ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1179.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1179/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 12. 10. 2010 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch i v neprospěch obviněného P. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 4 To 558/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 4 T 18/2009 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 4 To 558/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 2. 4. 2009, sp. zn. 4 T 18/2009, byl obviněný P. D. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §180d tr. zák., §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem, a podle §49 odst. 1 tr. zák., §50 odst. 1 tr. zák. k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení všech motorových vozidel na jeden rok.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 1. 2010, sp. zn. 4 To 558/2009. Podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Teplicích zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sv.) a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na čtyři měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, a podle §73 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na jeden rok.
Jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný P. D. dne 18. 1. 2009 v 9,30 hodin v H., okr. T., řídil vozidlo zn. Ford Transit, ačkoliv pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mělníku ze dne 20. 6. 2006, sp. zn. 3 T 108/2006, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu osmnácti měsíců, vykonávaný od 16. 2. 2008 do 16. 8. 2009. Oproti rozsudku Okresního soudu v Teplicích pominul Krajský soud v Ústí nad Labem ve výroku o vině zjištění, že obviněný v kritickou dobu nebyl držitelem řidičského oprávnění podle §81 zákona č. 361/2000 Sb. Jinak se skutková zjištění Krajského soudu v Ústí nad Labem shodují se skutkovými zjištěními Okresního soudu v Teplicích.
Nejvyšší státní zástupkyně podala ve prospěch i v neprospěch obviněného v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadla s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu uvedeného dovolacího důvodu spatřovala v tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem neposoudil skutek podle trestního zákona účinného v době činu, nýbrž podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, ačkoli pozdější zákon není pro obviněného příznivější, ale je naopak přísnější. Nejvyšší státní zástupkyně se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Z hlediska vztahu dovolání a napadeného rozsudku je spornou otázkou to, zda skutek měl být posouzen podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinného v době spáchání skutku, anebo podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009, účinného v době rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Pro určení časové působnosti trestních zákonů jako základní zásada platí pravidlo, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Výjimkou z tohoto pravidla jsou případy, kdy se trestnost činu posuzuje podle pozdějšího zákona, avšak to přichází v úvahu jen za předpokladu, že to je pro pachatele příznivější. V tomto ohledu obsahují oba zákony v podstatě totožné ustanovení (viz §16 odst. 1 tr. zák., §2 odst. 1 tr. zákoníku).
Otázka, podle kterého zákona je třeba posoudit trestnost činu, musí být řešena se zřetelem k tomu, že ten či onen zákon je nutno vždy použít jako celek (viz č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). Při řešení uvedené otázky není rozhodující pojmenování trestného činu, nýbrž materiální obsah jednání pachatele (viz č. 32/1962 Sb. rozh. tr.).
Je-li trestnost činu v dané věci posuzována podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, je zřejmé, že skutek vykazuje znaky trestného činu řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák. (viz č. 2/2008 Sb. rozh. tr.). Na první z těchto trestných činů byl stanoven trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest nebo trest zákazu činnosti (§180d tr. zák.). Na druhý trestný čin byl stanoven trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest (§171 odst. 1 tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2009).
Jestliže je trestnost činu posuzována podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., je patrno, že skutek vykazuje znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Na tento přečin je stanoven trest odnětí svobody až na tři léta (§337 odst. 1 tr. zákoníku).
Srovnání trestnosti činu podle obou v úvahu přicházejících zákonů jasně vyznívá tak, pozdější zákon, tj. trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, rozhodně není pro obviněného příznivější, a to v důsledku přísnější trestní sazby. Není tedy důvodu odchylovat se od zásady, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání činu, v daném případě podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, který je pro obviněného dokonce příznivější.
Nic na tom nemění okolnost zdůrazněná Krajským soudem v Ústí nad Labem, totiž že podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 jde o dva trestné činy, zatímco podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 jde o jeden trestný čin (přečin). Spáchání dvou trestných činů v jednočinném souběhu je důvodem pro uložení úhrnného trestu a zároveň má význam jako obecná přitěžující okolnost, ale není podkladem pro závěr, že tím pádem je posouzení skutku podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 pro obviněného nepříznivější. Sazba trestu odnětí svobody s horní hranicí dvou let tím není nijak dotčena, takže základní hledisko pro posouzení, který zákon je pro obviněného příznivější, stále vyznívá tak, že to je trestní zákon účinný do 31. 12. 2009. Posouzením skutku podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Krajský soud v Ústí nad Labem obviněného znevýhodnil např. pro případ, že by mu za něj v budoucnu byl ukládán souhrnný trest.
Konstatování Krajského soudu v Ústí nad Labem, že trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010 je pro obviněného příznivější z hlediska podmínek případného promlčení trestního stíhání (správně promlčení trestní odpovědnosti), nemá v dané věci žádný význam, protože z hlediska žádného z obou zákonů tu otázka promlčení ve skutečnosti vůbec nevyvstala a žádné ustanovení o promlčení ani nebylo v době rozhodování soudů aplikovatelné.
Krajský soud v Ústí nad Labem pochybil, pokud posoudil skutek podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010. Úvahu o dekriminalizaci řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění neměl Krajský soud v Ústí nad Labem promítnout do aplikace trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, ale do toho, že by při aplikaci trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 použil ustanovení §65 tr. zák. o zániku trestnosti z důvodu zániku nebezpečnosti trestného činu pro společnost a že by s ohledem na toto ustanovení posoudil skutek jen podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., a nikoli též podle §180d tr. zák. ( k tomu viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2010).
Z toho, co bylo uvedeno v předcházejících částech tohoto usnesení, vyplývá, že napadený rozsudek je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ústí nad Labem znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Teplicích, přičemž se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. října 2010
Předseda senátu :
JUDr. Petr Hrachovec