ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.140.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 140/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 3. 2010 o dovolání obviněného D. Š. proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 4 To 709/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 3 T 215/2008 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného D. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. 3 T 215/2008, byl obviněný D. Š. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §221 odst. l tr. zák., §45 odst. 1, 2 tr. zák., §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin s tím, že během výkonu tohoto trestu je povinen podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem. O povinnosti obviněného k náhradě škody bylo rozhodnuto ještě v adhezním řízení výrokem podle §228 odst. l tr. ř.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud ve Strakonicích skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 9. 3. 2008 mezi 12,25 hod. a 13,00 hod. v obci T., okr. S., před domem uchopil poškozenou L. P. st. za paži a hodil s ní na silnici tak, že upadla a při pádu se udeřila do různých částí těla, přičemž utrpěla zhmoždění pravé paže, pravého zápěstí, pravé poloviny hrudníku a pravého kolena, krevní výron na pravé paži a na pravém kolenu a oděrky na předloktí, tedy lehké zranění s obvyklou dobou léčení a pracovní neschopnosti kolem tří týdnů. Z dalších zjištění Okresního soudu v Písku vyplývá, že k tomuto činu došlo za takových okolností, že nejprve se poškozená L. P. st. společně se svou dcerou L. P. ml. dostavila na dvůr domu, tam došlo mezi nimi a obviněným ke slovní rozepři kvůli ohni rozdělanému na pozemku obviněného, obviněný je bezvýsledně vykazoval ven, proto se proti nim rozběhl, chytil poškozenou L. P. st. za ruku a udeřil ji do ramene, až upadla, a poté, co se obě ženy při ústupu dostaly ze dvora za vrata před pozemek obviněného, došlo k napadení poškozené, v němž byl shledán trestný čin.
O odvoláních, která podali obviněný a poškozená, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 10. 2009, sp. zn. 4 To 709/2009. Obě odvolání byla zamítnuta, a to odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné a odvolání poškozené podle §253 odst. l tr. ř. jako odvolání podané neoprávněnou osobou.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích. Napadl výrok, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), 1) tr. ř. Namítl, že Krajský soud v Českých Budějovicích nesprávně ponechal v rozsudku Okresního soudu ve Strakonicích beze změny výrok o vině. V mezích dovolacích důvodů paušálně namítl, že „skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, ... nevykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. l tr. zák.”. Jinak ovšem mimo rámec deklarovaných dovolacích důvodů uplatnil rozsáhlé námitky proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, a proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. V tomto ohledu se zaměřil zejména proti tomu, že soudy považovaly svědeckou výpověd' poškozené za věrohodnou. S tím nesouhlasil, přičemž vyjádřil názor, že poškozená vypovídala nepravdivě, záměrně nadsazovala závažnost svých zdravotních obtíží a v rozporu se skutečností je dávala do souvislosti s posuzovaným incidentem. Uložený trest označil za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání zčásti z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., a že v části, v níž uplatnil námitky odpovídají zákonným dovolacím důvodům, je jeho dovolání zjevně neopodstatněné.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který nelze podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Námitky, které nespadají pod některý z těchto dovolacích důvodů (za předpokladu, že ho dovolatel uplatnil), vůbec nejsou podkladem k tomu, aby se jimi Nejvyšší soud zabýval.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na principy, které vyplývají z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním zasáhnout jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. O takový rozpor jde zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů vůbec nemají obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzované věci se o žádný extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Strakonicích, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Českých Budějovicích, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná. Skutková zjištění soudů mají jasné obsahové zakotvení především ve svědecké výpovědi poškozené. Soudy si byly vědomy protichůdnosti tvrzení obviněného a poškozené a hodnotily svědeckou výpověd' poškozené velmi obezřetně, zejména z toho hlediska, zda a nakolik je podporována ještě dalšími důkazy a objektivně zjištěnými okolnostmi. Svůj hodnotící postup soudy jasně, přehledně a srozumitelně vysvětlily v odůvodnění svých rozhodnutí. V tomto rámci soudy zaznamenaly také rozpory, které vyvstaly mezi důkazy, a překlenuly je logickými a přesvědčivě zdůvodněnými úvahami. Náležitě se zaměřily také na objasnění skutečné újmy na zdraví, kterou utrpěla poškozená, a na zjištění, zda byla v příčinné souvislosti s jednáním obviněného. Soudy se v žádném směru nedopustily nějaké deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Za tohoto stavu nesouhlas obviněného se skutkovými zjištěními soudů a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Za dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je možné považovat jen povšechně formulovanou námitku, že skutek, jehož spácháním byl obviněný uznán vinným, nevykazuje znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. l tr. zák. Tuto námitku obviněný nijak blíže nespecifikoval, zejména ne v tom směru, který nebo které ze zákonných znaků uvedeného trestného činu nebyly naplněny skutkovými zjištěními, která učinily soudy prvního a druhého stupně. To evidentně souvisí s koncepcí dovolání, jímž obviněný primárně napadal skutková zjištění soudů, a citovanou námitku uplatnil v podstatě jen proto, aby byla podřaditelná pod zákonný dovolací důvod. Za této situace se Nejvyšší soud nemohl s uvedenou námitkou vypořádat jinak než obecným konstatováním, že skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, vykazuje zákonné znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. l tr. zák., a to z důvodů, které vyložily soudy prvního a druhého stupně ve svých rozhodnutích. V části, která je založena na zmíněné námitce, je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
Námitky ohledně přiměřenosti trestu nejsou dovolacím důvodem. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a nepřicházelo to ani v úvahu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl obviněný uznán vinným, nelze namítat nepřiměřenost trestu. Namítaná nepřiměřenost uloženého trestu není dovolacím důvodem ani podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. (viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný jen ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z toho vyplývá, že dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na některý jiný dovolací důvod, konkrétně na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Logickým důsledkem této vázanosti je to, že pokud námitky obviněného nezakládají dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., nejsou dovolacím důvodem ani podle §265b odst. l písm. l) tr. ř., a že pokud je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl jako dovolání zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec