ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.283.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 283/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 24. března 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného J. K. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 12 To 457/2009, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 113/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 3 T 113/2008, byl obviněný J. K. uznán vinným trestným činem znásilnění podle §241 odst. 1, 2 tr. zákona, trestným činem soulože mezi příbuznými podle §245 tr. zákona a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákona. Podle §241 odst. 2 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona byl obviněný odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Podle §39a odst. 3 tr. zákona byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání proti výroku o vině, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 12 To 457/2009, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání. I když obviněný v odstranění vad obsahu dovolání podaném dne 25. 1. 2010 odkazuje na dovolací důvod v §265b odst. 1, písm. l) tr. řádu, je nepochybné, že došlo k nepatrnému pochybení v odkaze na ustanovení dovolacího důvodu, když obviněný ve svém dovolání ze dne 7. 1. 2010 i v odstranění vad v obsahu dovolání ze dne 20. 1. 2010, uvádí zákonné znění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tj. že rozhodnutí soudu, spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Tím je zřejmé, že obviněný podává dovolání na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný ve svém dovolání uvádí, že od počátku tvrdí, že se spáchání skutků, které mu byly kladeny za vinu, nedopustil a dále poukazuje na rozpory ve výpovědích svědků. Namítá, že soud nebral v úvahu při rozhodování jeho předchozí, z počátku velmi problémové sexuální zkušenosti s jeho dlouholetou přítelkyní a další skutečnosti, které mu měly bránit při pohlavním styku s B. K. Krajský soud uvádí, že se projevil jako výrazně narušená osoba, co se podle obviněného nezakládá na pravdě, a také to neodpovídá znaleckému posudku, kterým bylo prokázáno, že netrpí duševní poruchou ani sexuální deviací a preferuje jemu věkem přiměřené ženy. Soud příliš dal na závěry znalkyně v úvahách o věrohodnosti výpovědí B. K., a také se podle obviněného nezabýval tím, že bylo téměř nemožné v byte, kde se soustavně pohybuje řada osob, aby si nikdo nevšiml jeho trestnou činnost. Také namítá další skutečnosti, které soud nevzal při rozhodování v úvahu, konkrétně přípis ze dne 14. 10. 2009, ve kterém matka z podnětu a na přání poškozené uvádí, že k žádné z událostí řešených soudem nedošlo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze a přikázal odvolacímu soudu věc k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem, že spáchání skutku nebylo řádně prokázáno, případně aby jej sám zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se do dne rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání k němu nevyjádřila.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. řádu zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. řádu, ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. řádu, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. řádu), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu dovolání vyplynulo, že obviněný uplatnil dovolací důvod v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolací námitky však staví na zpochybňování skutkových zjištění a provedeného dokazování, když uvádí, že se nedopustil skutků, které mu byly kladeny za vinu a soud nebral do úvahy obviněným popsané skutečnosti. Také další námitky obviněného, které jsou výše popsány, nespadají pod nesprávné právní posouzení skutku, ale opět směřují do hodnocení provedených důkazů a úplnosti dokazování. Těmito skutkovými námitkami však deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nenaplnil (k tomu viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 651/02, III. ÚS 78/05). Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat postup soudů nižších stupňů při hodnocení důkazů. V dovolacím řízení je naopak povinen vycházet z jejich skutkových zjištění a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav posuzovat hmotně právní posouzení skutku.
Nejvyšší soud také v posuzovaném případě neshledal extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, a na jejich základě učiněnými skutkovými zjištěními, který jediný by mohl odůvodnit výjimečný zásah do skutkových zjištění v řízení o dovolání.
Proto bylo dovolání obviněného J. K. posouzeno jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu a podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítnuto.
Nejvyšší soud tak učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
O návrhu obviněného na odložení výkonu dovoláním napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud nerozhodoval, protože k tomu neshledal důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš