ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.168.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 168/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 3. 2010 o dovolání obviněného Z. P. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 11 To 221/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 14 T 21/2008 takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Z. P. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Z. P. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 11 To 221/2009, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání státního zástupce proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 2. 2009, sp. zn. 14 T 21/2008. Obviněný s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. napadl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové v rozsahu odpovídajícím tomu, že v rozsudku Okresního soudu v Náchodě byl ponechán beze změny výrok o vině. Obviněný vytkl nesprávnost zjištění, že je osobou totožnou s pachatelem činu, a v této souvislosti projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, na jejichž podkladě učinily uvedené zjištění. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů, které jsou stanoveny v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení lze namítat, že na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, bylo nesprávně aplikováno hmotné právo, tj. trestní zákon, a že skutek, tak jak ho zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Významné je, že jde o právní posouzení té verze skutkového stavu, kterou zjistily soudy, a nikoli kterou prezentuje dovolatel. V dovolání je možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tornu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Nejvyšší soud se otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na zásady vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou vazbu na důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzované věci byl obviněný odsouzen pro trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů). Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Náchodě, která v napadeném rozsudku akceptoval i Krajský soud v Hradci Králové, spočíval v podstatě v tom, že obviněný Z. P. dne 29. 4. 2007 kolem 01,50 hod. v N. na B. ul. směrem od H. řídil svůj osobní automobil, při projíždění levotočivé zatáčky v důsledku nepřiměřené rychlosti nezvládl řízení, dostal smyk, přejel do protisměru, najel na chodník, čelně narazil do sloupu a způsobil těžká zranění spolujezdcům poškozenému L. H. a poškozenému M. F.
Obviněný neuplatnil v dovolání žádnou námitku v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst.1, 2 tr. zák. Pouze takto koncipované dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř.
Dovolání obviněného bylo v celém rozsahu založeno na polemice se zjištěním soudů, že řídil vozidlo, a s tím, jak soudy hodnotily důkazy, na jejichž podkladě zjistily, že byl řidičem vozidla a tedy osobou totožnou s pachatelem činu. Základem námitek obviněného bylo tvrzení, že vozidlo v době nehody řídil poškozený M. F.
Mezi zjištěním soudů, že řidičem vozidla v době nehody byl obviněný, a provedenými důkazy rozhodně není žádný extrémní rozpor. Toto zjištění má odpovídající obsahovou návaznost na důkazy, jimiž byly zejména svědecké výpovědi řidičů jiných vozidel, která bezprostředně po nehodě přijela na místo, a lékaře zasahující záchranné služby. Z provedených důkazů bylo spolehlivě zjištěno, že bezprostředně po nehodě se poškozený M. F. nacházel na levém zadním sedadle havarovaného vozidla s vážnými zraněními na pravé noze a zaklíněn tak, že sám se nemohl z vozidla dostat a musel být vyproštěn zásahem hasičů, kteří museli odstranit sedadlo řidiče a vylomit levé zadní dveře. Podle dalších zjištění soudů se nacházeli poškozený L. H. na pravém předním sedadle a obviněný vedle vozidla opřen o otevřené levé přední dveře. Ve shodě s touto situací poškozený M. F. ve své svědecké výpovědi uvedl, že vozidlo řídil obviněný. Soudy zaznamenaly také rozpory, které vyvstaly mezi důkazy, jejichž obsahem byla opačná tvrzení. Šlo jednak o výpověď obviněného a jednak o tvrzení poškozeného L. H., který v jedné výpovědi v hlavním líčení uvedl, že vozidlo řídil poškozený M. F. Soudy překlenuly tyto rozpory logickými a přesvědčivě zdůvodněnými úvahami, jimiž vysvětlily neslučitelnost verze prezentované obviněným s objektivně zjištěnou situací na místě bezprostředně po nehodě, přičemž poukázaly na to, že také poškozený L. H. v původní svědecké výpovědi v přípravném řízení jednoznačně označil obviněného za řidiče vozidla v době nehody a že při hlavním líčení nakonec změnil i své opačné tvrzení s vysvětlením, že s určitostí si nic nepamatuje. Svými hodnotícími úvahami soudy nijak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., zejména se nedopustily žádné deformace důkazů. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, a se skutkovými zjištěními soudů, není dovolacím důvodem.
Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., ovšem jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídaly a nebyly pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud proto podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec