ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.287.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 287/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. března 2010 o dovolání obviněného J. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 470/2008, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 3 T 152/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 7. 10. 2008, sp. zn. 3 T 152/2008, byl obviněný J. S. spolu s dalšími obviněnými uznán vinným trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. a byl odsouzen podle §175 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen. Podle §59 odst. 1 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání šestnácti měsíců.
Obviněný podal proti tomuto rozsudku odvolání. Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 6 To 470/2008, rozhodl o odvoláních několika spoluobviněných, přičemž odvolání obviněného J. S. zamítl podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 470/2008, podal obviněný J. S. prostřednictvím svého obhájce včas dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítl, že trestný čin nespáchal, a je usvědčován pouze výpovědí jediného svědka, a to policisty A. J. Soudy obou stupňů jej mylně považují za věrohodného svědka, navzdory tomu, že při kontrole vozidel tento svědek nepostupoval v souladu s právními předpisy, neboť při kontrole vozidel odstoupil od prvého kontrolovaného vozidla a vrátil se až poté, co posádka vozu z něho vystoupila. Podle obviněného nelze proto z výpovědi tohoto svědka dovodit jeho trestné jednání spočívající v tom, že křivě vypovídal o tom, kdo skutečně řídil předmětné vozidlo a na jakém místě ve vozidle seděl J. K., o jehož trestní věc šlo. Obviněný poukázal na zjevné rozpory mezi výpověďmi svědků A. J. a R. K., kteří prováděli kontroly vozidel. Je proto přesvědčen, že z provedeného dokazování nelze dojít k jednoznačnému závěru o jeho vině trestným činem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle §175 odst. 2 písm. a) tr. zák. Soudy nižších stupňů tak údajně porušily zásadu „in dubio pro reo“.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě z dne 11. 2. 2009, sp. zn. 6 To 470/2008, v části, v níž bylo zamítnuto jeho odvolání, a aby podle §265k tr. ř. vrátil věc soudu druhého stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný v podstatě opakuje námitky uplatněné v jeho odvolání a celé dosavadní obhajobě. Soud druhého stupně se jeho řádným opravným prostředkem náležitě zabýval a věc v souladu se zákonem přezkoumal. Není důvodu se odchylovat od jeho závěrů, které vycházejí z provedeného dokazování a vykazují i logickou správnost. K dovolacím námitkám obviněného současně uvedla, že ačkoli se obviněný formálně dovolává vady rozhodnutí spočívající v nesprávné aplikaci norem hmotného práva, žádnou faktickou výhradu této povahy v dovolání neuvedl a jeho námitky směřují výlučně do oblasti skutkových zjištění, přičemž uplatněný dovolací důvod není naplněn skutkovými námitkami. Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. totiž nelze napadat znění skutkové věty a skutkové závěry vůbec, ani rozsah dokazování a způsob hodnocení důkazů soudem. Takové námitky nemohou naplnit uplatněný dovolací důvod a ani žádný další z důvodů dovolání uvedených v trestního řádu. Námitka obviněného, že na základě provedeného dokazování nelze dospět k jednoznačnému závěru o tom, že vozidlo řídil právě J. K. a že je neřídil obviněný R. C., je zcela irelevantní. Obviněný pominul, že ohledně viny J. K. existuje pravomocné soudní rozhodnutí (rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 11. 2007, sp. zn. 1 T 106/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 1. 2008, sp. zn. 6 To 16/2008), a že tedy nemohla být jeho vina znovu zjišťována v soudním řízení vedeném ohledně křivých výpovědí, které v trestní věci obviněného J. K. učinili dovolatel a další obvinění.
Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasila s tím, aby bylo takto rozhodnuto v neveřejném zasedání za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 tr. ř. S rozhodnutím v neveřejném zasedání souhlasila i pro případ jiného než navrhovaného rozhodnutí podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Vycházel přitom z následujících skutečností:
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou právního posouzení skutku jako posouzení hmotně právního je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákona, na skutkový stav věci, který zjistil soud. Významné je, že předmětem právního posouzení je skutek, tak jak ho zjistil soud, a nikoli tak jak se jeho zjištění domáhá dovolatel. V dovolání je možné namítat, že skutkový stav věci, který zjistil soud, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Lze tedy vytýkat p r á v n í vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudem. Mimo meze dovolacího důvodu jsou s k u t k o v é námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotil soud, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudu a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou sám prosazuje. Dovolání nemůže být založeno na tom, že dovolatel nesouhlasí s tím, jak soud v rámci postupu podle §2 odst. 6 tr. ř. hodnotil důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodil, jak postupoval při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedl dokazování, že nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů apod. Dovolání je mimořádný opravný prostředek určený k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se Nejvyšší soud zabývá otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněný J. S. neuplatnil žádnou právní námitku týkající se toho, že by skutkový stav věci zjištěný soudy nižších stupňů nenaplňoval znaky trestného činu, jímž byl uznán vinným. Obviněný učinil obsahem svých dovolacích námitek jen námitky skutkové, tedy námitky, které směřují proti učiněným skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů. Za námitky skutkového charakteru je nutno považovat především námitku nevěrohodnosti svědka A. J. a námitku nedostatečně provedeného dokazování. V řízení o dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se nelze domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Uplatněný dovolací důvod není naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovým zjištěním soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Ze zákona vyplývá, že dovolání, které se opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, a nikoliv z hlediska procesních předpisů. Z těchto důvodů nelze v řízení o dovolání zohlednit ani procesněprávní námitku obviněného, že soudy nižších stupňů svým postupem porušily zásadu in dubio pro reo.
Přestože dovolání obviněného je založeno na skutkových námitkách, jimiž se dovolací soud nemůže zabývat vzhledem k zákonnému vymezení obsahu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., Nejvyšší soud pro úplnost uvádí, že nelze souhlasit s námitkou obviněného, že byl usvědčen z trestné činnosti pouze na základě jediného důkazu.
V této souvislosti je potřeba poukázat na ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., z něhož vyplývá povinnost soudu zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Soud je povinen v návaznosti na důkazní iniciativu stran, zejména strany obžaloby a obhajoby, pečlivě zvažovat všechny právně významné skutečnosti pro rozhodnutí, a to i když tomu strany nepřikládají žádnou váhu, nebo se jich přímo zříkají, a proto soud není ve smyslu poslední věty §2 odst. 5 zbaven povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí. Soud může opřít výrok o vině i o nepřímé důkazy, ovšem jen za předpokladu, že tvoří ve svém souhrnu logickou, ničím nenarušenou a uzavřenou soustavu nepřímých důkazů vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících, které v celku shodně a spolehlivě dokazují skutečnost. Pokud má být rozhodnuto o vině, musí shromážděné důkazy postačovat. Z toho vyplývá, že není vyloučeno, aby soud rozhodl o vině obviněného na základě jediného důkazu, ovšem pouze za předpokladu, že takový důkaz dostatečně osvětluje skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pokud však opatřené důkazy nepostačují a není možné opatřit důkazy další, je na místě uplatnit zásadu presumpce neviny a z ní vyplývající zásadu in dubio pro reo.
V souladu s §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Hodnocení důkazů je doménou toho soudu, který důkazy provedl, tj. zpravidla soudu prvního stupně. Jestliže tomuto hodnocení důkazů nelze vytknout žádnou zásadní vadu – zejména neúplnost nebo logickou chybnost – není opravná instance, v daném případě odvolací soud, oprávněna takové hodnocení důkazů a z něj vyplývající skutkové zjištění zpochybňovat a nahrazovat vlastním hodnocením (srov. rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2006, sp. zn. 2 To 54/2006).
Ústavní soud České republiky vyslovil názor, že důkazní situace, když existuje pouze jediný usvědčující důkaz, je z poznávacího hlediska nesnadná a obsahuje v sobě riziko možných chyb a omylů. V takových případech musí být věnována mimořádná pozornost důkladnému prověření tohoto jediného usvědčujícího důkazu a takový důkaz musí být mimořádně pečlivě hodnocen. Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyvinout všemožné úsilí, aby tento jediný usvědčující důkaz byl pokud možno doplněn jinými, byť třeba nepřímými důkazy. Taková povinnost pro ně vyplývá ze zásady oficiality a ze zásady vyhledávací (§2 odst. 4 a 5 tr. ř.), podle níž orgány činné v trestním řízení jsou povinny samy provádět další potřebné a dostupné úkony tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 299/06).
Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně však vyplývá, že opřel svůj závěr o vině obviněného nejen o výpověď svědka A. J., ale i o další důkazy, především o výpověď dalšího svědka R. K., listinné důkazy, zejména o protokol o ohledání místa činu včetně fotodokumentace. Soudy nižších stupňů zjistily skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, své závěry opřely o řadu důkazů, které hodnotily po pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného nenaplňují uplatněný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Proto dovolání obviněného Jiřího Stehlíka odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu
JUDr. Jindřich Urbánek