ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.223.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 223/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 10. 3. 2010 o dovolání obviněného J. G., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 6 To 416/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 10/2009 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. G. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. G. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 11. 2009, sp. zn. 6 To 416/2009, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání a odvolání obviněného O. K. proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 9. 2009, sp. zn. 6 T 10/2009. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl obviněný J. G. s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se nedopustil jednání, pro které byl odsouzen. Vyjádřil nesouhlas se skutkovými zjištěními, která se stala podkladem výroku o jeho vině. Vytkl, že soudy k těmto zjištěním dospěly nesprávným hodnocením výpovědí svědků. Celé dokazování označil za tendenčně vedené v jeho neprospěch a poukázal na to, že nebylo vyhověno jeho návrhům na provedení dalších důkazů. Obviněný J. G. se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud ohledně něho zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Plzni věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až 1) tr. ř. Z jiného důvodu, než jsou tyto důvody, nemůže být dovolání podáno.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z citovaného ustanovení vyplývá, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně. Předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav, který zjistily soudy, nenaplňuje zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudy. Do rámce dovolacího důvodu nespadají s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání se nemůže opírat o námitky proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, že nevyhověly návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je jako mimořádný opravný prostředek určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud otázkou správnosti právního posouzení skutku zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
S ohledem na principy, jimiž je definováno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to je odůvodněno extrémním rozporem mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
V posuzovaném případě byl obviněný J. G. odsouzen pro trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 1 tr. zák. a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák.
Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Karlových Varech, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil i Krajský soud v Plzni, spočíval v podstatě v tom, že obviněný J. G. dne 25. 2. 2009 kolem 14.50 hodin v O., okr. K. V., před restaurací U R., ze které byl vykázán pro nevhodné chování a pro nezaplacení útraty, slovně a fyzicky napadl nejprve L. H. a poté, co se na místo dostavili uniformovaní strážníci Městské policie Ostrov Miroslav Kazda, Michaela Moisesová a Hana Gregušová a vyzvali k ukončení konfliktu, fyzicky napadl Miroslava Kazdu tak, že ho udeřil pěstí do hrudníku a kopl ho kolenem do stehna, a všem strážníkům vulgárně nadával a vyhrožoval, že zabije je a jejich děti.
Obviněný J. G. v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by tato skutková zjištění nenaplňovala zákonné znaky trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pouze takto koncipované dovolání by odpovídalo dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na skutkových námitkách, které se odvíjely od jeho tvrzení, že se uvedeného jednání nedopustil, a kterými jen prezentoval svou vlastní verzi skutkového stavu. Tímto pojetím dovolání se obviněný ocitl zcela mimo rámec zákonného dovolacího důvodu. Obviněný sice formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ovšem jinak uplatnil námitky, které mu svým obsahem neodpovídaly a nebyly pod něj podřaditelné.
Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že mezi skutkovými zjištěními, která učinil Okresní soud v Karlových Varech a z kterých v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Plzni, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení v důkazech, jimiž byly především svědecké výpovědi osob napadených jednáním obviněného. Pokud soudy hodnotily tyto výpovědi jako věrohodné, nijak tím nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., zvláště když své hodnotící úvahy jasně, přehledně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Soudy se při tom nedopustily žádné deformace důkazů, která by jejich zjištění stavěla do extrémního rozporu se skutečným obsahem důkazů. Pokud obviněný demonstroval tendenčnost dokazování na tom, že v přípravném řízení byli usvědčující svědci vyslechnuti, aniž mu bylo umožněno být výslechům přítomen, je třeba poukázat na to, že tito svědci byli vyslechnuti také v hlavním líčení za přítomnosti obviněného a jeho obhájce, kterým bylo umožněno klást svědkům otázky. V hlavním líčení byli svědci vyslechnuti za podmínek garantujících kontradiktornost dokazování jako jednu ze základních podmínek spravedlivého procesu. Soudy vysvětlily rovněž to, že provedené dokazování je z hlediska potřeby zjistit skutkový stav dostatečné a že provádění dalších důkazů podle návrhů obviněného již je nadbytečné. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů, že se neztotožňuje s tím, jak soudy hodnotily důkazy, a že považuje rozsah provedeného dokazování za nedostatečný, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného J. G. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec