ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.214.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 214/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. března 2010 o dovolání obviněného P. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 5 To 440/2009, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 1 T 146/2008, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 5 To 440/2009, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 1 T 146/2008.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Brno-venkov přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 1 T 146/2008, byl obviněný uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. a byl odsouzen za tento trestný čin a za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterým byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 11 T 101/2008, podle §224 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu jednoho roku. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 11 T 101/2008, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, Územní pracoviště Brno-venkov, Francouzská 40, Brno, škodu ve výši 192.771,- Kč, Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, Roškotova 1225/1, Praha 4, škodu ve výši 26.383,- Kč, České národní zdravotní pojišťovně, Ječná 39, Praha 2, škodu ve výši 8.835,- Kč, Zdravotní pojišťovně Ministerstva vnitra České republiky, pobočka Brno, Cejl 5, Brno, škodu ve výši 12.649,- Kč, poškozenému V. P., škodu ve výši 180.216,- Kč, H. P., škodu ve výši 80.793,- Kč, M. P., škodu ve výši 20.470,- Kč, J. B., škodu ve výši 22.260,- Kč a O. B., škodu ve výši 86.142,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byli poškození V. P., H. P., M. P., J. B. a O. B. odkázáni se zbytky nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, 2 tr. zák. posoudil Okresní soud Brno-venkov skutek, který podle jeho zjištění spočíval v tom, že obviněný P. S. dne 30. 8. 2007 v době kolem 20.05 hodin, po pozemní komunikaci hlavní silnice I. třídy č. 23 v km 140,295, ve směru B.-R., v katastrálním území obce O., na okrese B.-v., řídil osobní automobil tov. zn. VW Passat 1,9 TDI, když v důsledku nepřiměřené rychlosti jízdy vyšší než maximálně povolené v daném úseku, s omezenou rychlostí 80 km/hod., tedy při rychlosti jízdy 117,6 – 126,9 km/hod., nepřizpůsobil své chování i rychlost jízdy zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla, dopravně technickému stavu pozemní komunikace, situaci v provozu na pozemní komunikaci a při neřízení se pravidly provozu na pozemní komunikaci, jakož i dopravními značkami, při jízdě v levém jízdním pruhu z klesání, v levotočivé zatáčce začal bržděním a vyhýbáním vlevo opožděně reagovat z pravé strany, z vedlejší silnice na hlavní silnici vyjíždějící osobní automobil tov. zn. Škoda Felicia 1,3, řízený V. P., takže při nesprávném způsobu jízdy uprostřed křižovatky mezi protisměrnými jízdními pruhy došlo ke střetu přední části vozidla VW Passat do předního levého boku vozidla Škoda Favorit a k těžkému zranění řidiče ve vozidle Škoda Favorit, poškozeného V. P.,který utrpěl řezné rány od skla na temeni hlavy, hematom v čelní krajině vpravo, otřes mozku, podvrtnutí a natažení krční páteře, otevřenou zlomeninu těla levé stehenní kosti, zlomeninu dolní části těla loketní kosti vlevo, zlomeninu 1. a 2. žebra vlevo při páteři, zlomeninu 1. – 6. žebra vlevo ve střední podpažní čáře, místy tříštivé, místy s posunem úlomků, zlomeninu vnitřního kotníku vlevo, průnik vzduchu do levé hrudní dutiny a do podkoží vlevo na hrudníku, mírné krvácení do levé hrudní dutiny, zhmoždění levé plíce, s délkou citelného omezení v obvyklém způsobu života výrazně přesahující dobu delší než 6 týdnů, nejméně po dobu 3 měsíců, když u poškozeného V. P. došlo k poškození důležitého orgánu, plíce a k delší době trvající poruše zdraví jak má na mysli §89/7e, ch) trestního zákona, jakož i způsobil zranění dalším spolujezdcům ve vozidle Škoda Favorit, poškozené H. P., která utrpěla lehké zranění spočívající v mnohočetných rozsáhlých hematomech (podlitinách) na obou dolních končetinách, zejména pravém koleni, levém stehnu, rozsáhlém hematomu o oděrce v podbřišku vpravo, hematomu na pravém boku, s délkou citelného omezení v obvyklém způsobu života na dobu přibližně 4 – 5 týdnů, poškozenému M. P., který utrpěl zcela lehké a povrchní zranění, spočívající ve zhmoždění hlavy s krevním výronem v čelně temenní krajině vlevo, zhmoždění pravého ramene a pravé kyčle s nezjištěným zevním poraněním a RTG negativním, s pouze pohmatovou bolestí a bolesti při pohybu, s délkou citelného omezení v obvyklém způsobu života po dobu přibližně 6 dnů, poškozenému J. B., který utrpěl zcela lehká a povrchní zranění, spočívající v pohmoždění krční páteře, oděrkách na obou bércích, s délkou citelného omezení v obvyklém způsobu života po dobu přibližně 5 – 6 dnů, poškozené O. B., která utrpěla těžké zranění, spočívající v oděrkách a řezných rankách na obou rukou, zlomenině obou ramének kosti stydké vpravo, zlomenině 3. – 6. žebra vpravo, otřesu mozku, zhmoždění oblasti zad v místě levé lopatky, příměsi krve do moči, s délkou citelného omezení v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů, přibližně po dobu 8 týdnů, když u poškozené došlo k delší době trvající poruše zdraví, jak má na mysli §89/7 ch) trestního zákona, a tak svým jednáním porušil zejména §4 písm. a), b), c), §11/1), §12/1), §18/1) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů ve znění pozdějších novel a doplňků zákona č. 411/2005 Sb.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 5 To 440/2009, podle §256 tr. ř. zamítl odvolání jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 5 To 440/2009, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný namítl, že orgány činné v trestním řízení údajně vedly vyšetřování jednostranně v jeho neprospěch s cílem prokázat jeho vinu. Podle obviněného zcela opomíjely důkazy, který by prokazovaly jeho bezúhonnost, a jeho důkazní iniciativa byla od počátku bagatelizovaná. Obviněný poukázal na důkaz odborným vyjádřením prof. Ing. Alberta Bradáče., Ph. D., znalce v oboru doprava, ekonomika a strojírenství a na znalecký posudek Ing. Dušana Hasoně, znalce v oboru doprava, ekonomika a strojírenství, z nichž údajně vyplývá, že k dopravní nehodě nemohlo dojít tak, jak je popisována poškozenými, z jejichž výpovědí vychází odsuzující rozsudek. Obviněný je přesvědčen, že soudům obou stupňů předložil dostatek důkazů svědčících v jeho prospěch a pochybení těchto soudů spatřuje v tom, že k těmto důkazům nebylo dostatečně přihlíženo. Obviněný nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že řidič vjíždějící na hlavní silnici nemůže přepokládat, že vozidlo jedoucí po hlavní silnici jede rychleji, a že nepřiměřená rychlost tohoto vozidla je hlavní příčnou nehody. Obviněný přitom poukázal na skutečnost, že vozidlo jedoucí po hlavní silnici má primárně přednost. K jeho rychlosti je nutné přihlížet, ale pouze v odpovídající míře vzhledem k povinnosti dát přednost v jízdě a především k předpokladu řidiče jedoucího po hlavní silnici, že mu bude dána přednost v jízdě.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení, a aby sám ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby. Současně naproti tomu navrhl, aby dovolací soud přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí s tím, aby soud prvního stupně věc projednal a rozhodl v jiném složení.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že nesprávná skutková zjištění nemohou být důvodem dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Soudům nižších stupňů nelze dovoláním vytýkat, že hodnotily důkazy určitým způsobem, a že učinily skutková zjištění, podle nichž obviněný řídil vozidlo rychlostí asi o polovinu vyšší, než je rychlost povolená, takže poškozený přijíždějící z vedlejší silnice nemohl předpokládat tak rychlou jízdu obviněného. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že je zjevně spatřován ve skutečnosti, že odvolání obviněného bylo zamítnuto, aniž by odvolací soud posoudil vyžádané znalecké posudky a odborné vyjádření způsobem příznivějším pro obviněného. Relevantní uplatnění citovaného dovolacího důvodu podle první alternativy nepřichází vůbec v úvahu, neboť jde o dovolací důvod ryze procesního charakteru, vztahující se k případům, kdy odvolání bylo zamítnuto či odmítnuto podle §253 tr. ř. bez jeho věcného přezkoumání. V daném případě však odvolání obviněného P. S. bylo odvolacím soudem projednáno a bylo o něm rozhodnuto. Uvedený dovolací důvod, uplatněný v druhé alternativě, by mohl být relevantním důvodem dovolání v případě, že by v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl naplněn některý z důvodů dovolání podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně je toho názoru, že námitky obviněného neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř., a proto není naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného P. S., a aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud neodmítl dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání shledal, že dovolání je důvodné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud je v rozhodovací činnosti zásadně vázán svou judikaturou. Ve věci s obdobným skutkem vyslovil v usnesení ze dne 4. 2. 2009, sp. zn. 7 Tdo 38/2009, právní závěry, které lze aplikovat bez podstatných změn i v trestní věci obviněného P. S. Jedná se zejména o následující závěry:
„V posuzovaném případě spočívala dopravní nehoda ve střetu dvou vozidel na křižovatce hlavní silnice s vedlejší silnicí, přičemž vozidlo obviněného jelo po hlavní silnici a vozidlo poškozeného vjelo do křižovatky z vedlejší silnice. Obecně vzato, je za takový střet zásadně odpovědný řidič, který do křižovatky vjede z vedlejší silnice, neboť jeho povinností je dát přednost v jízdě vozidlům přijíždějícím po hlavní silnici. Samotná okolnost, že řidič, který má přednost v jízdě, jede rychlostí přesahující stanovený limit, nic nemění na povinnosti řidiče přijíždějícího z vedlejší silnice dát přednost v jízdě řidiči přijíždějícímu po hlavní silnici. Přednost řidiče jedoucího po hlavní silnici tedy nezaniká jen v důsledku toho, že tento řidič jede nedovolenou rychlostí. Příčinou střetu pak je skutečnost, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici nedal přednost v jízdě. Překročení dovolené rychlosti řidičem jedoucím po hlavní silnici může mít pouze omezený význam, a to v podstatě jen z hlediska míry následku vzniklého ze střetu, za který ovšem primárně odpovídá řidič vozidla přijíždějícího z vedlejší silnice. Tyto zásady vyplývají z toho, že porovnají-li se povinnosti obou řidičů, je povinnost dát přednost v jízdě kvalitativně vyšším stupněm povinnosti, než je povinnost dodržet limit dovolené rychlosti. Porušení povinnosti dát přednost v jízdě bez dalšího již samo o sobě vede ke zcela bezprostřednímu a reálnému nebezpečí střetu vozidel, protože se vždy týká situace, v níž jde o vztah nejméně dvou vozidel s protínajícím se směrem jízdy. Porušení povinnosti dodržet stanovený rychlostní limit samo o sobě nevede ke vzniku takového nebezpečí a zakládá ho teprve ve spojení s dalšími podmínkami a okolnostmi konkrétní situace v silničním provozu, jakými jsou např. přítomnost dalších účastníků provozu, hustota provozu, viditelnost, přehlednost daného místa či úseku apod.
Od těchto zásad se lze výjimečně odchýlit, pokud to je odůvodněno jednak extrémní mírou porušení povinnosti řidiče jedoucího po hlavní silnici dodržet stanovený rychlostní limit a jednak tím, že rychlost jízdy řidiče jedoucího po hlavní silnici fakticky znemožní řidiči přijíždějícímu po vedlejší silnici splnění povinnosti dát přednost. Jde o to, že jen v důsledku vysoké rychlosti vozidla jedoucího po hlavní silnici řidič vozidla přijíždějícího po vedlejší silnici i při snaze dát přednost objektivně nemůže bezpečně provést jízdní manévr spočívající v projetí křižovatky. Typickým rysem takové situace je to, že řidič, který jinak je povinen dát přednost v jízdě, jen v důsledku vysoké rychlosti jízdy vozidla, jemuž má dát přednost, uvidí toto vozidlo až v době, kdy již není reálné, aby mu skutečně dal přednost. Zároveň je třeba zdůraznit, že nedání přednosti tu nesmí být důsledkem toho, že řidič přijíždějící po vedlejší silnici pominul nějakou významnou okolnost, kterou mohl běžně vnímat nebo kterou mohl snadno předvídat.
V posuzovaném případě je potřeba zohlednit skutečnost, zda poškozený skutečně dodržel povinnost vyplývající z dopravní značky „dej přednost v jízdě!“ a zejména tu skutečnost, zda mohl vidět vozidlo obviněného. Pokud soudy neučinily jasné zjištění o těchto skutečnostech, nelze přisvědčit úvaze, že rychlost jízdy obviněného, byť výrazně překročila stanovený limit, byla jediným důvodem, pro který bylo poškozenému objektivně znemožněno dát obviněnému přednost v jízdě. Za těchto okolností přichází v úvahu varianta, že skutečným důvodem, pro který poškozený nedal přednost v jízdě, naopak bylo to, že nerespektoval příkaz vyplývající z dopravní značky „dej přednost v jízdě“, a situaci na hlavní silnici vyhodnotil ve svůj prospěch bez ohledu na potřebu opatrnosti v zájmu bezpečného projetí křižovatky.“
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že soudy nižších stupňů nesprávným způsobem vyhodnotily chování poškozeného V. P., který měl primární povinnost dát přednost vozidlu jedoucímu po hlavní silnici. Jak vyplývá ze skutkových zjištění, v posuzovaném případě nejde o situaci, že by poškozený V. P. při veškeré snaze dát přednost v jízdě vozidlům jedoucím po hlavní silnici uviděl vozidlo obviněného P. S. až ve chvíli, kdy již nebylo reálné na vzniklou situaci adekvátně zareagovat. Naopak z výpovědí poškozených vyplývá, že v momentě, kdy se vozidlo, v němž jeli poškození, dávalo do pohybu, bylo na horizontu vidět přijíždějící vozidlo řízené obviněným. Řidič vozidla poškozený V. P. k tomu uvedl, že ve vzdálenosti zhruba 300 – 400 m viděl světla vozidla a usoudil, že vozidlo je hodně daleko, situaci vyhodnotil tak, že křižovatku bezpečně projede (č. l. 443 spisu). Další poškození shodně vypověděli, že na křižovatce byl rušný provoz, a proto tam stáli několik minut. Poškození M. P. a H. P. uvedli, že společně s dalšími poškozenými měli namířeno na letiště v Brně, odkud měli odletět na dovolenou, přičemž na letišti měli být zhruba po 22 hodině (č. l. 445, 446 spisu). K nehodě došlo kolem 20 hodiny. Z výpovědí poškozených V. P., H. P. a O. B. je zřejmé, že v okamžiku, kdy se řidič V. P. rozhodl projet křižovatkou, bylo na horizontu vidět osvětlené vozidlo obviněného. Za těchto okolností lze připustit i takovou verzi skutkového děje, že poškozený V. P. nedodržel potřebnou míru opatrnosti při vyhodnocování své povinnosti dát přednost v jízdě vozidlu jedoucímu po hlavní silnici, které řídil obviněný P. S.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že nebyly dány přesvědčivé důvody pro to, aby rychlost jízdy obviněného byla považována za hlavní příčinu střetu obou vozidel. Z toho vyplývá, že jak napadené usnesení Krajského soudu Brně ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 5 To 440/2009, tak rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 1 T 146/2008, jako součást řízení předcházejícího napadenému rozsudku jsou rozhodnutími, která spočívají na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tento důvod dovolání obsahuje dvě alternativy. Podstata dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, odmítl nebo zamítl řádný opravný prostředek. Druhou alternativou je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Obviněný nespecifikoval, kterou alternativu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatňuje, nicméně z obsahu podaného dovolání je zjevné, že přichází v úvahu uplatnění uvedeného dovolacího důvodu pouze v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného v rámci důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou důvodné a odvolací soud zamítl odvolání obviněného proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle §256 tr. ř., je naplněn i dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud po přezkoumání dovolání podle §265i odst. 3 tr. ř. shledal, že napadené rozhodnutí trpí vytýkanými vadami, a proto podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 5 To 440/2009, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 27. 5. 2009, sp. zn. 1 T 146/2008. Podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu Brno-venkov, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Při novém projednání věci Okresní soud Brno-venkov odstraní vady vytknuté tímto usnesením Nejvyššího soudu, doplní skutková zjištění ve směrech, které vyplývají z tohoto usnesení, a v závislosti na nich znovu ve věci rozhodne.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že podle §265s odst. 1 tr. ř. je soud prvního stupně vázán právním názorem, který vyslovil Nejvyšší soud v tomto usnesení, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání obviněného v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž k tomu potřeboval souhlas obviněného a státního zástupce.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek