ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1425.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1425/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 1. 12. 2010 dovolání nejvyšší státní zástupkyně podané ve prospěch obviněného A. D. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 7 To 208/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 4 T 13/2009 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. l tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 7 To 208/2009.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §2651 odst. l tr. ř. se Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 7. 7. 2009, sp. zn. 4 T 13/2009, byl obviněný A. D. uznán vinným trestným činem řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. l písm. c) tr. zák. a odsouzen podle §171 odst. l tr. zák., §35 odst. l tr. zák., §45 odst. l tr. zák., §45a odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin a podle §49 odst. l tr. zák., §50 odst. l tr. zák. k trestu zákazu činnosti – řízení motorových vozidel na jeden rok.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 1. 2010, sp. zn. 7 To 208/2009. Podle §258 odst. l písm. d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo ve věci znovu rozhodnuto. Obviněný byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.), a to při současném zrušení rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 2 T 58/2009 ve výroku o vině a trestu a dalších obsahově navazujících rozhodnutí. Obviněný byl nově odsouzen podle §337 odst. l tr. zákoníku, §45 odst. l tr. zákoníku, §62 odst. l tr. zákoníku, §63 odst. l tr. zákoníku ke společnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin a podle §73 odst. 1,3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti – řízení motorových vozidel všech druhů na dva roky.
Jako přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku posoudil Krajský soud v Ústí nad Labem skutek spočívající ve dvou útocích provedených tak, že obviněný řídil osobní automobil zn. VW Passat jednak dne 27. 1. 2009 ve Š., okr. L. (podle zjištění uvedených v rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích) a jednak dne 18. 2. 2009 v M. (podle zjištění uvedených v rozsudku Okresního soudu v Mělníku).
Nejvyšší státní zástupkyně podala ve prospěch obviněného v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Napadla výrok o vině, a to s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Nesprávné právní posouzení skutku spatřovala v tom, že Krajský soud v Ústí nad Labem neposoudil skutek podle trestního zákona účinného v době spáchání činu, nýbrž podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010, ačkoli pozdější zákon není pro obviněného příznivější, ale naopak přísnější. Nejvyšší státní zástupkyně se dovoláním domáhala toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
V poměru mezi dovoláním a napadeným rozsudkem jde o otázku, zda skutek měl být posouzen podle zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, který byl účinný v době spáchání skutku, anebo podle zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., který nabyl účinnosti dnem 1. 1. 2010 a byl účinný v době rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem.
Určení časové působnosti trestních zákonů se řídí zásadou, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Výjimkou z této zásady jsou případy, kdy se trestnost činu posuzuje podle pozdějšího zákona, ovšem tato výjimka se uplatní jen tehdy, jestliže je to pro pachatele příznivější. Oba citované zákony obsahují v tomto směru v podstatě shodná ustanovení (§16 odst. l tr. zák., §2 odst. l tr. zákoníku).
Při posuzování otázky, podle kterého zákona má být posouzena trestnost činu, je třeba vycházet z toho, že ten či onen zákon musí být použit jako celek (č. 11/1991 Sb. rozh. tr.). Přitom nijak nerozhoduje to, jak je trestný čin pojmenován, ale to, jaký je materiální obsah jednání pachatele (č. 32/1962 Sb. rozh. tr.).
Pokud je na posuzovaný skutek aplikován zákon č.140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, jde o trestný čin řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění podle §180d tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. l písm. c) tr. zák. (č. 2/2008 Sb. rozh. tr.). Na první z nich byl stanoven trest odnětí svobody až na jeden rok nebo peněžitý trest nebo trest zákazu činnosti (§180d tr. zák.). Na druhý byl stanoven trest odnětí svobody až na dvě léta nebo peněžitý trest (§171 odst. l tr. zák. ve znění účinném od 1. 1. 2009).
Při aplikaci zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009, je zřejmé, že jde o přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. l písm. a) tr. zákoníku. Na tento přečin je stanoven trest odnětí svobody až na tři léta (§337 odst. l tr. zákoníku).
Porovnání trestnosti činu podle obou v úvahu přicházejících zákonů evidentně vyznívá tak, že pozdější zákon, tj. trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010, není pro obviněného příznivější, neboť stanoví přísnější trestní sazbu. Není tedy důvod odchylovat se od zásady, že trestnost činu se posuzuje podle zákona účinného v době spáchání činu, jímž je v dané věci trestní zákon účinný do 31. 12. 2009 (ten je pro obviněného dokonce příznivější).
Těchto závěrů se nijak nedotýká okolnost zdůrazňovaná v napadeném rozsudku Krajským soudem v Ústí nad Labem, totiž že podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 jde o dva trestné činy, zatímco podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 jde o jeden trestný čin (přečin). Spáchání dvou trestných činů v jednočinném souběhu je důvodem pro uložení úhrnného trestu a má význam jen jako obecná přitěžující okolnost. Z toho však rozhodně nevyplývá, že by posouzení skutku podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 bylo pro obviněného nepříznivější. Sazba trestu odnětí svobody, jejíž horní hranice činí dva roky, tím není nijak dotčena, takže základní hledisko pro posouzení otázky, který zákon je pro obviněného příznivější, nadále vyznívá tak, že to je trestní zákon účinný do 31. 12. 2009. Posouzení skutku podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 obviněného naopak znevýhodňuje. Názorně to je patrné pro případ, že by obviněnému měl být v budoucnu ukládán souhrnný trest za situace, kdy ze sbíhajících se trestních sazeb by byla nejpřísnější právě sazba stanovená v §337 odst. l tr. zákoníku.
Mylné jsou také ty úvahy Krajského soudu v Ústí nad Labem, které se odvíjejí od jeho názoru, že „typová závažnost jednání obviněného zůstává nezměněna”. Typová závažnost trestného činu je vyjádřena trestní sazbou, kterou zákonodárce stanoví na příslušný trestný čin. Jestliže na trestný čin, jehož zákonné znaky zůstávají v podstatě nedotčeny, zákonodárce při změně právní úpravy stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice je v nové úpravě vyšší než v předcházející úpravě, pak to znamená vyšší typovou závažnost trestného činu, pokud je posuzován podle nové právní úpravy. To ve vztahu k projednávané věci znamená, že podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010 je řízení motorového vozidla v době výkonu trestu zákazu činnosti, pokud je tím mařen nebo podstatně ztěžován výkon rozhodnutí soudu, naopak typově závažnější než podle trestního zákona účinného do 31. 12. 2009.
Krajský soud v Ústí nad Labem pochybil tím, že posoudil skutek podle trestního zákoníku účinného od 1. 1. 2010. Správně měl skutek posoudit podle trestního zákona účinného v době spáchání skutku a to, že samotné řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění (§180d tr. zák.) není od 1. 1. 2010 trestným činem, měl vyjádřit použitím ustanovení §65 tr. zák. a kvalifikací skutku jen jako trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. l písm. c) tr. zák. účinného od 1. 1. 2009 (k tomu viz stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 302/2010).
Napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., jak ho ve prospěch obviněného uplatnila nejvyšší státní zástupkyně v podaném dovolání.
Nejvyšší soud proto z podnětu tohoto dovolání zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ústí nad Labem znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Litoměřicích. Při tom se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. l tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec