ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1173.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1173/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 13. října 2010 o dovolání obviněného J. D. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 11 To 552/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 2 T 205/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. D. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Praha – východ ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. 2 T 205/2009, byl obviněný J. D. uznán vinným v bodě I. pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., a pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a v bodě II. a III. byl uznán vinným pokračujícím trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy pod body I., II., III. byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřicetdva měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit náhradu škody poškozeným v částkách specifikovaných ve výroku o náhradě škody uvedeného rozsudku.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání proti všem výrokům. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 11 To 552/2009, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2009, sp. zn. 11 To 552/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Obviněný namítl, že skutky pod body II. a III. právně kvalifikované jako pokračující trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., mu nebyly prokázány provedenými důkazy. Popřel, že by použil pohrůžky bezprostředního násilí vůči nezletilým poškozeným T. R. a T. H. Zpochybnil výpověď svědka D. B., která podle něj neprokazuje jeho trestnou činnost a není ani podporovaná výpověďmi poškozených. Obviněný dodal, že soud prvního stupně měl za těchto okolností postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo a správně kvalifikovat oba skutky pouze jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že mu byl uložen nepřiměřeně přísný trest, neboť byl údajně nesprávně uznán vinným trestným činem přísnějším z hlediska zákonné trestní sazby, a to trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. s tím, že pokud by byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 tr. zák., čehož se dovoláním domáhá, byl by ohrožen výrazně nižší trestní sazbou. Obviněný je přesvědčen, že odvolací soud pochybil, pokud svým rozhodnutím o odvolání nenapravil vytýkané vady rozsudku soudu prvního stupně, ale naopak potvrdil jeho rozsudek.
Z těchto důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2009, sp. zn.11 To 552/2009, jakož i rozsudek Okresního soudu Praha – východ ze dne 11. 9. 2009, sp. zn. 2 T 205/2009, a aby přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že námitky odvolatele proti výroku o vině spočívají v tvrzení o údajném nesprávném posouzení důkazů a v prosazování vlastní verze průběhu skutkového děje, odlišné od skutkových závěrů, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů. Teprve v návaznosti na tyto námitky se obviněný J. D. snaží prosadit argument, podle kterého mělo být jeho jednání právně posuzováno nikoliv jako pokračující trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., nýbrž jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. Výhrady takového charakteru věcně neodpovídají zákonnému vymezení uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nenaplňují ani žádný jiný důvod z taxativně vymezených dovolacích důvodů obsažených v ustanovení §265b tr. ř. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že se vztahuje jen k druhu a výměře uloženého trestu. Podle ní v posuzované věci nejde o případ, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, zde se rozumí zejména případy uložení některého z druhů trestů uvedených v §27 trestního zákona bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, což je situace, která v žádném případě nenastala. Uvedený dovolací důvod je naplněn také v případě, že byl uložen trest mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Z obsahu dovolání obviněného J. D. je totiž zřejmé, že obviněný v podstatě opírá svůj závěr o existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. o argument, že pokud neměl být uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., měl mu být trest vyměřen v rámci trestní sazby stanovené ustanovením §247 odst. 2 tr. zák. a nikoliv v rámci trestní sazby uvedené v ustanovení §234 odst. 1 tr. zák. Výhrady, které obviněný J. D. vznesl v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. proto nelze podřadit nejen pod tento dovolací důvod, ale ani pod žádný z dalších dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b tr. ř. Existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, je v daném případě bezprostředně vázána na existenci dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. h) tr. ř., z těchto důvodů nebyl dán ani tento dovolací důvod.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Zároveň souhlasila, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je v řízení o dovolání povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav věci zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný popřel svou vinu s tím, že skutky pod body II. a III. mu nebyly provedenými důkazy prokázány bez důvodných pochybností, především zpochybnil výpověď svědka D. B., a proto měl soud v pochybnostech rozhodnout v jeho prospěch. Těmito námitkami však napadl soudy učiněná skutková zjištění, jimiž je dovolací soud vázán. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva.
Dovolání podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze podat, byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek, buď že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (srov. rozh. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Z hlediska naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nezáleží ani na tom, zda byl nepřípustný druh trestu nebo trest mimo trestní sazbu uložen jako trest samostatný, úhrnný, souhrnný, další nebo společný za pokračování v trestném činu.
Obviněný své námitky proti výroku o trestu odvozuje od nesprávnosti výroku o vině. Z hlediska posouzení důvodnosti dovolacího námitek proti výroku o trestu v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je podstatné, že obviněnému byl uložen přípustný druh trestu (trest odnětí svobody), a to ve výměře, která odpovídá trestní sazbě na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, a nikoli na trestný čin jehož kvalifikace se obviněný v dovolání domáhá. Uplatněné námitky proto nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho je zřejmé, že tento důvod dovolání má dvě alternativy uplatnění. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je tedy v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z obsahu podaného dovolání vyplývá, že obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě. Nejvyšší soud však neshledal v rámci řízení před soudem prvního stupně žádnou vadu, která by naplnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř., a proto není dán ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Uplatnění tohoto dovolacího důvodu je vázáno na existenci vad podřaditelných pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. již v řízení u soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného J. D. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. října 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek