ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1123.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1123/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. října 2010 o dovolání obviněného M. M., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. 10 To 225/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 16 T 46/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. 16 T 46/2009, byl obviněný M. M. uznán vinným pod bodem 4) rozsudku trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a pod bodem 5) rozsudku trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §204 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti výrokům vině a trestu. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. 10 To 225/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d) odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně obviněného M. M. v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným trestným činem kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zák. a odsoudil jej podle §204 odst. 3 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. 10 To 225/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle obviněného popis skutku v odsuzujícím rozsudku neobsahuje skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit naplnění zákonného znaku „spáchání činu jako člen organizované skupiny“. Konkrétně z něho nevyplývá, jaká byla dělba úkolů mezi jednotlivými členy organizované skupiny, nelze tedy dospět k závěru, jaký byl skutečný vztah mezi obviněným a spoluobviněnými P. F. a L. T. Namítl, že jeho jednání mělo být správně kvalifikováno pouze jako účastenství ve smyslu §10 odst. 1 tr. zák. na trestném činu kuplířství podle §204 odst. 1 tr. zák. Obviněný je přesvědčen, že pokud jde o skutek popisovaný jako druhý v pořadí, není v tomto popisu skutku vyjádřen znak „zjednání k provozování prostituce“. Uvedl, že není zjevné, kdo sjednal s mladistvou E. V. dohodu o úplatě za poskytování sexuálních služeb.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. 10 To 225/2009, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že k právnímu posouzení jednání pachatele jako člena organizované skupiny je třeba uvést, že organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, nevyžaduje se výslovné přijetí za člena skupiny, ale postačí např. faktické včlenění pachatele do skupiny a podílení se na její činnosti. To současně značí, že „určitou dělbou úkolů“, požadovanou soudní praxí pro závěr o existenci organizované skupiny, není možné rozumět striktní, přesné, trvalejší a jednoznačné rozdělení činností mezi členy skupiny. K naplnění tohoto znaku je tudíž dostatečné zjištění, že spolupachatelé – členové skupiny s jistou mírou koordinovanosti v různých případech společně nebo jednotlivě plní dílčí úkoly potřebné ke konečnému úspěšnému spáchání trestného činu. S poukazem na popis skutku v tzv. skutkové větě napadeného rozsudku lze dovodit závěr, že obviněný jednal jako člen organizované skupiny páchající trestný čin kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. V rámci druhé námitky uvedené v dovolání obviněný tvrdí, že z popisu skutku nelze dovodit, kdo slíbil úplatu mladistvé E. V. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že obviněnému bylo v této souvislosti kladeno za vinu, že osobu mladší než osmnáct let zjednal k provozování prostituce. Zjednáním, jak v konečném důsledku uvedl i obviněný ve svém dovolání, se rozumí i uzavření konkludentní dohody, jejímž obsahem je provozování prostituce, tedy provozování pohlavního styku za úplatu. Podle skutkových zjištění obviněný uzavřel s mladistvou E. V. dohodu, že bude bydlet v jeho penzionu (klubu) a za to bude provozovat prostituci. Takový čin je proto zcela namístě posoudit podle §204 odst. 1, 3 písm. c) trestního zákona. Pokud jde potom o konkrétní okolnosti při stanovení přesné výše odměny, je z učiněných skutkových zjištění zřejmé, že odměna poskytovaná dívkám (provozujícím prostituci), a tedy i E. V., nebyla sjednána např. jako pevná měsíční mzda, ale jako podíl na platbách poskytnutých klienty za služby. Z toho důvodu také není pro právní kvalifikaci trestného činu spáchaného obviněným podstatné, která osoba se na stanovení výše odměny podílela, resp. která osoba ji určila.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného M. M. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Zároveň souhlasila, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zák. se dopustí ten, kdo jiného zjedná, přiměje nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným a takový čin spáchá jako člen organizované skupiny na osobě mladší než osmnáct let.
Námitku obviněného, že z popisu skutku nelze dovodit naplnění znaku spáchání činu „jako člen organizované skupiny“, nelze považovat za důvodnou. Z popisu skutku vyplývá, že obviněný M. M. udílel spoluobviněným P. F. a L. T. pokyny, organizoval jejich činnost a přenechával podíl na jejím výnosu. Takové jednání zjevně naplňuje znak spáchání trestného činu členem organizované skupiny. Organizovanou skupinou se rozumí sdružení více osob, v němž je provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy sdružení a jehož činnost se v důsledku toho vyznačuje plánovitostí a koordinovaností (srov. rozh. č 53/1976-II. a č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Skupina nemusí mít trvalejší charakter a nevyžaduje se ani výslovné přijetí za člena skupiny. Obviněný namítl, že ze skutkových zjištění není zjevné, jaká byla dělba úkolů a vzájemný vztah mezi jednotlivými členy organizované skupiny. Pro posouzení jednání obviněného jako člena organizované skupiny však není podstatné, jakou má organizovaná skupina vnitřní strukturu a jak jsou rozděleny jednotlivé funkce a úkoly, na rozdíl od zločinného spolčení, kde je vyžadována vnitřní organizační struktura s rozdělením funkcí a dělbou činnosti. Z hlediska znaku spáchání činu jako člen organizované skupiny postačí, že je v ní provedena určitá dělba úkolů mezi jednotlivé členy, což v posuzovaném případě bylo splněno.
Nelze přisvědčit ani další námitce obviněného, že v popisu skutku není vyjádřen znak „zjednání k provozování prostituce“. Zjednáním je uzavření smlouvy či dohody (i konkludentní), jejímž obsahem je provozování prostituce. Musí zde tedy být projev vůle obou stran, a to jak kuplíře, tak i osoby provozující prostituci. Prostitucí se pak rozumí pohlavní styk s jinou osobou nebo osobami za úplatu. Ze skutkových závěrů soudů nižších stupňů přitom vyplývá, že obviněný poskytl mladistvé E. V. ubytování s tím, že bude poskytovat sexuální služby za úplatu zákazníkům nočního klubu provozovaného obviněným. Došlo tedy zjevně k dohodě mezi obviněným a mladistvou E. V., že za určitých podmínek bude provozovat prostituci. Jakým způsobem pak byly zisky z prostituce rozdělovány a kdo o nich rozhodoval je již další otázkou, která nemá vliv na správnost právního posouzení jednání obviněného.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů nepochybily, pokud jde o právní posouzení skutku jako trestného činu kuplířství podle §204 odst. 1, 3 písm. b), c) tr. zák., a že právní námitky obviněného jsou zjevně neopodstatněné.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného M. M. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek