ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.251.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 251/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. 3. 2010 o dovolání, které podal obviněný T. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 601/2008, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 34 T 85/2008, takto:
Podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. K. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 8. 2008, sp. zn. 34 T 85/2008, byl obviněný T. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. l písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. l písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák., §35 odst. l tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody na 28 měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a podle §57 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu vyhoštění na 3 roky. Výrokem podle §228 odst. l tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Rozsudkem bylo rozhodnuto také ohledně obviněných R. B. , M. B. a J. J.
Odvolání obviněného T. K. , podané proti výroku o trestu a proti výroku o náhradě škody, bylo usnesením Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně ze dne 8. 1. 2009, sp. zn. 6 To 601/2008, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný T. K. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně. Dovolání zaměřil proti tomu, že v rozsudku Okresního soudu ve Zlíně byl beze změny ponechán výrok o trestu a výrok o náhradě škody, podle něhož obviněný je se spoluobviněným R. B. povinen nahradit škodu ve výši 932 380 Kč poškozeným M. J. , JUDr. Z. N. , M. K. a V. T. bod 11 výroku o náhradě škody). Odkázal na důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), k) tr. ř., ale ve skutečnosti měl na mysli důvody dovolání uvedené v §265b odst. l písm. g), l) tr. ř. ve znění zákona č. 200/2002 Sb. Namítl nesprávné zjištění výše škody, která byla způsobena uvedeným poškozeným. Výši škody, kterou zjistil Okresní soud ve Zlíně na podkladě znaleckého posudku, obviněný označil za nadsazenou a projevil nesouhlas se znaleckým posudkem. Vyjádřil názor, že způsobená škoda byla ve skutečnosti nižší, resp. že šlo dokonce o bezcenné věci. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Brně - pobočka ve Zlíně věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů stanovených v §265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiných důvodů není možné
K výroku o trestu
Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát z důvodu, že je vadný výrok o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat z hmotně právních pozic zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil, neboť netvrdil, že by mu byl uložen nepřípustný druh trestu nebo trest ve výměře mimo sazbu. Výhrady obviněného proti výroku o trestu se odvíjely od jeho námitek týkajících se zjištění výše způsobené škody. Z této povahy námitek lze usuzovat, že obviněný patrně považoval uložený trest za nepřiměřeně přísný. To však nezakládá dovolací důvod, a to ani dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., jímž je nesprávné právní posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. je obecným hmotně právním dovolacím důvodem. Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. je speciálním hmotně právním dovolacím důvodem ve vztahu k výroku o uložení trestu. Již z tohoto vzájemného vztahu obou dovolacích důvodů je jasné, že samotný výrok o uložení trestu je možné napadat jen prostřednictvím dovolacího důvodu stanoveného zvlášť pro tento případ, a nikoli prostřednictvím dovolacího důvodu vymezeného obecně jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ (jiné než právní posouzení skutku). Opačný výklad, který by namítanou nepřiměřenost trestu připouštěl jako „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“ ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., by byl nelogický a v podstatě by popíral jakýkoli význam speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. l písm. h) tr. ř., neboť uložení nepřípustného druhu trestu či uložení trestu ve výměře mimo sazbu by vždy bylo „jiným nesprávným hmotně právním posouzením” a spadalo by pod ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. Naznačený výklad by činil ustanovení §265b odst. l písm. h) tr. ř. nadbytečným, bezpředmětným a nefunkčním. (K tomu, že namítaná nepřiměřenost trestu není dovolacím důvodem, viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.)
K výroku o náhradě škody
Z ustanovení §265b odst. l písm. g) tr. ř. vyplývá, že dovolacím důvodem, a to i ve vztahu k výroku o náhradě škody, je vadná aplikace hmotného práva na zjištěný skutkový stav. Tím se ovšem míní skutkový stav zjištěný soudy prvního a druhého stupně, a nikoli skutkový stav ve verzi, kterou prezentuje dovolatel. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Dovolacím důvodem nejsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Otázkou správnosti hmotně právního posouzení se Nejvyšší soud zabývá zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nijak nepřihlíží k námitkám směřujícím proti skutkovým zjištěním soudů.
Napadený výrok o náhradě škody má podklad v té části výroku o vině, v níž byl obviněný uznán vinným, že společně se spoluobviněným R. B. v době od 20. 12. 2007 do 12. 2. 2008 ve S., okr. Z. , se vloupal do minipivovaru, kde odcizil různé věci z technického vybavení v celkové ceně 435 750 Kč (tyto věci jsou specifikovány v bodě 13 výroku o vině), přičemž poškozením zařízení objektu způsobil další škodu ve výši 546 600 Kč, to vše ke škodě M. J. , JUDr. Z. N. , M. K. a V. T. jako spoluvlastníků minipivovaru.
Obviněný v dovolání neuplatnil žádnou námitku v tom smyslu, že by výrokem o náhradě škody bylo porušeno nějaké hmotně právní ustanovení, jímž se řídí náhrada škody (např. §420 odst. l a násl. obč. zák.). Pouze takto koncipované dovolání by korespondovalo s dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Polemika obviněného se znaleckým posudkem a s tím, že soudy vzaly znalecký posudek za podklad svých skutkových zjištění ohledně výše způsobené škody, je mimo rámec dovolacího důvodu.
S ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces může Nejvyšší soud zasáhnout do skutkového základu rozhodnutí napadeného dovoláním jen zcela výjimečně, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. Takový rozpor je dán zejména tehdy, jestliže skutková zjištění soudů nemají žádnou obsahovou spojitost s důkazy, jestliže skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, jestliže skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu ve Zlíně, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce ceny odcizených věcí a v otázce výše škody na zařízení objektu. Tato zjištění mají jasné obsahové zakotvení ve znaleckém posudku z oboru ekonomiky, který vypracoval řádně přibraný znalec Ing. Libor Fojtík. Okresní soud ve Zlíně znalecký posudek pozorně hodnotil a zkoumal ho mimo jiné i z toho hlediska, z jakých podkladů znalec vycházel a jak postupoval při stanovení ceny odcizených věcí a při určení výše škody na zařízení objektu. Okresní soud ve Zlíně vzal v úvahu rovněž vysvětlení znalce podané při jeho výslechu v hlavním líčení a zvláště pak se zabýval i namítaným ovlivněním závěrů znaleckého posudku tím, že znalec již jednou (v roce 2005) minipivovar oceňoval v souvislosti se záměrem spoluvlastníků ho prodat. V tomto ohledu Okresní soud ve Zlíně zjistil, že ocenění minipivovaru si u znalce vyžádala osoba zastupující zájemce o koupi, takže znalec z titulu toho, na objednávku které strany provedl ocenění, nemohl být nijak motivován k případnému nadsazení ceny, jež by pak v neprospěch obviněného předurčovala závěry znaleckého posudku vypracovaného v trestním řízení. Okresní soud ve Zlíně své hodnotící úvahy logicky, přehledně a srozumitelně vysvětlil a nijak nevybočil z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. Pokud hodnotící úvahy a z nich vyplývající skutkové závěry Okresního soudu ve Zlíně akceptoval Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně v napadeném usnesení, nelze ani jemu cokoli vytýkat. To, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily znalecký posudek, a že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů učiněnými na podkladě znaleckého posudku, není dovolacím důvodem.
Závěrem k podanému dovolání
Obviněný formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., avšak jinak uplatnil námitky, které co do svého obsahu tomuto dovolacímu důvodu neodpovídaly a nebyly pod něj podřaditelné.
Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, která spočívá v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Dovolací důvod podle §265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na jiný dovolací důvod, v dané věci na dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. Z této vázanosti logicky plyne, že pokud námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. l písm. g) tr. ř., pak nemohou být dovolacím důvodem ani podle §265b odst. l písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. l písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Nad rámec rozhodnutí o dovolání považuje Nejvyšší soud za nutné vyjádřit se k délce dovolacího řízení. Obhájkyně obviněného podala dovolání u Krajského soudu v Brně - pobočka ve Zlíně dne 29. 5. 2009, avšak věc byla předložena Nejvyššímu soudu až dne 2. 3. 2010. K průtahům tedy nedošlo v řízení před Nejvyšším soudem.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu:
JUDr.Petr Hrachovec