ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.341.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 341/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 3. 2010 o dovolání obviněného D. S . proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 6 To 710/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 1 T 92/2009 takto:
Podle §265i odst. l písm.e) tr. ř. se dovolání obviněného D. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 1 T 92/2009, byl obviněný D. S. uznán vinným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. l písm. g) tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen podle §171 odst. l tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dva měsíce, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Jako trestný čin posoudil Okresní soud v Děčíně skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 27. 3. 2009 do 2. 6. 2009 bez závažného důvodu nenastoupil výkon trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, který mu byl uložen ve věci Okresního soudu v Děčíně sp. zn. 2 T 34/2006, ačkoli výzva soudu k okamžitému nástupu výkonu trestu mu byla doručena dne 27. 3. 2009.
Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a trestu, bylo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2009, sp. zn. 6 To 710/2009, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na dovolací důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. Vytkl, že skutek nenaplňuje znaky trestného činu, a to z hlediska subjektivní stránky. Popřel, že by jednal s úmyslem mařit či ztěžovat výkon soudního rozhodnutí. Uvedl, že není právním odborníkem, a v této spojitosti namítl, že měl za to, že v jeho věci stále probíhá „úřední postup”, který dosud nebyl definitivně uzavřen, neboť se obrátil na Krajský soud v Ústí nad Labem a na Okresní státní zastupitelství v Děčíně s podáními, jejichž vyřízení očekával. Poukázal na svou zkušenost s tím, že se svými výhradami již jednou uspěl dokonce v řízení před Nejvyšším soudem. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §171 odst. l písm. g) tr. zák. se dopustil mimo jiné ten, kdo mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že bez závažného důvodu nenastoupil na výzvu soudu trest odnětí svobody.
Posuzovaný skutek evidentně vykazuje znaky uvedeného trestného činu, a to i z hlediska subjektivní stránky, která spočívá v úmyslném zavinění (§3 odst. 3 tr. zák.).
Stav, kdy obviněný nerespektoval výzvu soudu a nenastoupil výkon trestu odnětí svobody, trval po dobu více než dva měsíce. Obviněný se rozhodně nemohl domnívat, že ve věci nadále probíhá nějaké řízení a že věc není s konečnou platností uzavřena. Obviněnému byl původně uložen podmíněný trest odnětí svobody na dvanáct měsíců se zkušební dobou stanovenou na tři roky, a to pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. 8. 2006, sp. zn. 2 T 34/2006. Usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 2 T 34/2006, bylo rozhodnuto, že se trest odnětí svobody vykoná, a obviněný byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost. Nejprve byla tato stížnost usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2008, sp. zn. 5 To 178/2008, zamítnuta jako opožděná podle §148 odst. l písm. b) tr. ř. Na podkladě stížnosti pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti, bylo toto usnesení zrušeno rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2008, sp. zn. 4 Tz 76/2008, s tím, že Krajskému soudu v Ústí nad Labem bylo přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Poté byla stížnost obviněného (podaná proti usnesení Okresního soudu v Děčíně) zamítnuta jako nedůvodná podle §148 odst. l písm. c) tr. ř. usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 5 To 178/2008. Všechna citovaná rozhodnutí byla obviněnému doručena. Z poučení, kterého se obviněnému dostalo v usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, výslovně vyplývalo, že proti němu není přípustná stížnost (tj. řádný opravný prostředek). Bylo tedy jasné, že rozhodnutí soudu druhé instance je konečné. Jestliže smyslem korespondence, kterou obviněný za tohoto stavu adresoval Krajskému soudu v Ústí nad Labem a Okresnímu státnímu zastupitelství v Děčíně, bylo dosáhnout toho, aby bylo zrušeno poslední usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pak je třeba odkázat na to, že obsahem výzvy Okresního soudu v Děčíně, v níž byla mimo jiné konstatována všechna citovaná rozhodnutí, nebylo nic o důvodech, pro které by bylo možné, aby obviněný výzvě k nástupu výkonu trestu odnětí svobody nevyhověl. Z obsahu výzvy zejména nevyplývalo nic v tom smyslu, že by obviněný nebyl povinen výzvě vyhovět v případě nějakého dalšího řízení. Pokud se obviněný v rámci svých námitek charakterizoval jako právní laik, je nutno připomenout, že byl v letech 2002-2008 celkem osmkrát odsouzen pro různé trestné činy a měl tedy s trestním řízením dostatek osobních zkušeností. Není důvodu pochybovat o tom, že obviněnému byla známa zásada dvojinstančnosti řízení a že jeho korespondence ve stádiu po obdržení výzvy k nástupu výkonu trestu odnětí svobody byla jen záminkou k tomu, aby výkon trestu nenastoupil a aby tak mařil výkon rozhodnutí soudu. Z namítané zkušenosti s tím, že předcházející usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem zrušil Nejvyšší soud, nemohl obviněný nic vyvozovat, protože předcházející usnesení bylo zrušeno za okolností, kdy nebyl vyzván k nástupu výkonu trestu.
Nejvyšší soud neměl důvodu k tomu, aby cokoli měnil na závěru obou nižších soudů ohledně úmyslného zavinění obviněného, a proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. l písm. e) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. března 2010
Předseda senátu:
JUDr. Petr Hrachovec