ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.198.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 198/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. března 2010 o dovolání obviněného J. J. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 7 To 88/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 9/2009, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. J. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2009, sp. zn. 7 T 9/2009, byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. h) tr. zák. a byl odsouzen podle §219 odst. 2 tr. zák. za použití ustanovení §29 odst. 2 tr. zák. k výjimečnému trestu odnětí svobody v trvání sedmnácti let. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §29 odst. 1 tr. zák. bylo tímto rozsudkem rozhodnuto, že doba výkonu trestu ve věznici se zvýšenou ostrahou se pro účely podmíněného propuštění nezapočítává do doby výkonu trestu. Podle §72 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné protialkoholní léčení v ústavní formě.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem výrokům. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 7 To 88/2009, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, a to ve výroku o trestu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. J. odsoudil podle §219 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti roků. Podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. jej pro výkon trestu zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2009, sp. zn. 7 To 88/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání proti všem výrokům opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný je přesvědčen, že ačkoli odvolací soud vyhověl jeho odvolání, považuje rozsudek tohoto soudu za velmi přísný, účelový a nespravedlivý. Obviněný trvá na tom, že se nedopustil trestné činnosti, a tvrdí, že mu nebyla hodnověrným způsobem prokázána. Trest, který mu byl uložen, považuje obviněný za nepřiměřeně přísný a nespravedlivý. Namítl, že soud nezohlednil všechny podstatné okolnosti a svým postupem porušil zásadu in dubio pro reo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a v souladu s §265l tr. ř. věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se vyjádřila Nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. slouží k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud spočívají v nesprávném právním posouzení skutku nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu taktéž nelze vznášet námitky proti přílišné přísnosti uloženého trestu, neboť námitky proti druhu a výměře uloženého trestu (s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí) lze vznášet toliko v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze v případě, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Obviněný námitkou, že se nedopustil trestného činu, pouze obecně namítl nesprávné posouzení „skutečností, které se udály“ a nesprávné hodnocení důkazů provedené v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Dovolatel tedy vznesl námitku ryze skutkového charakteru, přičemž na její podporu ani neuvádí žádné skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovozovat existenci extrémního rozporu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením věci. Vzhledem k rozsahu dovolacího důvodu podle §265b odst.1 písm. g) tr. ř., nelze pod tento dovolací důvod podřadit ani námitky týkající se přísnosti uloženého trestu.
Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Současně navrhla, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Jasně o tom svědčí dikce „… nebo jiném … hmotně právním …“. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak byl zjištěn soudem, a nikoli tak, jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nemá znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Dovolacím důvodem nejsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž dovolatel namítá nedostatečný rozsah dokazování, nebo se snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení vlastní verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Nejvyšší soud se na podkladě dovolání podaného s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zabývá správností právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti tomu, jak soudy v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod.
Nejvyšší soud České republiky shledal, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti způsobu hodnocení důkazů. Obviněný pouze stručně namítl, že trestná činnost mu nebyla prokázána žádným hodnověrným způsobem a je přesvědčen, že se nedopustil trestného činu. Tímto však napadá soudy učiněná skutková zjištění, jimiž je dovolací soud vázán. V rámci řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoli z hlediska procesních předpisů. K námitce obviněného týkající se porušení zásady in dubio pro reo Nejvyšší soud dodává, že jde o procesněprávní zásadu, přičemž dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami procesněprávního charakteru.
Obviněný sice formálně uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak učinil tak prostřednictvím námitek, které ho obsahově nenaplňují a nejsou pod tento dovolací důvod podřaditelné. Těmito námitkami nenaplnil ani žádný jiný dovolací důvod uvedený v §265b tr. ř.
Obviněný dále namítl, že uložený trest je nepřiměřeně přísný a nespravedlivý. Nejvyšší soud k této námitce uvádí, že obviněný v dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jehož rámci se nelze zabývat námitkami proti výroku o trestu. Za „jiné hmotně právní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Námitku nepřiměřené přísnosti trestu nelze podřadit pod žádný z taxativně vymezených důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. tudíž ji nelze uplatnit v rámci řízení o dovolání. Dovolatel svou námitkou o přísnosti uloženého trestu nenaplnil žádný z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Platí totiž, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž je v dovolání opírána existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že uplatněné námitky obviněného nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného J. J. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek