ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1147.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1147/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. 10. 2010 o dovolání obviněné M. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 7 To 435/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 77/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné M. M. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. 2 T 77/2009, byla obviněná M. M. uznána vinnou dvojnásobným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzena k trestu odnětí svobody na dva roky nepodmíněně se zařazením do věznice s ostrahou. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Z. D., J. Č. a M. Š. s nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jednoho trestného činu se obviněná podle zjištění Okresního soudu v Hodoníně dopustila skutkem spočívajícím v podstatě v tom, že v době od 2. 4. 2007 do 23. 10. 2007 v H. a na dalších místech v úmyslu obohatit se pod smyšlenou historkou, že je odškodňována za nezákonné odsouzení a že v této souvislosti má možnost získat nová motorová vozidla a nové byty za výhodnou cenu, pod záminkou, že výhodně sežene motorová vozidla a byty, vylákala od čtrnácti různých poškozených za okolností specifikovaných v bodech 1/a-n výroku o vině peníze v celkové částce 2 076 000 Kč.
Druhého trestného činu se obviněná podle zjištění Okresního soudu v Hodoníně dopustila skutkem spočívajícím v podstatě v tom, že v době od 9. 10. 2007 do 23. 10. 2007 v H. za okolností specifikovaných v bodě 2 výroku o vině tvrdila poškozené M. Š., že jí může zajistit právní služby advokáta, který zařídí, aby na její majetek a na majetek jejího syna neproběhly exekuce, a takto od poškozené postupně vylákala peníze v celkové částce 1 308 500 Kč, přičemž pro poškozenou nic nezajistila a ani to neměla v úmyslu.
Odvolání obviněné, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. 7 To 435/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněná podala prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu tohoto ustanovení spatřovala v tom, že nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu spočívající ve způsobení škody. Absenci tohoto znaku trestného činu podvodu vyvozovala z toho, že „v drtivé většině útoků…. ještě před zahájením úkonů v trestním řízení finanční částky vrátila a tato skutečnost je jednotlivými poškozenými potvrzována“. Z toho, že Okresní soud v Hodoníně tři poškozené odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, podle obviněné vyplývá, že si vznikem škody nebyl jist. Kromě toho obviněná namítla, že v důsledku vrácení peněz poškozeným její jednání nebylo trestným činem ani z hlediska materiální podmínky trestnosti činu. Obviněná se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu v Hodoníně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. (nehledě na přísnější právní kvalifikaci vyplývající z okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby) se dopustil mimo jiné ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatil tím, že uvedl někoho v omyl. Naplněním těchto znaků byl trestný čin dokonán, aniž na to měla vliv případná okolnost, že pachatel později vrátil prostředky, které činem získal. Tato okolnost má pouze ten význam, že jde o náhradu škody způsobené trestným činem, avšak samotné trestnosti činu ve smyslu naplnění znaku škody se nijak nedotýká.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, je zřejmé, že výrok o vině žádným z obou trestných činů podvodu nemůže být zvrácen námitkami týkajícími se vrácení peněz poškozeným. Pokud obviněná dodatečně vrátila poškozeným peníze, mělo to povahu náhrady škody způsobené trestným činem, avšak neodnímalo to žádnému ze skutků charakter trestného činu. Zejména to neznamenalo nedostatek toho ze zákonných znaků trestného činu podvodu, který spočívá ve způsobení škody. Pokud obviněná jednotlivým poškozeným nahradila škodu způsobenou trestným činem, měla tato okolnost význam jen pro posouzení stupně nebezpečnosti trestných činů pro společnost. Z tohoto hlediska se Okresní soud v Hodoníně věcí zabýval a v odůvodnění rozsudku jako své zjištění konstatoval, že obviněná ve většině případů finanční prostředky skutečně vrátila, takže většině poškozených nic nedluží. To spolu se zjištěními týkajícími se poměrů obviněné vedlo Okresní soud v Hodoníně k závěru, že je namístě uložit obviněné trest odnětí svobody na dva roky, tedy na samotné dolní hranici zákonné trestní sazby stanovené v §250 odst. 3 tr. zák. Tím Okresní soud v Hodoníně přiměřeně vystihl význam toho, že obviněná nahradila škodu způsobenou trestnými činy (bez ohledu na to, zda všem, nebo většině poškozených). Přitom je vyloučeno považovat náhradu škody za důvod pro závěr, že oba činy měly jen nepatrný stupeň nebezpečnosti pro společnost a že tudíž nebyly trestnými činy pro nedostatek materiální podmínky trestnosti. V tomto ohledu nelze pominout přítomnost poměrně širokého okruhu okolností, které stupeň nebezpečnosti obou činů pro společnost naopak podstatně zvyšují. Zejména jde o početný okruh poškozených, délku doby, po kterou obviněná v páchání prvního trestného činu pokračovala, výši způsobené škody, která u obou trestných činů výrazně překročila částku 500 000 Kč jako spodní hranici značné škody podle §89 odst. 11 tr. zák., §250 odst. 3 písm. b) tr. zák., poměrně rafinovaný způsob provedení obou trestných činů, při němž obviněná spoléhala na zájem poškozených opatřit si výhodně automobily nebo byty (pokud jde o první trestný čin), resp. na zájem poškozené vyhnout se exekuci (pokud jde o druhý trestný čin), a nakonec i recidivu obviněné.
Pro úplnost je třeba dodat, že pokud Okresní soud v Hodoníně postupem podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozené Z. D., J. Č. a M. Š. s nároky na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních, nerozhodl tak proto, že by si nebyl jist tím, že jim byla způsobena škoda. Zjištění, že obviněná i těmto poškozeným způsobila škodu, naopak je výslovnou součástí výroku o vině. Důvodem uvedeného postupu Okresního soudu v Hodoníně ve skutečnosti byly pochybnosti o tom, zda obviněná i těmto třem poškozeným nahradila způsobenou škodu. Výrok podle §229 odst. 1 tr. ř. tedy rozhodně neznamená žádné zpochybnění výroku o vině a je s ním plně slučitelný.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání pokládá Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obviněná podala dovolání u Okresního soudu v Hodoníně dne 26. 4. 2010, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 14. 9. 2010. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2010
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec