ECLI:CZ:NS:2010:7.TDO.511.2010.1
sp. zn. 7 Tdo 511/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 26. května 2010 v Brně v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. B ., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 3 To 478/2009, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 71 T 53/2008, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 71 T 53/2008, byl obviněný R. B. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §243 tr. zák., pokusem trestného činu soulože mezi příbuznými podle §8 odst. 1 k §245 tr. zák. a trestným činem ohrožování výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §217 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 3 To 478/2009, podle §256 tr. ř. odvolání jako nedůvodné zamítl.
Proti usnesení soudu II. stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce řádně a včas dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítá, že po celý průběh trestního řízení popíral trestnou činnost a k tomu také předkládal jak ústní tak písemné důkazy. Odvolací soud a také nalézací soud vycházel z výpovědí poškozené P. B.-H. a pak následně z výpovědí svědků I. B., A. B. a M. H. Tyto výpovědi k vytýkané trestné činnosti vycházejí z toho, co jim řekla poškozená, nikoli z faktických důkazů. Sama poškozená svojí výpověď několikrát změnila ohledně počátku činů, které jsou předmětem žaloby. Také namítá, že matka poškozené nepodnikla žádné kroky směrem k němu, aby zjistila, zda to co jí poškozená řekla, se zakládá na pravdě. Dovolatel dále poukazuje na nejednoznačné posudky, které charakterizovaly chování poškozené a rovněž na protichůdné výpovědi svědků A. B. a I. B. Znaleckým posudkem nebylo zjištěno, že by trpěl sexuální deviací ani žádnou úchylkou. Psychiatrický posudek na jeho osobu uvádí, že preferuje dospělou ženu a sexuálních aktivit je schopen se spolupracující partnerkou. Na základě toho je podle obviněného těžké si představit, že by došlo k uvedenému trestnému jednání. Nalézací i odvolací soud se předloženými důkazy zabýval pouze okrajově a nedával jim při rozhodování o vině patřičnou váhu. Nezabýval se také otázkou, kdy zpravidla takto zneužívané oběti mají určité zejména psychické problémy nesoucí se po celý život, což u poškozené nelze říci. Obviněný je toho názoru, že objektem trestného činu podle §243 tr. zák. je svoboda rozhodování v sexuální sféře. Když pak poškozená nepodnikla žádné kroky (vyhledání pomoci apod.), tak zcela svobodně souhlasila s tím co je, a tedy k sexuálním kontaktům došlo ze vzájemné náklonnosti a nejednalo se o trestný čin, a to i přes existenci závislosti. Nakonec dovolatel uvádí k trestnému činu podle §217 tr. zák., který hovoří o vydání osoby mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí, že toto se na poškozené vůbec neprojevilo.
Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 8. 2009, sp. zn. 3 To 478/2009, zrušil.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že výhrady, které obviněný ve svém dovolání uplatnil jsou pouze opakováním námitek, jenž uváděl již v dosavadním řízení před soudy obou stupňů, jimiž se soudy náležitě zabývaly a své závěry logicky a řádně odůvodnily. Dovolatel především projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy, konkrétně výpovědi poškozené a svědků a dále znalecké posudky a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Tyto námitky však nezakládají uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jde totiž o námitky procesního charakteru, brojící proti způsobu aplikace ustanovení §2 odst. 5 a 6 tr. ř., které v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatňovat nelze. Nalézací soud důvodně uzavřel, že obhajoba obviněného byla vyvrácena. V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel neuplatnil žádnou právně relevantní námitku.
Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Současně navrhla projednání věci v neveřejném zasedání.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Protože zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze, je dovolací soud skutkovými zjištěními soudu prvního, event. druhého stupně vázán a těmito soudy zjištěný skutkový stav je pro něj východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda právní posouzení skutku je v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tedy namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení neprovádí dokazování buď vůbec, anebo jen zcela výjimečně, a to pouze za účelem rozhodnutí o dovolání (§265r odst. 7 tr. ř.), a není tak oprávněn, pouze na podkladě spisu a bez možnosti provedené důkazy zopakovat za dodržení zásad ústnosti a bezprostřednosti, zpochybňovat dosavadní skutková zjištění a prověřovat správnost hodnocení důkazů provedeného soudy nižších stupňů. Jinak řečeno, dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z obsahu výše citovaného dovolání je zřejmé, že toto výše uvedeným požadavkům neodpovídá a námitky obviněného z podstatné části nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, protože jsou zaměřeny nikoli proti právnímu posouzení skutku nebo jinému hmotně právnímu posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale směřují výhradně proti hodnocení důkazů provedeného soudem I. stupně a následně proti správnosti skutkového stavu uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně.
Obviněný námitkami, že se trestné činnosti nedopustil, že nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, rovněž námitkami, že ze znaleckých posudků nevyplývá, že by se mohl dopustit uvedeného jednání a tím, že považuje výpovědi poškozené a svědků za nevěrohodné, nenapadá právní posouzení skutku uvedeného ve výroku o vině rozsudku soudu I. stupně, ale domáhá se jeho změny tím, že důkazy budou hodnoceny jinak. Také námitkami, že nalézací i odvolací soud se zabýval předloženými důkazy jenom okrajově, že se soudy řádně nezabývaly osobou poškozené a jejím psychickým stavem, v kterém nenastaly po údajném zneužívání žádné problémy, obviněný pouze polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem I. stupně, jakož i se skutkovými zjištěními tohoto soudu. V dovolání popisuje svoji verzi průběhu skutkového děje, skutek zjištěný soudem popírá a považuje jej za neprokázaný. Na základě jiného hodnocení důkazů se tak domáhá jiných, pro něj příznivějších skutkových zjištění. Neuvádí tak námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci. Dovolací soud při posuzování správnosti právního posouzení skutku vychází ze skutkových zjištění učiněných soudy v průběhu dokazování v hlavním líčení, a nikoli z konstrukce skutku, kterou za správnou považuje obviněný.
Na základě shora uvedeného je zřejmé, že obviněný nenapadá správnost hmotně právního posouzení skutkových závěrů učiněných soudem I. stupně, ale správnost postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a tedy i úplnost provedeného dokazování, správnost hodnocení důkazů a v důsledku toho i správnost a úplnost skutkového stavu. Obviněný se těmito námitkami domáhá změny skutkových zjištění, nabízí k posouzení svoji verzi průběhu skutkového děje, přičemž teprve sekundárně v závislosti na takto dosažené změně skutkových zjištění by pak mělo podle ní dojít i ke změně právního posouzení skutku. Takovými námitkami však obviněný deklarovaný důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nenaplnil.
Nakonec ani námitku, že nešlo o trestný čin pohlavního zneužívaní, když poškozená neučinila žádné kroky, aby zabránila jeho jednání, čímž zcela souhlasila se sexuálním kontaktem a nebyla tak narušena její svoboda rozhodování v sexuální oblasti jako objekt trestného činu podle §234 tr. zák., nebylo možno hodnotit jako námitku odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť byla založena na tvrzení výhradně skutkové a nikoli hmotně právní povahy. Vychází totiž z odlišné než soudem zjištěné skutkové verze, že poškozená byla k celému jednání donucena.
Nejvyšší soud ani neshledal ve věci žádný, natož pak extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právním posouzením skutku na straně druhé, který jediný by mohl v řízení o dovolání odůvodnit zásah do skutkových zjištění soudů nižších stupňů. Existenci takového rozporu ostatně ani obviněný nenamítal.
Jedinou námitkou odpovídající uplatněnému důvodu dovolání je námitka obviněného, že u trestného činu podle §217 tr. zák. (ohrožování výchovy mládeže) musí jít o vydání osoby mladší než 18 let nebezpečí zpustnutí, což se u poškozené nikterak neprojevilo.
Znak vydání nebezpečí zpustnutí podle §217 odst. 1 tr. zák. je naplněn, osvojuje-li si osoba mladší 18 let v důsledku jednání pachatele škodlivé návyky, povahové rysy, sklony a zájmy, které zpravidla vedou k morálnímu úpadku a k neschopnosti usměrňovat způsob života v souladu s obecnými morálními zásadami. Není přitom nutné, aby k zpustnutí poškozené skutečně došlo, ale postačí reálné nebezpečí, že k takovému následku může dojít. Námitka obviněného, že ke zpustnutí poškozené nedošlo, resp. se na ní „nikterak neprojevilo“, je proto zjevně neopodstatněná.
Námitky uvedené v dovolání tak z podstatné části neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, jediná hmotně právní námitka byla shledána zjevně neopodstatněnou, a proto Nejvyšší soud dovolání obviněného R. B. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. května 2010
Předseda senátu:
JUDr. Michal Mikláš