ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.1446.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 1446/2010-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedaní dne 1. 12. 2010 o dovolání, které podal obviněný P. N. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 4 To 132/2010, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 3 T 103/2009, takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 3 T 103/2009, byl obviněný P. N. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §234 odst. l tr. zák. k trestu odnětí svobody na čtyři roky, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Z podnětu odvolání státního zástupce, který se domáhal toho, aby obviněný byl odsouzen jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. l tr. zák. a aby mu byl uložen přísnější trest s použitím ustanovení §42 odst. l tr. zák., Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 4 To 132/2010, podle §258 odst. l písm. d) tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Lounech a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu ve věci rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb.), odsoudil ho podle §173 odst. l tr. zákoníku, §59 odst. l tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osm roků a zařadil ho podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněný P. N. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem. Tento rozsudek napadl ve výroku o trestu. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl, že trest mu byl uložen s použitím ustanovení §59 odst. l tr. zákoníku, ačkoli pro to nebyly podmínky. Vyjádřil názor, že závažnost skutku nebyla tak vysoká, aby bylo namístě použití citovaného ustanovení. V podrobnostech uplatnil námitky, které celkově vyznívají tak, že uložený trest považuje za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo aby po zrušení rozsudku ve věci sám rozhodl a zmírnil uložený trest.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Pod tento dovolací důvod nespadají námitky týkající se přiměřenosti trestu, a to ani pokud jde o tu variantu dovolacího důvodu, která je vymezena jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení” (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku toho, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
Vzájemný vztah uvedených dovolacích důvodů je takový, že oba jsou hmotně právními dovolacími důvody, avšak dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je o b e c n ý m hmotně právním dovolacím důvodem, zatímco dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. je z v l á š t n í m hmotně právním dovolacím důvodem vztahujícím se k samotnému výroku o uložení trestu. Již z povahy tohoto vztahu logicky vyplývá, že má-li být dovoláním napaden jen samotný výrok o uložení trestu, může se tak stát pouze prostřednictvím dovolacího důvodu, který je ve vztahu k takovému výroku stanoven jako zvláštní dovolací důvod.
Opačný výklad, který by připouštěl nepřiměřenost trestu jako dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., by znamenal popření smyslu ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. a činil by toto ustanovení bezpředmětným, nefunkčním a nadbytečným. Uložení nepřípustného druhu trestu a uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu by totiž nutně vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením“ podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., takže ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. by nemělo žádný význam. V této souvislosti je třeba znovu poukázat na to, že dovolání je mimořádný opravný prostředek a jako takové je určeno jen k nápravě těch nejzávažnějších právních vad pravomocných rozhodnutí. Pokud jde o samotné uložení trestu, je takovou vadou uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu. Na zločin loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku je stanoven trest odnětí svobody na dvě léta až deset let. Meze této sazby Krajský soud v Ústí nad Labem nepřekročil ani tím, že trest uložil s použitím ustanovení §59 odst. l tr. zákoníku.
Do výroku o trestu, který byl uložen jako přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, aby tím dostál své ústavní povinnosti poskytovat ochranu právům (č. l. 90 ústavy). Naznačený zásah je podmíněn tím, že výrok o trestu odporuje ústavnímu principu proporcionality. Tento předpoklad je splněn tehdy, jestliže mezi uloženým trestem a základními hledisky rozhodnými pro jeho stanovení je extrémní rozpor. O nic takového se však v posuzované věci nejedná.
Obviněný byl odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. l tr. zákoníku, který spáchal podle zjištění soudů v podstatě tím, že dne 24. 9. 2009 na prostranství poblíž supermarketu se snažil vynutit na poškozeném částku 100 Kč za použití pohrůžky spočívající v povytažení nože o velikosti asi 20 cm z pouzdra za pasem, pronásledováním poškozeného v prodejně a nakonec tím, že poškozeného udeřil do hlavy, přičemž z místa utekl, když se ozývalo volání o zásah policie.
Lze připustit, že nejzávažnější okolností posuzovaného skutku je hrozba nožem a že jinak z hlediska intenzity použitého násilí a sledovaného záměru, jímž bylo získání nepatrné peněžní částky, šlo o skutek, který se sám o sobě nevyznačoval nějakým zvlášť vysokým stupněm závažnosti. Nelze však pominout, že obviněný se tohoto skutku dopustil velmi krátce poté, co byl dne 7. 7. 2009 propuštěn z předchozího výkonu trestu odnětí svobody. V osobě obviněného jde o pachatele, který je mnohonásobným recidivistou a který se od roku 1999 již desetkrát dopustil různé trestné činnosti, a to převážně násilné povahy i majetkové povahy. Nejzávažnějším případem bylo spáchání trestného činu loupeže podle §234 odst. l tr. zák., pro který byl obviněný jako spolupachatel odsouzen v roce 2005 k trestu odnětí svobody na čtyři roky a který spočíval v součinnosti obviněného při neúspěšném přepadení pošty s cílem získat peníze. K nápravě obviněného nevedlo ani to, že vykonal trest uložený za předcházející loupež.
Mezi základní hlediska rozhodná pro stanovení druhu a výměry trestu (§39 odst. l tr. zákoníku) patří vedle povahy a závažnosti spáchaného trestného činu a vedle poměrů pachatele také dosavadní způsob života pachatele a možnosti jeho nápravy. Obviněný se svou výraznou kriminální minulostí je osobou, u které jsou značně ztížené možnosti nápravy. Trest odnětí svobody ve výměře spadající citelně do horní poloviny sazby stanovené v §173 odst. l tr. zákoníku tak sice je trestem spíše přísným, ale nikoli do té míry, aby se to zcela vymykalo z rámce proporcionality vymezené mimo jiné i hlediskem dosavadního způsobu života pachatele a hlediskem možností jeho nápravy. To, že obviněný považuje uložený trest za nepřiměřeně přísný, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. prosince 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec