřel tuto námitku o skutkové argumenty, jimiž napadl skutková zjištění soudů nižších stupňů. Z nich však vyplývá, že obviněný M. Ř. nejprve srazil poškozeného údery pěstí na zem, kde ho následně bil pěstmi a kopal do něj. Z takto popsaného skutkového děje je nutno dovodit i úmysl obviněného způsobit poškozenému újmu na zdraví, neboť při popsaném způsobu útoku nelze předpokládat, že by poškozený vyvázl bez újmy na zdraví.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný M. Ř. uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v druhé alternativě. Nejvyšší soud shledal, že řízení před soudem prvního stupně nevykazuje žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Z těchto důvodů není dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Pokud jde o dovolání obviněného M. Ř. , Nejvyšší soud shledal, že v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil převážně skutkové námitky, které nenaplňují tento důvod dovolání. Obviněný v dovolání uplatnil totožné skutkové námitky jako jeho bratr a spoluobviněný M. Ř., když mimo jiné namítl, že soud prvního stupně nevyslechl nestranné svědky, kteří incident sledovali, konkrétně V. H. a svědky mongolské národnosti, a že nebyl vyhodnocen záznam kamerového systému z místa činu, ani nebyla provedena rekonstrukce. Tyto námitky nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., stejně jako tvrzení obviněného, že ve skutečnosti poškozený V. K. napadl jeho bratra M. Ř., proto on zasáhl proti poškozenému. Obviněný M. Ř. se tímto tvrzením snaží prosadit odlišné skutkové závěry, než ke kterým dospěly soudy nižších stupňů a jimiž je dovolací soud vázán.
Za námitku právního charakteru lze považovat jen námitku obviněného, že nebyla splněna materiální podmínka pro právní kvalifikaci jeho jednání jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák.
Tato námitka je zjevně neopodstatněná, neboť jak správně uvádí odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, ačkoli uplynul delší časový odstup od předchozího postihu za obdobně závažný trestný čin, je nutné zohlednit, že obviněný nevykonal uložený trest odnětí svobody, ale byl podmíněně propuštěn na zkušební dobu tří roků do dne 4. 4. 2005. Obviněný se následně dopustil další trestné činnosti včetně násilné trestné činnosti, za kterou mu byl rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 9. 2006, sp. zn. 6 T 76/2003, uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků, který vykonal dne 14. 5. 2007. Za daných okolností nemá význam námitka obviněného týkající se značného časového odstupu od předchozí trestné činnosti. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že byly splněny jak formální tak i materiální podmínky právní kvalifikace jednání obviněného jako zvlášť nebezpečného recidivisty podle §41 odst. 1 tr. zák.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., uplatnil obviněný M. Ř. rovněž v jeho druhé alternativě. V řízení před soudem prvního stupně nebyl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Proto ani v případě obviněného M. Ř. nebyl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Oba obvinění namítali, že jejich jednání mělo být posouzeno podle §13 tr. zák. jako nutná obrana. Pro takové posouzení však dovolací soud neshledal žádné důvody. Ze skutkových zjištění, jimiž je v řízení o dovolání zásadně vázán, nevyplývá žádná okolnost, zejména útok poškozeného proti obviněnému M. Ř., která by mohla vést k posouzení jednání obou obviněných jako jednání v nutné obraně podle §13 tr. zák.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný M. Ř. a obviněný M. Ř. uplatnili převážně skutkové námitky a částečně právní námitky, jež lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod, které však shledal neopodstatněnými. Proto odmítl dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná. O dovoláních rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Oba obvinění učinili návrh, aby předseda senátu Okresního soudu v Litoměřicích podle §265h odst. 3 tr. ř. navrhl Nejvyššímu soudu přerušení výkonu trestu odnětí svobody obou obviněných. Předseda senátu Okresního soudu v Litoměřicích však takový návrh neučinil, proto Nejvyšší soud nerozhodl o přerušení výkonu trestu obou obviněných. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody ani pro postup podle §265o odst. 1 tr. ř., podle něhož může přerušit výkon rozhodnutí i bez podnětu předsedy senátu soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek