ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.199.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 199/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 10. března 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. A. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 8 To 46/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 5 T 60/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 8. 2008, sp. zn. 5 T 60/2008, byl obviněný R. A. uznán vinným trestným činem pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. a podle tohoto ustanovení odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle §39 odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině i trestu, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 10. 2009, sp. zn. 8 To 46/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V něm namítá, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným, nevykazuje všechny zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu podle §250a odst. 1 tr. zák. Nesprávné hmotně právní posouzení spatřuje v nesprávném označení listiny – faktury za falešnou. Dále poukazuje na to, že byl oprávněn k vystavování faktur za společnost B. B., s.r.o., na základě plné moci ke všem úkonům. Existence takové plné moci byla prokázána výpovědí svědka P. M., jednatele předmětné společnosti, při hlavním líčení dne 23. 5. 2008. Z toho pak podle obviněného nelze usoudit, že vystavil falešnou fakturu, neboť byl k takovému jednání zplnomocněn.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Dne 24. 2. 2010 byla Nejvyššímu soudu doručena (faxem a také e-mailem; dne 2. a 3. března 2010 také osobně) žádost obviněného o odložení výkonu trestu odnětí svobody do rozhodnutí o dovolání, dále generální plná moc pro obviněného k zastupování obchodní společnosti B. B., s. r. o., ze dne 23. 2. 1998, znalecký posudek Bc. L. Černého a další listinné důkazy.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání k němu nevyjádřila.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
I když obviněný namítá, že skutek nevykazuje zákonné znaky trestného činu pojistného podvodu a tím došlo k nesprávnému hmotně právnímu posouzení skutku, toto ale spatřuje v nesprávném označení předmětné faktury jako falešné. Závěr soudů, že daná faktura je falešná, není závěrem hmotně právním, ale skutkovým, učiněným na základě zhodnocení provedených důkazů. Jak bylo výše uvedeno, skutkové námitky nespadají pod uplatněný důvod dovolání.
Také další námitka obviněného, že byl zplnomocněn ke všem úkonům za společnost B. B., s.r.o., a teda i k vystavení faktury jménem společnosti, nespadá pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale opět se týká skutkových zjištění soudu I. stupně, který vzal za prokázané, že obviněný byl zplnomocněn plnou mocí ze dne 16. 2. 1998, pouze k vyřízení formalit spojených s převodem firmy z P. M. na L. L., nikoliv ke všem úkonům jak tvrdí v dovolání.
Obviněný doručil Nejvyššímu soudu dne 24. února 2010 a 2. a 3. března 2010 přílohy k dovolání, mj. generální plnou moc ze dne 23. 2. 1998, podle které byl obviněný zplnomocněn k zastupovaní firmy B. B., s.r.o. ve všech obchodních případech. Dále znalecký posudek a hodnocení, která se týkají předmětné faktury a škodné události. Tyto přílohy byly Nejvyšším soudem shledány jako návrh nových důkazů, přičemž novými jsou všechny důkazy a skutečnosti, které nebyly uplatněny v řízení před soudem prvního stupně, nebo v řízení před odvolacím soudem. Jak již bylo výše uvedeno, Nejvyšší soud není oprávněn hodnotit důkazy, nebo doplňovat dokazování, tím spíš nemůže připustit nově navrhované důkazy. Tyto nové skutečnosti, které jsou v řízení o dovolání nepřípustné, mohou být podkladem pro obnovu řízení, nikoliv pro dovolání. Jak vyplývá z trestního spisu, obviněný také dne 1. 2. 2010 návrh na povolení obnovy řízení u soudu již podal.
Z dovolání obviněného je zřejmé, že uplatněné námitky výše uvedeným požadavkům neodpovídají a nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti skutkovým zjištěním, proti hodnocení důkazů provedeného soudy, a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.
Je tedy zřejmé, že obviněný uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím brojil proti správnosti skutkových zjištění, úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost soudu přezkoumat dovoláním napadené rozhodnutí (srov. též usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05 aj.). Dovolací soud již opakovaně připustil, že se zásada, s níž přistupuje k hodnocení skutkových námitek, nemusí uplatnit bezvýhradně. Typicky se tak děje v případě, že skutková zjištění soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Nejvyšší soud tedy v posuzovaném případě zkoumal, zda zde nedošlo k extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními soudů. Nezjistil ale žádný důvod pro závěr o existenci zmíněného nesouladu. Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů vyplývá zjevná logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. Takový rozpor ostatně ani obviněný nenamítal.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že uplatněnými námitkami obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudy nižších stupňů, ale domáhá se změny skutkových zjištění, opakovaně nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně, v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění, by pak mělo dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zjevně nenaplnil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací není obecnou třetí instancí, určenou ke komplexnímu přezkumu napadených rozhodnutí, ale je na podkladě zákonného zmocnění oprávněn přezkoumávat napadená rozhodnutí jen z důvodů taxativně vymezených v ustanovení §265b tr. ř., mezi kterými samotný přezkum skutkových zjištění soudu prvního stupně, resp. druhého stupně, nefiguruje.
Proto bylo dovolání obviněného R. A. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
O návrhu obviněného na odložení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval, protože k tomu neshledal důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš