ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.267.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 267/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. března 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. I. S., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 6 To 55/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 43 T 30/2007, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 43 T 30/2007, byl obviněný Ing. I. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. ve stadiu přípravy podle §7 odst. 1 tr. zák., ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byl odsouzen podle §250 odst. 4 tr. zák., za použití §40 odst. 2 tr. zák., k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků. Podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 5 let, za současného vyslovení dohledu. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena povinnost nejvíce jedenkrát měsíčně dostavovat se k probačnímu úředníkovi Probační a mediační služby. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena také povinnost nahradit poškozenému Barum Continental, s. r. o., IČO 45788235, se sídlem Otrokovice, Objízdná 1628, škodu ve výši 352.287,- Kč.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný a také státní zástupce odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 10. 2009, sp. zn. 6 To 55/2009, podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl a uznal obviněného vinným ze spáchání přípravy trestného činu podvodu podle §7 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 4 tr. zák. Podle §250 odst. 4 tr. zák. mu odvolací soud uložil trest odnětí svobody v trvání 5 roků a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech na dobu 5 roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozenému Barum Continental, s. r. o., IČO 45788235, se sídlem Otrokovice, Objízdná 1628, škodu ve výši 352.287,- Kč.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř., neboť se domnívá, že bylo porušeno ustanovení o jeho přítomnosti u hlavního líčení a rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný uvádí, že hlavní líčení se v předmětné věci konalo od 15. 12. 2008. Podle §202 odst. 5 tr. ř. se konalo v nepřítomnosti dovolatele, který požádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Dne 15. 4. 2009 bylo pokračováno v hlavním líčení za nepřítomnosti dovolatele podle §202 odst. 5 tr. ř. Na tomto hlavním líčení byla podle §23 odst. 1 tr. ř. věc spoluobviněné S. S. vyloučena ze společného řízení k samostatnému projednání, poté prohlásil předseda senátu dokazování za skončené, udělil slovo k závěrečné řeči a následně vyhlásil rozsudek. Podle obviněného tímto porušil jeho základní právo na obhajobu, neboť nepředpokládal, že při tomto hlavním líčení bude dokazování skončeno a ani z protokolu z předcházejícího hlavního líčení ze dne 16. 3. 2009 tato skutečnost není patrna. Také se domnívá, že soud mohl poté, co se rozhodl věc S. S. vyloučit k samostatnému projednání, rozhodnout o odročení hlavního líčení tak, aby mu bylo zachováno právo vyjádření a shrnutí celé kauzy. Domnívá se tedy, že byl zkrácen o právo na řádnou obhajobu.
Dovolací důvod v 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný spatřuje v tom, že neplatnost rozhodčích nálezů S. S. byla namítána celou řadou subjektů a bylo proti ní vedeno trestní řízení i v dalších případech, co podle dovolatele ovlivnilo názor nalézacího i odvolacího soudu v tom, že pokud ona de facto i de iure vydala a zfalšovala rozhodčí nález v této věci, došlo i ze strany obviněného k naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu ve stadiu přípravy dle §7 odst. 1 tr. zák. Podle obviněného z předložených důkazů vyplývá, že v žádném případě neměl úmysl kohokoli podvést, ale šlo o obchodní spor, který řešil u rozhodčího soudu. Skutečnost, že spoluobviněná S. S. žila po určitou dobu s jeho synem, a ani to, že byla pověřena k pracovně právním úkonům společnosti, nemůže být podle obviněného důkazem toho, že šlo o přípravu trestného činu podvodu. Proto nelze jeho konání kvalifikovat jako trestný čin, neboť nemohl naplnit skutkovou podstatu trestného činu podvodu, když šlo o obchodní spor mezi společností NiKO Centrum, s. r. o. a Barum Continental, s. r. o. Obviněný dále uvádí, že S. S. vystupovala v té době, kdy tento problém vznikl, jako představitelka rozhodčí komise, chodila s jeho synem, proto s ní věc konzultoval a poté se rozhodl k podání žaloby k rozhodčí komisi. Nemohl tušit, že tato rozhodčí komise, ve které S. S. vystupovala pod změněnou identitou jako M. S., nemohla fungovat jako řádná rozhodčí komise z důvodu, že ještě nebyla úředně potvrzena změna pohlaví. Odvolací soud nepřihlédl k těmto skutečnostem, proto je dle názoru obviněného dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a vrátil věc k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání nevyjádřila.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
I když obviněný uplatnil dovolací důvod pod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy nesprávné právní posouzení skutku, toto pochybení spatřuje výhradně v oblasti skutkových zjištění soudů nižších stupňů, když v dovolání uvádí, že z předložených důkazů v žádném případe nevyplývá úmysl kohokoli podvést, nebo že soužití S. S. s jeho synem, a její pověření k právním úkonům za jeho obchodní společnost nemohou být důkazem, že šlo o přípravu trestného činu podvodu. Také námitky obviněného, že nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu podvodu, ale šlo o obchodní spor mezi společnostmi a nemohl tušit, že komise nemohla fungovat jako řádná rozhodčí komise, nespadají pod hmotně právní posouzení, nýbrž opět směřují proti skutkovým zjištěním. Obviněný tedy v dovolání ve skutečnosti napadá hodnocení důkazů a úplnost dokazování, předkládá vlastní verzi skutkového děje, až na základě které by mělo dojít k jinému hmotně právnímu závěru. Z výše uvedeného jasně vyplývá, že tyto námitky nespadají pod dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a kdyby byly tyto námitky jediné v dovolání obviněného, Nejvyšší soud by ho zamítl podle §265i odst. 1 písm. b) jako podané z jiného důvodu, než je v §265b tr. ř.
Ve svém dovolání ale obviněný uplatnil také dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Jeho existenci spatřuje v tom, že nepředpokládal, že soud při hlavním líčení konaném dne 15. 4. 2009 ukončí dokazování a vynese rozsudek. Přitom obviněný nenamítá, že soud konal v rozporu s trestním řádem, když sám v dovolání uvádí, že hlavní líčení konané dne 15. 4. 2009 probíhalo v jeho nepřítomnosti podle §202 odst. 5 tr. ř., co znamená, že obviněný požádal, aby bylo hlavní líčení konáno v jeho nepřítomnosti. Soud ale není povinen uvědomit obviněného, kdy v hlavním líčení ukončí dokazování a vyhlásí meritorní rozhodnutí. Pokud obviněný využil své právo uvedené v §202 odst. 5 tr. ř. a neúčastnil se hlavního líčení, mohl očekávat, že soud může ukončit dokazování a vynést rozsudek kdykoliv. Zvláště pak v situaci, kdy se hlavní líčení konalo již od prosince 2008, bylo několikrát odročováno a konalo se tak již delší dobu. Proto tuto námitku Nejvyšší soud shledal za zjevně neopodstatněnou.
Také námitku obviněného, že soud mohl rozhodnout o odročení hlavního líčení, aby mu zachoval právo na shrnutí celé kauzy, hodnotil Nejvyšší soud jako zjevně neopodstatněnou. Soud jednal v souladu se zásadou hospodárnosti trestního řízení a také v souladu s §2 odst. 4 tr. ř., ve kterém je vyjádřena zásada oficiality a zásada rychlosti řízení, přičemž zachoval všechna práva obviněného, který podle §202 odst. 5 tr. ř. požádal, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti. Toto hlavní líčení se konalo i dne 15. 4. 2009 za přítomnosti obhájce obviněného. Přitom podle §181 odst. 2 tr. ř. soud postupuje tak, aby řízení bez zbytečných průtahů směřovalo k rozhodnutí věci, včetně výkonu rozhodnutí. Také podle §219 odst. 1 tr. ř. soud odročí hlavní líčení, objeví-li se překážka, pro kterou nelze hlavní líčení provést nebo v něm pokračovat, co se v daném případě nestalo.
Protože námitky obviněného, které uplatnil pod dovolacím důvodem v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nespadaly pod tento dovolací důvod a námitky uplatněné pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. byly Nejvyšším soudem shledány jako zjevně neopodstatněné, bylo dovolání Ing. I. S. odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu: JUDr. Michal Mikláš