ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.234.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 234/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. března 2010 o dovolání obviněného L. Š . proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 10 To 431/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 2 T 101/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného L. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 2 T 101/2006, byl obviněný L. Š. (dále jen „obviněný“) uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §224 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. K. částku 5.737,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný podal proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 27. 5. 2008, sp. zn. 2 T 101/2006, odvolání proti výrokům o vině a trestu. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 10 To 431/2008, odvolání obviněného zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 10 To 431/2008 , podal obviněný prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s odůvodněním, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný nesouhlasí se závěry soudů nižších stupňů o jeho vině trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. Poukázal zejména na znalecký posudek znalce z oboru dopravy Ing. Jaroslava Slavíka, z něhož vyplývá možnost, že obviněný poškozenou H. K. spatřil kvůli projíždějícímu automobilu až v době, kdy byla ve středu vozovky, a proto neměl žádnou možnost na její pohyb jakkoliv reagovat. Vytkl soudu prvního stupně, že vycházel především z výpovědí členů širší rodiny poškozené, kteří jsou podle jeho názoru nevěrohodnými svědky vzhledem k příbuzenskému vztahu k poškozené H. K. Za věrohodnou považuje obviněný výpověď svědka V. Š. Poukázal rovněž na výpověď svědkyně MUDr. Z. J., z níž podle něj vyplývá, že poškozená H. K. zcela nečekaně a riskantně vkročila do jízdního pruhu obviněného, který za těchto okolností nemohl nehodě zabránit. Obviněný je přesvědčen, že za daného skutkového stavu věci mu nelze přičítat zavinění z nedbalosti podle §5 tr. zák., neboť kritickou situaci vyvolala poškozená svým lehkovážným chováním na silnici.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2008, sp. zn. 10 To 431/2008, jakož i řízení mu předcházející, a aby přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně. Uvedla, že obviněný především zpochybňuje správnost hodnocení jednotlivých důkazů a správnost skutkových závěrů, učiněných soudy nižších stupňů. Takové námitky se zcela míjí s uplatněným dovolacím důvodem ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., i s ostatními dovolacími důvody. Obviněný napadl též existenci zavinění podle §5 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně k této právní námitce uvedla, že s ohledem na učiněná skutková zjištění je namístě akceptovat hmotně právní kvalifikaci skutku tak, jak učinily soudy obou stupňů. Podle nejvyšší státní zástupkyně je zřejmé, že nehodový děj vyvolala poškozená H. K., která lehkovážně přecházela silnici. Podstatné však je, že její jednání nebylo jediným důvodem vzniku nehodového děje, na němž se v konečném důsledku podílel svým jednáním i obviněný, který nejednal při řízení motorového vozidla v souladu s ustanovením §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2001 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Jednání obviněného je proto namístě posoudit jako zaviněné ve formě vědomé nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák.
Nejvyšší státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného L. Š. odmítl, a aby rozhodl v neveřejném zasedání konaném podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud České republiky zjistil, že obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek převážně námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti rozsahu dokazování a proti hodnocení důkazů. Takové námitky však nenaplňují uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiný důvod dovolání podle §265b tr. ř. Za námitku skutkového charakteru je nutno považovat námitku nevěrohodnosti řady svědků, námitku nesprávného hodnocení důkazu znaleckým posudkem z oboru doprava i námitku, že soudy nesprávně hodnotily výpovědi svědků V. Š. a MUDr. Z. J., stejně tak i námitku obviněného, že poškozená přecházela vozovku zleva doprava. Je potřeba dodat, že námitkou, v jakém směru poškozená přecházela vozovku, se zabýval již odvolací soud. V odůvodnění svého rozhodnutí přitom správně uvedl, že z provedeného dokazování, především ze dvou soudnělékařských znaleckých posudků, je dostatečně prokázáno, že poškozená přecházela vozovku zprava. Nejvyšší soud je v rámci řízení o dovolání vázán skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů. Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Z hlediska zákonného vymezení důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je povinností Nejvyššího soudu zabývat se otázkami právního posouzení skutku nebo otázkami jiného nesprávného hmotně právního posouzení za předpokladu, že obviněný v rámci tohoto důvodu dovolání uplatní právní námitky.
Za námitku právního charakteru relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je nutno považovat námitku, že ze skutkových zjištění údajně nelze dovodit zavinění obviněného ve smyslu §5 tr. zák. Obviněný má za to, že se nemohl dopustit trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., neboť kritickou situaci vyvolala poškozená H. K. svým lehkovážným chováním na silnici.
Trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému z nedbalosti způsobí těžkou újmu na zdraví nebo smrt.
Z popisu skutku v tzv. skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že obviněný za snížené viditelnosti, když silnice byla osvětlena jen pouličním osvětlením, nesledoval řádně situaci v provozu a zachytil přední částí vozidla poškozenou H. K., která vstoupila do vozovky mimo přechod pro chodce z pravé strany jeho směru jízdy přesto, že vozidlo obviněného bylo možno včas spatřit, avšak obviněný na poškozenou pozdě reagoval a způsobil jí mnohačetná poranění, v jejichž důsledku zemřela.
Na základě takto popsaného skutkového stavu věci není pochyb o tom, že poškozená H. K. svým neodpovědným přecházením silnice přispěla ke způsobení nehodového děje. Nelze však pominout skutečnost, že obviněný se podílel na nehodě tím, že se nevěnoval plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích. Je nepochybné, že obviněný měl a mohl spatřit poškozenou ve světle reflektorů svého vozidla. Subjektivní stránka trestného činu byla naplněna, neboť obviněný zavinil trestný čin z nedbalosti podle §5 písm. a) tr. zák., když nedodržel povinnost vyplývající z ustanovení §5 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., zákona o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a proto nebyl schopen včas zareagovat na situaci vzniklou na vozovce, když poškozená neočekávaně vstoupila do vozovky. Z těchto důvodů Nejvyšší soud shledal námitku obviněného ohledně absence subjektivní stránky trestného činu za neopodstatněnou.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud České republiky v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek