ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1104.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1104/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. 10. 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. A. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 9 To 76/2009, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 2/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. A. B. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2009, sp. zn. 2 T 2/2007, byl obviněný Ing. A. B. uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. l tr. zák., §250 odst. 1, 4 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 druhá alinea, odst. 3 písm. a), b) tr. zák., §143 tr. zák. a odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zák., §143 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na deset roků a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. l písm. a) tr. zák. k trestu propadnutí věci. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněných J. B., J. L. a K. P.
V případě obviněného Ing. A. B. byl jako pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. l tr. zák., §250 odst. 1, 4 tr. zák. a trestný čin padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 druhá alinea, 3 písm. a), b) tr. zák., §143 tr. zák. posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Praze spočíval v podstatě v tom, že obvinění Ing. A. B. a K. P. společně s dalšími neztotožněnými osobami (bod 1 výroku o vině), obvinění Ing. A. B., K. P., J. B. a další neztotožněné osoby (bod 2 výroku o vině) a obvinění Ing. A. B., K. P., J. L., samostatně stíhaní M. B., M. Z. a další neztotožněné osoby (bod 3 výroku o vině) provedli v době od března 2006 do září 2006 machinace založené na tom, že neztotožněné osoby opatřily informace o účtu obchodní společnosti KART, spol. s r.o., vedeném u Komerční banky, a.s., o účtu Ing. J. K. vedeném u České spořitelny, a.s., a o účtu Bytového družstva Veletržní 17 vedeném u České spořitelny, a.s., včetně podpisových vzorů, a to za účelem neoprávněných převodů s použitím padělaných příkazů k úhradě a za účelem následných výběrů finančních prostředků k vlastnímu obohacení, seznámily s tímto záměrem obviněného Ing. A. B., který kontaktoval obviněného K. P., ten podle pokynů obviněného Ing. A. B. nechal založit účty u eBanky, a.s, a předal mu k těmto účtům příslušné doklady a elektronický klíč, obviněný Ing. A. B. je dále předal neztotožněným osobám, některé z nich pak vhodily do sběrného boxu Komerční banky, a.s., a do sběrného boxu České spořitelny, a.s., padělané příkazy k úhradě opatřené napodobeninou podpisu oprávněných osob, resp. též napodobeninou razítka bytového družstva, na jejichž podkladě měly být na účty zřízené za tím účelem u eBanky, a.s., převedeny finanční prostředky ve výši 2 823 000 Kč z účtu obchodní společnosti KART, spol. s r.o., ve výši 3 035 000 Kč z účtu Ing. J. K. a ve výši 980 000 Kč z účtu Bytového družstva Veletržní 17, přičemž obviněný Ing. A. B. a další osoby takto dosáhli převedení celkové částky 3 225 000 Kč, zatímco převodu další částky v celkové výši 3 613 000 Kč se jim nepodařilo dosáhnout, protože banky některé převody nerealizovaly. Podle zjištění Městského soudu v Praze uvedeného ve výroku o vině obviněný Ing. A. B. jednal s vědomím všech uvedených skutečností včetně toho, že k převodu finančních prostředků mají být použity padělané příkazy k úhradě.
O odvoláních, která podali obviněný Ing. A. B. proti všem jeho se týkajícím výrokům a dále i obvinění J. L. a K. P., bylo rozhodnuto rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 9 To 76/2009. Pokud jde o obviněného Ing. A. B., byl rozsudek Městského soudu v Praze ohledně tohoto obviněného podle §258 odst. l písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že mu byl uložen podle §140 odst. 3 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody na deset roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §55 odst. l písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci.
Obviněný Ing. A. B. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze. Tento rozsudek napadl v tom směru, že jím byl ponechán beze změny výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. V mezích tohoto dovolacího důvodu namítl, že použitá právní kvalifikace nevyplývá ze zjištěného skutkového stavu. Podle obviněného ve výroku o vině není vyjádřeno jeho zavinění jako znak obou trestných činů. Dále obviněný uvedl, že z výroku o vině není zřejmé, jak měl naplnit ten ze zákonných znaků trestného činu podvodu, který spočívá v uvedení někoho v omyl, a v čem má být příčinná souvislost mezi jeho jednáním a následkem. Obviněný také vytkl, že z jeho strany nedošlo k naplnění znaků organizované skupiny ani k naplnění znaku škody velkého rozsahu. Mimo rámec dovolacího důvodu obviněný uplatnil rozsáhlé námitky týkající se jednak skutkových zjištění soudů a způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, a jednak procesního postupu soudů. Obviněný Ing. A. B. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil oba rozsudky a aby přikázal Městskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je převážně založeno na námitkách, které nejsou dovolacím důvodem, a že pokud se dovolání opírá o námitky, které odpovídají dovolacímu důvodu, je zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů, které jsou výslovně stanoveny v §265b odst. 1 písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení je zřejmé, že právním posouzením skutku se míní jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Významné je, že jde o právní posouzení skutku, tak jako ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Znovu je třeba připomenout povahu dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který je určen k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou pravým opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Městského soudu v Praze, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Obviněný Ing. A. B. nijak nezpochybňoval to, že k machinacím uvedeným ve výroku o vině došlo, ale snažil se o prosazení verze, podle které sám s těmito machinacemi neměl nic společného. Podíl obviněného Ing. A. B. na uvedených machinacích jasně vyplývá především z výpovědí obviněného K. P., který velmi podrobně, zcela konkrétně a naprosto přesvědčivě vylíčil okolnosti, za nichž byl do celé věci zapojen, přičemž výslovně uvedl, že účast na věci přijal na popud obviněného Ing. A. B., dostával od něho pokyny, udržoval s ním spojení a řídil se jeho instrukcemi. Z výpovědí obviněného K. P. je jasně patrno, že jeho součinnost s obviněným Ing. A. B. spadala do toho stadia posuzovaných machinací, které spočívalo v založení účtů u eBanky, a.s., avšak bylo fyzicky provedeno tak, aby účet byl založen jinou osobou a aby z ničeho nebyla viditelná angažovanost obviněného Ing. A. B. Obviněný K. P. ve svých výpovědích zároveň zdůraznil, že po založení těchto účtů vždy v souladu s pokyny obviněného Ing. A. B. předal tomuto obviněnému nejen veškeré doklady týkající se účtů, ale zejména též příslušný elektronický klíč. Tím se obviněný Ing. A. B. ocitl v postavení osoby, která v uvedeném stádiu účty vedené u eBanky, a.s., kontrolovala a měla nad nimi dispozici, byt' poté tuto kontrolu a dispozici předal jiným osobám zúčastněným na posuzovaných machinacích. O věrohodnosti výpovědí obviněného K. P. jednoznačně svědčí odposlech a záznam telekomunikačního provozu (§88 a násl. tr. ř.). Obsah odposlechnutých telefonních hovorů obviněných Ing. A. B. a K. P., tak jak ho Městský soud v Praze konkrétně reprodukoval na str. 41-44 odůvodnění svého rozsudku, evidentně svědčí o aktivní roli obviněného Ing. A. B. v posuzovaných machinacích i o tom, že znal jejich podstatu, smysl a cíl. Konkrétnost údajů sdělovaných při odposlechnutých telefonních hovorech, mezi kterými dokonce figuruje číslo účtu založeného obviněným J. L. u eBanky, a.s. (bod 3 výroku o vině), přesvědčivě dokládá, že obviněný Ing. A. B. patřil do okruhu osob, které při posuzovaných machinacích jednaly společně a postupovaly koordinovaně. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu je důkazem, který plně podporuje věrohodnost tvrzení obviněného K. P. ohledně jednání a celkové účasti obviněného Ing. A. B. při posuzovaných machinacích. Styky obou těchto obviněných byly potvrzeny nakonec i výsledkem sledování osob a věcí (§158d tr. ř.), jak Městský soud v Praze vyložil na str. 45-46 odůvodnění svého rozsudku. Bez významu v tomto ohledu není ani to, že spojení obviněného Ing. A. B. s obviněným K. P. potvrzuje také daktyloskopická stopa nalezená na listině, kterou měl obviněný K. P. u sebe při zadržení a na které bylo napsáno číslo účtu vedeného u eBanky, a.s., a založeného obviněným J. L. Zjištění týkající se podílu obviněného Ing. A. B. na posuzovaných machinacích, která jsou uvedena ve skutkové části výroku o vině, mají pevné obsahové zakotvení v provedených důkazech. Městský soud v Praze hodnotil důkazy v souladu s jejich obsahem a ve shodě se zásadami logického uvažování, přičemž v odůvodnění svého rozsudku podrobně, ale zároveň jasně, srozumitelně, přehledně a ověřitelně vysvětlil svůj hodnotící postup. Při tom se nedopustil žádné deformace důkazů ani jiného vybočení z mezí volného hodnocení důkazů. Pokud hodnocení důkazů, tak jak ho podal Městský soud v Praze, v napadeném rozsudku akceptoval Vrchní soud v Praze, nelze ani jemu vytknout nic, co by skutková zjištění uvedená ve výroku o vině obviněného Ing. A. B. stavělo do extrémního rozporu s provedenými důkazy. To, že obviněný Ing. A. B. nesouhlasí s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů o své účasti na posuzovaných machinacích, není dovolacím důvodem.
Dovolací důvod lze spatřovat jen v námitkách týkajících se právního posouzení skutku ve vazbě na ta skutková zjištění, která jsou uvedena ve výroku o vině a podrobně dále rozvedena zejména v odůvodnění rozsudku Městského soudu v Praze. Žádné z těchto námitek však Nejvyšší soud nemohl přisvědčit.
Ze zjištěného skutkového stavu – pokud jím je ovšem míněn skutkový stav, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje obviněný Ing. A. B. – vyplývá naplnění zákonných znaků obou trestných činů, kterými byl obviněný uznán vinným (resp. pokusu trestného činu), a to z důvodů, které vyložily již Městský soud v Praze a Vrchní soud v Praze ve svých rozsudcích.
Úmyslné zavinění obviněného Ing. A. B. je ve skutkové části výroku o vině odpovídajícím způsobem vyjádřeno zjištěním, že jednal s vědomím všech rozhodných skutečností včetně toho, že k převodu finančních prostředků z bankovních účtů poškozených na účty založené za tím účelem u eBanky, a.s., mají být použity padělané příkazy k úhradě. O úmyslu obviněného jasně svědčí také způsob jeho jednání, které směřovalo k tomu, aby účty zakládané u eBanky, a.s., navenek nevykazovaly žádnou souvislost s ním osobně ani s dalšími osobami, v jejichž rukou nakonec měly skončit převáděné finanční prostředky.
Výrok o vině obviněného Ing. A. B. není nikterak v rozporu s namítanou okolností, že nikoho neuvedl v omyl, protože sám se nepodílel na padělání platebních příkazů ani na jejich užití. Posuzované machinace jako celek byly velmi rafinované a sofistikované a k jejich provedení bylo nezbytné větší množství dílčích na sebe navazujících a vzájemně se podmiňujících úkonů. K tomu přistupovala snaha osob, které k těmto machinacím daly popud, a osob, které svým jednáním garantovaly jejich úspěšné provedení, vystupovat utajeně, tak aby navenek nebylo patrno nic, co by ukazovalo na jejich angažovanost. Z toho všeho logicky vyplývalo, že tyto machinace musely být provedeny za součinnosti více osob, z nichž každá vykonala jen určitou dílčí část machinací. Obviněný Ing. A. B. evidentně náležel do okruhu společně jednajících osob, které znaly skutečnou povahu, smysl, způsob provedení a cíl posuzovaných machinací a které tento cíl, tj. získat cizí finanční prostředky uložené na bankovních účtech, také sledovaly. Tím je odůvodněn závěr, že obviněný Ing. A. B. byl spolupachatelem podle §9 odst. 2 tr. zák. Podstatou spolupachatelství je to, že každá ze společně jednajících osob odpovídá za trestný čin, jako by ho spáchala sama. Odpovídá tedy za celý rozsah jednání i za celý rozsah způsobeného následku, resp. následku, ke kterému směřoval pokus, byť se její konkrétní jednání omezovalo jen na vykonání dílčího úkonu, který by jinak sám o sobě k naplnění znaků trestného činu, resp. pokusu nestačil. Podmínkou spolupachatelství není, aby každá ze společně jednajících osob naplnila všechny znaky trestného činu. Postačí, že naplnění znaků trestného činu je výsledkem souhrnu dílčích jednání všech jednajících osob. Podstatné je to, aby čin jako celek měl povahu společné akce všech jednajících osob. Se spolupachatelstvím obviněného Ing. A. B. je plně slučitelné to, že sám fyzicky nepředložil bankám padělané platební příkazy. Jeho spolupachatelství v souvislosti s jednáním ostatních osob a v návaznosti na něj spočívalo v tom, že dal založit účty určené k tomu, aby na ně byly s použitím padělaných platebních příkazů převedeny finanční prostředky, a vytvořil předpoklady pro to, aby předložení padělaných platebních příkazů, které budou banky považovat za pravé, mělo smysl a mohlo vést k zamýšlenému cíli. Jednání obviněného tak bylo jednou z příčin následku, jímž bylo odčerpání finančních prostředků z cizích účtů. Z toho, jakými zásadami je ovládán hmotně právní institut spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., vyplývá, že závěru o spolupachatelství obviněného Ing. A. B. nepřekáží ani další namítaná okolnost, totiž to, že nebyla zjištěna totožnost všech spolupachatelů, a že ve společném řízení nebyly stíhány další osoby, které Městský soud v Praze podle odůvodnění rozsudku považoval za spolupachatele, konkrétně M. B. (syn obviněného) a M. Z., resp. že jejich odděleně vedené trestní stíhání dosud nebylo pravomocně skončeno.
Obviněný Ing. A. B. se trestného činu padělání a pozměňování peněz dopustil evidentně jako člen organizované skupiny ve smyslu §140 odst. 3 písm. a) tr. zák. Ve vztahu k trestnému činu podvodu byla tato okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §250 odst. 3 písm. a) tr. zák. pominuta. Oporou posouzení skutku podle §140 odst. 3 písm. a) tr. zák. jsou zjištění týkající se toho, že provedení posuzovaných machinací bylo jako celek naplánováno a rozděleno mezi více osob, jejichž činnost na sebe navazovala, byla koordinována a vzájemně podmíněna. V tomto rámci každé z jednajících osob připadl určitý dílčí úkol, jehož splnění navazovalo na splnění úkolu jiné osoby a podmiňovalo splnění úkolu další osoby. Součinnost všech jednajících osob tedy odpovídala typickým znakům organizované skupiny. Závěr, že obviněný spáchal čin jako člen organizované skupiny, nebyl nijak podmíněn tím, že by obviněný musel být hlavním organizátorem trestného činu. Dopustí-li se pachatel činu jako člen organizované skupiny, je pro takovou situaci naopak typické, že jeho jednání se v rámci rozdělení rolí mezi více osob omezuje jen na dílčí a zdánlivě méně významný úkol.
Odpovědnost obviněného Ing. A. B. za to, že z trestného činu podvodu hrozilo způsobení škody velkého rozsahu ve smyslu §250 odst. 4 tr. zák., má odpovídající základ ve zjištění, že z cizích účtů byla dokonanými útoky odčerpána částka 3 225 000 Kč a nedokonanými útoky měla být odčerpána další částka 3 613 000 Kč. Tím byla v souhrnu překročena částka 5 000 000 Kč jako spodní hranice škody velkého rozsahu podle §89 odst. l1 tr. zák. Není žádných důvodů uvažovat o tom,, že při té povaze a rozsáhlosti machinací, do kterých se obviněný společně s dalšími osobami zapojil, by se tato částka nějak vymykala reálným představám obviněného o tom, jaké částky mají být posuzovaným jednáním získány. Ostatně způsobení škody velkého rozsahu tu má jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby povahu těžšího následku, ke kterému se podle §6 písm. a) tr. zák. přihlédne i tehdy, zavinil-li jej pachatel z nedbalosti.
V námitkách hmotně právní povahy ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. neměl Nejvyšší soud žádný podklad k tomu, aby do napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze a do předcházejícího rozsudku Městského soudu v Praze jakkoli zasahoval.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné dodat, že ačkoli dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je hmotně právním dovolacím důvodem, obviněný v rozporu s tím uplatnil v dovolání i procesní námitky, které deklarovaným dovolacím důvodem nejsou. To platí především o námitkách proti postupu Městského soudu v Praze v souvislosti s provedením hlavního líčení, v jehož průběhu se měnilo složení senátu. Vztahuje se to také na námitky proti tomu, že Městský soud v Praze ve výroku o vině upravil oproti obžalobě popis skutku. Městský soud v Praze tím evidentně sledoval výstižnější popis skutku, tak aby plně odpovídal zákonným znakům trestných činů, jimiž byl obviněný uznán vinným. Podstata skutku spočívající v tom, že šlo o odčerpání finančních prostředků z cizích bankovních účtů za použití padělaných platebních příkazů, tím ale zůstala nedotčena. V poměru mezi rozsudkem Městského soudu v Praze na straně jedné a obžalobou, resp. usnesením o zahájení trestního stíhání na straně druhé jde o totožný skutek, byť popsaný s různými dílčími odchylkami. Podmínka spočívající v tom, že předmětem právního posouzení v rozsudku může být pouze skutek, pro který byla podána obžaloba, byla v dané věci splněna. Lze jen připomenout, že totožnost skutku udržuje i částečná shoda jednání nebo částečná shoda následku.
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného Ing. A. B. podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec